Knihy

tag - život v knihách

17. března 2017 v 16:28 | Heaven
Hola hola, po dvou týdnech se opravdu ozývám. Vždycky jsem měla mraky nápadů, co napsat na blog. Poslední týdny a měsíce ale nemám moc času na to, abych se vůbec zamyslela nad tím, o čem psát. Ačkoliv vím, že teď bude ve škole spoustu povinností, zkusím alespoň něco vymyslet.

Každopádně jsem objevila zajímavý tag o knihách u Miry, který si zaslouží, aby byl vyplněn. Schválně jsem vybírala pouze z knížek z mé knihovny (tudíž i fotky jsou moje), aby to bylo trochu zajímavější. Tak jdeme na to :)

1. Najdi knihy, jejichž názvy začínají stejnými písmeny, jako tvé iniciály


Jelikož mám iniciály KK, obávala jsem se, jestli takové knihy ve své, ne až tak velké, knihovničce najdu. A ejhle, tady jsou! (opravdu jediné dvě začínající na K). Kočičí holku jsem četla když mi bylo asi 12 a ačkoliv si příběh do detailů nepamatuju, v hlavě mi z ní zůstal dobrý pocit. Krev na sněhu jsem ještě nečetla, i když jde o poměrně úzkou knihu. Ale autor sedí do jednoho bodu letošní čtenářské výzvy, takže počítám s tím, že si ji ještě letos přečtu. Ale až po maturitě.

fajn knížky z povinné četby

2. března 2017 v 18:03 | Heaven
Povinná četba je už téměř za mnou a ačkoliv se mi do toho moc nechělo - stejně jsem musela. Teoreticky nemusela, ale nechci nic riskovat. Mně nedělá problém číst, to určitě víte. Pro některé moje spolužáky je ale neřešitelný problém přečíst jednu knihu a ještě ji pochopit. Pravda, druhý bod někdy dělá problém i mně, zvlášť pokud jde o poezii - proto jsem si ji moc nevybírala. Jako pomůcky budoucím maturantům jsem vybrala pár knížek, které se mně osobně líbily a nedělaly mi velké potíže. Nezapomeňte, že každá škola má jiný seznam maturitní četby! Proto knihy, které tu uvedu, nemusí být na vašem seznamu a doporučuju ho nejdříve zkouknout, abyste se pak moc nedivili.

J. Steinbeck - O myších a lidech
Celou dobu se zdánlivě nic neděje a pak - bum! Opravdu silný příběh o skutečném přátelství. Hezky se čte, i když jsem měla z Lennieho takový zvláštní pocit... Celkem mi nahánějí strach lidé, kteří se chovají atypicky. Ale dostala mně. Někdy si ji přečtu znovu. Určitě.

B. Němcová - Divá Bára
Pořád se mluví o Babičce jako největší klasice, ale kdo z vás ji četl? Já ne. A to ji máme doma v knihovně. Divá Bára je ale (relativně) krátká povídka s pohádkově laděnou atmosférou. Ačkoliv se nejedná o pohádku v pravém slova smyslu, při čtení jsem měla dojem, jako bych se v ní ocitla. Nikam se neodbočuje, žádné skákání mezi časovými liniemi, hezky si jedete v příběhu a za den máte přečteno

K. H. Borovský - Tyrolské elegie
Nejde o to, že bych nesnášela poezii. Jako taková mi nevadí. Jen mi vadí, když ji mám vyložit a vysvětlit, přitom tomu sama nerozumím. Což je u zkoušky dost podstatné mínus, že? Naštěstí nejsou Tyrolské elegie jen o existenčním problémech autora (i když trochu ano) a o jeho pocitech a myšlenkách, které jsou zašifrované jako heslo k trezoru. Předtím než se pustíte do čtení vám ale doporučuji přečíst si něco o Borovském alespoň na wikipedii abyste vůbec věděli, co čekat. Jinak má celá sbírka asi 16 stran. Co víc si přát?

J. R. R. Tolkien - Hobit
Kniha, která není úplně nejtenčí, přesto ji lze úplně v pohodě přečíst. Není extra náročná po jazykové stránce a jde především o děj než o nějaký hlubší, skrytý smysl. A navíc také existují filmy, které určitě znáte. Samozřejmě jako doplněk, protože v nich není všechno (ačkoliv z posledních 40 stran vytvořili celý film).

Související obrázek

G. Orwell - Farma zvířat
George Orwell byl vlastně taková vědma. Předpověděl budoucnost ještě před tím, než nastala. I bez výkladu v ní najdete spoustu podob se skutečnými historickými událostmi a postavami. Co k tomu napsat, prostě si ji přečtěte - neprohloupíte.

G. B. Shaw - Pygmalion
Proč se čtou hry tak dobře? Protože neobsahujou žádný květnatý popis prostředí a myšlenek hrdinů, do kterých se můžete eventuelně zamotat. Navíc Pygmalion má v sobě dost zajímavou myšlenku. Zkrátka další kniha, kterou si mohou vybrat i méně náročnější čtenáři.

Z. Svěrák, L. Smoljak - Hospoda na mýtince
Opět hra, tentokrát dokonce kratší než Pygmalion. Určitě nemusím připomínat, že se jedná o jednu z oblíbených her z Divadla Járy Cimrmana. Proto jsem s výběrem neváhala, Hospodu na mýtince už jsem viděla jako hru a líbila se mi. A pokud jste opravdu tak líní, že si ji nepřečtete, můžete zkouknout i hru. Ale já jsem ji přečetla asi za 2 nebo 3 hodinky :)
Výsledek obrázku pro hospoda na mýtince

O. Pavel - Smrt krásných snrců
Už jsem byla zoufalá a nevěděla jsem, kterého českého autora si zvolit, abych splnila kritéria. Nakonec jsem nelitovala. Je to kniha 7 povídek, které jsou vyprávěny takovým lehkým, veselým způsobem. Nevyskytuje se tu milion postav jako v povídkách Karla Čapka a... ten konec... mně dostal. Kdo četl, pochopí.

Jaká povinná četba se líbila vám? Kterou knihu jste naopak četli s odporem? Podělte se o své zážitky!

harry potter a prokleté dítě - j. k. rowling, j. thorn, j. tiffany

22. ledna 2017 v 16:26 | Heaven
Harry Potter a prokleté dítě/Harry Potter and the cursed child
J. K. Rowling, J. Thorn, J. Tiffany

Speciální vydání pracovního scénáře.
Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.
Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.
Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.

Když jsem se dozvěděla o vydání "další" knihy o Harry Potterovi, nezažila jsem žádný pocit "to musím mít". Až když jsem měla slevu do knihkupectví a nevěděla, kterou knihu si vybrat, padla řeč právě na Prokleté dítě. Jinak bych se k ní možná ani nedostala. Už ze začátku jsem tomu prostě nevěřila. Všichni víme, jak dopadá pokračování oblíbených seriálů a filmů po x letech - hrozně.

Příběh asi nebudu moc rozvádět, protože nechci spoilerovat. Kniha začíná přesně tam, kde skončil 7. díl - na nástupišti 9 a 3/4 - Albus Severus Potter nastupuje do 1. ročníku Bradavic a obává se, do které koleje bude zařazen. Už ve vlaku se seznámí se Scorpiusem Malfoyem, o kterém se v kouzelnickém světě rozšičují nepříjemné drby. A zbytek... si musíte přečíst.

S příběhem to jde nahoru a dolu jako na horské dráze. První jednání je jako když vypijete lahev vína a snažíte se napsat vtipnou fanfikci. Zkrátka občas nevěříte tomu, co čtete. Je to svým způsobem zábavné a zároveň "secondhand embarrasment". Nechci prozrazovat moc děje, ale cestování časem je takové ohrané. Abych pořád jenom nekritizovala, změny v přítomnosti (když kluci měnili minulost) opravdu dávaly smysl. No, alespoň něco.

Když to čtete, poznáte, že to není od Rowlingové. Ona tam dala jenom svoje nápady. Navíc tím, jak je to hra, nevidíte tolik do postav a všechno je jenom "na povrchu". Což je další důvod, proč nebrat Prokleté dítě jako skutečné pokračování. Někdo si jen tak odpoledne po kafíčku napsal fanfikci, které se dostalo (možná neprávem) více pozornosti než těm ostatním. Hm. Celkově jsou dost rozbourané charaktery postav, které se, alespoň podle mně, chovají odlišně, než jak by se chovali podle své osobnosti, kterou vytvořila Rowlingová. Draco je hodnej... Snape je hodnej... Ron je hlupák...

Druhá část už není tak špatná. Trochu té "temnoty" příběh alespoň trochu vyvážilo. Ale stejně víte, jak to dopadne, není to žádný překvapení. Pořád nevím, jaké mám z knihy pocity. Na jednu stranu zábavná a dobře se čte, na druhou stranu totální magořina, nesmyslné promluvy i akce a špatně vykreslené charaktery. Nemůžu říct, že ji doporučuju. Ale jo, přečte si ji, zas až tolik času neztratíte. Pro mně ale Harry Potter už skončil sedmým dílem a tak to prostě je.

2,5/5

čtenářská výzva 2017

31. prosince 2016 v 14:43 | Heaven
Minulý rok jsem se zapojila do knížní výzvy pouze na počet knih - to mi ale nějak nevyšlo... trochu jsem to s tím číslem neodhadla. Letos jsem zkrátka tolič času ani chuti na čtení neměla. Zaujala mně ale knížní výzva od Databáze knih. Smyslem výzvy je přečíst si knihy podle následujících úkolů. Knihy se samozřejmě nesmí opakovat. Takže bych měla pro splnění výzvy přečíst 20 knih. Některé budou obtížnější, ale jinak by to přece nebyla výzva! Pokud jste registrovaní na Databázi knih, můžete si i evidovat plnění výzvy. Pokud ne, můžete se samozřejmě zapojit i tak, pokud vás to zajímá. Jelikož mně čeká ještě něco z povinné četby, některé body by nemusely být problém.


1. kniha, která je starší než čtenář

2. kniha, která je autorovou prvotinou

3. kniha, která má na Databázi knih méně než 500 hodnocení

4. kniha odehrávající se v budoucnosti

5. kniha od severského autora

6. kniha, jejíž děj se odehrává v Praze

7. kniha od držitele Pulitzerovy ceny

8. oblíbená kniha rodičů, prarodičů

9. kniha, odehrávající se na ostrově

10. kniha psaná formou deníku

11. kniha od autora ze sousedícího státu

12. kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů na Databázi knih

13. kniha poprvé vydaná v roce 2017 (zcela nová kniha)

14. kniha od českého autora

15. kniha se zvířetem v názvu

16. darovaná kniha

17. kniha, která má jednoslovný název

18. kniha s jménem v názvu

19. kniha pohádek

20. kniha, jejíž první věta začíná otázkou

🎇 Také vám chci popřát krásný nový rok a ať do něj vkročíte pravou nohou! 🎇




kdybychom se neviděli - cynthia hand

3. listopadu 2016 v 17:57 | Heaven
Výsledek obrázku pro kdybychom se neviděliKdybychom se neviděli/ The last time we say goodbye
Cynthia Hand

Lex byla šťastná. Měla kompletní rodinu. Kluka, co milovala. Kamarády, kteří se na ni nedívali, jako by se měla každou chvíli zhroutit.
Teď je z ní holka, jejíž bratr spáchal sebevraždu. A vypadá to, že už taková bude navždycky.
Lex se teď pokouší poskládat si život dohromady a snaží se vytěsnit, co se stalo té noci, kdy Tyler zemřel. Ale je tu tajemství, které nikomu neprozradila, esemeska, kterou Tyler poslal, co mohla změnit všechno.
Lexin bratr je pryč. A ona zjišťuje, že duchové nemusí být skuteční, aby vám nedovolili jít dál.

Knihu jsem vlastně ani neplánovala číst. Prostě jsem na ní narazila v knihovně a tak mi padla do ruky. Ani recenze jsem nečetla, zkrátka jsem šla do knihy bez jakéhokoliv očekávání a možná jsem udělala dobře.

Lexie (Alexis) chodí do čtvrtého ročníku střední školy. Je blázen do matematiky a její vyzněnou školou je MIT (Matematický institut). Do nedávna chodila se Stevenem, který byl ale pouze "vztahovým experimentem". Má dvě nejlepší kamarádky, rozvedené rodiče a jinak běžný život. Její život se změní před Vánoci, kdy najdou v garáži tělo jejího bratra, který je zastřelil. Co vedlo zdánlivě šťastného kluka k tak strašnému a nenávratnému činu?

Její matka se psychicky zhroutí a začne pít. Otec se už dávno odstěhoval ke své nové přítelkyni a o Lexie se moc nezajímá. Od kamarádů se odcizila. K terapeutovi Daveovi, který ji doporučil psát deník, chodí jen z donucení. Jednoho dne jí zaklepe na dveře stará kamarádka Sadie, se kterou se v dětství kamarádila. Sadie věří na duchy a Lexie se jí svěří, že cítí Tylerovu kolínskou a má pocit, že je stále v domě. Možná to souvisí s dopisem, který je adresovaný jeho bývalé přítelkyni Ashley a který nechal Tyler u sebe v pokoji... Nakonec nachází odpověd na více než jednu svou otázku.

Z děje nebudu prozrazovat více, abych náhodou nespoilerovala. Teď už přejdu k samotnému hodnocení. Jelikož jsem vlastně neměla žádná očekávání, nepřišlo žádné velké zklamání. Naopak, byla jsem příjemně překvapená. Asi bych měla uvést, že autorka si sama prošla něčím podobným jako Lexie - její bratr také spáchal sebevraždu. Nejde přímo o autobiografii, místa, postavy a události jsou jiná. Spíše jde o to, že svoji zkušenost promítla do příběhu, čímž mu přidala na realističnosti.

Do role Lexie se tak snadno vžijete. Někdy až moc, musím říct. Kniha se ze začátku trochu vleče, ale posledních 90 přečtete ani nevíte jak. Nemám ráda nějaké přehaněné sentimentální zakončení, zamilovaný pár při západu slunce a takový věci, ale tento konec se mi vážně líbil. Kniha je hodně čtivá, i když tempo je spíše pozvolné, ke konci autorka přidává trochu drama. Lexie a její kámoši byli takoví fajn nerdi, někdy až extrémní (ty matematické vtipy... kdo jim má rozumět...), ale zase se mi líbilo, že nebyla nezchopná, ukňouraná blbka jak už to v literatuře pro podobnou věkovou kategorii bývá.

Osobně jsem moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Jsou takové, na které během měsíce zapomenete, ale jiné si budete dlouho pamatovat. Možná ne do podrobností, ale pokaždé, když si na ní vzpomenete, se vám vybavá nějaký pocit nebo kousek scény. A ty mám nejraději. Obálka je nádherná a velmi výstižná. Přečtěte si ji a pochopíte.

5/5


kde hvězdy stále září - trish doller

11. září 2016 v 19:13 | Heaven
Výsledek obrázku pro Kde hvězdy stále záříKde hvězdy stále září/ Where the stars still shine
Trish Doller

Co si Calie pamatuje, je na útěku se svou matkou, která ji jako dítě unesla od otce. Calie nikdy nežila normální život - nikdy neměla opravdový domov, nikdy nepoznala svou rodinu, nechodí do školy a nejčastěji se živí jídlem z automatů. A když její matku zatkli a Calie se vrací ke svému otci, musí najít způsob, jak nechat minulost za sebou a jak se stát součástí velké rodiny. A hlavně musí uvěřit, že láska opravdu existuje a ona může být milována, nejen využívána. A jaké místo se k tomu hodí víc než malé městečko na Floridě s velkou řeckou komunitou, kde je celý rok krásné počasí, oceán je za rohem a rybářské lodi každé ráno vyrážejí na lov?
Calie je zvyklá na život na útěku. Už řadu let nechodí do školy a celý den se potoluju a čeká, kdy její matka připomínající Courtney Love, dostane záchvat a bude chtít zmizet. Calie nikdy neměla kamarády, natož běžný život. Když je s matkou znovu na útěku, zastaví je policie kvůli kradenému autu. Caliina matka je zatčena a Calie musí zůstat u otce a jeho nové rodiny. Ačkoliv je její otec rád, že jí po letech znovu vidí, Calie si na nový život nemůže zvyknout.

Původně jsem knížku vůbec neplánovala číst, ale nevěděla jsem, co si vzít na dovolenou, takže volba padla na ní. Každopádně toho nelituju. Ačkoliv příběh tak z 50% působí jako typické teenagerovské klišé. Naopak jsem ráda, že tu nebylo žádné prostředí školy. Calie se totiž rozhodla pracovat místo studování. Jinak by to opravdu příliš připomínalo Mean Girls. Další pozitivní věc byla čtivost. Ačkoliv konec příběhu byl trochu trapný, samotná kniha byla velmi čtivá a na dovolenou tak akorát. Jedna věc, co mi hodně vadila, byl ten polobůh Alex. Opálený a se zlatými vlasy? Blbost! Vlastně ně, když jste ten polobůh...Samozřejmě hned jde po hlavní hrdince, která je sice krásná, ale trochu protivná a děsně paličatá... Jistěže se tam musí objevit klišé. A pak to ,,Mýlíte se. Budeme spolu, jen každý jinde." Rozjezd super, ale ten závěr je prostě... trapnej. Calie byla docela v pohodě, sem tam ji chcete zabít, ale to každýho, že ano...

Není to kniha roku. Snad ani kniha měsíce. Ale vzhledem k žánru je to pořád nad průměr :)

4/5

neslyšeno - richelle mead

6. srpna 2016 v 19:43 | Heaven
Neslyšno/Soundless
Richelle Mead

Ve světě bez zvuku slyší jedna dívka, jak ji cosi volá…
Dívka jménem Fej žije v horské vesnici, kterou sesuvy kamení zcela odřízly od světa. Přežití vesničanů zajišťuje jediné lano, po němž jim přes zrádné skalní stěny posílají jídlo lidé z údolního království.
Naprostá závislost není však to jediné, co Fejinu vesnici sužuje: kam až paměť sahá, zdejší lidé neslyší. Jako by takovéto prokletí nestačilo, začínají nyní ztrácet i zrak. Také zásilky jídla přicházející lanovkou se začínají tenčit... Nadcházejí časy zkázy; obyvatelům horské vsi hrozí tichá temnota a smrt hladem.
Pak ale jedné noci probudí Fej drásavý hluk. Vedena zvuky, něčím do té doby naprosto neznámým, se Fej vydává na velkolepou výpravu - sestupuje po nebezpečně strmé hoře do tajemného království Pej-kuo, kde nalezne neuvěřitelnou pravdu o své vesnici i lásku, která ji navždy změní život.

Spisovatelku Richelle Mead pravděpodobně znáte díky její sérii Vampýrská Akademie a spin-offu Pokrevní pouta. Vydala i pár dalších sérií, ale zatím její jedinou samostatnou knihou je Neslyšno plné čínské mytologie.

V ohledlých horách je jedna vesnice, kde žije také dívka Fej a její sestra Čang Ťing. Celá vesnice přišla z neznámých důvodů už před lety o sluch a dorozumívají se díky znakování. Někteří obyvatelé už začínají přicházet i o zrak - z těch se pak stávají žebráci. Vesnice je odřízlá od světa a jediným zdrojem jídla je košík s jídlem, které posílá správce lana výměnou za vytěžený kov. Fej patří k nejlepším malířkám ve vesnici - spolu s dalšími umělci zachycují pomocí obrazů důležité události ve městě (např. příděly jídla). Čang Ťing už ale také začíná ztrácet zrak. Fej jí chce s obrazy pomáhat, ale nakonec se vše provalí. Čang Ťing má štěstí, že je "pouze" přiřazena ke sluhům a neskončila na ulici. Fej se ale dějí daleko divnější věci - začíná se jí vracet sluch. Nejdřív je to nepříjemné. Nemůže si zvyknout na nové podněty a ruší ji to při práci. Sluch má ale své výhody. Zásoby jídla se změnšují, protože horníci přicházejí o zrak a těží méně kovu. Jediným řešením je slézt po laně dolu a zjistit, jak se věci mají. Potíž je v tom, že všechny, kteří se o to pokoušeli, zabilo padající kamení, které nemohli slyšet. Fej je jejich jedinou nedějí. Společně s Li Wejem se vydávají na cestu do neznáma...

Richelle Mead píše velice čtivě, což je taky jeden z důvodů, proč mám její knihy ráda. Čínská mytologie má od upírů dost daleko, ale o to je zajímavější. Hned ze začátku musím zmínit, že není dbré brát knihu tak vážně, protože se v zásadě jedná o pohádku. Na knihu vesměs sedí definice pohádky - jasné rozdělení kladných a záporných hrdinů, trochu nadpřirozena a podobně. Což ale neznamená, že jde o dětskou knihu pro mrňata. Vlastně je to velmi dobře promyšlený příběh.

Fej mi v některých situacích připomínala Rose z Vampýrské Akademie - paličatá jako mezek a odvážná, ovšem ne tolik vtipná. Líbilo se mi popisování toho, jak začínala slyšet. Nikdy to nezažila a neměla pro ty zvuky potřebná slova. Jak vysvětlíte od dětství hluchému člověku, co je to zpěv nebo praskot? Oceňuju propracovanost a věrohodnost téhle části. Jinak knihu doporučju, třeba na léto je tak akorát i pro ty, které jinak nečtou (242 stran).

4/5

kde brát inspiraci ke čtení

28. července 2016 v 15:41 | Heaven
Seznam knih, které si chci přečíst, se neustále rozrůstá o další a další kousky - další díly oblíbených sérií nebo úplně nové knížky od autorů, o kterých jsem do té chvíle neměla ponětí, že existují. Kde se ale po nových knížkách poohlédnout?

stránky k tomu určené
Jedinou českou stránkou určenou primárně pro knihomoly je databazeknih.cz, kde najdete snad všechny různé knihy, jejich autory a pokud jste registrovaní, sami je můžete komentovat, hodnotit, psát recenze a podobně. Užitečná stránka, kde taky potkáte dost zajímavých lidí. Zahraniční obdobou je goodreads.com, která funguje podobně, ale zatím jsem tuhle stránku moc nezkoumala.

blogy
Kromě recenzí se knížní blogeři věnují i různým knížním projektům, kde se věnují například zamyšlením, které nějak souvisí s knihami. Nejznámější českou knížní blogerkou je pravděpodobně Syki z Knížního doupěte, která spoustu projektů i vymyslela.

books, bookshelf, and library image

nejzajímavější bývají náhody
Ráda chodím do knihovny. No, jinak bych asi neměla co číst. Máme ve městě sice docela velkou knihovnu, ale ne vždycky najdu to, co bych si ráda přečetla. Tak chodímmezi obrovskými regálami, nahýbám hlavu na jednu a na druhou stranu a koukám, co mně zaujme. Samozřejmě, že sáhnu po výraznějších (třeba barevněji) titulech. Někdy mně zaujme anotace na tolik, že jsem rozhodnutá, že si ji prostě musím přečíst. Zajímavé jsou obálky z nakladatelství Odeon (pár ukázek) - většinou bývají jednoduché a hezky barevně sladěné. Taky jsem mezi nimi našla pár dobrých knížek.

na západní frontě klid - erich maria remarque

22. července 2016 v 11:55 | Heaven
Na západní frontě klid/Im Westen nichts Neues
Erich Maria Remarque
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, "jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol".

Mám pocit, že jsem ještě nepsala o knize, která patří do povinné četby. Proč? Většinou nemám ke knihám co napsat, ostatně, vypracované čtenářské deníky najdete různě po internetu. Tentokrát ale své pravidlo poruším.

Děj vezmu jen stručně. Hlavním hrdinou je Pavel Bäumer a jeho kamarádi, kteří bojují v 1. světové válce. Pavel a jeho spolužáci nemají ještě ani maturitu, přesto se rozhodli jít do války. Jejich očekávání bylo ale úplně jiné než realita. Teď už vědí, že jestli to přežijí, nikdy nebudou stejní.

Kniha vypráví o tom, jak je vlastně válka zbytečná. Ta bezmoc, kterou hrdinové zažívají, vás někdy úplně pohltí. Těžko uvěřit, že se něco takového opravdu dělo. Z některých popisů mě skutečně mrazilo. Celkově se mi kniha četla dobře, i když některé části byly zábavnější než jiné, tak to je ve všech knihách.

Ne všechna povinná (resp. doporučená) četba je úžasná. S některými knihami by měli problém i ti, kteří normálně čtou a to ani nemluvím o těch, kteří nevezmou do ruky knihu nikdy... Ale myslím si, že Na západní frontě klid stojí za to.

4,5/5

dívka ve vlaku - paula hawkins

7. července 2016 v 12:57 | Heaven
Dívka ve vlaku/The girl on the train
Paula Hawkins

Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess.
Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se "její" Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…

Rachel se rozvedla už před pár lety s Tomem. Od té doby pije více než obvykle. Dokonce ji kvůli tomu vyrazili z práce. Ale to neřekne své kamarádce a spolubydlící Cathy, která snáší její každodenní kocoviny a noční návraty. Každé ráno odjíždí svým obvyklým vlakem do práce. Z vlaku pozoruje na první pohled idální pár. Dá jim jména Jess a Jason. Jenže pak se Jess, vlastním jménem Megan, ztratí. A Rachel má pocit, že s tím musí něco dělat.

Další kniha, která láká titul bestseller. Příběh je skvělý, ale narozdíl od jiných titulů se stejnou zlatou nálepkou, je poněkud slabší.

Kniha je dobrá. Má všechno, co má thriller mít. Zvláštní postavy, každá se svou osobností, zamotané vztahy a na první pohled nerozluštitelnou záhadu. Nemůžu říct, že by Dívka ve vlaku nebyla napínavá. Byla, to ano, jenže ke konci už to bylo takové... říkala jsem si, kdy přijde tak neočekávaný zvrat. Nakonec něco takového přišlo, ale upřímně jsem čekala něco malinko jiného a zpětně mi to přijde dost primitivní.

Přečtěte si Dívku ve vlaku, protože je to opravdu pěkná kniha, ale označení Kniha roku 2015 opravdu nechápu.

3,5/5

město nebeského ohně - cassandra clare

21. června 2016 v 18:05 | Heaven
Město nebeského ohně/City of heavenly fire
Cassandra Clare

V šesté knize - ve Městě Nebeského ohně - jsou Clary, Jace a jejich přátelé neúprosně vtaženi do války, která proti sobě staví Nebe a Peklo, anděly proti démonům. Do války, která hrozí zničit celý náš svět, pokud ji lovci stínů nedokáží zastavit.

Série Nástrojů smrti je poměrně obsáhlá. Nejen že má 6 knih, podle první je také natočený film a teď se rozjíždí nový serál. Série ještě obsahuje dvě série spin offů, z nichž jedna se odehrává před touto a druhá po ní. A možná jsou i nějaké další...

Nemá asi cenu popisovat moc příběh, protože bych vyspoilerovala všechny předchozí knihy. Zkrátka Clary - hlavní hrdinka, její milovaný Jace a jejich přátelé bojují proti Sebatiánovi, který chce přeměnit všechny lovce stínů v temné lovce stínů, zničit všechny žijící bytosti a ovládnout svět.

Knížka má přes 600 stran, ale mohla být mít klidně o polovinu méně. Většina z toho je vata. Uznávám, že se celá série čte víceméně dobře. Ale ve chvíli, kdy nemáte na čtení čas každý den, přečtete tak 100 stránek týdně a pak se to čtení strašně táhne. Jo, byla jsem zvědavá na konec, ale spíše na úplný závěr než na ty boje a podobně. I kdyby kniha byla sebezajímavější (což zase nebyla), na můj vkus byl příběh moc roztahaný.

Stejně mám ke stylu psaní Cassandry Clare nějaké výhrady. Možná to dělá ten překlad, ale některé výrazy se v knize neustále opakují. Třeba že něco "voní krví a stříbrem". Dobrá, je to básnická metafora, neberu to doslova, ale ať mi to necpe do hlavy na každých dvaceti stranách. Dýchají snad lovci stínů plyné stříbro? Koneckonců, možné je všechno. Takto se opakoval i popis Sebastiana - samozřejmě, že je unikátní, že má černé oči jako hluboká noc a vlasy bílé jako sníh, ale proč to cpe do popisu pokaždé, když se s ním setkají? Jako by ho čtenáři neznali už od třetího dílu. Navíc to není ani jeho nejzajímavější vlastnost, proč na to pořád poukazuje? Právě kvůli takovým věcem se snažím vnímat knihu i po jiné než příběhové stránce.

Já Cassandru Clare sleduju už poměrně dlouho a nemohla jsem si nevšimnout, že v USA vycházejí její knihy velmi často. Snad každý druhý měsíc vyjde nějaká její kniha ze světa lovců stínů, jejich kamarádů nebo dalšího fantasy. Že by někdo byl tak nadšený pisálek a seděl celý den u počítače? A nebo ji to nedá žádnou práci? Navíc je celkem viditelné, že se nechala inspirovat něčím, co už někdo vymyslel, přidala pár absurdností aby se neřeklo, splácala to dohromady a vzniklo něco, co okouzlí spíše ty, kteří nemají tolik načteno. Mně nepřesvědčila. Například runy - proč jim říká runy, když nemají s původními severskými runami nic společného? Stéla - to je vlastně kouzelnická hůlka, kterou se kreslí runy, co ani nejsou runy. A do toho ještě cituje Bibli. Už zapoměla jenom na Korán. To, že píše jenom pro peníze, je mezi knihomoly celkem známá věc. Doporučuji přečíst si článek o autorce od Syki z Knížního doupěte.

Postavy jsou v pohodě. V tomto díle jsem si hodně oblíbila Simona. Stejně si ale myslím, že měl zůstat tak, jak měl. Konec byl prostě moc pohádkový a absurdní.

Neříkám, abyste knihu nečetli. Klidně si přečtěte celou sérii. Mně to ale nic nedalo. Přečtu, zavřu a čau. Tři hvězdničky jsou se zavřenýma očima.

3/5


čtení v angličtině?!

11. května 2016 v 17:06 | Heaven
Na konci března jsem si objednala dvě knihy v internetovém knihkupectví dobre-knihy.cz, jelikož jsem měla ještě od Vánoc dárkový poukaz na 500 Kč. Mimo knihu Zamilovaná hypnotyzérka mně zaujala i kniha Will Grayson, Will Grayson od Johna Greena a Davida Levithana. Využila jsem toho, že je v angličtině. Doma zatím žádnou anglicky psanou knihu nemám a dlouho jsem plánovala, že bych si nějakou přečetla, takže jsem měla možnost konečně se k tomu dokopat.

Před pár lety jsem jednu knihu v angličtině četla, ale byla zjednodušená, což je dobré pro začátečníky, ale pokročilý z toho asi nic mít nebude. Nečekala jsem, že budu mít knihu přečtenou za týden, trvalo mi to mnohem déle. Ze začátku jsem opravdu hodně používala slovník, ale po, řekněme čtvrtině, jsem se snažila raději porozumět textu komplexně. Jsou slova, někdy i celkem jednoduchá, která si prostě nemůžu zapamatovat, i když jsem si je přeložila 10 krát... Několikrát jsem se snažila tipnout, co určité slovo znamená na základě kontextu a opravdu mi to i vyšlo :)
foto: vlastní

"Will Grayson a Will Grayson jsou dva naprosto rozdílní kluci, kteří spolu (kromě jména) nemají vůbec nic společného. Dokonce se ani neznají. Pak se jednoho dne náhodou setkají...

Chicago je dost velké město a dva středoškoláky z jeho opačných konců může dohromady svést leda náhoda. A aby se navíc ti dva jmenovali úplně stejně, totiž Will Grayson, musí ta náhoda být hodně veliká. Jenže opravdový spád věci naberou teprve tehdy, když se do všeho vloží ještě někdo třetí - kamarád jednoho z Willů zvaný Drobek, tornádo v lidské podobě. Drobek je střední útočník školního týmu amerického fotbalu, autor, skladatel, producent, režisér a hlavní hvězda nejlepšího muzikálu všech dob, a především věčně zamilovaný gay. A když ten se do něčeho pustí, můžete si být jistí, že při zdi se držet nebude… Oba Willy čeká řada příjemných i méně příjemných překvapení a postupně si budou muset znovu přebrat všechno, co si mysleli o sobě, o lásce i o přátelství" - (zdroj anotace: databazeknih.cz)

Stejně by mě zajímalo, jak vypadá český překlad vzhledem k většímu množství citově zabarvených výrazů. Kdybych chtěla vědět, kolikrát se tu objevilo slovo fuck nebo shit, nedopočítala bych se. Český jazyk je v tomto mnohem tvárnější a rozmanitější. Celkově se mi ale kniha četla dobře, protože angličtina byla jednoduchá. John Green psal trochu složitěji a David Levithan zase jednodušeji.

Co bych řekla v obsahové stránce? Někdo si asi pomyslí ,,... no jo, další kniha od Greena, to zase bude to samé.", jenže na Willu Graysonovi se podílel i druhý autor, což má na knihu jako celek velký vliv. V knize se objevuje hodně gay tématiky, což mi ale nevadilo, naopak to byla oproti většina YA knih příjemná změna. Raději jsem ale měla Davidova Willa. Měl to v životě těžší, ale přišel mi o něco sympatičtější. Kniha není jen o lásce, již je věnovaná velká část, ale hlavně o přátelství. Ovšem ta část s muzikálem se mi zdála moc přitažená za vlasy. Na mě kniha zapůsobila a doporučuju ji dál :)

selekce - kiera cass

19. dubna 2016 v 16:24 | Heaven
Kierra Cass
Selekce/The Selection

Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.
Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala - a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.

Původně jsem Selekci ani nechtěla číst. Obálka byla moc hezká, ale už kolikrát jsem se nechala nachytat na hezký obal a vnitřek stát za starou belu. Když ale v knihovně nebyla žádná z knih, které jsem si chtěla půjčit, sáhla jsem pro Selekci a vůbec toho nelituju.

America Singerová je prostřední z pěti dětí a žije se svojí rodinou poměrně chudým životem. Společnost se dělí do 8 kast, přičemž První jsou královská rodina a Osmý jsou žebráci a tuláci. Každá kasta má ve společnosti určitou funkci. Pátá kasta má na starosti umění. Baví ostatní na zábavách. America i její sourozenci jsou velmi nadaní, ale to nestačí k uživení celé rodiny. Jenže America má i další potíže - je už 2 roky zamilovaná do Aspena, který je ale Šestý. Tají to, protože její rodina by jí nedovolila provdat se za někoho z nižší kasty. Když jí, stejnou jako i dalším dívkám v jejím věku, přijde nabídka k zúčastnění se Selekce, nechce tam jít. Její rodina ji ovšem přemluví. Navíc, pokud ji vyberou, bude její rodina pobírat pěknou sumu peněz. K překvapení všech je skutečně vybrána do Selekce a odjíždí tak společně s dalšími 34 dívkami z ostatních krajů do paláce, kde se utká o Maxonovo srdce a královský trůn. Stojí ale o to?

Jak už jsem psala, knížce jsem moc šancí nedávala, ale už kolem 30. stránky jsem věděla, že bude úžasná. Mám ale takový pocit, že půjde o něco víc než jen o Americu a Maxona a další milostné příběhy jiných postav. Samozřejmě, o čem by byly další 4 díly... Musím říct, že autorka mě pěkně napnula a vůbec nevím, co mám od dalších dílů čekat. Co se týče toho vztahu mezi Americou a Maxone - to tolik nepředvídatelné nebylo, dalo se čekat, co se stane, ale upřímě mi to nijak nevadilo :D

America byla sympatická. Dobře, byly scény, při kterých mě trochu vytáčela, ale jiné hrdinky jsem nesnášela daleko víc. Její jméno mě ale trošku znervózňovalo, jelikož žije v Severní Americe, nikoliv ale v USA, ale v Illeji (omlouvám se, pokud to píšu špatně), což je nový státní útvar, který znikl namísto USA po 3. světové válce... což se dozvíte podrobněji někdy uprostřed knihy. Navíc k tomu umí hezky zpívat - Singer... Ok, ale přijde mi to trochu za vlasy přitažené. (V té souvislosti jsem si vzpoměla na kluka z tábora, který se jmenoval Petr Čech a byl to 100% Vietnamec... to jen tak na okraj.) Maxon... zpočátku jsem ho neměla moc ráda, protože jsem si, stejně jako America, myslela, že je jen snobský princ, ale ke konci knihy už jsem ho měla celkem ráda.

Popravdě, na nové dystopie a zamilované YA romány už jsem trochu zanevřela, ale Selekce je opravdu dobrá a stojí za přečtení!

4,5/5

dlouhý pochod - stephen king

11. dubna 2016 v 15:59 | Heaven
Dlouhý pochod/The long walk
Stephen King

Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Nacházíme se v nejmenovaně vzdálené budoucnosti, kde lidstvo vymyslelo další zvrácenou hru na život a na smrt. Zapomeňte na Hunger Games. Je tu něco mnohem náročnějšího - a vyhraje jen jeden. Do soutěže se s dalšími 99 chlapci přihlásil i Ray Garraty. Sám si není jistý, co ho do smrtícího pochodu táhlo - doma má matku a přítelkyni, které miluje. Dokáže vyhrát?

Nechci knihu od Stephena King a Hunger Games nijak srovnávat, ale nemůžu si pomoct. Dlouhý pochod mi přišel mnohem drsnější než Hunger Games (mám na mysli samotnou hru). Účastníci se sice přihlašovali dobrovolně, ale nemohli si ani na chvíli odpočinout, museli jít bez přestávky několik dní a nemohli si nijak pomoct pokud se například zranili.

Kniha se mi četla dobře, byla skvěle napsaná. Místy mě nudila, ale to jen usprostřed, kdy se nic moc nedělo (jenom všichni umírali, běžná rutina, že). Prostředí a scény byly popsané tak, jak se skutečně děly, někdy možná až moc drsně, ale trefně. Nelze pochybovat o autorových spisovatelských zkušenostech...

Ačkoliv nedám Dlouhému pochodu nejvyššího hodnocení, kniha mě zaujala natolik, že si ji ještě dlouho budu pamatovat, protože mi přijde taková... jiná. Některé knihy si přečtu a za týden si ani nepamatuju, jak se jmenovala druhá nejdůležitější postava, ale na jiné dlouho vzpomínám. Na Dlouhý pochod si vzpomenu obzvlášť až budu vzpomínat na školní výlety :D Každopádně od Stephena Kinga si přečtu i další knihy jak nejdříve to bude možné.

4/5



hvězda - alex flinn

9. března 2016 v 13:43 | Heaven
Hvězda/Diva
Alex Flinn

Někdy se blog stane tím jediným místem, kde se můžete bez obav svěřit se vším, co vás trápí. Tak to aspoň dělám já. Podle ostatních jsem prý skvělá, talentovaná, prostě okouzlující, ale já si tak rozhodně nepřipadám, spíš naopak...

Caitlin se nedávno rozešla s klukem, se kterým nevedla zrovna zdravý vztah. Kamarádky z ní chtějí udělat populární roztleskávačku, ale jí zajímá opera. Rozhodne se přihlásit se na Miamskou konzervatoř, kam chce přejít ze své současné školy a studovat muzikál. I když je její máma naštvaná, že šla na konkurz bez jejího svolení, nakonec jí dovolí tam začít chodit. Caitlin si zpočátku myslí, že do nového kolektivu vůbec nezapadá - při tanečních hodinách si připadá jako prkno a předvádění zvířete jí vůbec nešlo. Jediné chvíle, kdy se může naplno projevit, jsou ty, kdy zpívá operu.

Až po tom, co jsem si knihu půjčila z knihovny jsem se dozvěděla, že jde o druhý díl. První díl jsem nečetla, ale z hlouby internetu jsem se o něm něco dozvěděla, takže jsem byla celkem v obraze. Tudíž si myslím, že pokud si chcete přečíst Hvězdu, nemusíte číst předchozí díl Dýchání od vodou. Otázkou ještě je, jestli i Hvězda stojí za to.

Jedná se spíše o odpočinkovou knihu. Nečekejte žádné filozofické proslovy ani hluboká zamyšlení. Což je někdy i na škodu, protože jsem tam hledala něco víc. Ale jde jen o příběh jedný holky, co měla ráda operu... Jenže ta kniha sebou nic nenese. Když jsem ji dočetla, prostě jsem ji zavřela a bylo. Příběh skončil, nebylo nad čím přemýšlet. Jasně, kniha o teenagerech určená primárně teenagerům bude především o vztazích k rodičům, kamarádům a případně dalším osobám.

Nemohla jsem z hlavy po celou dobu čtení takovou menší nesrovnalost. Řeknete si, že je to maličkost, ale já prostě logické nesrovnalosti v knihách nesnáším. Může být jakkoliv přeslazená, plytká, ale vyložené nesmysly snižují úroveň i jinak dobré knihy. Caitlin si dala k jídlu 2 (nebo 3) balíčky sušenek a přibrala po nich 2 kila. Ok, připouštím, že existují i kilové balení (ovesných!) sušenek, ale nemyslím si, že je prodávají ve školní kantýně. Lidé mívají problémy s váhou, ale takové výkyvy jako měla Caitlin mi přišly hrozně extrémí... (Při tomto poměru bych měla vážit dobrých 200 kilo...)

Ale ať pořád jen nekritizuju, kniha je opravdu dobře četla, neměla jsem problém dát za den i 70 stran a to se mi stává velmi vyjímečně. Některé použité slovní obraty mě sice trochu děsily, ale možná že to bylo způsobené jen překladem...

3/5


sedmilhářky - liane moriarty

24. února 2016 v 16:17 | Heaven
Sedmilhářky/Big little lies
Liane Moriarty
Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi.
Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery.
Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití.
Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii.

Moc se mi líbila předchozí kniha od Liane Moriarty jménem Manželovo tajemství a proto jsem neváhala s koupí Sedmilhářek, když jsem je viděla v knihkupectví.

Kniha začíná v první den školy, když Jane, vezoucí do školy svého synka Ziggyho, potká Madeline, která také veze svou dceru Chloe do školy. Madeline je hodně upovídaná a zábavná osobnost a tak Jane seznamuje s chodem školy, na koho si má dávat pozor a vlastně se z nich stanou kamarádky. Jane se spřátelí i s další Madelininou kamarádkou Celeste, která má svoje neposedná dvojčata také v první třídě. Každá má ale jiný životní příběh. Celeste žije v luxusu, nikdy nemusela pracovat a na charitu může dát tolik peněz, kolik jenom chce, protože její manžel vydělává velké částky. To si ale také nese svoji daň. Jane je ve městě nová. Z matek je patrně nejmladší. Otěhotněla po románku na jednu noc, ale za Ziggyho je neskutečně ráda. Problém je v tom, že jedna matka ve škole tvrdí, že Ziggy šikanuje její dceru a sepsala i petici za jeho vyloučení. Madeline vychovává kromě mladších dětí ještě svou 14 letou dceru, která ale inklinuje spíše ke svému otci, který je Madelinin bývalý manžel a jeho nové ženě, kteří vedou až příliš zdravý způsob života plný veganské stravy, lidských práv a jógy. Všechny jejich potíže vyvrcholí na kvízovém večeru, kdy dojde k vraždě jednoho z rodičů.

Liane Moriarty prostě umí psát. Její knihy jsou výborně promyšlené. Začíná to tak nevině, nic se neděje a během knihy se všem postavám obrátí život na ruby a vy jen nestačíte valit oči. Je pravda, že tu nemuselo být tolik "okolností" okolo, které by někomu mohli přijít zbytečné, ale i tak to bylo skvělé. Kniha se čte moc dobře, takže vám ani nepřijde, že jste přečetli tolik stránek...

Je tu velké množství charakterů, ale každý je něčím specifický, proto není takový problém si je po pár desítkách stránek pamatovat. Nejsympatičtější mi přišla střeštěná Madeline, ale všechny charaktery byly jinak velmi propracované. Comě ale rozčilovalo byly matky, které sami sebe považovaly za ultra vytížené, přitom některé ani nechodily do práce a o ránu chodily na kafíčko do kavárny s výhledem a pobřeží. To jediné mi přišlo trochu přitažené za vlasy... Když jsem pak na konci vzpomínala na začátek knihy, dávalo mi to vlastně všechno smysl a to jsem některým informacím nepřikládala ani velkou váhu a nakonec se ukázaly jako důležité. Každopádně knihu doporučuju!

4/5

top knihy za rok 2015

20. února 2016 v 18:47 | Heaven
Z nějakého důvodu jsem na konci roku (resp. na začátku nového) nepřidala žádné knížní shrnutí a ani top knihy, které jsem v roce 2015 přečetla. Je tedy na čase tento přehled sepsat. Knihy jsou náhodně seřazené.

Scarlet (The Lunar Chronisles #2)
Marissa Meyer


Pohádka o Červené Karkulce přepracovaná a zasazena do budoucnosti navazuje na předchozí díl o Cinder, která je obdobou pohádkové Popelky. Kniha se moc hezky čte a příběh má spád. Pokud hledáte neokoukanou, ale kvalitní dystopii, doporučuji tuto sérii.

sněží, sněží - maureen johnson, john green, lauren myracle

25. ledna 2016 v 14:08 | Heaven
Sněží, sněží/Let it snow
Maureen Johnson, John Green, Lauren Myracle

Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány - a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...

Knihu obsahující tři povídky v vánoční tématikou jsem si pořídila jak jinak než k Vánocům. Na toho období se právě nejvíce hodí!

Zasněžený expres od Maureen Johnson je první povídka, ve které se setkáváme s dívkou jménem Jubilee. Chce trávit Vánoce se svým klukem Noahem, jenže její rodiče byli zatčeni při prodeji jednoho z kousků vánoční vesničky Flobie, kterou už léta sbírají. Jubilee je posazena do vlaku, který jede na Floridu k jejím prarodičům. Je rozladěná z toho, že nemůže strávit Vánoce s Noahem. Jenže vlak zastaví v nedalekém městě kvůli sněhové bouři. Naštěstí je poblíž Waffle House, kde čeká její zachránce... Upřímě, tohle byla nejhorší povídka z celé knížky. Já vím, že nezačínám zrovna dobře, ale nějak nemůžu najít moc věcí, které by se mi na ní líbily. Zdála se mi strašně naivní, přitažená za vlasy a přehnaná. Je mi jasné, že taková zasněná atmosféra k Vánocům patří, ale tohle bylo trochu moc. Měla být asi vtipná, ale autorce se to nějak zoufale nedařilo - alespoň mě to tak přišlo. Velmi se mi ale líbily postavy, které tu byly vykreslené. Noah byl hrozný debil, když to takhle řeknu a Stuart zlatíčko. Jubilee mi přišla symptická. Jinak ale povídka byla dost podivná. 2/5

snow, winter, and christmas image
Ve druhé povídce jménem Vánoční zázrak nás John Green seznamuje s Tobinem a jeho kamarády JP a Vévodou. Jen tak na vysvětlenou, Vévoda je ve skutečnosti holka jménem Angie, jen před pár lety dostala kvůli příhodě v obchodě Vévoda a vévodkyně tuto přezdívku. Tobinovi rodiče nedorazí na štědrý den domů, protože jim to překazila sněhová bouře. Tobin a jeho kamarádi mají v plánu zůstat doma, ale když zavolá jejich další kamarád Don-Keun, který pracuje ve Waffle House, že má kolem sebe spoustu krásných roztleskávaček, jejichž vlak uvízl ve sněhové bouři, neváhají a vyráží na cestu. Musí si ale pospíšit aby stihli k Waffle House dojet jako první - když je předběhnou bráchové Tommy a Timmy, zaberou jim parkovací místo a bude pozdě. Vévodě se tento plán moc nezamlouvá, ale nakonec vyrážejí... Dobře, tohle byla už trochu lepší povídka, ale moc mě nebavila. Nakonec se z ní vyklubal hezký, romantický příběh, ale první polovina byla docela nudná. Čekala jsem, že John Green z toho dokáže vytlouct více, ale asi jsem měla moc vysoké očekávaní. Líbila se mi akční scéna, kdy sjížděli na igelitu od Twisteru svah k Waffle House a postava Vévody-Angie. Jinak ale průměr. 3/5

Poslední povídka, Archanděl prasátek od Lauren Myracle se mi líbila nejvíce. Addie prožívá těžké období. Rozešla se se svým klukem Jebem, kterého ale stále miluje, kvůli jedné příhodě na oslavě kluka ze školy jménem Charlie. Mimoto si nechala ostříhat vlasy a obarvit je na růžovo. Kamarádky se jí snaží podržet, ale Addie je stále smutná. Mimoto slíbí kamarádce Tegan, že vyzvedne její miniprasátko, které si "objednala", ve zverimexu, které je naprosti Starbucks, kde Addie pracuje. V zápalu práce se jí to ale moc nevyvede. Protivný kluk ze školy, Nathan, který ve zverimexu pracuje, jí oznámí, že někdo už si prasátko koupil... Tato povídka mi přišla nejzábavnější a nejméně ujetá. Addie byla pěkně sebestředná, to ano, ale na konci jsem byla ráda, že i ona našla svoje štěstí. Příběhy se krásně prolínaly a líbilo se mi, jak se na konci všichni hrdinové sešli ve Starbucks. 4/5

Od takto vychvalované knihy jsem čekala asi až moc velkou bombu. Příběhy opravdu odrážejí Vánoce - praštěné, sladce naivní a předvídatelné, ale přece jen milé. Myslím, že na čtení o Vánocích (+/- měsíc) se úplně hodí.

3/5

odpusťte mi, váš leonard - matthew quick

9. ledna 2016 v 17:33 | Heaven
Odpusťte mi, vás Leonard/Forgive me, Leonard Peacock
Matthew Quick

Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu...

Tato kniha už mě před delší dobou zaujala svým popisem. Když jsem jí, trochu neplánovaně, vybrala k narozeninám, ještě chvíli mi ležela na poličce než na ní přišla řada.

Leonard je poněkud odlišnější od jeho vrstevínků. Kvůli tomu je také hodně osamělý. Jeho sebestředná matka se věnuje více móodnímu návrhářství než svému synovi. Leonard si moc dobře rozumí se svým sousedem Walterem, který ho dovedl ke starým detektivním filmům. Stařík i Leonard jsou rádi, že mají alespoň nějakou společnost. Leonarda ale tento svět dohání k šílenství. Občas, místo školy, se převleče za dospělého. Vezme si kabát, klobouk a tašku a cestuje s dospělými lidmi vlakem do práce, ale ve skutečnosti jen zkoumá svět dospělým. Po dlouhých úvahách dospěje k názoru, že na tomto světě nechce žít, že nechce být tím beznadějně smutným a mrzutým dospělým jako jsou cestující ve vlaku. Po svém dědovi má nacistickou pistoli, kterou hodlá uplatnit hned jak vyřídí pár posledních věcí. Spolužákovi, jehož hru na housle poslouchá každý den o obědové pauze, chce věnovat většinu svých úsporů, aby se jeho rodina v Íránu měla lépe. Svému oblíbenému učiteli Herr Silvermanovi chce dát odznak svého dědečku z druhé světové války. Lauren, dívku, kterou potkal ve vlaku, chce vyznat lásku. Potom už jen zabije svého bývalého kamaráda Ashera, sebe a dílo bude dokonáno. Vše si dokonale naplánoval, ale do cesty mu vleze pár záležitostí, které se mu pokusí jeho plány narušit.

Leonard je nepochybně inteligentní kluk. Trochu samotářský, ale spíše nedobrovolně. Cituje Hamleta, přemýšlí nad věcmi jinak než ostatní a má tohoto světa dost. Trošku mi trvalo, než jsem se zžila s jeho postavou a vcítila se do jeho problému. Dost mě šokovalo, když jsem zjistila, co se dělo mezi ním a Asherem, i když jsem to tak trochu tušila. Z dalších postav mě hodně zaujala Leonardova matka, což byla mrcha nejvyššího stupně, ale škoda, že dostala tak málo prostoru na konci knihy.

Musím říct, že knížka se strašně dobře četla. Pokud znáte knihu Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena, určitě víte, že jsou tam poznámky pod čarou. Je to zajímavé zpestření, na druhou stranu, trošku to ruší, zvlášť když je poznámka pod čarou na skoro celou stranu. Styl vyprávění mi vyhovoval. Četla jsem různé reakce (tak, jako vždy) ostatních čtenářů a někomu přišla kniha vtipná. Mě tedy moc ne. V celé knize panovala spíš taková depresivní atmosféra, až trochu tragická. Jen prostě čtete a čtete a čekáte, jestli to Leonard opravdu vzdá nebo ne. Z některých scén mi bylo opravdu smutno. Je pravda, že sem tam Leonard nebo někdo další prohodil vtipnou hlášku, ale za vtipnou knížku bych ji nepovažovala.

Upřímě, je trochu těžké přesně určit o čem celá kniha je. O smrti? O sebevraždě? O nevyřízených účtech? Ne, to asi ne. Každý si tam pravděpodobně najde něco jiného. Každý z ní bude mít jiné pocity. A to je na tom to zajímvé, jak se odlišujeme, ale zároveň jsme všichni neuvěřitelně stejní. Určitě si knihu přečtu znovu - někdy v budoucnu. Pořád nad ní musím přemýšlet. Otevřený konec, no co může být horšího? V tomto případě ale nešlo vybrat jinou možnost.

,,Co to celé znamená?" zeptám se, abych mu udělala radost.
,,Musí to něco znamenat?"
,,Nevím. Myslel jsem, že umělecká díla by měla něco znamenat."
,,Nemůžou existovat bez vysvětlování? Proč jim musíme přisuvoat nějaký význam? Potřebujeme úplně všemu rozumět? Třeba obraz existuje proto, aby probouzel pocity a emoce, tečka. Ne aby něco znamenal"
- ukázka, str. 221

4,5/5

anna krví oděná - kendare blake

11. prosince 2015 v 19:23 | Heaven
Anna krvní oděná/Anna dressed in blood
Kendare Blake

Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.

Kniha Anna krví oděná už mě lákala dlouho a to především zajímavě zpracovanou obálkou. Uplynula však docela dlouhá doba než se uvolnila v knihovně.
Cas Lowood to nikdy neměl jednoduché. Jeho matka je čarodějnice a otec zemřel za záhadných okolností když se chystal zabít jednoho ducha. Stejnou práci dělá i Cas. Ačkoliv mu je teprve sedmnáct, má už bohaté zkušenosti. Po posledním úspěšném zabití dalšího z mnoha duchí přijíždí společně se svou matkou a kocourem Tybaltem do městečka Thunder Bay v Kanadě. V městečku má být duch Anny, dívky s finskými kořeny, která byla zavražděna v pohých 16 letech při cestě na školní ples. Jak Cas posléze zjistí, patří k nejsilnějším a nejobávanějším duchům, se kterými se kdy setkal. Jakožto teenager musí Cas i chodit do školy, kde se seznamuje se školní královnou, která se ale nezdá být tak hrozná. Poznává i partu sportovců. Nehledá kamarády, ale vyzvídá, co vědí o Anně. Po jedné party se vydají k Anně do domu. To ale mělo mnohem horší následky, než si dokázali představit. Anna je mnohem děsivější, než si Cas vůbec dokázal představit. Musí zjistit, jak to s ní vlastně bylo a jak jí může pomoct.

O této knize by se dalo v mnoha ohledech mluvit jako o hororu. Některé scény skutečně nahánějí husí kůži. Především ze začátku, kdy se Anna ještě neovládá. Musím ale také dodat, že některé rituály, které Cas a jeho parta prováděli mi přišli takové moc zvláštní... Jako by měla magie opravdu fungovat z trsu trávy a svěcené vody. Ale chápu, že autorka chtěla vytvořit dojem, jako by to byla skutečnost a ještě více tak postrašit čtenáře. Jinak kniha není náročná na čtení, je psána docela jednoduchým jazykem bez složitých výrazů...

Cas mi přišel sympatický. Příjemná změna oproti všem Krasomilám v jeho věku, které v knihách často figurují. Občas je objevila nějaká vtipná hláška, která knize dávala odlehčující ráz. Musím říct, že mi přišla sympatická i královna školy Carmel, která mě dostala hlavně svým hrdinkým kouskem v závěru knihy. Samotný závěr mě překvapil, čekala jsem trochu něco jiného, i když to, co jsem čekala, bylo méně, než co se doopravdy stalo. Celkově hodnotím knihu kladně a těším se na druhý díl.

4/5

já nejsem neviditelná - marcus sedgwick

29. listopadu 2015 v 14:29 | Heaven
Já nejsem neviditelná/She's not invisible
Marcus Sedgwick

Otec Laureth Peakové ji naučil sledovat opakující se události, vzory a čísla - což je něco, pro co má jeho dcera mimořádné nadání.

Její tajemství? Je slepá.

Pak se ovšem její táta ztratí, Laureth popadne svého sedmiletého brášku a vydá se vstříc záhadě, která je dovede až do New Yorku. V tomhle velkoměstě je její dovednost vysledovat šokující a občas nebezpečné spojitosti dovede do světa plného temnoty. Dokáže zachránit svého tátu i sebe?

Já nejsem neviditelná je spletitá skládačka o tom, že nic se neděje jen tak pro nic za nic a náhoda neexistuje.

Laureth pro svého otce, který je spisovatel, vyřizuje e-maily, protože on na to nemá čas a Laureth si tak může něco vydělat. Její postižení jí neomezuje díky speciálně upraveným přístrojům. Jednoho dne si přečte e-mail od jistého muže, který našel otcův zápisník v New Yorku. Ale její otec má být v Evropě. Laureth neváhá a bez vědomí své matky, které je u své sestry, bere sedmiletého brášku a letí vstříc New Yorku. Všechno proběhne trochu složitěji, než čekala, ale i díky svému zlatému bráškovi všechno zvládne a dostanou se do New Yorku. Po setkání s panem Michaelem, který ji vrátí otcům zápisník, se ze zápisků dozvídá různé informace, které by snad raději ani vedět nechtěla...

Kniha mě zaujala díky své propracované obálce. Zároveň mě ale překvapilo, jak je knížka maličká. Navíc má kolem 250 stran, takže se vejde do každé tašky... Upřímě jsem čekala trochu jiný příběh. Vlastně jsem dostala spíše příběh pro mladší čtenáře. Na jednu stranu byl styl psaní jednoduchý, děj docela také a na druhou stranu se v zápiscích Laurethina otce objevovaly vědecké poznatky, kterým by cílová skupina měla problém rozumět (i já jsem s tím měla trošku problém).

book, braille, and blind image
Jak už jsem zmiňovala, styl psaní je jednoduchý a nebudete mít problém přečíst knihu za pár dní. Ne že by mě kniha tak úplně pohltila, spíše jsem byla zvědavá, jak se autor vypořádá s celou situací a jak z těch potíží vybruslí. Abych pravdu řekla, některé události byly velmi těžko uvěřitelné. Jelikož je příběh vyprávěn slepou dívkou, těžko se vám dostane nějaký popis okolí, proto můžete úplně propustit uzdu své fantazii. Když už jsme u toho, trošku mě zaraziila jedna věty na konci knihy, které zněla nějak takhle: ,,Myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím..." Jo, když je slepá. Ale nevadí. Třeba je to jen chyba překladu.

Co se týče postav, nejvíc jsem si oblíbila malého Benjamina, Laurethina brášku. Na sedmiletého kluka toho prožil strašně moc. Taky byl Laureth hrozně věrný tím, že ji všude vodil a četl nahlas nápisy a tak podobně. Laureth mi byla sympatická tím, že se nevymlouvala na svoji nevidomost. Ale tak už to u lidí, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodnění už od děství, bývá. Neradi na to upozorňují. Prostě s tím žijí, protože jim nic jiného nezbývá... Abych to shrnula, knihu bych ohodnotila jako průměrnou, ale vydařenou.

3/5

book wishlist #6

24. listopadu 2015 v 16:35 | Heaven

Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce.
Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost - těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.

Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat "krásy Indiany", a oba při tom učiní zajímavé objevy...

scarlet - marissa meyer

14. listopadu 2015 v 16:25 | Heaven
Scarlet
Marissa Meyer
předchozí díl: Cinder

Když Byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychovávání k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.
Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama. O dva týdny později se Scarlet snaží vydělat si na živobytí na jejich malé farmě, když vtom se objeví její ztracený otec, zbitý a blouznící. Scarlet se od něj dozví, že ho mučil jakýsi gang samozvaných strážců pořádku... který dosud stále drží v zajetí Scarletinu babičku. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, který navštěvuje místní hospodu. Ačkoli se Scarlet je nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, z něhož čpí potíže na sto honů, ví, že potřebuje Vlkovu pomoc, aby našla únosce své babičky. To ale ještě Scarlet netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly...

Scarlet už jedenáct let žije s babičkou na farmě. Její babička pro ni znamená hrozně moc. Jenže už přes několika dny zmizela a Scarlet neví, kde je. Začíná si dělat starosti. Toho dne potká v městečku tajemného cizince, který si říká Vlk. Vzápětí se vrací do domu její otec, který už na první pohled vypadá příšerně. Prohledává babiččiny věci a snaží se něco najít. Scarlet se od něj dozvídá, že byl vězněn a mučet jistým gangem, které se z něj pokusil dostat nějaké informace, které má údajně vědět babička. A tu prý vězní také. Scarlet pozná, že Vlk je členem toho gangu díky tetování, které má na ruce. Nejprve na ní nepůsobí důvěryhodně, ale nakonec přistoupí na jeho návrh - pojedou spolu do Paříže hledat její babičku.

Americká autorka Marissa Meyer se nechala inspirovat klasickými pohádkami, které zasadila do budoucnosti. V prvním díle nás seznámila s novodobou Popelkou jménem Cinder, která je z části kyborg. Potkáme ji ve druhém díle, který je inspirovaný Červenou Karkulkou. Líbí se mi, jak jsou oba příběhy provázané. Setkáváme se s úplně novými postavami v novém kraji, ale zato pokračuje i rozjetý příběh, na jehož pokračování jsem se tak těšila... Kniha se čte velmi dobře a příběh běží rychle.

Scarlet mi narozdíl od Cinder přišla sympatičtější. Nevím, jestli za to mohla skutečnost, že byla o dva roky starší, takže měla více rozumu... Obě dvě si prošly něpěknými věcmi. Vlka jsem si oblíbila, ten byl úžasný. Navíc byla kniha v mnoha věcech méně předvídatelnější než první díl. Je to skutečně znát autorčin posun kupředu. Tak uvidíme, jaký bude třetí díl, kde figuruje Cress jakožto Rapunzel.

4,5/5

než jsem tě poznala - jojo moyes

18. října 2015 v 15:50 | Heaven
Než jsem tě poznala/Me Beofre You
Jojo Moyes

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Nečekaná výpověď v kavárně jménem Mazaná houstička donutí Louisu Clarkovou hledat si novou práci. Práci v kavárně milovala, ale nemá žádnou kvalifikaci. Hledání práce je tedy obtížné. Navíc se její rodina potýká s finančními problémy. Nakonec zkusí práci ošetřovatelky/společnice kvadruplegika (= člověk ochrnutý od krku dolu, upoutaný na vozík), kde nabízí velmi slušný plat. Ochrnutý pětatřicetiletý Will žil před nehodou život plný adrenalinu, peněz a zábavy. Dnes už mu zbyly jen ty peníze. Jeho matka, paní Traynorová, je zpočátku Louisou znepokojená, zvlášť po katastrofálním pracovním pohovoru, ale nakonec ji přijme. Louisa je nejprve z práce zděšená - Will s ní odmítá komunikovat, odhání ji od sebe a Louisa nezbývá nic jiného než celý den poklízet. Když omylem vyslechne rozhovor Willovi sestry a paní Traynorové, zjistí, proč ji skutečně vzali a vezme věci do vlastnch rukou. Na internetu shání informace o tom, co kvadruplagikové mohou podnikat za výlety. Nejen proto, aby Willa rozveselila, ale hlavně proto, aby mu dala důvod žít. A čas se neúprosně krátí.

Když narazím na knížku, která mně zaujme, prohlížím ji její hodnocení na Databázi knih. Až mně zarazilo, že má kniha tolik pozitivních ohlasů. Nelitovala jsem, že jsem si ji přečetla. Četla se skoro sama, tedy především posledních 80 stran (přibližně). Charaktery mohou působit trochu prvoplánově - asi proto, že takové jsou. Louise mi nebyla ze začátku příliš sympatická. Neměla žádné ambice, což mně docela vytáčelo. Sama sice nejsem kdovíjak ambiciózní člověk, ale asi bych se zbláznila ze života v rodném maloměstě a rodiči pod jednou střechou. Prošla ale velkou proměnou. Kdo byl její příčinou? Will.

Knížka je ze 2/3 veselá, místy i vtipná, ale konec se o dost otočí. Tušila jsem, že to tak dopadne. Takový život, to on nechtěl. Nebylo to nic pro něj. Někdo si řekne, že když máte u sebe milovanou osobu, dokážete překonat cokoliv. Ale co když ne? To nás přivádí k otázce - co když to tak nebylo? Pozorný čtenář si ale náznaků všimne. Prostě žádný happy end nečekejte, protože život není o hezkých koncích. Epilog se mi moc líbil. Přesně tak jsem si to představovala. U knížek vlastně vůbec nebrečím, ale tady jsem se trochu (trochu hodně) dojala. Vlastně ani kvůli dočtení knihy nebývám dlouho vzhůru, ale tentokrát jsem své pravidlo porušila. Tato kniha ve mně zanechala silný zážitek a budu ji mít v hlavě ještě dlouho. Přečtetě si ji ať víte proč.

5/5

young adult knihy

10. října 2015 v 17:02 | Heaven
Pokud si chcete přečíst novou knihu s fantasy námětem (draci, kouzelníci, alternativní světy atd.), nebudete mít v knihkupectví s výběrem problém. Oddělení s fantasy literaturou má jistě plné police přitažlivě vypadajících knih. Pokud ale chcete skutečné fantasy jako například Pán Prstenů, asi se trochu zapotíte. Police s fantasy literaturou zaplňují především knihy zařazující se do žánru young adult. Co to je a můj názor se dozvíte níže.

Young adult je, jak už napovídá název, knížní žánr zaměřený hlavně na kategorii náctiletých. Nikde ale není psáno, že se nemusí líbit starším. Možná, že díky podobným knihám odsedli někteří puběrťáci (především holky) od televizí a počítačů a začali zase číst. Nebývají těžké na čtení. Není to žádný Shakespeare. Především tu musí být romantická zápletka. Ta je nezbytně ve všech YA knihách. Fantasy prvky se tu také často objevují. Ať už v podobě sexy příšer (upíři z Twilight ságy) nebo dětí s nadpřirozeninými schopnostmi. A když chybí nadpřirozené bytosti, můžete na stránkách knih najít popsanou postapokalyptickou budoucnost (Hunger Games).

Coopik.com
 
 

Reklama