Deník

shrnutí: duben

3. května 2016 v 17:47 | Heaven
Přijde mi, jako bych shrnutí za měsíc březen psala před chvílí a teď už píšu další, co se to děje...? Vůbec jsem si nedělala poznámky, takže budu pátrat v paměti a asi zase na něco zapomenu...

Na začátku dubna jsem byla nemocná. Bylo to jenom nastydnutí. Už v pondělí mi nebylo dobře a v úterý jsem zůstala doma. Zůstala jsem doma i ve středu, ale ve čtvrtek už jsem zase pádila do školy, protože jsem nechtěla moc zameškávat, protože si nerada dopisuju sešity. Každý máme totiž jiný způsob zapisovánání poznámek, někdo píše v souvislých větách, jiný jen v bodech a kdo se v tom má potom vyznat... Proto nechápu lidi, kteří se přímo učí z cizích poznámek, protože vlastní sešity si ještě nezaložili... Promiňte, trochu jsem odbočila. Každopádně, nemoc jsem zřejmě přechodila, protože následující týden v úterý mě začalo příšerně bolet v krku a musela jsem se odebrat k doktorce. Říkala jsem si: fajn, jdu brzo, je půl osmé a doktorka tam je od osmi hodin, alespoň přede mnou nebude kilometrový zástup důchodců... Taky že nebyl, jen dva lidé. Po chvilce vylezla z ordinace sestra a ukázala na ceduli jestli jsme si všimli, že dnes je ordinace až od devíti... Jasně, proč ne, musí se to stát zrovna mně, když tam jsem jednou za půl roku... Ale zůstala jsem v čekárně, protože kam bych šla? Ještě že jsem s sebou měla knížku. Doktorka mi nic nezjistila, měla jsem jen trochu nateklou jednu mandli a do konce týdne jsem zůstala doma. Naštěstí mě nečekalo příliš dopisování, jen dvě písemky.

sherlock and studying image

Doma byl klídek... Dívala jsem se na filmy, hrála simíky (stihla jsem vychovat asi tři generace :D), ale přišel konec týdne a pak jsem šla opět do školy. Dopisování sešitů bylo úmorné, nejhorší byla matika, kterou jsem ale nakonec pochopila. Měla jsem menší potíže s dopisováním písemky z dějepisu. U nás jsou tzv. dopisovací hodiny, kam chodí studenti na dopisování písemek... Dozoruje tam lektor němčiny, který má problém s přečtením vašeho jména (zvláště pak pokud se jmenujete Nguyen a dostaneme na stůl 10 písemek, i když tvrdíte, že to nejste vy :D). No a moje písemka v jeho papírech nebyla. Samozřejmě jsem byla nasraná, protože jsem se učila a už jsem to chtěla mít napsaný... Nakonec se ukázalo, že na mě učitelka nezapoměla, ale písemka se prostě ztratila. Nakonec to skončilo tak, že jsem si ji dopsala další týden v jídelně, kde sice nebyl vůbec klid, ale mám za jedna, takže jsem spokojená :D

Jeden víkend jsem se byla s tátou projet po okolí. Mamka byla na třídním srazu, takže byl doma klid a nic se nedělo. Jela jsem i po místech, kde jsem dříve nejezdila, takže jsem si alespoň vyzkoušela postřeh. Minulý víkend jsem taky jezdila. Nejvtipnější je, když jedete mezi vesnicemi lesem po úzký cestě a potkáte autobus :D Ještě, že mi tak dobře fungují reflexy :D Každopádně jsem si teď už mnohem jistější a nebojím se sednout si do auta.

pencil, unicorn, and awesome image

Náš školní projekt Evropa... už jsem se o tom zmiňovala, máme na starosti Španělsko. Měli jsme i přípravný den, kde jsme udělali většinu práce. Malování kulis, rozdělování práce na doma a další věci... Mám pocit, že nás chtějí učitelé poštvat proti sobě. Měli jsme si rozdělit mezi sebe 1000 bodů podle toho, kdo kolik udělal práce... Jenže co když jsme si všichni pomáhali? A to si ještě nesmíme dát všichni stejný počet bodů. Může to vést k hádkám, protože na sebe začnou ukazovat ,,tys toho udělal nejmíň" a podobně. Ale my jsme celkem rozumný a rozdělili jsme si to co nejspravedlivěji. Stejně jako s plněním plánu. Jasně, na začátku potřebujete seznam toho, co je potřeba udělat, ale nikdy se to nemůže na 100% vyplnit. Chtěla jsem vytisknout vlaječky, které se nalepí na špejle... Ale mohla jsem? Ne. V jedné počítačové učebně je sice barevná tiskárna, ale tam se z nějakýho důvodu může tisknout jen o velké přestávce, protože... Proč vlastně? Nikdo neví, ale učitel to takhle tvrdil. Nemohl prostě dojít pro klíče a učebnu nám otevřít, protože by ho za to asi zavřeli nebo nevím... Tak jsem to tiskla doma. Vlaječek by mělo být zhruba 150 (podle počtu návštěvníků), ale to nikdo neudělá, takže jich je zatím 60 a dalších 50 dělá kámoška...

Zatleskám si, protože mám brigádu! Je to vlastně obsluhování v restauraci. Není to jen restaurace, ale takový komplex, kde je i ubytování, koupaliště, sportoviště atd. Půjdu tam na výpomoc už v červnu, kde budu asistovat na sportovních hrách a v červenci budu už oficiálně pracovat. Jsem ráda, že jsem konečně něco našla, protože v mém okolí není tolik možností a práce.

shrnutí: březen

7. dubna 2016 v 14:08 | Heaven
Zjistila jsem, že budu mít asi zatraceně špatnou paměť, když si musím každý měsíc po bodech zapisovat, co zajímavého se mi přihodilo. Věci, které považuji za nedůležité zkrátka vytěsňuji. A nejsem sama. Proto se němčinářka pořád rozčiluje, že si nepamatujeme tohle slovíčko, vždyť bylo v předchozí lekci! Každopádně březen byl také celkem nabitý měsíc, stejně jako únor.

První víkend v březnu mi začaly jarní prázdniny (proč mám pocit, jako by od té doby uteklo snad 100 let?) a můj nejmladší bratranec oslavil 1. narozeniny. Což znamenalo výlet na celý víkend za rodinou do středních Čech. Bylo to vážně fajn. Nemám extra velkou rodinu, ale spíše větvěnou, což zahrnuje přesuny od babičky k jedné tetě, ke druhé a tak dále. Můj malý bratranec je strašně zlatý dítě. Je hodný, skoro vůbec nebrečí, nestydí se a rád je mezi lidmi, takže je vlastně za odměnu. Prázdniny pokračovaly úterním výletem do Liberce za nákupy. Ne že bych musela pořád nakupovat jako nějaká beauty vlogerka, ale potřebovala jsem pár kousků na jaro - především bundu a boty. Kromě toho jsem celkem výhodně pořídila krásný chlupaťoučký svetr a plavky. Fotky najdete níže. Jo, převládá černá barva. Miluju černou. Dá se se vším skvěle kombinovat. S čím bych skombinovala třeba fialovou bundu? Hm, možná tak s černou.



Od 7. března můžu také legálně řídit, protože jsem si konečně vyzvedla řidičák. Konečně - vlastně byl dříve než jsem předpokládala. Každopádně jsem ráda. Několikrát jsem už od té doby jezdila. Vždycky jsem před nasednutím do auta hrozně nervózní, ale jakmile sednu za volant, všechno si nastavím a uklidním se, je to pohodička. Tedy, pokud zrovna nepřeřadím blbě nebo tak něco.

Začala jsem obíhat pár míst ohledne letní brigády na červenec. Někde mi rovnou řekly že ne aniž bych stihla doříct otázku, jinde mi řekly, ať přijdu za měsíc, protože ještě nevědí, jak na tom budou před léto a na pár místech si ode mně vzali kontakt. Bydlím na malém městě, takže nemám moc na výběr, proto obíhám různá místa, abych měla vůbec jistotu, že mi něco vyjde. Zatím nemám nic jistého, takže dál hledám...

Potom byly velikonoční prázdniny. Ještě den před prázdninami jsem zůstala doma, protože mi nebylo zrovna dobře... Každopádně se mi to potom vymstilo, protože písemku z chemie, kterou jsem nepsala, jsem dostala přímo do ksichtu... Nevadí, stane se... V rodině velikonoční svátky prakticky neslavíme. Jen si upečeme mazanec, připravíme nádivku a bramborový salát. A na velikonoční pondělí jezdíme k babičce.

Po velikonocích začal ve škole projekt Evropa. Ve třídě se rozděláme do skupin (losováním) a každé je přidělen jeden stát Evropy, který musíme zpracovat. Prezentace probíhá tak, že každý stát má určenou třídu, kde je výzdoba, občerstvení a různý další blbosti a prváci a druháci chodí jako návštěvníci a hodnotí nás. Je to takové dilema, musíte se zavděčit návštěvníkům (nejlépe jídlem a zábavou) i učitelům (kvůli výsledné známce). Mám docela fajn skupinu, mohlo to být horší. Nejdřív jsme si vylosovali Švédsko, což není tak špatné. Potom ale učitel přišel s tím, že nám dal k nabídce špatné země (protože se točí dokola a on vzal výběr pro další rok), takže jsme losovali znovu. Dopadli jsme z naší třífy nejlépe - máme Španělsko. Nakonec by to mohla být i zábava :)


Posledním bodem vyčerpávajícího článku je zmínka o knížkách, které jsem si objednala z jednoho internetového knihkupectví. Měla jsem totiž ještě schovanou poukázku na 500 Kč, kterou jsem dostala k vánocům. Vyšlo to na dvě knihy - Zamilované hypnotizérka od Liane Moriarty a Will Grayson, Will Grayson od Johna Greena a Davida Levithana. Druhá zmiňovaná je v angličtině, což je celkem výzva, protože jsem žádnou anglickou knihu dosud nečetla. Ale těším se na ní.





a je po prázdninách

14. března 2016 v 17:17 | Heaven
Minulý týden jsem, stejně jako ostatní studenti z Ústeckého kraje, měla jarní prázdniny. A co jsem stihla? Téměř nic! Znáte to, naplánujete si milion věcí - tohle musím dodělat, tamto dočíst, tamto zařídit... ve výsledku uděláte tak polovinu z toho a ani ne pořádně. Možná,že kdybych si lépe rozvrhla čas a nebo pořád neprokrastinovala, nebudu tak neposkojená. Ale ne, byly to docela dobré prázdniny. Jenže moc krátké. Ty další budou až Velikonoce a to je... no, ani nevím, kdy.

sky, clouds, and pink image

V úterý jsem jela s mamkou do Liberce. "Holčičí výlet", takže nákupy, samozřejmě. Chtěla jsem si pořídit hlavně boty a bundu na jaro, což se mi povedlo + jsem si koupila ještě jeden úžasný chlupatý svetr a plavky. V jednom obchodě (myslím, že to bylo Reserved) měli slevy, o kterých jsme ani netušily, což bylo taky fajn. A na závěr jsme si daly v Costa Coffee. Sice je to všechno celkem drahé, ale zato tam mají výborné bezlepkové dortíky :)

V průběhu týdne jsem oběhla pár obchodů a cukráren abych se poptala po brigádě. Někde mi rovnou řekli ne a ještě mě propálili pohledem, jinde si ode mně vzali kontakt se slovy "My se vám ozveme"... Budu ještě hledat a doufám, že mi něco vyjde...

one direction, louis tomlinson, and exercise image

Mě ta škola tolik nebaví, a rok od roku je to horší. Ještě před prázdninami jsme psali nečekanou písemku ze zeměpisu (mám za 4), což obvykle znamená, že většina třídy dopadne bídně... A učitel se ještě vzteká, že máme špatný známky. Mohl to oznámit, my bychom to věděli a naučili se, měli bychom dobré známky a všichni by byli spokojení. Čím déle na té škole jsem, tím víc mě na ní všechno možný rozčiluje. Víte, co řeší tzv. studentský parlament? Že houska v bufetu stojí 7 Kč a že s tím stejně nemůžou nic udělat... Taky mě dostávají hodiny s angličtinářkou z druhý skupiny (když tam náš učitel není). Ona má úplně šílený přízvuk. Nás to rozesmívá a jí rozčiluje to, že neví, čemu se smějeme...

Největší perlou letošního školního roku je asi latina. Jestli máte možnost vybrat si mezi latinou a jiným předmětem, vyberte si jiný předmět :D Samé věty o tom, jak vlčičce spěchá do lesa a pán zdraví otroka a pořád se to opakuje. Co taky složíte se slovní zásobou asi 40 slov. Mimo normální učebnicový výklad dostáváme ještě papíry s "praktickými" názvy, například částí lidského těla. Tak proč ne, ale já stejně medicínu studovat nebudu. Každopádně po té dvouhodinovce v pátek mám pocit, že se mi zavařil mozek :D

shrnutí: únor

29. února 2016 v 15:59 | Heaven
Další měsíc uběhl jako voda a jsem tu s dalším shrnutím. Za únor se stalo celkem dost podstatných věcí, ale i tak budu muset trochu zapátrat v paměti...

Ze začátku měsíce jsem hodně hodin v autoškole, protože mě čekaly zkoušky, které se konaly 8. února. Trochu mě uklidňoval fakt, že jsem věděla, kam ráno přijít a že jsem si mohla dát věci k mamce do kanceláře, ale potom už jsem tak klidná nebyla. Testy byly v pohodě. Tam jsem měla jen jednu chybu. Jízdy už ale nedopadly podle mých očekávání (a co hůř, podle očekávání pana komisaře), hlavně díky nervům, které jsem ztratila během tříhodinového čekání. (Podrobněji popsaný zážitek.)

O pár dní později (11. února, myslím) jsem byla vybírat nové brýle. Vyzkoušela jsem si asi 40 různých variant, barevné, plastové, se silnějími obroučky, kulaté, hranaté... Zvítězili nakonec poněkud větší, tmavě hnědé brýle, se kterými jsem nehorázně spokojená. Pár dní trvalo, než jsem si na ně zvykla, ale dnes už bych je nevyměnila.


12. února byl maturitní ples 4.C našeho gymplu. Tentokrát se to konalo na jiném místě, náhodou v kulturáku, který mám 5 minut od domova... takže jsem nemusela při přípravě nikam pospíchat. Hlavní sál byl o hodně menší, tudíž jsem na nikohopři šerpování neviděla. Tento ples jsem si asi nejvíc užila, byl celý takový... zajímavý.

Během dalšího týdne jsem si byla vyzvednout nové brýle a 19. února už jsem se s nimi předáděla na plese 4.D. Opět to bylo na stejném místě. Dorazila jsem asi až v půl devátý (ples byl od sedmi), tak jsem se domluvila s kamarádkama, protože jsme tam nepotřebovaly být na šerpování, jelikož jsme tam nikoho neznali. Jo a taky jsem šla předtím na spinning, jelikož jsem tam už asi 2 týdny nebyla a potřebovala jsem poté více času na přípravu. Celkově mě ale tento ples vůbec nebavil. Asi proto, že už byl třetí v pořadí a tak blízko po předchozím. Každopádně jsem po desáté zavolala rodičům, ať mi přijdou naproti (i když to mám blízko, nechci chodit po tmě sama) a zabalila jsem to.

25. a 26.února jsem měla další jízdy. Ve čtvrtek to byla docela pohodička. Pan instruktor tvrdil, že to bylo docela dobré. Ale v pátek jsem to kazila. Aby ne. Byla jsem hodně unavená ze školy. Pátky odpoledne jsou nejhorší (dělají to schválně?) - monolog z němčiny, písemka z angličtiny a pak výplach mozku na latině. No a tak jsem fakt dělala nesmysly. Jezdit hodinu a půl po městě je opravdu na bednu. To se v praxi nejspíše nestane, leda že bych se ztratila v Praze...

girl, outline, and drawing image

Mluvila jsem už vůbec o škole? Ani ne. Poslední dobou jsem to docela flákala. Ale známky mám ucházející, dokonce se mi povedlo napsat dvě písemky na 100%(z angličtiny a zeměpisu). Přemýšlím, co zajímavého se stalo. Hm, asi nic.

Dnes je vyjímečné datum a proto je takový vyjímečný den. Měla jsem zkoušky. Původně nás tam mělo jít asi 5 nebo 6, ale všichni to odřekli, takže jsem šla sólo. Co si budeme povídat, trochu mě překvapil vyděsil sníh, který jsem ráno spatřila na silnicích. A silničáři zřejmě zaspali nebo co, protože jsem zacelý den nikoho neviděla. V půl osmé jsem přišla s mamkou do práce, sedla si k ní do kanceláře a v osm přijel pan instruktor a i s komisařem jsme nasedli do auta. Podmínky nebyly úplně nejlepší, ale nakonec jsem to zvládla. Mám řidičák! Tedy, ještě ne. Až za 14 dní. Snažila jsem se být v klidu a soustředit se jen na řízení, abych prošla, což se vyplatilo. A ve tři čtvrtě na devět jsem byla už zpátky u mamky. Měla jsem se vrátit do školy, ale nechtělo se mi na písemku z matiky a fyziky (zvlášť když si je nemusím dopisovat), takže jsem se na chvíli zašila v kavárně. Čekala jsem, až taťka odjede k zubaři, vrátila jsem se domů, chvilku jsem tam pobyla, potom jsem se šla k fotografovi vyfotit, najíst se zpátky domů a šup zpátky na úřad (dnes již potřetí) podat žádost o řidičák.

Tento měsíc byl náročný a jsem ráda, že ho mám za sebou. Do března vykročím s čistím štítem a úsměvem na rtech :)

já a moje zkoušky

9. února 2016 v 16:29 | Heaven
Dneska byl pro mně extrémě náročný den. Čekaly mě totiž záverečky v autoškole.

V pondělí odpoledne jsem měla své poslední jízdy. Nebylo to úplně nejlepší, ale nebyl problém s tím, abych šla na zkoušky. Cvičné testy jsem psala na adekvátní počet bodů, s tím tedy také nebyl problém. Původně jsem měla přijít na úřad na osmou hodinu ráno, ale kvůli nějakým změnám, jejiž původ mi není znám, jsem já a moji "spolužáci" museli dorazit už na půl osmou.

Abych sebou netáhla celou tašku, odložila jsem si věci k mamce do kanceláře. Pracuje totiž u registru řidičů, což je shodou okolností vedle testovací místnosti. Takže pan komisař je vlastně její kolega. Jelikož se za mamkou občas stavím, jsem tam jako doma. Když jsem odcházela z její kanceláře, hned ze mě pan komisař vytáhl peníze a doklady. Nemyslete si ale, že jsem kvůli tomu měla nějakou protekci, to vůbec ne. Další půlhodinu jsme jen tak na chodbě čekali, kdy nás konečně vyzvou.

Test byl v pohodě. Tedy, hned první otázka mě zarazila, ale bylo to moje jediná chyba (měla jsem 48 z 50 bodů). Když se pan komisař ptal, jestli všichni víme, kde je registr, neodpustil si poznámku ,,To by byla ostuda, kdyby jste to nevěděla!" a společně s paní instruktorkou se zasmáli. No jo, srandičky srandičky...

Celkem nás šlo na zkoušku 6. Já, společně s dalšími třemi lidmi, jsem byla dovezena do vedlejšího města, kde má autoškola základnu. Tam jsme čekali, až na nás dojde řada. Upřímě, nečekala jsem, že budu čekat tak dlouho - 3 hodiny. 3 hodiny jsem tam jenom seděla a čuměla do blba. Což mě vynervovalo ještě více, protože když člověk nemá co dělat, tak hlavně přemýšlí. Na řadu jsem se dostala až v půl dvanácté.

Už jsem to vyprávěla hodně lidem, takže se v tom nebudu moc šťourat, jízdu jsem prostě neudělala. Myslím, že se na tom dost podepsaly nervy. Teď plánuju ještě do autoškoly zavolat, abych si domluvila 1 nebo 2 jízdy abych před další zkouškou nevyšla ze cviku.

Domů jsem se vrátila po půl jedné a už jsem se trochu uklidnila. Jasně že se nic neděje, pokud je tady ta možnost jít na opravu, ale stejně mě to rozhodilo. No nevadí, nejsem jediná na světě, že? Příště budeme chytřejší, drahoušku.

shnutí: leden

30. ledna 2016 v 19:11 | Heaven
Rozhodla jsem se pro takovou novou věc - pokud mi to vydrží, budu psát ke konci každého měsíce, nebo začátkem nového, shnutí uplynulých dní. Inspirovala jsem se články, které jsem na blozích viděla ke konci roku, ve kterých bývalo shrnutí roku měsíc po měsíci. Uvědomila jsem si, že si vlastně moc nepamatuju, co se minulý rok touto dobou dělo. Nedokázala bych z hlavy shnout svůj předchozí rok. Proto budu každý měsíc zapisovat nějaké zajímavé nebo významné události.

Začátek měsíce (a zároveň začátek nového roku) nebyl tak úplně nejúžasnější. Přišla jsem hned po prázdninách do školy a navalily se na mě písemky. Což jsem očekávala, jen jsem neočekávala několik špatných známek z písemek, na které jsem se připravovala. 4- z matiky je známka, jejíž získání považuju za umění - to jsem měla půl stupně za podpis nebo co? To také vedlo k rozporům s mamkou, které mi na náladě moc nepřidali.

Celkově byla první polovina ledna těžší než ta následující. Čekaly mě i další hodiny jízdy v autoškole. Snažím se nebýt ve moc ve stresu, to by totiž způsobovalo zpomalené reakce. Naštěstí je instruktor úplně v pohodě, takže vlastně nemám důvod se ničeho obávat. Nemůžu o sobě říct, že ještě umím řídit, ale snažím se a není to tak hrozné. Ze začátku jsem jezdila hlavně po těch našich vesničkách, kde v odpoledních hodinách nepotkáte ani nohu (natož auto), což byla pohoda. Jezdit ve městě je poněkud náročnější, ale v každém případě je potřeba se to naučit. Ještě mě pár jízd ale čeká, takže vše doladím.

cappuccino, delicious, and food image

Mezi písemkami jsme si i s holkami ze třídy stihly najít čas zajít do cukrárny. Samozřejmě, že si pokecáme i ve třídě, ale mít na to více času je lepší. Shodou okolností to bylo den před tím, než měla Oktáva maturitní ples (22.1.), na který jsme se chystaly. Byl to můj první ples v životě, takže jsem úplně nevěděla, co očekávat. Při přípravě jsem tak trošku neodhadla čas, takže jsem si musela pospíšit. Měla jsem dlouhé šaty, ve kterých jsem se vám chtěla vyfotit, ale bohužel jsem to nestíhala. Nevadí, plánuju jít ještě na dva plesy, takže to napravím. Původní plán byl takový, že jsem si chtěla učesat drdol. Bohužel, moje vlasy jsou rovné a velmi klouzavé, nedrží tedy skoro v žádném účesu. Naštěstí mě mamka zachránila tím, že mi upletla francouzský cop, který perfektně držel celý večer. Maturiťák byl celkově moc pěkný. První výstup maturantů byl skvěle nacvičený. Když jsem si uvědomila, že za rok budu na tom místě já, trochu jsem se vyděsila. Potom byla na řadě chemická show, při které studenti VŠ vytvářeli umělou mlhu a nafukovali kondomy - celkem nudné, na maturiťák bych to nevybrala. Hlavně bylo na plese hodně lidí z naší třídy, takže jsme dali společnou fotku, která se vážně povedla.

Jen okrajově bych chtěla zmínit seriál Shadowhunters, na který jsem se začala dívat. Je podle knih ze série Nástrojů smrti a od původního filmu se zcela odlišuje. Musím říct, že je hezky zpracovaný, obsazení se mi líbí a celkově si myslím, že to bude dobré.


V úterý 26.1. nás čekal menší školní výlet. Vlastně se jednalo o výlet bez učitelů. Domluvili jsme se (jako celá třída, mimo asi 2 lidí), že pojedeme do Prahy na Gaudeamus, což je veletrh vysokých škol. Když jsme v tom třeťáku, zájem o studium atd... Což byla prvotní záminka. Taky se potom šlo na laser game, ale především jsme se ulili ze školy. Třídní proti tomu vůbec nic neměla, naopak byla ráda, že jsme se takto domluvili. V úterý v půl osmé jsme vyjeli autobusem. V České Lípě nastupovalo dost lidí a jelikož já a moje dvě kámošky jsme seděly vzadu na pětce, uvolnily jsme sedačky jednomu páru (holka byla němka a kluk čech), který tam přicházel. Už jsem uklízela bundy a svoji tašku a ten kluk na mě ,,...dej si tu tašku někam do píči...", čímž vyhlásil válku. Potom si tam pustili nahlas nějakou indickou hudbu a šťouchali mě do žeber. Kamarádka je slušně požádala, jestli by to nemohl ztišit nebo dát do sluchátek a ten kluk na ní, že to vůbec nemůže slyšet a ať drží hubu. Potom jsme se jim tam tak nenápadně smáli, on řekl kámošce, že se směje jako dilina, ať si dá na držku až bude vystupovat a podobný věci. Normální hovado. Samozřejmě s námi jeli až do Prahy, ale pak už jsme se jich nadobro zbavili. Hurá.
girl, outline, and plants image

Na Gaudeamusu (v Letňanech) byla hlava na hlavě. Měla jsem co dělat, abych se holkám neztratila. Chtěla jsem se dozvědět něco o právech, ale tam bylo tolik lidí, že bych tam čekala ještě teď. No a tak jsme obcházeli různé stánky, brali si letáky, ale byla jsem ráda, když jsme vypadli. Šli jsme se najíst do KFC v blízkém Obchodním centru ještě s jedním spolužákem. Poté jsme jeli metrem zpátky do Holešovic, kde jsme měli sraz s těmi, kdo chtěj jít na laser game, který byly kousek odtud. Šlo nás asi 15 a bylo to vážně super. Pokud jste to nehráli a máte možnost, určitě si to někdy zkuste, je to sranda. Ve třičtvrtě na čtyři jsme skončili a ve čtyři nám jel autobus z Holešovic zpátky domů. Já, kámošky a spolužák, co s námi byl na jídle, jsme popadli věci a běželi jsme. Přes křižovatku a na červenou. Za pět minut jsme tam doběhli. Což bylo stejně k ničemu, protože jsme si sedli na špatné nástupiště a autobus nám frnknul před nosem. Nu což, zašli jsme si na hnusný a drahý kafe a jeli jsme na hodinu...

28.1. jsme dostávali vysvědčení. Srhnu to v číslech. 15 předmětů - z toho 2 trojky (biologie, zeměpis), 8 dvojek a 5 jedniček. Z biologie jsem to věděla, matiku jsem naštěstí vytáhla, ale zeměpis mě nasral. Máme takový pitomce, který rád používá větu ,,Jste na osmiletém gymnáziu, máte mít přehled". Dal nám úplně debilní písemku z České Republiky, ze které jsem měla za 4, přičemž mi nepomohli ani další dobré známky. Příklad jedné otázky - Berounka: a) pramení tam, vtéká do ní tamto, teče skrz toho, ústí do tamtoho a b), c), d) na stejném principu. Jak mám vědět, kde teče kejaká stoka a kde je nějaký kopeček? Zeměpis na gymplu je prostě totální kravina. Když jsem ale slyšela, že 15 lidí z 26 má ve třídě vyznamenání, připadala jsem si jako tupec. My se tak nechováme, ale ve výsledku jsme asi šílení šprti.

Pololetní prázdniny jsme si moc neužila. Ráno jsem vstávala už v půl šesté, šla jsem na oční, kde jsem čekala dvě hodiny aby mi doktorka napsala nový brýle (obroučky už mají lecos za sebou). Odpoledne jsem byla jezdit a potom jsem šla na spining. Dnes jsme měli rodinou oslavu, děda měl totiž narozeniny. Příjemně ztrávená sobota. Jsem ráda, že mám konečně trochu volna...

Vyčerpávající měsíc = vyčerpávající článek

úterní myšlenky

12. ledna 2016 v 15:28 | Heaven
Nevím, kde se to všechno pokazilo.
Možná mám tušení, ale nevím to jistě. Před týdnem a něco, náhodou prvního ledna, jsem psala jedno takové... nevím, jak to nazvat - prostě jsem si trochu vylejvala srdce. Mohla za to jedna blbá trapná fotka, moje žárlivost, která bublala pod povrchem a zkrátka všechno... nějak se to na mě nabalilo. No a nový týden tomu moc nepomohl.
Možná to mě donutilo šťourat se ve vlastním nitru. Došlo jsem k tomu, že jsem zkrátka pokrytec. Ale to jsme všichni. Ovšem to není žádná omluva. Nevěřím lidem, kteří říkají ,,Já jdu proti proudu, jsem jiný..." žvásty. Všechno jsou to jen silácký řeči. Stejně jako o tom, že máme být silní, zvednout zadek od počítače a tak vůbec. Sama jsem o tom mluvila už nesčetněkrát. Ale když dojde na slabou chvilku, uteču do kouta jako zbabělec. Stejně tak jsem sobec. Jde mi jen o vlastní štěstí. Tuto úžasnou vlastnost taky sdílím s dalším množstvím lidí, kteří jsou sobci, jen si to nepřiznají. Situace - něco špatného se stane. Prvně myslím na sebe, co to znamená pro mě, jaké následky si ponesu a pak až na druhé lidi.
To miluju. Když sedím u noťasu a dochází mi slova. Přitom když jsem jinde, myšlenky se hrnou jedna přes druhou a já jsem na nervy z toho, že nemám při ruce zapisovací zařízení.
Když nad sebou přemýšlím (selfish allert), říkám si, kdo vlastně jsem. Jednu chvíli se chci bavit s lidmi, vyprávět jim (vtipný) historky, potom zase ne, to se chci jenom uzavřít do sebe a všichni kolem mě otravují. Co to se mnou je? Pubertu už bych měla mít za sebou, tak co potom tyhle výkyvy znamenají?
Děláme co můžeme abychom se zalíbili ostatním. Abychom byli milováni, obdivováni. Všichni to chtějí a kdo tvrdí, že ne, lže si do kapsy. Kdo mě zná, asi by o mě neřekl, že jsem sobec nebo pokrytec, protože mě nezná tak dobře jako já sama sebe. Nechci se litovat. Beru to jako fakt.
Popiště člověka, kterým nejvíc opovrhujete.
A pak se podívejte, jestli to nejste vy sami.
Kdo teda jsem? To bych ráda věděla. Znažím se na to už pár let přijít. Jsem introvert, ale možná taky ne, protože mám lidi celkem ráda, ale jen některý, protože někteří mě tak serou, že bych jim nejraději jednu natáhla. V pátek jsem šla ze školy a dvě mrňavý holky na jinou mrňavou holku, co šla kolem ,,Držko" a ,,Krávo". Fakt jsem měla chuť se otočit a vrazit jim toho fajnovýho mobila do ksichtu. Nesnáším šikanu a když se někomu ubližuje. Ale neudělala jsem to. Dělá to ze mě zbabělce?
Někdy je to fajn, bavím se s lidmi, jindy mám pocit, že mě ignorujou a tak je na oplátku ignoruju taky, čímž sice ničeho nedosáhnu, ale aspoň si připadám, že jsem jim to dostatečně oplatila. Ve výsledku si připadám fakt směšně.
Od začátku roku se mi skutečně nic nedaří. Zhoršila jsem se v matice, nabalilo se na nás strašně moc písemek, měla jsem nervy z jízd a ještě jsem se stihla pohádat s mámou. Doufám, že je to jen takové přechodové období. Že to zase zmizí, že bude všechno dobrý a já se ohlédnu dozadu a řeknu si, jak jsem byla pitomá. Tak jsem to udělala už milionkrát. Snažím se nad tím racionálně uvažovat. Ale jak, když mi mozek zatemnily takový myšlenky?
Víte co je v takových chvílích nejlepší? Někam si zalézt. Třeba pod peřinu. Pustit si oblíbené písničky, které vám pomůžou. Dát si něco dobrého k jídlu. Nebo prostě dělat něco, co milujete, sledovat oblíbený seriál, hrát si se psem, hrát na klavír, povídat si. Nečekat, až štěstí přijde, ale přijít za ním.
Už jsem zase u toho. Silácké řeči. Mantra, ke který se stejně nevrátím, až mi bude nejhůř.
Omlouvám se za tenhle článek, který moc nedává smysl a je celý takový zmatený, ale chtěla jsem, aby to bylo opravdu upřímné.
Raději si pustíme trochu hudby. Na depresi je nejlepší rocková hudba.






jeden rok

7. ledna 2016 v 16:06 | Heaven
Ještě před pár dny jsem si nebyla jistá, jestli tento článek vůbec stihnu napsat, ale naštěstí se mi to povedlo. Proč zrovna v tento den? Je to přesně rok, co jsem vypadala svůj první článku na tomto blogu. Ve skutečnosti jsem ho založila už o pár dní (snad i týdnů, už nevím přesně) dříve, ale nejdřív jsem si chtěla trochu pohrát s designem a pak přišli Vánoce a další nesmysly, takže jsem to tolik nestíhala...

Už jsem to trošku nakousla ve shrnutí roku 2015, ale proč to nezopakovat. Jsem ráda, že jsem se znovu dala do blogování a ještě více jsem ráda za to, že mám takovou odezvu a že někdo vůbec moje články čte a reaguje na ně. Ani nevíte, jakou mi každý komentář udělá radost :) Blogování mi dělá fakticky velkou radost a chci, aby tomu bylo i nadále. Pomohlo mi to (a stále pomáhá) poznat samu sebe, svůj styl, jaká jsem, zlepšit vyjadřování a tak dále...

nature, snow, and winter image

Poslední články, které tu přibyly (kromě tohoto) jsem měla přednastavené z vánočních prázdnin, protože jsem měla zlou předtuchu, že zase nebudu mít čas. Jo, písemky se na mě valí jedna za druhou a k tomu ještě autoškolu. Teorii už máme probranou a teď už jen budu docházet v pondělí na testy. A především jezdit! Včera to docela šlo, silnice nekouzaly, i když byl sníh. Zítra jdu zase. Vlastně se mi docela líbí jezdit. Není to těžké, jenom si tam musíte zapamatovat moc věcí a dávat na ně pozor.

Uvidím, jak na tom budu příští týden s časem. Vzhledem k tomu, že mám zatím naplánováno mezi 9-11 písemkami, tak nevidím žádné světlé zítřky...

závěr roku

30. prosince 2015 v 13:24 | Heaven
Nejsem první a určitě ani poslední, kdo se v tuto dobu ohlíží za uplynulým rokem. Když se podívám do minulosti a porovnám to, jaká jsem byla před rokem a jaká jsem teď... ten skok je dost velký. Možná by to do mě lidi v mém okolí neřekli, ale změnilo se toho hodně.

2016, love, and text image

Velký vliv na mě měl i tento blog, který za chvilku oslaví první narozeniny (slibuju, že to zkusím neprošvihnout!). Blogovala jsem už předtím, ale na nějakou dobu jsem přestala a pak jsem se k tomu zase vrátila. Nevěřila jsem tomu, že by moje články mohly doopravdy někoho zajímat, ale dovolím si říct, že opak je pravdou. Hodně mi pomáhalo vypsat se, ventilovat svoje pocity a názory. A stále pomáhá. Moc vám děkuju, že jste mi umožnili si tak hezky zpříjemnit tento rok :)

Co se vlastně tak moc změnilo? Nemůžu to pořádně popsat, ale bylo to prostě rozhodnutí udělat za něčím, co bylo důležitou součástí mého každodeního života, tlustou čáru a pohnout se dál. Nebylo to jednoduchý, pořád na to někdy myslím, ale nějakým způsobem se mi to úspěšně podařilo. Změnila jsem například i svoji každodenní rutinu. K lepšímu? Podle mě ano. Více mluvím s lidmi, jsem více otevřená, nemám už ze všeho strach. Prakticky pořád se to zlepšuje. Krůček po krůčku. Proto můžu říct, že rok 2015 byl dobrý.



Všem vám přeji krásný nový rok a jak se říká - jak na nový rok, tak po celý rok - vstupte do roku 2016 pravou nohou!

předvánoční shon

18. prosince 2015 v 20:19 | Heaven
Jejda, už jsem se pár dní neozvala. Bývaly doby, kdy jsem byla na blogu každý den, každý den jsem psala článek a komentovala články ostatnch blogerů. Ach, kde jsou ty krásné časy, kdy mě trápila jen zítejší písemka z chemie...

Včera (ve čtvrtek) jsem měla docela náročný den. Po škole jsem si na chvilku odběhla domů a potom jsem šla na jízdy. Přede mnou měla jízdy jedna holka, která je taky ze stejného kurzu a chudák musela sedět celou hodinu a půl vzadu. Potom jsme totiž měly obě teorii a nevyplatilo by se jí jezdit někam domů. Byla jsem trochu nervózní, ale zároveň jsem se těšila. Řížení auta není nijak těžké, jen je tam spoustu věcí, na které si musíte dávat pozor, zvlášť, když jste začátečník. Fajn bylo, když jsem vyjela z města a jezdila jsem mezi těma našima vesničkama po okolí. Nikde nejsou žádní chodci skákající do silnice, žádné přechody, křižovatek taky málo.... Jen jsem měla trochu nahnáno, když jsem jela lesem, jelikož už se začínalo šeřit a ještě mlha do toho... No, alespoň vím, kde má jejich auto mlhovky. Taky dobrá věc, ne? Když jsem večer přijela domů, měla jsem toho plný kecky a byla jsem ráda, že jsem ráda.

christmas, snow, and snowman image
christmas, winter, and christmas tree image

Máte už všechny dárky? Jestli ne, tak se sakra styďte! Je už nejvyšší čas, protože Ježíšek, Santa i Děda Mráz už stojí vyrovnaní přede dveřmi. Já můžu hrdě prohlásit, že všechny mám a nejsem dokonce úplně na mizině. Jsem tak ráda, že už budou Vánoční prázdniny. Nevím, jak to máte vy ostatní, školou povinní, ale my jsme ve škole ještě v pondělí i v úterý. To je proto, že jsme kvůli rekonstrukci (která ještě není hotová a nebude snad nikdy) přišli o dost hodin. V pondělí ale máme zkrácené vyučování kvůli vánočnímu jarmarku a v úterý je vánoční akademie. Akademii vymýšlelo pár lidí z naší třídy, tak jsem zvědavá, jak to bude vypadat. Jinak je ale naše třída bez scénky, že mě to ještě překvapuje.

A co vánoční nálada, už vás plně ovládla? Tohle je ten nejtrapnější rým, co kdy kdo napsal. Docela se na Vánoce těším. Na dárkách mi ani tak nesejde, spíš je pro mě důležitější, že se uvidím s rodinou. Jo a taky se těším na oblíbený vánoční filmy. Láska nebeská, Anděl páně, Princezna se zlatou hvězdou... A cukroví. Už jsem pár kousků ochutnávala a je stejně výborné jako předchozí roky. V sobotu ještě vytvoříme vosí hnízda a to bude vše. Nevím, jestli budu psát nějaký další vánoční článek (stejně jich bude všude dost), takže už těď všem přeju šťastné a veselé :)

autoškola - zápis dvě

3. prosince 2015 v 14:58 | Heaven
Dlouho jsem se o autoškole nezmiňovala a to hlavně proto, že nebylo co zmiňovat. Slyšela jsem třeba od spolužáků, že někteří měli první jízdy už týden, dva po první hodině. S tím, že chodili do jiné autoškoly než já. Tam, kam chodím já, není o žáky nouze. 9 týdnů jsem vytrvale docházela na teoretické hodiny a pak konečně přišel čas (a hlavně místo v rozvrhu) na první jízdy.

Už v předchozím zápisu jsem psala, že autoškolu vedou starší manželé. Bylo pro mě tedy překvapením, kdo si pro mě přijede. Do autoškoly dojíždím do vedlejšího města, kde je i cvičák. Pár mých "spolužáků" tam jezdilo, ale tam jsem nejela, první rozjezdy jsem zkoušela na větším parkovišti na okraji našeho města. Přijel pro mě pan instruktor, kterého jsem nikdy předtím neviděla, ale zdá se být fajn.

car, summer, and travel image

Nikdy předtím jsem na místě řidiče neseděla, byla jsem tedy jako nepopsaný list papíru. Stálo to několik pokusů než se mi vůbec povedlo rozjet. I tak to potom několikrát chcíplo, protože jsem moc brzo pustila spojku. Několikrát jsem si zakroužila dokola na parkovišti. Když jsem poprvé zabrzdila, málem jsme oba vyletěli předtím sklem. ,,Musíte jemně! Jste přece dáma, ne?" Netušila jsem, že jsou auta tak citlivé. Skutečně stačí jenom trochu zmáčknout brzdu a už stojíte. Poté přišla náročnější část, kdy jsem jezdila mezi kužely. Několikrát jsem je shodila, ale vypadaly, že jsem to nevadí, zřejmě už toho měly za sebou dost. Mezitím, co jsem kroužila po place se mě pan instruktor vyptával na moji rodinu, co kdo dělá, a tak. Zná totiž oba mé rodiče, prarodiče a tetu, která u něj také byla v autoškole.

Začala jsem se nervózně potit poté, co mi pan instruktor oznámil, že si ještě chvilku pojezdím a pak pojedeme na silnici. Já? Na silnici? Po pouhé hodince ježdění šnečí rychlostí na parkovišti, kde stála pouze dvě auta a popelnice na tříděný odpad?! Ale co se dalo dělat, příkaz byl příkaz. Hned při výjezdu z parkoviště nás málem sejmulo auto, co kolem projíždělo, protože jsem nestíhala moc rychle zatočit. Většina cesty byla z kopce a jeli jsme spíše zadníma uličkama. Jela jsem jenom třicítkou, ale i tak mi připadalo, že se řítím jako splašená. Úspěšně jsem se dovezla na parkovišťátko před nasím panelákem a ještě jsem byla pochválená, že jsem šikovná a že jsem splnila všechno, co jsem ten den měla udělat. Popravdě, dost jsem si oddechla. Netuším, kdy budu mít další jízdy, ale pokud se bude dít ještě něco zajímavého, dám vám vědět :)

nic zvláštního se nestalo, pršelo a pak přestalo

23. října 2015 v 18:39 | Heaven
Uplynula už nějaká doba od posledního článku v rubrice "diary". Přesně 21 dní. To je pěkný, že to vyšlo takhle krásně na den, že? Každopádně si myslím, že je dobré občas napsat, co se v mém životě děje. Za předpokladu, že se něco děje. Ok, nebuďme tak nároční. (Nesnáším úvody.)

Taky vás škola občas dohání k šílenství tolik jako mně? Možná je to jenom specialita gymnázií, že nás chtějí unavit k smrti nebo se to děje i jinde? Z některých předmětů (obzlášť chemie a němčina) máme tolik známek, že by vystačily i na příští rok. Když si vezmu, že z chemie píšeme malou písemku každou hodinu a minulý rok jsme psali sotva jednou za měsíc... Jo, nemusíte se tolik bát, že se vám to jednou nepovede, protože máte dalších 20 příležitostí jak to zkazit znovu. Ale berme to z té lepší stránky. Zatím mám nejlepší průměr z chemie za poslední roky. Netvrdím, že předchozí učitelé byli špatní, jen mi současný systém sedí více. Němčina... s tou jsem vždycky bojovala. První rok jsme měli skvělou učitelku. Druhý taky. Třetí už to bylo horší a minulý rok to nový učitel totálně pohřbil. Nic jsme se nenaučili a špatné známky. Poté, co ho ku prospěchu všech vyhodili, na nás připadla dobrá učitelka, která naučí a ještě máme dobré známky. A jde to. Nejsme blbá třída. Prostě jsme jen měli smůlu na učitele.

Tenhle týden byl šílený. Pokud počítám dobře, tak jsme psali 9 písemek. Samozřejmě že bych se na učení mohla úplně vykašlat a říct si ,,nějak prolezu", jenže spoustu věcí se mi může hodit... Dobrá, vzorečky z fyziky mi v budoucnosti moc nepomohou. Ale v mnoha případech si chci sama sobě dokázat, že na to mám. S "volitelnými" předměty z humanitního bloku jsem zatím docela spokojená. Latina není tak šílená, jak jsem se obávala. Jo, asi proto, že máme zatím jen první deklinaci a umíme 20 slovíček.... Myslím, že si více povíme za pár měsíců. Je mi ale jasný, že se budu muset připravovat průběžně, jinak se do toho zamotám a budu nahraná.

zombie and grunge image

Každý měsíc (nebo častěji) máme mít třídnické hodiny. Podle normálního rozvrhu mají být 8. hodinu ve středu, ale kvůli rekonstrukci máme různý přesuny hodin a tak dále, takže ve středu byla už šestou. Řeší se tam různý problémy, na který není o normálních hodinách čas nebo se domlouvá maturiťák. (I když ještě nejste ve čtvrťáku, je dobrý se nad tím začít zamýšlet.) Naposledy se řešila biologie. Systém naší učitelky totiž nikdo nechápe. Uvedu pár příklad: zkouší 20 minut někoho u tabule, nezadá nám žádnou práci a pak si stěžuje, že se bavíme. Okřikuje nás zatímco ten zkoušený se snaží něco vydolovat z hlavy a musí to třeba dvakrát zopakovat, protože učitelka se zrovna zabývala okřikováním spolužáků. A pak si stěžuje, že jsme pozadu. Minulý rok jsme ani nedobrali savce a ona se k ním už ani nedobrala. Jeden by řekl, že v tom případě musí stačit učebnice, když nás nedá žádný další materiál, ale ona tvrdí, že ne. A proč nám tedy ty materiály nedá k dispozici? Já se o biologii nezajímám a nechci z ní maturovat, ale stejně mi to přijde divný. Její prezentace taky nejsou zrovna nijak dobrý. Máme si opisovat a zároveň poslouchat co říká a všechno si psát, což je dost těžký i pro otrkaného gympláka. Protože co kdyby to bylo v písemce? Expertem na nesrozumitelné zadání je totiž ona. Můžu se sice zeptat, ale k čemu je to dobrý, když každému řekne něco jinýho nebo není nic schopná vysvětlit? Třídní s ní mluvila, ale nemyslím si, že se cokoliv změní. Vysvětlete hloupému člověku, že je hloupý...

Skvělá zpráva je, že celý příští týden je volno! Chvilku nebudu myslet na školu, na písemky... až do neděle. Samozřejmě, že už máme dalších 5 písemek naplánovaných. Co plánuju na prázdniny? V pondělí mám autoškolu. Ve čtvrtek objíždím doktory, potom půjdu shánět kabát a následně do autoškoly (vše v jeden den) a jinak se budu flákat, koukat na filmy a seriály, číst povinnou i nepovinnou četbu a psát články a intenzivně odpočívat. Konečně.

autoškola - zápis jedna

2. října 2015 v 19:01 | Heaven
Před pár týdny jsem se v jednom článku okrajově zmiňovala, že 24. září nastupuju do autoškoly. A tak se také stalo. Slibovala jsem si pravidelný záznam událostí, které se toho všeho budou týkat. Pokud vás to zajímá, čtěte níže. Ale počkejte, až mi začnou jízdy, to bude teprve nářez...

Původně jsem měla chodit k jedné velmi trpělivé paní od nás z města, ale jelikož zrovna v té době končila. A tak jsem nastoupila do autoškoly ve vedlejším městě, kam musím dojíždět autobusem. Což je zážitek sám o sobě. Autoškola mi začíná v půl páté odpoledne a v půl čtvrté mi odjíždí autobus, což je tak akorát, protože, znáte to, courá se, má spoždění a tak vůbec. Jelikož jim budu jezdit pravidelně, nejspíš si tam najdu i nový kamarády. Opravdu jsem ráda, když se tam vůbec vejdu, a sednout si, to je privilegium.


Autoškolu, do které chodím, vedou starší manželé, ale zatím jsem se poznala jen s paní instruktorkou (nebo učitelkou?). První hodinu jsem odevzdala přihlášku, papír od doktora a mimo jiné jsem zaplatila. Koukla se na přihlášku, pak na mně a pak znova na přihlášku a říká: ,,Ty jsi od... (příjmení)... viď?" Zná se totiž s mými rodiči i prarodiči. No a tak jsem zaškatulkovaná. Jinak je ale velmi sympatická a myslím, že bude fajn. Ale na kurzu nás je vážně hodně. Viděla jsem tam asi dva lidi ze školy, což mně popravdě nijak nepřekvapuje.

Jelikož mám autoškolu dvakrát týdně (pondělí a čtvrtek), bude mně dost zaměstnávat. V pondělí v podstatě přijdu domů, ohodím věci, vezmu jiné věci a jdu na autobus. Ve čtvrtek mám ještě hodinu čas navíc. Ale až přijdu, musím dělat věci do školy, učit se a tak dále. A že je toho dost. Chodím do té školy nějaký dva týdny a už toho mám dost. Zatím mám dobré známky, tedy až na matiku, u které jsem trochu podcenila přípravu, ale vesměs převažují jedničky. S novou němčinářkou jsem celkem spokojená, i když mně občas děsí. S psychologií, ekonomií a dalšími předměty z humanitního bloku taky. Latina vypadá dost složitě, budu se jí muset učit průběžně a k tomu mám problém se dokopat. Jo a taky chci od příštího měsíce začít chodit na spinning. Zkrátka uvidím, jak budu stíhat blog. Ale samozřejmě se mu chci dál věnovat ;)

all the leaves are brown and the sky is grey...

23. září 2015 v 15:45 | Heaven
Jak jistě víte, dnes, 23. září, začíná podzim. Ještě před pár lety bych vám řekla, že nemám tohle období ráda. Škola je v plném proudu, do prázdnin daleko, sychravé počasí, brzké stmívání... a tak dále. Znáte to všichni. Ale někdy je dobré podívat se na věci i z druhé strany.

AutumnUntitled

Co mám na podzimu velmi ráda, jsou barvy. Teplé barvy podzimního listí to studené počasí tak trošku vykompenzují. Není větší pohody než jít v sobotu odpoledne na dlouho procházku do lesa. Ve městě je taky krásně, ale proč nejít někam jinam - na místo, kudy nechodíte každý den a kde vás nikdo nebude rušit. Samozřejmě je úplně ideální, když svítí slunce nebo alespoň neprší. Užijte si toho, dokud to jde.


Další oblíbenou věcí z podzimu je móda. Teplé barvy jsou moje a na podzim je jich všude dost. I když nosím častěji kalhoty, sukni s punčocháčema si taky vezmu ráda. Minulý rok jsem rozšířila svou sbírku svetrů a momentálně jich mám... no, víc než pár. Ne že bych byla do oblíkání celá hrr, ale na podzim si s tím vyhraju více než obvykle.

Summer have gone so fast...Untitled This is not mine ✖️AlexisTheHipsta✖️

Co také k podzimu bezvýhradně patří, je ta správná hudební kulisa. Nevím proč, ale mám tendenci vybírat si klidnější hudbu. Každý si samozřejmě poslouchejte co chcete, ale nebyla bych to já, abych sem nedala pár svých tipů :)




Kitaplarrrrrr Colorful, isn't it? 🌈

Na podzimu se mi taky líbí, že na vás není vyvíjet takový tlak, že se musíte socializovat - mně to plně vyhovuje. Ne že bych chtěla být pořád zalezlá u sebe v pokoji, ale přeci jenom filozofie ,,jdi na koupaliště, protože ostatní tam jsou taky" mi moc nevyhovuje. Koupaliště už je dávno zavřené a tak se můžete uvelebit doma s pěknou knížkou a oblíbených šálkem čaje nebo kávy, prostě nápojem dle chuti. Podzim je taky nejlepší doma na to začít s povinnou četbou. A to ani nemusíte být v maturitním ročníku :) Já už plánuju začít... no, snad v blízké době.

Jako na potvoru mě dnes začalo škrábat v krku a zřejmě z toho bude rýma, v horším případě kašel. Vypadá to, že nadcházející prodloužený víkend prožiju s kapesníkem v ruce. Ale i tak mám podzim stále ráda :)

vítejte v septimě

14. září 2015 v 14:48 | Heaven
První školní den proběhl u spousty z vás už před dvěma týdny. U nás jsme na tom vždycky jinak než všude jinde, a první den jsme si užili dnes. Třídní psala, ať si s sebou vezeme už sešity na matiku, ale naštěstí jsme žádný opakování nestihli, za což jsem byla ráda. Popravdě, jsem ráda, že umím po prázdninách vůbec do pěti počítat a už zítra to na nás všechno vybalí.

Dneska proběhly jen takové ty formality jako čtení školního řádu. Sice to letos slyšíme po sedmé, ale opakování není nikdy dost. Sice si jako zletilý student můžu podepisovat omluvenky sama, ale naše třídní chce k tomu ještě podpis rodiče. Mně to nijak neomezuje, stejně neplánuju se ulejvat ze školy. Dost dobře totiž vím, kolik úsilý to stojí, dohánět všechnu zameškanou látku. Někdy je fakt lepší do školy jít, i když vám ráno není úplně nejlíp. Ale já jsem nemocná sotva třikrát do roka. Kromě toho jsme probírali ještě co dělat, když do školy vletí šílený střelec. Prý zabarykádovat se ve třídě. Hm, to pomůže, když se dveře otevírají zvenku. Ale to se spíš nestane, doufám.

Emily 💜

Další takovou kuriozitou je fakt, že škola se stále opravuje a my se učíme na staveništi. Ne že by to bylo v tak katastrofálním stavu, ale šatny vůbec nefungují. Zatím to moc nevadí, ale jestli začnou lijáky, uklízečkám budou muset zvýšit plat. A navíc když jdete na oběd, nemáte si kam dát tašku a bundu, budeme to tedy muset tahat sebou. A jídelna je už tak dost malá a ještě ty batohy... Škola nám padala na hlavu i předtím a rekonstrukcí tomu moc nepomohli. Zatím.

Pozor, další novinka - 24. září jdu poprvé do autoškoly. Dozvěděla jsem se to teprve ve středu. Chtěla jsem zavolat do autoškoly, kam mně chtěla dostrkat máma, ale ta mně předběhla a dozvěděla se, že za paní končí. Proto mi zařídila kurz rovnou jinde. Musím sice dojíždět, ale raději to, než příšernýho učitele, na kterého jsou stížnosti. Samozřejmě vás budu pravidelně informovat o svých zážitcích, už mám poznámku o tom, abych si založila novou rubriku.

osmnáctiletá?!

7. září 2015 v 9:57 | Heaven
Dnešní den je pro mně dost zvláštní a zároveň přelomový. Slavím narozeniny. Ale ne jen tak nějaké - osmnácté. Vstup do světa dospělých. Ačkoliv stále chodím do školy a bydlím u rodičů, dětství mi oficiálně skončilo. Už jsem sama za sebe zodpovědná. Na jednu stranu to zní úžasně, na druhou trochu děsivě.

Untitled | via Tumblr

Včera jsem připravovala tiramisu a další jídlo na "oslavu", kterou mám dneska odpoledne. Nejde o nic vekého, jen odpoledne přijdou dvě kámošky (třetí nemůže), půjdeme na bowling a tak různě. Znáte ten pocit, když máte fakt výborný námět na článek, ale nemáte prostě tu správnou "psavou" náladu? Někdy klávesnice píše téměř sama. Jindy mám potíže dát dohromady větu, která by alespoň trochu dávala smysl. Proto se vám tenhle článek bude asi hůř číst...

Možná bych měla vysvětlit, co dělám v tuto denní dobu u počítače a píšu článek. Do školy jsem ještě nešla, protože nám skutečně kvůli rekonstrukci prodloužili prázdniny o dva týdny. Jenže jak už to bývá, čím delší prázdniny, tím horší návrat. Budu se tedy ještě tenhle týden flákat doma a pak to všechno zase začne. Letos mám 15 předmětů, takže vysvědčení bude asi na 2 papíry. Něco mi říká, že bych měla makat už od začátku roku, abych se do toho všeho nezamotala a v prosinci nesmolila úkoly navíc. (Co si budeme povídat, stejně bych je asi nedělala :D)

Asi je to trochu hloupý, ale skutečně cítím, že přichází nějaká změna. Nedokážu to vysvětlit, jen je to takový pocit a ty se těžko vysvětlují. Možná, že letos bude všechno jinak. Nevím. Ale vím, že jestli chci něco změnit, musím tomu jít vstříc a nečekat, ať se jen tak něco stane...

i'm back

22. srpna 2015 v 18:11 | Heaven
Pár dní jsem teď ns blogu nebyla... Má to svůj dobrý důvod. Byla jsem totiž na rodinné dovolené v jižní Čechách. Běžně píšu články s infem o tom, kam jedu, kdy se vrátím a podobně, ale tentokrát jsem to psaní pořád odkládala a nakonec jsem na něj ani neměla čas. Nerada píšu články o ničem, přijde mi to strašně neefektivní. Každopádně tento týden byl fajn, ale i tak jsem ráda, že jsem zpátky doma, ve svém prostředí. Pár nápadů na články mám, vrací se tedy normální zveřejňování článků. Už nevím, co dalšího bych vám oznámila... Kratší článek je taky občas potřeba, no ne?

A jak trávíte závěr srpna vy?

já vs. horké letní dny

14. srpna 2015 v 10:52 | Heaven
Jak si užíváte léto? Blbá otázka. Těšíte se do školy? Ještě blbější. Nikdy nevím, jak mám uvést článek... Každopádně, léto je v plném proudu a tak jsem se do proudění také trochu zapojila a včera jsem vyrazila s rodičema na koupaliště do Německa. Jeli jsme jen kousek do městečka Neusalza-Spremberg, kde je vážně skvělé koupaliště. Krásně čistý, všude spousta místa (dokonce i ve stínu pod stromy), jeden tobogán (ale docela slabý) a různý další věci. Někde poblíž v Čechách podobné koupaliště nemáme a ačkoliv je Sajfik blíž, určitě by tam bylo víc Čechů než Němců.

Připravit vše důležité a může se vyrazit. Nejdůležitější je krém na opalování. A klobouk proti sluníčku se taky hodí. Tenhle světle modrý jsem si dost oblíbila a tahám ho poslední týden snad všude :D

if home is where the heart is...

5. srpna 2015 v 16:35 | Heaven
...then we're all just fucked.
Někdy se mi články píšou přímo sami, někdy mám ale odbodí, že chci psát, ale prostě to nejde. Vždycky nakonec něco sepíšu, ale nejde to tak hladce a nemá to ten správný švih (nebo jak bych to nazvala), který jsem očekávala. Zkrátka... uplynul zase nějaký čas a je třeba sepsat události posledních dní.

Od minulé soboty jsem trávila čas u babičky. Doma se stále předělávala koupelna. Jelikož jsem byla z tábora ještě navyklá na neustálou společnost, ani mi nepřišlo tak hrozné, že nemám svůj pokoj, kam si můžu zalést. Bylo fajn mít celý den společnost. Vlastně jsem se tam i docela hodila, protože babička stále nemohla hýbat s rukou. V pátek měla být koupelna dokončená, ale počítala jsem s tím, že se zpátky do bytu nastěhujeme o pár dní později, než se to uklidí. Trošku se to protáhlo a do bytu jsme se nastěhovali teprve v úterý (tj. včera). Další dobrodružná akce se odehrála v pondělí, kdy rodiče odjeli do bytu a já zůstala u babičky (ještě že tak). Přišli totiž na to, že řemeslníci (omylem) odpojili elektřinu v kuchyni. To by nebylo tak hrozné, kdyby nebylo v mrazáku tolik masa. Stručně shrnuto, do teď kuchyň trochu smrdí a musel se koupit nový mrazák. Ani vonné svíčky nepomáhají...


Musím se s vámi podělit o fotky zápisníku, který mi přivezl taťka ze služební cesty. Já jsem na zápisníky a deníky tak trochu úchylná. Nejlepší je, že na každé stránce je jiný motiv. Je to originální. Ještě si dobře rozmyslím, co do něj napíšu.

Koupelna je nádherná! Jelikož je nové úplně všechno, nebýt starých dveří, myslela bych si, že jsem přišla do jiného bytu. Už jsem si své věci uspořádala, ale vsadím svoji hlavu, že ještě příští týden polezu do jiné poličky. Nejvíce nadšená jsem asi z vany, která je pěkně hluboká. Mnohem lepší než rohová vana, ve které jsem se pěkně krčila.


V pondělí jsem navštívila knihovnu a přinesla si dušení potravu na zbývající prázdniny.

23 dní jsem nebyla doma. Sakra, 23 dní! Tak dlouho jsem pryč ještě nebyla. Vážně mi chyběl můj pokoj. A také výhled z okna. Možná se to zdá jako prkotina, ale když se potřebuju zamyslet nebo zastavit, dívám se z okna. Vidím totiž na velký parkoviště, ulici vedoucí na náměstí a část náměstí. Mám tedy přehled, kde kdo je. Nejde o žádný romantický výhled na kopečky, ale mně se líbí. Taky jsem se pořádně vyspala a nebudila se každé dvě hodiny. Všude, kde jsem tyto prázdniny byla, bylo hezky, ale doma je zkrátka doma!

Takový kratší článek o ničem. Slibuju, že se do příště polepším. Akorát teď nemám moc nápadů.
Mimochodem, dneska jsem byla v bazéně a zjistila jsem, že potřebuju nový plavky. Já toho potřebuju... :D

best of tábor 2015

31. července 2015 v 13:47 | Heaven
Původně jsem článkem s podrobným popisem táborových zážitků nechtěla psát, ale v komentářích jsem objevila zájem, tudíž jsem zapátrala v paměti (naštěstí je to ještě čerstvá záležitost) a vypsala pro vás pár záležitostí, které stojí za zapamatování. Více o tom, jak vnímám tábor já, najdete ve článku 25 postřehů táborové instruktorky.

Náš oddíl a téma
Už jsem dopředu věděla, s kým se budu v oddíle dělit o péči o děti. Složení našeho oddílu ale nikdo nevěděl. Nakonec jsme nedostali ani Bloncky (2 čtrnáctileté holky, které vás nikdy neposlechnou), ani Forresta (kluk, který byl podobně natvrdlý jako filmový Gump). Název našeho oddílu měl zkratku M.E.R.D. E, což znamenalo Mezinárodní Epes-Rádes Dětská Elita. Jinak merde znamená francouzsky hovno - to víte, musíme být na úrovni. Jinak téma celého tábora byli záchranné složky (hasiči, policie, záchranáří všeho druhu), což nakonec vypadalo lépe než jsem očekávala. Mimochodem, náš oddíl neskončil poslední, ale na druhém místě.

Drama druhého dne
V neděli se přijíždělo v pondělí klasicky začal program. Po obědě byla porada, což nebylo nic neobvyklého. Asi uprostřed porady přišla L. s tím, že kolem poslední chatičky stojí asi 10 dětí a skandují. Zatáhla ji dovnitř nějaká holčička, ať se tam jde podívat. Uvnitř ležel na jedné posteli kluk od fotbalistů (ti jezdí s námi každý rok a trénují na hřišti) a holka s růžovým melírem. Podle drbů z první ruky (od L.) neměla na sobě podprsenku a byla červená v obličeji a zadýchaná. (Podle jiným drbů neměl on na sobě kalhoty, ale to už může být přibarvené) Instruktorka z jejího oddílu dostala za úkol, aby jí promluvila do duše. Nakonec se prý nic nestalo a ona je podle všeho zodpovědná. Stejně mně trochu šokovalo, když jsem se dozvěděla, že jí je 12 let.

welcome...home

25. července 2015 v 20:53 | Heaven
Po neaktivitě se opět hlásím. Dneska odpoledne jsem přijela z tábora a musím vám říct, že to pekelně rychle uteklo. Bylo to bezvadný, klidně bych tam ještě zůstala na 2. turnus, ale bohužel nejede nikdo z mých oblíbených instruktorů. A navíc, 3 týdny jsou docela záhul. Mám strašně moc zážitků a vydalo by to tak na 3 články, kdybych měla popisovat všechny zajímavé události, ale to se mi zaprvé moc nechce a za druhé si nemyslím, že je vás tu tolik, kteří by jste byli ochotní mé výkecy číst. Však víte, jak já vždycky někam odbočím a než se vrátím zpátky k tématu... Doclea mně mrzí, že se s těmi lidmi uvidím až zase za rok, jestli ovšem pojedu. Bude mi totiž už 18, což znamená větší zodpovědnost za děti a nejsem si jistá, jestli jsem natolik schopná. Musím říct, že na takovou věc jako je blog jsem si málokdy vzpoměla, protože jsem stále měla co dělat. Ale po té době, co jsem nenapsala ani čárku, jsem ráda, že můžu svoje myšlenky vypustit dál do světa. 2 týdny bez internetu? Pohoda. Nejlepší hlášku tábora určitě vypustila z pusy šestiletá holčička při dotazování, kdo chce jít spát pod širák: ,,Já bych chtěla taky spát pod širákem, ale je tu jeden problém. Já nemám ten širák." Ale co, děti jsou děti :)

Už to zkrátím, momentálně jsem u babičky kvůli rekontrukci té naší koupelny a budu tu ještě týden. Internet je v pohodě, jen tu jsme malinko namačkaní a zítra ještě přijede bratranec. No to nevadí, alespoń je zábava. Články budou opět pravidelně vycházet. Nezapomeňte mi položit nějakou otázku, protože zatím jich je moc málo na to, aby stálo za to napsat samostatný článek s odpověďmi.

see you in... few weeks

12. července 2015 v 8:47 | Heaven
Jak už jsem předesílala, odjíždím na tábor a to už dneska po obědě. Včera jsem si úspěšně zabalila, ačkoliv jsem musela obě tašky asi 3x přerovnat. Nakonec jsem to nějak zvládla, problém je však v tom, že když se rozepnout, tak na vás všechny věci vyskočí jako v nějaký klaunský show.

Vlastně je tábor o celý jeden den kratší, protože normálně začíná v sobotu a trvá dva týdny, ale tentokrát začíná až v neděli. Můžete zkusit hádat, jakou jsem si vyrobila masku, ale asi to neuhádnete... :D Každopádně zase beru tašku plnou jídla, ale už jsou tam na mně zvyklí (letos jedu už po sedmé). Jakožto praktikant stejně můžu přijít do kuchyně a případně se obsloužit, což je taky fajn výhoda.

🌊🌊🌊

Další taková zajímavá záležitost je, že v bytě, kde bydlím s rodičema, se v době mé nepřítomnosti bude rekonstruovat koupelna i záchod. Čili byt bude neobyvatelný, budou tu jen řemeslníci a rodiče budou přebývat u babičky ve vedlejším městě. Rekonstrukce má trvat 2-3 týdny, což v překladu znamená, že až skončí tábor, nejspíš se nevrátím domů, ale pojedu rovnou k babičce. Pokud počítám dobře, bude nás tam celkem šest (já, rodiče, prarodiče + bratranec) v malém bytě 3+1, takže to vypadá za zajímavě strávené dny. Rodiče sice chodí normálně do práce, ale babička bude potřebovat pomoct, protože si nedávno zlomila ruku a děda je invalida, takže nemůžou nic moc dělat. S připojením k internetu asi bude taky problém, protože momenálně s tím mají nějaký potíže... Takže to shrnu: až se dostanu na blog, dám vědět.

Žádné články napsané nemám, ale za 2 dny se tu objeví jeden článek, který by vás asi mohl zajímat, takže budu ráda, když ho omrknete :)

jak si zatím užívám prázdniny?

7. července 2015 v 11:35 | Heaven
Slibovala jsem, že podám zprávu o tom, jak trávím první dny/týden prázdnin. Přiznám barvu a narovinu řeknu, že mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že jsou prázdniny. Že nemusím ráno vstát, připravit si svačinu, zasednout do školní lavice a večer se učit. Tak osvobozující, ale zároveň nevšední pocit. A to jsem těch prázdnin zažila spoustu.


Poslední den školy jsem nevěděla, jestli si mám vzít na sebe šaty nebo ne. Panebože, určitě tam budu jediná dámička. Jak se ukázalo, šaty měly snad všechny holky. Ještě jsem musela vrátit klíček od skříňky a pak naklusat do haly, kde se předávaly ceny za "gymnaziální hry" (sportovky), který byly v pondělí a v pátek. Abych to shrnula, strašná nuda, opět jsem nic nevyhrála (no jo, asi bych se musela nejdřív účastnit), potom nějaký proslovy a hurá do třídy pro vysvědčení. V průměru jsem se zlepšila (2 trojky, 3 jedničky, dvojky nepočítaně)... potom jsem zjistila, že nemám desky na vysvědčení, takže jsem ho celou dobu musela nést opatrně. Myslela jsem si, kolik nás nepujde do cukrárny, ale nakonec se ukázalo, že všichni někam hrozně spěchají, takže jsme šli jen 4. Nemyslela jsem si, že to někdy přiznám, ale opravdu mi bude přes prázdniny chybět naše třída. Ne nezbytně všichni, ale prostě ten kolektiv. Možná jsme nezačali úplně nejlépe, ale cítím, že se vztahy od kvinty výrazně zlepšily. Cha, asi tuším, čím to bude...

Jo a taky musím dodat, že jsem za vysvědčení dostala knížku Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena. Už se na ní těším, ale nemám tušení, kdy se do ní pustím.
Mám teď docela hodně nápadů na články, takže každý den napíšu 1 nebo 2 články a nechám si je asi na období bez inspirace, kdyby něco.
Co vůbe celé dny dělám? Odpočívám! Čtu si, píšu články, sleduju seriál Orange in the new black (o něm ještě v budoucnu určitě napíšu víc) a snažím se neumřít horkem. Ani se v tomhle vedru nedá nikam dělat. Upřímě doufám, že se trochu ochladí, protože v neděli odjíždím na 2 týdny (přesněji 13 dní) na tábor a v takovém horku se opravdu nedá nic dělat. Zažila jsem to před rokem i před dvěma. Malé děti naházíte do nafukovacího bazénku, starší si najdou stín pod stromem a vedoucí popíjí zteplalé pivo ve společenské místnosti ve sklepě.

waterblow, nusa dua beach, bali.

Jinak co se týče aktuální věci, kterou jste určitě zaznamenaly - Miss blog.cz. Je to takové sporné. Na jednu stranu - je to soutěž krásy, takže mi stížnosti na to, že se hodnotí jen podle vzhledu, přijdou malinko nemístné, ale na druhou stranu, co tenhle typ "soutěže" dělá na blogu? Hlavně mně mrzí, že si některé soutěžící shání hlasy přes svůj blog a jiný kanály ("pokud mně máte rádi, dejte mi hlas"), což mi přijde hrozně nefér. Jsem z té soutěže dost rozpačitá, podle mně by to chtělo lepší pravidla. Zajímá mně taky váš názor na tuto věc...

pár slov ke konci školního roku

27. června 2015 v 11:47 | Heaven
Tak co, kolik z vás šlo naposledy v pátek do školy? Našinec bohužel musí i v pondělí a úterý, protože vedení nemá v zásobě ředitelské volno. Dobrá, stejně se nic neděje. Jsou jen sportovní hry, kterých se samozřejmě neúčastním... Naštěstí jsem nacpala Hostitele (a že je to velká kniha) to kabelky, takže jsem měla co dělat. Už chápu, proč si lidé pořizují čtečky :D
Exam :)

Na školní výlet se mi původně moc nechtělo, ale nakonec toho ani moc nelituju. Byl jen jednodenní, protože jsme před měsícem jeli na týdenní exkurzi, takže by se asi nikomu nechtělo moc platit. Jeli jsme kousek z našeho města do jedné vesničky, obešli jsme okolí a vrátili se. Vyrazili jsme asi v 8 hodin a zpátky doma jsem byla už ve 12, takže to byl opravdu krátký výlet :D Třídní s námi nechce jet do bazénu ani do lanového centra ani nikam jinam, protože by to mohlo být moc nebezpečné... Aha, a lezení po skalách za deště je jako v pohodě? No dobrá... Jako suvenýr jsem si přivezla obrovský puchýř na pravé patě. Momentálně to fakt bolí a pohodlé jsou mi jen jedny tenisky. Jen tak pro zajímavost, z celkového počtu 26 lidí nás šlo 14.

Vysvědčení - už se k tomu tématu dostávám. Minulé pololetí jsem měla 4 trojky, 3 jedničky a zbytek dvojky. Trojku jsem měla z chemie, fyziky, biologie a (bohužel) angličtiny. Fýzu, bižuli a anglinu jsem vytáhla. Chemie zůstala, což není nic divného, ale přibyla trojka z němčiny. Mám tedy 2 trojky, 3 jedničky a zbytek dvojky. Už jsem o tom našem učiteli mluvila. Celému případu bych mohla věnovat jeden samostatný článek (možná by to ani nestačilo), ale už se mi to nechce rozepisovat. Takže to zkrátím...

shrnutí 6. školního roku na gymplu

15. června 2015 v 16:34 | Heaven
Tento školní rok mi utekl neuvěřitelně rychle. Na jednu stranu je to dobře, protože jsou tu zase prázdniny, ale na druhou stranu... není to jako kdyby mi protékal čas mezi prsty? Od pondělí do čtvrtka se modlíte už aby byl pátek, ten uběhne jako voda a než se otočíte, je neděle večer a zase se musíte jít učit... A není to tak dávno, co jsem dělala přijímačky na osmiletý gympl. Přesně si pamatuju, v jaké učebně a v jaké lavici jsem seděla. Ačkoliv jsem skončila 29., byla jsem (ještě společně s člověkem, který byl za mnou) přijata a už 6. rokem straším na ledových chodbách sto let staré budovy.
Untitled
Na začátku roku přišla taková menší změna. Od druháku (což jsem letos byla) si vybíráte mezi humanitním, jazykovým, matematicko-technickým a přírodovědným blokem podle toho, co chcete v budoucnosti dělat, co vás baví a co vám jde. Já si vybrala humantiní. Uvažovala jsem ještě nad jazykovým, ale vzhledem ke klesající úrovni jazyků na naší škole jsem ráda, že jsem si ho nevybrala. Na ty 2 hodiny týdně jsme byli spojení s dalšími 2 ročníky ze čtyřletého gymplu. Nám přibyl předmět s neurčitým názvem Dějiny evropské civilizace, na kterého jsme měli učitele, kterého znám, takže jsem asi tušila, jak ty hodiny budou vypadat (on bude vykládat a my se budeme flákat - tak nějak to i skutečně vypadalo) a věděla jsem, že se tam píšou seminárky. Psát dlouhé texty mi nedělá problém (tak schválně, kolik bude mít tenhle článek ještě odstavců?) a pořád lepší než počítat pošahané příklady z fyziky o vrhu šikmém. Seminárku jsem tedy nakonec nějak spatlala a ačkoliv jsem se ještě nedozvěděla známku, myslím, že to nebude tak hrozné. Celkově ale musím říct, že mně tento předmět docela bavil a i přes dlouhé práce na doma, referáty a seminárku to byla nejlepší možná volba.
 
 

Reklama