Deník

léto úplně nijak

11. července 2017 v 21:44 | Heaven
Pamatujete si, jak jsem už několikrát psala o tom, jak budu mít brigádu v restauraci jako servírka? Šéfová mi slíbila, že spolu sepíšeme smlouvu a ve středu (5. 7.) jsem ji měla jít podepsat. Předtím jsem měla ale ještě pár dní volna a tak jsme s rodičema zajeli k příbuzným do středních Čech. Když jsme v neděli večer seděli u tety na zahradě, zavolala mi šéfová, že se hrozně omlouvá, ale ozvali se jí 2 lidi x praxí, kteří chtějí na stálo a ona je musí přijmout, protože už 3 měsíce hledá a lidi prostě nejsou... a tak dále. No jistě, že jsem byla naštvaná a zklamaná, protože jsem si tam už začínala zvykat. Na druhou stranu to chápu a nemyslím si, že to byla jenom výmluva. Vždycky se mnou jednala slušně a ani mi nedluží žádné peníze.

Později toho večera jsme přijeli k jiné tetě, kde jsme přespávali. Řekla jsem ji, jak jsem hezky přišla o brigádu a ona mi navrhla, že bych mohla pracovat u jejího syna ve firmě (teď bych ty příbuzenský vztahy moc neřešila, protože je to takové zamotanější), protože mají spoustu práce a vždycky se tam hodí pomocná ruka. A tak rodiče jeli druhý den na nějaký výlet a já se učila balit krabice a hledat součástky ve skladu. V podstatě to není těžká práce, jenom to značení někdy vypadá složitě. O 2 dny později rodiče odjížděli domů a já jela s nima prakticky jenom pro čisté oblečení, notebook a nějaký jídlo.

V pátek jsem nastoupila a byl to takový pomalý rozjezd, jelikož jsme tam byli jenom 3. Další vtipná záležitost je, že tam v podstatě všechny znám, jelikož jsme spolu před lety jezdívali na tábor, ať už děti nebo vedoucí a navíc je to firma tak nějak v rodině, takže se nemusím ničeho bát. Za jiných okolností bych se tam nevyskytovala, ale v červenci už jsou všechny brigády rozebraný. Navíc tam mám docela klid. Jako servírka bych si sotva stihla odskočit a tady mám i obědovou pauzu jako normální osoba.

Stejně, co bych dělala doma? Nic. Lepší je si něco přividělat a něco zkusit. Do konce července si budu žít hezky sama... Tedy, ne tak úplně. Jsem teď v domě, kde žila moje prateta a prastrýc a mám to tu celý pro sebe. Teta se strejdou jsou v dolním baráku, kam samozřejmě taky zaskočím. No, takže léto vypadá úplně jinak,než jsem si ho naplánovala. Mně to ale docela vyhovuje. Doma mně to už štvalo a potřebovala jsem nějakou změnu. Za pár dní se ještě dozvím, kam mně vzali do školy a pak se ještě ozvu. Slibuju! :)

přijímačky a tak dále

22. června 2017 v 18:06 | Heaven
Pamatujete si na jeden z předchozích článků, ve kterých jsem slibovala, jak se teď, po maturitě, budu naplno věnovat blogu? Jo, ehm, 14 dní bez článku, tak se dodržují sliby...

Po maturitě jsem si chvilku odpočinula a pak začala příprava na přijímačky. Jelikož jsem maturovala ze stejných předmětů jako jsem dělala přijímačky, šlo hlavně o to, abych si to nejdůležitější zopakovala. Na UK (pedagogická) jsem 1. část měla ve středu 14. června - základy společenských věd. Toho jsem se bála méně než dějepisu, který přišel o týden později. Jediný, v čem mám trochu mezery, je novověká filozofie, ale i tak z toho mám celkem dobrý pocit. Z dějepisu jsem měla větší strach, protože mám menší problém se zapamatováním si dat. Takže chronologické seřazování událostí je pro mně noční můra - tedy pokud se jedná o 1 ucelené období. No a nakonec to bylo lehčí než naše maturita z dějepisu. Rozhodovat o přijetí budou až 12. července, do té doby... nevím.


(nekopírovat, vlastní foto!)
Z právnický (UK) mi přišel dopis, že ne-e. Nepřijata. 155,6 bodů z 200 není tak málo, ale zkrátka to nestačilo. Popravdě jsem to předpokládala, ale než jsem otevřela ten dopis, stále jsem měla v hlavě alespoň 1% naději "co kdyby". Ale nevadí, netočí se kolem jedné školy celý můj svět. Přeci jenom ale ty SCIO testy k něčemu byly - přednostně jsem přijatá do Liberce na pedagogickou. Sice to ještě nemám písemně, ale díky tomu, že jsem překročila určenou hranici, jsem dostala 200 z 200 bodů a mám to jisté. Teď jen budu čekat, co řekne Praha a pak se uvidí.

Od začátku června se zaučuju na brigádě. Dělám servírku v jedné docela fajn restauraci. Žádná putika nebo tak. Chodím jenom přes obědy a peníze mám taky slušné. Ale nejvíc jsem ráda za to, že jsem narazila na slušný lidi, kteří necuknou ještě před prvním dnem jako se mi to stalo minulý rok. Nikdy jsem tuhle práci nedělala a dost se toho musím naučit, ale zatím jsem spokojená.

Co dál? Měsíc od maturity už uplynul a léto je v plném proudu. Zrovna dneska bylo příšerné vedro (a já vedra nesnáším), ale teď je nádherná bouřka. Každopádně si myslím, že ty následující 2 měsíce utečou stejně rychle jako tento a už se budu chystat na vejšku. Kam? To je ještě ve hvězdách.

o něco později

30. května 2017 v 15:26 | Heaven
quote and fight image

Další deníčkovský článek v krátkém období? Aby ne, když se toho u mně tolik děje.

Ve středu jsem si byla pro maturitní vysvědčení. Naposled na gymplu. Fuj, tohle říkat na nebudu. Určitě to není pravda. Na jednu stranu, ano, být na té škole ještě 1 rok tak mi jebne, na druhou stranu mně zachvátila taková vlna nostalgie. Že už nebudu potkávat ty samé lidi, chodit po těch samých chodbách a sedět v těch samých lavicích.

V ročníku jsme 3 třídy - 2 čtyřletý a 1 osmiletá. Nejdříve se projevila ředitelka (huh, stejná jako vždycky), potom se začalo předávat. Třídní učitel 4.C. měl typický projev "byla jste moje nejoblíbenější třída" a sklidil vlažný potlesk. Další třídní učitelka, praštěná fyzikářka ze 4.D. měla originálnější a osobitější projev. A na závěr my, osmileťáci. Holky vedle mně už ronily slzy, ale já jsem to nějak vydržela (což je zvláštní, jsem takovej cíťa). Zato jsem se celou dobu culila jako debil a při předávání jsem se trochu klepala. Dobrá půlka lidí z naší třídy měla vyznamenání, mně bohužel uteklo o 1 známku (2,1,2,2), ale přece nejsem žádnej šprt.

Řeknu vám, je to fakt hnusný pocit, když se dozvíte o někom, koho dlouho znáte, že se mu v minulosti přihodilo něco hodně špatnýho. Nechci to rozebírat, ale... Vždyť to není fér, že se tak špatný věci stávají tak dobrým lidem. A pak vám to nedá spát.


Brigáda. Hledat brigádu ve městě s 11 tisíci obyvateli je jako hledat řád v šuplíku s ponožkama. Už jsem psala i do Tesca. Jelikož jsem z toho gymplu a nic neumím, je to trošku nevýhoda. Nakonec mamka našla, že hledají do jedné restaurace servírky. Neměla jsem s touhle prací zrovna dobré "zkušenosti", i když to nebylo doslova to samé. Obsluhovala jsem v jedné cukrárně celé 2 dny. A šéfová pak odletěla někam na Mars nebo co. A kde si na začátku července seženete brigádu, že. Každopádně jsem tam zavolala a domluvili jsme se na schůzce. V pátek už jsem byla na zaučení přes obědy. V červnu taky půjdu párkrát na zaučení a od července už budu opravdu pracovat. Wow. A dovedla mně k tomu prakticky náhoda. A asi mně budou dost bolet záda. Celkem na to trpím (ale člověk si moc nevybere).

Takže mezi prací a stěžováním si na práci budu dělat co? No přece to, na co nebyl za celý školní rok čas. Hlavně číst knížky. Ale bojím se jít do knihovny, protože až mně tak uvidí, zabijou mně, protože už jim dlužím knížku dobrý 4 měsíce. A taky musím přečíst ty knížky, které se mi hromadí doma. Dalším plánem je se učit na přijímačky na peďák (UK). Naštěstí jsem maturovala z předmětů, ze kterých skládám i přijímačky (rozum mám přece od toho, abych věděla, jak si to ulehčit), ale po zkouknutí ukázkových testů jsem zjistila, že to tak lehký nebude :D

Tak uvidíme, kde nakonec skončím. Na peďák do Liberce už jsem prakticky přijatá (dostala jsem plný počet bodů) přes Scio testy - kdo má percentil víc jak 55, je přednostně přijatý. Sice je to "jen" záložní škola, raději bych do Prahy (ať už práva nebo peďák), ale ta jistota alespoň něčeho je fajn. Potom se tak nestresuju.

Samozřejmě jsme měli i pomaturitní večírek (v sobotu). Původně vůbec neměl být, ale jelikož se tam ředitelka sama pozvala, museli jsme ho uspořádat, ale nakonec to bylo fajn. Bojím se, že se už zase všichni nesejdeme. Nejsem sice kamarádka úplně se všemi, ale ty lidi jsou prostě fajn a když vás neštvou každý den ve třídě, nakonec vám začnou i chybět. Zvláštní, že?

maturitka za mnou!

18. května 2017 v 19:16 | Heaven
Vůbec nevím kde začít! Skoro 3 týdny jsem nic nenapsala a teď se konečně můžu vrátit do normální života. Dělat normální věci, který dělají normální lidi. Číst knížky, který skutečně chci číst. Dívat se na seriály. Uklidit si v pokoji.

Maturitu jsem úspěšně zvládla a konečně to mám za sebou. Co si budeme povídat, nebyla to žádná "dávačka" jak tvrdí internetoví chytráci. Přečetla jsem si všech 20 knih, vypracovala všechny otázky (ehm, kromě angličtiny, protože tam ani tolik nejde o obsah jako u jiných předmětů) a ta práce se vyplatila. S nadsázkou někdy říkám, že naše třída je plná šprtů a nemýlím se. 25 z 25 lidí připuštěno k maturitě a pouze 1 spolužačka nedala 1 ústní. Ostatní třídy v ročníku nedopadly o moc hůř, ale pár lidí tam taky něco nedalo. A jak vlastně probíhali moje zkoušky?

Dějepis - pár lidí mi řeklo, že jsem blázen, že si beru dějepis a češtinář mi na férovku řekl, že je to sebevražda. Ani tak jsem si to nerozmyslela. Výhoda byla, že to byla písemka (kdyby byl ústní, nešla bych na to - vytáhla bych si Řím a mohla bych rovnou odejít haha). Výhoda (nevýhoda?) byla, že jsme ji psali už na začátku dubna. Učila jsem se asi týden a samozřejmě jsem si byla jistější v moderních dějinách. V den D jsem otevřela test a první úloha: Najděte chyby v textu o 2. světové válce... Kdyby to bylo něco důležitýho, ale takový detaily... Druhá úloha byla ještě lepší: Seřaďte chronologicky následující události. Trochu jsem znervóznila, protože jsem nevěděla ani jedno a některé události mi ani nic neříkaly :D Další úlohy už nebyly tak těžké, ale celkově to bylo hodně těžký. Když jsem se pak šla zeptat učitele, jak jsem dopadla tak jo, máte to, ale zklamala jste mně. A jak to dopadlo? Mám 2 a byla jsem nejlepší ze všech 6 odvážlivců. Někdy jsou ty učitelé tak ulhaní... Příjemně jsem překvapila sama sebe, to teda jo.

Čeština - didakťáky jsme zkoušely ve škole a vždycky dopadly tak nějak dobře. Trochu mi dělalo problémy s/z a tak jsem si na to chtěla udělat pár cvičení... Taky jsem si chtěla zopakovat autory, směry.... Chtěla, ale vykašla jsem se na to. Nakonec tam byla na autory 1 otázka, tu jsem ale věděla kvůli svými rozboru. Didakťák byl o trochu těžší než ty předchozí, ale ne nezvládnutelný. Slohovka byla taky v pohodě. Témata byly taky trochu složitější, ale vždycky se dá něco vymyslet. Ústní jsem se ale bála trochu víc. Hlavně proto, že máme hrozně náladovýho učitele a v úterý (šla jsem ve středu ráno) byl strašně protivnej a spolužák málem rupnul kvůli pitomým detailům u Ostře sledovaných vlaků (a to to uměl dobře). Tahala jsem samozřejmě levou - od srdce. 19 - Smrt krásných srnců (Ota Pavel). Tu jsem měla fakt dobře zpracovanou a i když jsem trochu blekotala (podle mně trochu hodně) a zamotávala do vlastních myšlenek, nějakým způsobem jsem získala 25 z 28 bodů (za 1).

Základy společenských věd - celkem obávaný předmět (ale můj oblíbený), před kterým jsme byli varováni, že to není žádná únikovka. Byla to moje 1. ústní v úterý odpoledne (předtím jsem vegetila doma a místo učení čuměla na Shreka). Byly tam otázky, který byly fakt jednoduchý, ale na druhou stranu některý byly dost těžký. Zase levou - od srdce. 22 - Úvod so sociologie + typy společnosti + praktický úkol. V první části jsem se trochu ztrácela a jelikož se přísedící (ne můj oblíbený učitel) ptal na strašný pitomosti (i spolužáci to říkali) a taky po mně chtěl vědět jména 3 významných sociologů. Vzpoměla jsem si jenom na 2... Jakmila jsem vyšla ze dveří Karel Marx, ty vole. Zase za všechno můžou komunisti. Druhá část už byla v pohodě a praktický úkol mi asi dost pomohl. Měla jsem za 2, ale určitě se za mně přimluvila třídní nebo někdo, protože jsem si připadla mnohem hůř.

Angličtina - ta mi vždycky šla. Nechci se vychloubat, ale u slohovky jsem ztratila jeden bod. Možná proto, že jsem u dopisu neměla odsazený řádek. To je fuk. Didakťák mi taky přišel lehký, akorát jsem ztratila pár bodů u jednoho poslechovýho cvičení. Pořád to byla pohoda. Na ústní mně ani nezkoušel můj učitel, ale jiné dvě učitelky (jedna mně dřív učila) a obě byly strašně hodný a pomáhaly, kdy jsem se zasekla. Nejsem totiž v mluvení moc dobrá (ani v rodným jazyce haha). 6. - Prague. Byly tam i další otázky na jiný témata, kde ale žádný znalosti pořádně nepotřebujete. Ale úloh je tam hodně, na potítku jsem se tentokrát opravdu potila, trošku jsem nestíhala. Ale u samotný zkoušky už jsem byla v klidu a mám za 2.

Ve středu 17. 5. v 9:50 jsem měla hotovo a byla jsem jako jedna z prvních, protože jsem šla na všechny zkoušky první (alespoň ten den, je to docela výhoda). Ani nevíte, jak jsem ráda, že mám zpátky svůj normální život. Nejvíc se těším na to, až si večer zalezu a budu si číst knížku. Netušíte, jak moc mi to chybělo. I když jsem měla o svaťáku volno, nebyla jsem schopná přečíst ani stránku, protože máte tak unavený mozek, že hrajete jenom Simíky.

Nedostavil se zatím žádný blažený pocit euforie z toho, že mám středoškolský vzdělání za sebou, jak postupně ten stres nabýval, bude postupně ubývat... až se konečně pořádně vyspím. Jak ta maturita rychle přišla, tak rychle odešla. Pro vás, kteří se jí chystáte složit - nebojte se toho. Když se na to budete poctivě učit, není možný, abyste to neudělali. Inteligence je možná část, která vám pomůže, ale je to jenom malá část úspěchu. I když nervy pracují na plný obrátky, hlavní je to nevzdat.

P.S: I blog je vrací do normálního režimu. Jupí!

poslední týden na gymplu

28. dubna 2017 v 16:53 | Heaven
8 let života. To nemůžete jen tak vymazat.study, motivation, and school image

Tolikrát jsem nadávala, jak mně to tam nebaví, že asi nejsem ten správný člověk pro gympl. Tolikrát jsem se vztekala nad matematikou a nad pitomými pravidly ohledne vcházení do jídelny. Tolikrát jsem si stěžovala, že jsem blbá na němčinu a že ředitelka se zase chovala arogantně.

Tolikrát jsem si říkala, že mám opravdu víc štěští než rozumu. Tolikrát jsme se spolužáky nasmáli na školních výletech. Tolikrát jsem si pamatovala úplný blbosti, které mně pak zachránili už nějaký písemky nebo zkoušení. Tolikrát jsem měla pocit jako bych opravdu někam patřila.

Poslední týden mi z toho bylo trochu úzko. Jako kdyby vás někdo svázal do korzetu a pořád utahoval a utahoval až nemůžete pořádně dýchat. Je to divné říct si, že tohle byla moje poslední vyučovací hodina. A to jich bylo několik tisíc a konec musela přijít ta poslední. V úterý a ve středu písemky, 16. a 17. května ústní a pak sboheeeem navždy. Dobře, na vždy snad ne. Našeho kolektivu jsem si opravdu vážila, i když to nebylo vždycky růžový. Nakonec to ale bylo fajn. Plesy a i další akce probíhaly bez větších hádek.

I přes to všechno jsem ráda, že jsem na našem gymplu byla. Opravdu mi to něco dalo. Hlavně ve věcech, které mně zajímají. Největší paradox je, že nad hlavním vchodem je v latině napsáno "non scholae ed vitae" (a jakožto student latiny vám to i přeložím) - ne škola, ale život (učí). Měli jsme to vmést učitelům do obličeje dřív. No nic.

Dneska jsme měli poslední zvonění. Nemusím snad moc vysvětlovat, co to znamená. Slila jsem dohromady pár hnusných voňavek (fakt to smrdělo) a i přes vyhrožování ředitelky, že ,,jde přece o pověst naší školy!" jsme po studentech různých dalších škol na zastávce stříkali tyhle lektvary. Ve škole jsme bordel dělat neměli, což teda jiná třída porušila, ale nic se jim nestalo. Pak jsme zaspívali rozlučkovou písničku, rozloučili jsme se s třídní, dostali vysvědčení (10 jedniček z 15 haha) a šli jsme na společný oběd. Vyřádili jsme se a bylo to fajn.

Je to vážně divný pocit. Vím, že se tam se spolužáky a učiteli uvidím ještě u maturity, ale stejně... Jedna část života končí, druhá začíná.

historické meme aneb jak se učit na maturitu

2. dubna 2017 v 14:39 | Heaven
Vzhledem k faktu, že už ve středu maturuju z dějepisu, začala jsem se intenzivně připravovat. Intenzivní příprava ale zahrnuje i trochu prokrastinace, během které na internetu hledám všechno možné, co by mi mohlo pomoct. Na FB jsem našla stránku Historické meme, která mi během večera přivodila hned několik záchvatů smíchu, proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o ty nejlepší kousky. (Všechna autorská práva patří autorům)




jak si žiju

26. února 2017 v 17:02 | Heaven

No jo, já žiju!
Fakticky.

Ještě před rokem jsem zvládala dobrý 3 články za týden. Teď už to jaksi nedávám, jak jste si mohli všimnout. Nechci se vymlouvat, nesnáším výmluvy, ale prostě škola. To, že jsem už v maturitním ročníku se muselo někde projevit.

Chci začít u starší věci, o který jsem se ještě nezmiňovala - vysvědčení! Letos jsem měla nejlepší vysvědčení asi za posledních 6 let 😁Vážně, ve čtvťáku. Hlavně proto, že už nemám žádnou fyziku, chemii a taky normální učitelku biologie. Vždycky jsem měla tak 2-3 trojky a teď žádná💪. To byl jeden z mých cílů na vyšším gymplu... Žádný vyznamenání - to mě nezajímá. Jediný co tak to máte napsaný z druhý strany vysvědčení, ale ve skutečnosti z toho můžete mít tak akorát dobrý pocit. Jinak ale nejsem žádnej šprt v porovnáním s holkama od nás ze třídy. Koukni na moje hrozný vysvědčení ve dvěma dvojkama...😭

Všichni se zajímají o to, z jakých předmětů maturujete jako kdyby na tom závisel váš život. Jasně, tenhle předmět je nejtěžší, proto jsem si to asi vybrala, viď. Nemine den, abych neslyšela ,,Maturuješ z dějepisu, to bys měla vědět" od nějakýho učitele, spolužáka nebo kohokoliv jinýho, protože to mám asi napsaný na čele. A jelikož jsem jediná z naší třídy (díkybohu ne z ročníku), dávaj mi to sežrat. Jediný, co mi zbývá, je se tomu smát. Za 5 a půl týdne se rozhodne, kdo je tu chytrej. Ale do tý doby se to musím naučit.😨

Dneska dokončuju seminárku. V průběhu psaní jsem si odskočila napsat tento článek, protože netuším, co napsat do závěru, jinak ji mám ale hotovo. Mám asi 10 grafů, který zabíraj tak 5 stránek a mám pocit, že je to nesmyslně složitý. Ale můžu si za to sama, když jsem si to tak vymyslela. Tím bych vám chtěla i poděkovat za to, že jste věnovali kousek svého času na vyplnění dotazníku, který tu před 2 týdny koloval. Ještě jednou - díky! (Kdyby měl někdo zájem o výsledky nebo tak, můžeme se domluvit 😎) 29. března jdu na obhajobu, takže se pak ozvu, jestli jsem umřela nebo ne.

Naštěstí poslední dobou vítězím nad prokrastinací. Na každý den si zadám úkoly, které musím dodělat a když je nesplním, mám z toho strašný výčitky svědomí, i když jste jenom o nějakou pitomost. Žiju teď o dost jinak než dříve. Den mám doslova rozplánovaný na hodiny abych všechno stihla a snažím se využít každou volnou chvilku, protože vím, že jich moc nebude. Ale nevadí mi to, protože vím, že jsem si to tak určila já a že to dělám kvůli sobě. Abych JÁ udělala maturitu. Abych se JÁ dostala na vejšku. Když to po sobě čtu, zní to hrozně egoisticky, ale tak co. Nejsem z toho unavená nebo přetížená. A ještě zvládnu hrát simíky. Akorát na blog kašlu a to mně mrzí. Snad až se to uklidní tak budu mít trochu víc času přemýšlet nad tím, o čem bych napsala.

Už jsem si samozřejmě podala i přihlášky, ale stejně mám pocit, že se nikam nedostanu.
haha.

náš maturitní ples

29. ledna 2017 v 12:04 | Heaven
Fotka uživatele Jaromír Zubák / Photography.
foto: Jaromír Zubák
Tento pátek nastal den D, na který jsme se chystali už rok. Jeden z okamžiků, kdy si uvědomíte, že už nejste děti. Že něco po letech končí a něco nového brzy začne. Tolik příprav, hodiny zkoušení, nervy na pochodu... a to všechno kvůli jednomu večeru? Tak aby to stálo za to!

Neměli jsme maturiťák ve stejném městě jako je naše škola, ale ve vedlejším, protože náš kulturák stojí za prd. Nevyhovující podmínky i prostory. A tak jsme od pondělí jezdili každý den po škole zdobit. Vždycky někdo vzal auto a nabral zbytek třídy. Takže jsem vlastně neměla od pondělí na nic čas, žádný osobní život, nic. Naštěstí už skončilo pololetní šílenství a čekala mně ten týden pouze 1 písemka, ale vracet se každý den domů v 7-8 hodin je na palici. Milion vystřihaných vloček, bambilion balónků a miliarda světýlek - a nakonec se to vyplatilo.

Místo toho, abych podrobně popisovala naše přípravy a co všechno se přihodilo, jsem sformulovala pár rad, které se mohou hodit všem, které tato akce ještě čeká:
• Je úplně jedno, jestli začnete nacvičovat předtančení v září nebo v prosinci. Stejně se budete na poslední chvíli stresovat, že to neumíte.
• Vymýšlejte téma, na které se dá nakoupit hodně výzdoby. Abyste v měsíc před plesem nezjistili, že nemáte nic tématického.
• Nebojte se, že neprodáte lístky. Ještě se o ně lidi budou rvát.
• Kupte si takové boty, na kterých se nezabijete. Nebo se na nich naučte chodit.
• Pro všechny holky: vezměte si s sebou na převlečení krátké šaty a pohodlné boty. Ve dlouhých šatech a vysokých botech stejně dlouho nevydržíte.
• Tvařte se, že je všechno strašně v pohodě, i když jste nervózní jako před prvním rande.
• "Maturitní skleničku" si odneste do šatny, jinak vám ji někdo šlohne.
• Před plesem se najezte. Není nic horšího než nervozita a prázdný žaludek.
• Před předtančením si dejte alespoň jednoho panáka na kuráž.
• Ale do půlnoci se moc neožerte. Pak už to je jedno.
• Až přijdete domů, neklepejte moc hlavou. Pravděpodobně máte ve vlase milion konfet.
• Věřte své intuici a tomu, co jste na na nácviku naučili.
• Když něco spletete, stejně si toho nikdo nevšimne.
• Do šatny si kupte něco k pití (alko i nealko), protože... kdo chce odcházet s prázdnou peněženkou, že jo.
• Hlavně si nechte na taxíka.
• V šatně si hlídejte své věci. Nebo je už nikdy neuvidíte
• A hlavně si to užijte, protože maturiťák je jen jednou za život. Pokud nepropadnete.

Na plese jsme si dávali záležet nejen proto, že chceme být prostě nejlepší, ale taky proto, že jsme oktáva. A ples 8.A., to je vždycky událost. Od těch se očekává něco víc. A ohlasy byly pozitivní. Jakože nemám ráda vystupování před lidmi, ve skupině mi to nevadí, protože vím, že jsme v tom spolu. A takovou třídu jako mám já, tu nikdo nemá.

Bylo to zkrátka úžasný.

cítíš, jak se měníš

14. ledna 2017 v 17:30 | Heaven
Zase budu chvíli zadumaná. Někdy stačí jen malý impulz a už se vám v hlavě začínají otáčet kolečka tak rychle, že si začínáte myslet, že pokud je nedáte na papír, vybuchnete.

Psali jste si někdy deník? Já jich měla hned několik. Bylo to ještě před lety, když jsem netrávila tolik času u počítače nebo učením se do školy. Občas, když jsem se prohrabávala starými věcmi, jsem si ty deníky četla. Kromě toho, že se směju vlastní hlouposti, naivitě a trapnosti, všímám si, jak jsem se za ty roky dokázala změnit.


To, co mně trápilo před rokem by pro mně dnes už bylo nepodstatné. Autoškola? Teď, když vidím věci zpětně, říkám si, jak to bylo vlastně v pohodě. Po bitvě je ale každý generál, že? Dříve jsem se hodně obávala o to, co si o mně myslí okolí. Ale teď už vím, že když si o mně myslí někdo něco špatného, není to konec světa a zaobírat se nad tím je zbytečné. Nakonec se za sebe nestydím tolik jako před pár lety.

Když mluvím se svými spolužáky, většinou se shodneme na tom, že si nepřipadáme jako maturanti. Řeknete si, že 8 let na jedné škole je celá věčnost... jenže není. Na jednu stranu mně teď, v posledním roce, chytne podivná nostalgie, na druhou stranu se nemůžu dočkat, až se ponusu dál, protože mám pocit, že už některý lidi nemůžu vystát. Když mi bylo 12, 13, říkala jsem si, jak jsou ti maturanti dospělí, jak jsou samostatní a chytří, ale... vůbec si tak nepřipadám.

A najednou přijdete na to, že vám táhne na 20, zamýšlíte se nad věcmi úplně jinak, přemýšlíte nad tím, nad čím jste doposud nepřemýšleli a... posouvá vás to dál. Měnit svoje postoje je normální, nemusí to znamenat přelétavost. Jako dítě jsem milovala růžovou, potom jsem byla puberťačka a nesnášela jsem si, potom už mi nevadila a teď ji mám zase ráda.

Jo, taky nevím, co jsem tím chtěla říct.

takový článek o vánocích

22. prosince 2016 v 18:48 | Heaven
11 dní od posledního článku. No paráda. Kde jsem vlastně celou dobu byla? Že bych se zase vymluvila na školu? Ale... Vlastně si vždycky řeknu, že dneska už bych opravdu měla napsat článek a nakonec to stejně odložím. Před Vánoci jako by se všichni zbláznili a zase nám naložili tři písemky denně. Mezitím ještě nacvičovat na školní akademii, na ples... Nějak se to všechno hromadí.

Já nerad píšu o Vánocích. Proč? Píše o nich každý. Nerada dělám všechno, co dělají ostatní. Stejně víte, co máte na Vánoce dělat - ozdobit stromeček, upéct cukroví a koupit dárky. Hlavně mi přijde úplně zcestné někomu radit (skrz články a tak), co koupit druhým k Vánocům. Vždyť to přece není o tom, že půjdete do drogérie a koupíte první blbost. Kup nejlepší kamarádce úžasný parfém... Díky, to mně nenapadlo. Přece to je o tom, co má ten člověk rád, co ho zajímá a co by ho potěšilo. Pokud ho nic nezajímá, je to těžký, ale vždycky se tu najde něco, co vám tu osobu připomene a s čím si jí spojíte. Občas mi připadá, že lidé moc nepřemýšlí nad tím, co kupují, ale hlavně, aby to bylo. Pak takové dárky nemají smysl.


Vánoce jsou v naší době svátky jídla a televize. Byli jste v posledních den v nějakém obchodě, např. v Tescu? Lidé nakupují jako šílení. Přijde snad hladomor? Ne, jen budou dva dny zavřené obchody. Přežijeme to?! Taky ráda jím. Cukroví mám plnou krabici a salátu velkou mísu. Ale na co potřebuju ve štědrý den sto druhů jídel? Akorát by mi pak bylo špatně a měla bych zkažené svátky. Jídlem se tak zbytečně plýtvá... A hlavně o Vánocích.

Minulý týden jsem byla dost zaněprázdněná a ani jsem nezapla televizi. Předevčírem mi ale nebylo dobře, takže jsem zůstala doma (pokoušela se o mně nějaká chřipka nebo co, ale už jsem v pohodě), tak jsem kromě užitečných věcí jako je čtení povinné četby dělala i méně užitečné věci jako je sledování televize... To je masáž. Reklamy na hračky. Na super zlevněnou elektroniku. A na půjčky. Samozřejmě na ty od nebankovních společností, které se vůbec nevyplácí. Podle mně je hloupost půjčovat si na Vánoční dárky. Půjčky na bydlení nebo auto jsou rozumný, ale pokud nemám na dárky, prostě se omluvím, že letos nebyl dobrý rok a že nemám peníze. Přece se svět nezhroutí. Jenže je to takový standart, obdarovat své blízké. Ale rozumní lidé to pochopí.

Nejde o to, že bych neměla ráda Vánoce. Mám je ráda, ale... Nejsem už dítě, bohužel. Vidím i ty stinné stránky. Kolikrát jsem zažila Vánoce na sněhu? Hele, ani nevím. Vždyť je teprve začátek zimy a Vánoce na sněhu bývají jen v pohádkách. Nejlepší na Vánocech je asi to, že se sejde rodina. Pro mně. V této době je mi ještě více líto lidí, kteří to štěstí nemají a nevyrůstají v dobré rodině nebo o ní přišli. Proto by člověk neměl být sám. Na FB jsem viděla nějakou pozvánku na Vánoční party v jednom baru poblíž... Říkala jsem si, že bych tam určitě nešla, protože tohle jsou přece svátky klidu (nešla bych tam i za jiných okolností :D), ale na druhou stranu je to docela dobré pro lidi, kteří jsou sami. Všude na vás z reklam a z plakátů zírají ukázkově vysmátý rodiny - musí to být vážně depresivní. Myslím, že už by to k letošním svátkům stačilo.

🎄Šťastné a veselé!🎄

nechci to nazvat deník maturanta #1

5. prosince 2016 v 18:33 | Heaven
A je to tady! Maturitní ročník! Konečně vypadneme z gymplu!
Ne.

Když mi bylo jedenáct let, rodiče si řekli, že mě uklidí na gympl a budou ode mně mít 8 let pokoj. A za půl roku mám maturovat. Už jsem se dokonce upsala ďáblu a skutečně zaškrtla plánované předměty na přihlášce k maturitě - čeština, angličtina, základy společenských věd a dějepis.

Být jediná ze třídy kdo maturuje z dějepisu je vážně vopruz. Alespoň v případě naší školy. Každá škola má tohle po svém a my máme dějepis písemně. A tak je dokonce část testu k náhlédnutí, což není vůbec nad škodu. Vlastně s tím nikdo nemá problém. Jenom jeden učitel, který se mně kvůli tomu dobírá - češtinář. Kromě češtiny učí i co - hádejte - dějepis. A tak, vždycky, když na češtině zmíní nějaký historický kontext nebo událost, dodá ,,ti, co maturují z dějepisu by to měli vědět". S kámoškou se na sebe podíváme, ona se zasměje, já se zamračím a takhle to bude pokračovat následující tři měsíce. Už se nemůžu dočkat.

Scio testy jsou taky pěkná pakárna. Ale pokud se chcete dostat na určitou vejšku, stejně je musíte absolvovat. A jelikož je Scio firma, která chce vydělat, kdo víc zaplatí, ten má větší šanci na na vejšku dostat. První testy mně čekají 10 .12. (Obecně studijní předpoklady a Základy společenských věd) a vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Ačkoliv jsem si pořídila internetový kurz (taky ne za levno), stejně si nejsem jistá, jak to dám. ZSV obsahuje vlastně všechno možný, co dokonce i dějepis. A OSP jsou nevypočitatelné. Doslova.

Náš maturitní ples, hlavní téma č. 1. Máme naprosto nádherný lístky a doufám, že tak nádherný bude i ples. Ale co, určitě bude. Jsme přece 8.A. Od nás se očekává, že budeme mít nejlepší ples ze všech 3 tříd. Možná je to trochu nefér vůči lidem, kteří chodí na čtyřletý gympl, ale taková jsou očekávání. Narozdíl od maturantů z minulého roku se nehádáme. Jistě, neshody jsou na denním pořádku, ale ke krveprolití snad nedojde. Na důležitých věcech se nakonec domluvíme. Se zkouškou předtančení jsme sice začali o nějaké 3 týdny později než bylo plánované, ale choreografie je relativně jednoduchá. Jelikož jsem velmi pohybově nenadaná, trvá mi trochu déle, než si vtisknu do hlavy, že mám takto zvednout nohu a takto mávnout rukou. Jsem tak šikovná, že jsem jednou při skákání před kozu přepadla obličejem na žíněnku a to mně chytala učitelka. Ale to si necháme na jindy.

Vánoce na mně moc nepůsobí. Nemám tendenci si zdobit pokoj světýlky, protože mně to trochu rozptyluje, i když jsou pěkné. Finance nejsou letos takový problém, akorát nevím, co rodičům a jedné kamarádce. Připadá mi totiž, že kupuju pořád to samé. Nemám moc v lásce ty "univerzální dárky" a "tipy na dárky pro každého". Raději se zaměřím na něco, co má ten člověk rád a co ho zajímá a podle toho dárek vyberu než abych měla výčitky svědomí z toho, že jsem vybrala největší kravinu. Jenže fan věci jsou vždycky tak drahý.

Pro ty, co už maturovali - kdy jste se začali připravovat? Protože vůbec nevím, jak si mám rozvrhnout čas. Vím, že s dějepisem budu muset začít dřív, protože ten je už v dubnu, ale co myslíte, kdy je vhodná doba začít zpracovávat otázky? Nejsem šprt, co začíná už v září, ale taky to nechci nijak podcenit. Nějaké rady?


stužkovák oktávy

10. listopadu 2016 v 16:55 | Heaven
Na podzim se tradičce odehrává menší akce maturantů - stužkovací věčírek nebo taky stužkovák. Spoustu z vás určitě ví, o co jde. U nás na škole se to má tak, že tradicí je se ve všední den opít a pak jít druhý den do školy.

Menším problémem bylo dohodnout se na místě. Nakonec nám jedna holka z bývalé 8.A. nabídla pěkné místo ve sklepní části jedné restaurace, ve které momentálně pracuje. Byla jsem u toho, když slibovala, že pronájem bude jenom za 500... a cenu jídla pro jistotu ani neřekla. Na stužkovák jsme měli vyhrazených 10 tisíc z rozpočtu na maturiťák, ale to byl opravdu strop a neplánovali jsme zbytečně utrácet. Pár dní před stužkovákem nám oznámila, že je cena za jídlo 6 tisíc. A pronájem za 1 tisíc. To jsou teda úplně jiný čísla. A tak jsme jídlo odřekli a každý něco připravil po svém.


Začínalo se mezi 7-8. Dokonce dorazilo 10 učitelů. Prý jich minulé roky dorazilo maximálně 8. Jo, asi jsme začali být oblíbení, po těch letech. Třídní měla při stužkování ke každému malý proslov (jenom pár vět), ale občas se do toho zamotala (co chcete po 2 skleničkách vína). Stužky byly nakonec úplně jiné, ale i tak pěkné. Poznat některý spolužáky podle dětských fotek bylo fakticky těžký, protože (řekněme si to narovinu) všechny malé blonďaté holčičky vypadají stejně :D

Místo bylo skvělé. Nejlepší bylo, že tam byly dvě místnosti. Takže když v jedné hrála hlasitě hudba, ve druhé jsme si mohli povídat. A že to tak později skutečně bylo. Podnapilí (to jsem řekla ještě slušně) spolužáci se po sobě plazili v jedné místnosti a já s dalšími jsme si povídali o filozofickém významu Harryho Pottera a Pána prstenů. Nevadí mi pít alkohol. Navíc kdyby mi nechutnal, nepiju ho. Akorát mám takovou schopnost, že můžu vypít to samé, co vypili lidi tančící na stole a nic mi není. Upřímně, raději se normálně bavím s lidmi než abych šílela a nakonec si nic nepamatovala. Nikoho takového neodsuzuju, jen mi to zkrátka není přirozené.

Ale byla to zajímavá akce. Nejzajímavější záběr z večera byl, kdy jsme já, holky z humanitního bloku a tři učitelky (třídní matikářka, ředitelka matikářka a další matikářka) seděli u jednoho stolu a drbaly :D Do některých učitelů bych ani neřekla, že jsou mimo školu tak v pohodě. Odcházela jsem (s kámoškama) v jednu ráno, což bylo tak akorát, protože pak začali zvracet, což musí být neskutečný smrad, protože sklep jen tak nevyvětráte. Škoda, že druhý den přišlo do školy tak málo lidí. Srabi, nic nevydrží :D

školně a podzimně

9. října 2016 v 14:33 | Heaven
Nikdy nevím, jak uvést články. Připadá mi, že stále dokola používám ty samé fráze. A co jinak, jak se máte?

Škola je v plném proudu. Oficiálně nám začalo vyučování až 7. září, ale to učitele neomezovalo v tom, aby se hned nezeptali, kde že jsme to minulý rok skončili (třeba na matice...). Zatím to naštěstí není tak náročné. Ale kupí se to. Do příštího týdne musím zpracovat dvě prezentace na angličtinu a potom další na němčinu. Nesnáším prezentace.

Pak jsou tu takové ty "obvyklé" problémy maturanta. Hm, čím začít? Třeba maturitní četba. Zrovna teď mám od povinné četby pauzu, ale jinak už mám 13 knížek, což je vlastně fajn výsledek. Nepřijde mi zas tak nemožné přečíst 20 knih, i když znám pár lidí, kteří si na to stěžují. Některé se mi líbily víc, ale pokud máte možnost si vybrat, vždycky se najde něco, co se dá přečíst, i pokud jste zarytí nečtenáři. Pak tu je stužkovák, ten máme za měsíc (7.11.) v centru města za dost pěknou cenu. Celkem se těším a jsem zvědavá, kteří učitelé dorazí. Co jsem slyšela, tak chodí většinou ti, kteří naše třída v oblibě nemá...
Maturitní ples se samozřejmě taky hodně řeší. Téma, místo a datum už dávno máme, ale teď se zařizují takové věci jako choreografie na předtančení. Snad už brzy začneme nacvičovat (v závislosti na časovém harmonogramu naší choreografky). Stejně určitě budu to dřevo, co tancuje vzadu. Šaty už mám vybrané od července, ale ještě musím zařídit boty, doplňky, vlasy, make-up... je toho ještě hodně. A čím více toho je, tím méně se mi do toho chce. Nejvíce se stejně bojím toho, že při šerpování zakopnu a budu za debila. Celkově si ale myslím, že naše třída (oktáva) bude mít nejlepší ples. Už jenom soudě podle témat. Navíc je na třídu osmiletého gymplu vyvíjet větší tlak z okolí a všichni očekávají nezapomenutelný večer. Doufám, že to tak bude...

Nečekala bych, že to řeknu, ale docela mně baví nové předměty z humanitního bloku. Dějiny filozofie, seminář a z dějepisu a literárně-jazykový seminář jsou fajn. Oproti ostatním blokům píšeme mnohem méně písemek, ale zase není pravda, že nic neděláme, jak ostatní tvrdí. Pro ty, kteří mají hlavu na čísla, by to bylo nemyslitelné peklo - a naopak. Co se týče ostatním předmětů - matiku teď docela dávám, latinu si snažím nacpat do hlavy a největší hrůzu mám stejně z němčiny. Na němčině stačí 5 vteřin neposlouchat a už nevíte, v jakém vesmíru se nacházíte. Kam se na učitelku hrabe Eminem, nějakých 150 slov za minutu pro ní není problém (hlavně německy). Za chvíli začneme novou učebnici a mám takové tušení, že se budu ztrácet.

S novým mobilem jsem začala více fotit. Pokud máte někdo zájem, můžete omrknout můj instagram

Někdy mám pocit, jako by přede mnou stála obrovský betonová zeď, kterou nemůžu prorazit, obejít, ani přeskočit. Něco, co mi brání v dalších činech. V jakýkoliv aktivitách a nutí mně nic nedělat. Chystám se ji pokořit. Konečně.

P.S: Pracuje na novým designu. Tento se mi už dávno okoukal...

devatenáctiletá

7. září 2016 v 11:05 | Heaven
Před 365 dny stejný článek, ale s jiným nadpisem. Rok se s rokem sešel a znovu slavím narozeniny. Poslední rok, co jsem náctiletá. Divný. Vůbec si nepřijdu na devatenáct. Před pár lety jsem si říkala, že ti osmnáctiletí a devatenáctiletí na naší škole jsou tak dospělí a samostatní... jenže jak k tomu vysněnému milníku postupně přicházíte, zjistíte, že to není tak, jak to vypadá. Může vám být kolik chce, ale pořád to budete vy. Nic se nezmění kvůli číslu v kolonce "věk". Ježiši, vždyť jsem si ještě ani sama nekupovala alkohol (cigarety už vůbec ne, jelikož nekouřím)! Stejně mám ale pocit, že by po mně chtěli občanku, protože vypadám tak na 15-16 let :D Říkám si, že je to pořád lepší než vypadat na 25...

Dneska jsem hezky doma, klídek, pohodička... Proč? Turistický kurz skončil předčasně (o den dříve), protože učitelka, která s námi chodí, má nemocné děti a musí s nimi zůstat doma. A tak je pro mně dnes něco jako poslední den prázdnin. Naštěstí ty naše pochoďáky nebyly tak strašné. Teda, učitelka trochu prudila a chtěla kontrolovat svačiny (whaaat?), ale třeba v úterý už jsme byli v půl jedenáctý (dopoledne) doma - hlavně proto, že děsně pršelo a byli jsme promoklí až na kost. V pátek jsme hráli "seznamovací hry". Wtf, ve čtvrťáku... jasně, jsme tam tři třídy (10 lidí dohromady), ale notááák... Možná to znáte, jdou dvojice za sebou a jedna řada se vždycky posune o krok dopředu a nově vytvořené dvojice s spolu musí bavit... S některými lidmi je to v pohodě, ale když si nemáte co říct, je to dost trapné. Každopádně jsem ráda, že tu učitelku nemám na tělocvik. Holkám ze 4.D říkala: ,,Už ses těším, až mi předvedete, co jste se za ty roky na tělocviku naučili - šplh, gymnastickou sestavu...". Panebože, to bych buď propadla nebo umřela. Díkybohu za našeho zlatého tělocvikáře.

O víkendu přijedou jedni prarodiče, druzí prarodiče, teta se strejdou a bratrancemi na narozeninovou oslavu. Těším se na ně. Nemáme sice malý byt, ale není utvořený na 10 lidí najednou, ale zvládneme to. V neděli přijede druhá teta se strejdou, sestřenicemi a bratrancem a jedeme na společný oběd. A další víkend mám oslavu s kamarádkama. Psala jsem jim, ale zatím se nikdo neozval, no nebudu předbíhat. Rodiče vypakuju k babičce a snad by to mohlo být i s přespáním.

A zítra už mi začne to učení. Fuj.

kousek maďarska na fotografiích, 2. část

4. září 2016 v 18:30 | Heaven
V počítači mám ještě pár fotek z dovolené z Maďarska a byla by škoda je nechat jen tak ležet ladem a neukázat, že? :)

oktáva = maturitní ročník

1. září 2016 v 12:48 | Heaven
Minulý rok pro mně 1. září prakticky nic neznamenalo, protože jsme šli všichni kvůli rekonstrukci o 14 dní později. Letos už jsem mašírovala do školy jako všichni ostatní. Ne že bych z toho byla nadšená. Ne že by mi nevadilo, kdyby se prázdniny prodloužily ještě o pár dní či týdnů. Ale docela mi chyběly ty známý ksichty...

Ve škole jsme se stejně nesešli všichni. Víc jak půlka třídy + další lidi z vedlejších tříd odjeli na sportovně turistický kurz do Slovinska kam jsem, jak je vidět, nejela. Popravdě, je to jediná školní akce, kterou jsem za celých 7 let na gymplu vynechala. Není to tak, že bych nechtěla poznat krásy další země, ale podle toho, co jsem slyšela, jde o dost fyzicky náročnou záležitost, na což já moc nejsem. Lezení po horách, spaní pod přístřeškem, jídlo všude sebou, žádná sprcha... Stejně ale o moc nepřijdu. Místo toho máme "turistický kurz v místě" , což v normální řeči znamená, že budeme chodit po výletech v okolí. Na spoustě míst jsem samozřejmě už byla, ale to není to nejhorší.


No a tak jsme mi zbylí dnes přišli do školy. Netušila jsem, co budeme mít první den za učitele. Do třídy nakráčela učitelka, kterou jsem vůbec nepoznala (před pár lety na škole učila, ale odešla na mateřskou) a působila hodně nepříjemně. Byla jsem připravená na různé katastrofy. (třeba že s námi bude vybíhat kopce zlá učitelka zeměpisu, která až příliš připomíná Dolores Umbridgeovou) Možná jí to tak nepřišlo, ale mluvila na nás jako na hluchý dementy. Znělo dost výhružně, jako bychom jí dali na židli žvejkačku nebo tak něco. Se spolužáky jsme po sobě nenápadně pokukovali jakože dělá si srandu. Potom se nás ptala, kdo by dobrovolně napsal článek o našem kurzu na školní web. Samozřejmě, že se nikdo nepřihlásil. Já bych napsala něco takovýho, ale asi by se jí to nelíbilo. Nejhorší na tom je, že ona bude chodit na ty výlety s náma + další učitel. A ještě s námi chce hrát nějaký hry, aby nás lépe poznala. Panebože. Chtěla jsem myslet pozitivně, ale tohle bude určitě hrozný. Ještě, že je tam pár lidí, se kterými se dá mluvit...

O maturitě, která mně čeká letošní rok, se ještě nemluvilo. Ale domnívám se, že to na nás vybalí hned příští týden. Rozvrh hodin máme trochu lepší než minulý rok. Žádná chemie, fyzika ani zeměpis - jupí! Bohužel nám z neoblíbených předmětů zůstala jedna hodina biologie. Pak mám nové zajímavé předměty jako dějiny filozofie, sociologie každodennosti, informační a digitální technologie, seminář z dějepisu a literární a jazykový seminář. Ještě uvidíme, jak se to bude celé vypadat... Já se jdu raději podívat na zítřejší program, abych neskončila prokousnutým hrdlem od naší milé paní učitelky.


kousek maďarska na fotografiích, 1. část

21. srpna 2016 v 14:27 | Heaven
Včera večer, po 12 hodinové cestě, jsem se vrátila z dovolené v Maďarsku. Sice jsem měla poněkud ztuhlé nohy, ale i tak to docela šlo. Byli jsme s rodiči ve městě Eger a po výletech v okolí. Užila jsem si to a třeba se tam jednou podívám znovu... Spíše než popisování zážitků se zaměřím na fotky, kterých je tedy přes 200, ale vybrala jsem ty lepší.

město Eger a hrad

ahoj za týden

12. srpna 2016 v 16:17 | Heaven
Už téměř týden jsem se neozvala... Upřímně, neměla jsem na psaní článků moc náladu a ani nápady. Příští týden taky nechystám žádný článek. Jedu totiž na týden na dovolenou do Maďarska. Už jsem chvíli doma a fakt se tam těším. Mám pár nápadů na další články, ale ty přijdou až se vrátím. No, mějte se hezky, užívejte si prázdniny a (možné) hezké počasí :)

30. den prázdnin

30. července 2016 v 19:39 | Heaven
Půlka prázdnin je skoro za námi. Velmi pozitivní začátek článku, že? Neviděla bych to tak černě - vždyť polovina je ještě před námi. Rozhodla jsem se tu první polovinu zrekapitulovat pomocí vlastních fotografií.


Focení západů slunce a následné upravování se stalo mým novým koníčkem. Nejlepší je mít okna z pokoje na západ.

Nechala jsem se ostříhat a to dost radikálně. Před pár lety mi holky na táboře vnukly do hlavy jistý nápad, že dlouhý vlasy jsou nejlepší a čím delší, tím lepší. Samozřejmě, že je to blbost, ale tak nějak jsem si od té doby pěstovala dlouhé vlasy. Došlo to až do bodu, kdy jsem začala být ze svých vlasů nešťastná, protože byly těžké a jen splihle visely. Společně s mamkou jsem šla do kadeřnictví, které nám doporučila mamky kamarádka. Zpočátku jsem byla trochu nejistá tím, co mi na hlavě zbyde, když jsem viděla ty prameny vlasů ležící na zemi, ale nakonec jsem s tím velmi spokojená.

Ve městě otevřely novou drogerii (Teta), za což jsem ráda, protože konečně mám něco po ruce. Koupila jsem si novou řasenku Gabriella Salvette. Dělá nádherné řasy a ještě má krásný obal (matný!). U pultu byla cena 90Kč, ale prodavačka po mně chtěla jenom 63, tak proč ne...

jak se (s brigádníky) vytírá podlaha

11. července 2016 v 16:21 | Heaven
Od letošních prázdnin také patřím k těm studentům, kteří se rozhodnou si přes dva měsíce volna alespoň něco vydělat. Nepředpokládala jsem, že to půjde snadno, ale přeci jenom se tu našlo pár zajímavých věcí...

Žiju v malém městě a navíc v místě, kde není až tolik práce. Žádné "kontakty" jsem neměla, tak jsem prostě začala obcházet obchody a další různá místa a ptala jsem se. Někde byli vstřícnější, jinde jen odsekli "ne" aniž by mně pozdravili. Na pár míst jsem dala na sebe kontakt. ,,My se vám ozveme." Aha, takže spíš ne.

Nakonec mi strejda poradil, ať se zajdu zeptat na koupaliště. Vlastně to není jen koupaliště, je to takový komplex s ubytováním, sportovištěm, restaurací a dalšími věcmi... a taky koupalištěm. Ale tam se chodí koupat jen odvážní :D Každopádně jsem si domluvila schůzku s manažerkou. To bylo někdy v dubnu? Asi? Už nevím. Docela dost dopředu. Působila sympaticky, všechno si se mnou domluvila a já si říkala, jak je to super, že už nebudu muset nic zařizovat...

Ještě předtím jsem samozřejmě (s mamky pomocí) scháněla i něco jiného. Co kdyby něco nevyšlo? Dostala jsem nabídku pracovat v infocentru za docela slušný peníze. Což mi přišlo e-mailem až poté, co jsem si to domluvila na koupališti, takže jsem to odmítla s tím, že děkuji, ale ne.


Na začátku června mi přišla zpráva od manažerky z koupaliště, že mně tam nepotřebuje. Skvělý, fakt skvělý. Potom jsem se dozvěděla, že nejsem první, komu takhle slíbila práci a pak ho odhodila. Jasně, není to zakázaný, ale ani ne moc hezký...

konec dalšího školního roku?

26. června 2016 v 17:47 | Heaven
Nástup na gymnázium si pamatuju jako by to bylo včera. A už je to téměř 7 let. Pořád to bylo ,,pohodička, ještě takových let přede mnou" a pak najednou prolezete třeťákem bez velkých zranění a ani nevíte jak. Poslední dobou čím dál více přemýšlím nad tím, jaké změny mně čekají. Každý má nějakou představu, ale čím si můžu být jistá?

Každý tvrdí, jak je gympl náročný, ale podle mně je všechno jen o povaze člověka a o zvyku. Je celkem logické, že se musíte učit, pokud nechcete propadat, ale pro mně je to celkem normální věc. Konec pololetí je ale vždycky šílený. Učitelé přijdou se skvělým vynálezem: abychom neměli všechny písemky na poslední týden, budou všechny v předposledním týdnu - čímž jiného výsledku nedosáhnou. Jelikož jsme ještě jeli na výlet, nacpali všechny písemky a důležitý úkoly do 4 dnů...

funny, school, and lol image

Vysvědčení... Podobá se většině ostatních vysvědčení. Tohle pololetí mám tři trojky (matematika, biologie, fyzika). Z biologie jsem to čekala. Zadání jejich písemek je vždycky k smíchu - napíše tam něco, co nikdo nepochopí a pak to ani neumí vysvětlit. A to samé s referátem - posílám ji ho na e-mail ke kontrole, neodpoví mi, pak tvrdí, že je všechno v pořádku, nemá k tomu žádný připomínky, ale dostanu 2-, no koho to nenasere? Ve fyzice zase pořád píšeme srovnávací testy (aby ne, když máme ředitelku s aprobací matika-fyzika), který jsou úplně mimo moji rozumovou úroveň - píšeme normální písemku a dostanu za jedna, píšeme srovnávací test z toho samého a dostanu za pět... Stejně mně nejvíce mrzí matika. Z tý jsem měla vždycky dvojku, i když třeba v ní nejsem tak dobrá, máme skvělou učitelku. Toto pololetí mi ale dala příšerně zabrat kombinatorika, která dělala problém většině lidí od nás ze třídy. Normálně když se učím, nakonec to nějak pochopím, ale tady jsem chápala jen ty jednoznačný úlohy... Jedniček mám 5 a málem jich bylo 6 (to je tak, když za průměr 1,61 máte dvojku z angličtiny). Zbytek (7 předmětů) jsou dvojky.

Známky jsou stejně jenom čísla. Nikdy to nebylo o znalostech jako spíš o tom, jak dobře se zvládnete na daný test našprtat a kdo sedí vedle vás. Nejzábavnější je sledovat, jak si spolužáci stěžují, že jim vyznamenání uteklo o 1 známku... naštve to, ale k čemu je vyznamenání? Stejně jsou to jen dvě slova na zadní straně papíru. V tuhle chvíli jsou úplně k ničemu. Vážně se za těmi 2 slovy budeme hnát celý rok? Smutné...

Zítra odpoledne jdu na zaučení na brigádu. Vlastně úplně jinam, než jsem měla původně jít. Milá paní, se kterou jsem měla domluvenou brigádu na koupališti, mi jednoho odpoledne napsala, že mě nepotřebuje. Což mě vytočilo. Tak jsem se byla zeptat v cukrárně, kterou mám 20 kroků od domova. A počítají se mnou, teď už snad doopravdy. Není to za žádné velké peníze, ale v téhle době a na tomto místě jsem ráda, že jsem vůbec něco sehnala.

stále žiju?

18. června 2016 v 16:05 | Heaven
Jen si to představte, nechat ležet blog 14 dní ladem. To se přece nedělá, nenapsat žádný článek a nedat o sobě ani vědět... Vážně, co to je jako za člověka...

Na začátku minulého týdne jsem vůbec nevěděla, co přidat za článek a tak jsem přemýšlela... a další týden jsem kvůli školním povinnostem neměla vůbec čas a teď jsem konečně zpátky. Mám pár nápadů a doufám, že mi to tak nějak vyjde.

Dneska odpoledne jsem se vrátila ze školního výletu. Byl to vlastně náš poslední školní výlet, takže jsme si ho chtěli zařídit podle svého. Učitelka konečně dovolila jen k Máchovu jezeru. Škola nám dala jen jeden den na výlet, takže jsme jeli už ve čtvrtek odpoledne. Penzion jsme měli celý pro sebe, což bylo super, protože jsme nikoho nerušili. V pátek šíleně pršelo, ale stejně jsme šli na Bezděz. No, někam se jím muselo, že ano. Kámoška sebou táhla i pejska a chudák byl úplně promrzlý a celý se klepal... Odpoledne jsme se vrátili, učitelé odjeli a pak to začalo... Nejdřív jsem šla s kámoškama na pizzu (já si dala horké maliny se zmrzlinou, mňam) a pak se začalo grilovat a taky pít. Ale byla tam úplně luxusní atmosféra a ten večer byl úžasný. Potom jsme chtěli jít k Mácháči, ale kámoška zakopla a dost ošklivě upadla, takže jsem s ní a ještě s další kámoškou zůstala v penzionu. Ráno se dokonce muselo jet do nemocnice, aby se jí na to raději podívali. Má naštíplou kost a má sádru... Do toho s ještě ztratila jiná kámoška. To už byla tma a nikdo nevěděl, kam šla. Celý penzion byl vzhůru nohama a všichni ji hledali. Takže jsme o půlnoci jezdili autem po Starých Splavech a volali jsme na ni... což když se ztratila, co když... Naštěstí se vrátila živá a zdravá a všechno se vysvětlilo. Ale bylo to fajn, jeden z nejlepších školních výletů v historii výletů :)

grunge, friends, and tumblr image

shrnutí: květen

31. května 2016 v 17:04 | Heaven
Dělám už shrnutí měsíce po páté a pořád jsem ještě nedošla k tomu, abych si zajímavé nebo důležité věci, co se za ten měsíc staly, zapisovala. Už zase nevím, co bylo na začátku měsíce...

Na začátku května jsme připravovali Den Evropy. Projekt... více si o něm můžete přečíst ve článku, kde jsem všechno popisovala podrobněji. Ani se netroufám zeptat, čí to byl nápad, tenhleten projekt, protože jeho organizace je naprosto šílená. Přípravné dny byly jen dva a zbytek jsme museli dodělat doma. Ještě že jsme byli tak dobrá skupina. Podle názorů návštěvníků jsme patřili mezi top 3 státy. Samozřejmě za to byli i známky, které jdou do několika předmětů - v dějepisu už mám napsanou jedničku ;) Sice je nejmenší hodnoty, ale lepší než nic/pětka...

love, what, and book image

Polovině května mají moje kamarádky narozeniny (jsou jen den po sobě), takže vždycky bývá oslava. Tentokrát nebyla oslava u jedné z nich doma, ale na myslivecké chatě, kterou měli její rodiče půjčenou. Je to v takové vesničce, kam nejezdí ani autobus, takže jsem se tam musela sama odvézt autem, což nebyl problém, akorát jsem přesně nevěděla, kde ta chata je, tudíž jsem musela jet zpátky ke kámošce, protože ona ještě připravovala dorty... Jakmile jsem tam přijela, její rodiče na mně vybafli, že budu muset řídit, protože jsem jediná z party, kdo má řidičák a víc se nás do auta nevejde (byly tam ještě další dvě kámošky)... Což jsem samozřejmě odmítla... zbláznili se nebo co... Řidič začátečník, v cizím autě a ani nevím, kam jedu...? Nakonec jsme se do auta všechny naskládaly a odvezl nás její taťka. No dobrý....

Já jsem věděla, že to nebude nic luxusního... ale že takhle, no, trochu mně to překvapilo. Voda do kuchyně asi vedla, ale nebyly tam ani kohoutky, takže jsme museli jít pumpovat vodu ven. Nádobí bylo... prý umyté, ale nepřipadalo mi to tak. Záchod... no, řekněme že existoval, ale stejně všichni raději chodili za kůlnu... Původně jsem myslela, že tam přespím, ale nakonec jsem se svezla se svojí hodnou spolužačkou domů (v půl jedné by pro mě asi nikdo nepřijel, hihi). Topení taky žádný... Samozřejmě kámoška, která měla na starosti organizaci zakázala všem uvnitř chaty kouřit. Mě to vyhovuje, protože nekouřím, ale bývalý spolužák s tím měl problém a navíc neměl cigarety, takže zapálil slanou tyčinku... No, koho by to napadlo :D A taky jsme pili různou barevnou vodku, která byla podomácku vyrobená... nikomu to neříkejte, ale bylo to pěkně hnusný :D

Jeden den byla naprosto nádherná duha, kterou jsem si prostě musela vyfotit :)

Týden poté přišli na řadu ústní maturity a s tím už naše tradiční volno. Čím si lépe zpříjemnit volno než prací, že. A tak jsme doma malovali. Rodiče si vzali volno a mohlo se začít. Můj pokoj místo žluté nahradila zelená. Je to úplně úžasná změna. Víte, večer, když máte žluté světlo a žluté stěny, se dost blbě kouká. Zvyknete si, ale není to ono. Zelená je taková svěží a celý můj pokoj mi připadá najednou... větší. A taky obývák dost prokounul. A jelikož se musela vystěhovat knihovna, všechny knížky skončili u mně :D

Berlínská exkurze... o tom už jsem psala, co víc k tomu říct? Asi nic. V sobotu jsem byla v kině na Alice throught the looking glass a moc se mi to líbilo, určitě napíšu recenzi...

To je ke květnu asi všechno... myslela jsem, že se za tento měsíc stalo spoustu věcí a možná že stalo, ale já mám na události prostě špatnou paměť. Tyhle články jsou tak úžasně vyčerpávající... Spoustu nudných odstavců, které stejně nic neřeknou. Mám pocit, že já prostě nemůžu být zajímavá. Nikdy. Get a life.

jak vypadá berlín

28. května 2016 v 15:14 | Heaven
Je to taková každoroční akce třeťáků - jednodenní exkurze do Berlína. Jako severočeši nemáme do Německa vůbec daleko a Berlín je od nás vzdálený "jen" 250 kilometrů (zhruba). I tak trvá cesta autobusem kolem 4 hodin. Sraz byl před gymplem ve 4:50 (ráno, přátelé) a odjezd v 5:00 (+/- nějaké minuty)

Jeli jsme 3 třídy, ale stačil nám 1 autobus, protože v paralelkách je docela málo lidí. Jednu chvíli byl autobus úplně zticha, protože všichni to zalomili :D Díkybohu jsem se taky trochu prospala a cesta alespoň rychleji utekla. Hned po příjezdu jsme šli do budovy Říšského sněmu. Vlastně tam není nic moc k vidění, je to jen takový obrovský úřad s nepříjemnou ochranou. Ale šli jsme do kupole, kde byl dost dobrý výhled na město :)

Potom už přišla ta pohodovější část dne. Projít město v 50 lidech s tím, že se pořád někam přesouváte jako stádo a čekáte na ty poslední, je dost náročné, proto jsme se rozdělili do skupinek po 6 (už dříve), vytvořili jsme si trasu po památkách a šli bez učitelů. Pokud jste chytří jako my, zvolíte si tu nejkratší cestu (a máte pak 3 hodiny volno :D). Aby učitelé měli důkaz, že jsme skutečně všude byli, museli jsme se tam i vyfotit. A jelikož měla kámoška selfie tyč, fotili jsme se na každých dvou metrech (popravdě, po nějaké půl hodině už to začínalo být otravné).


Na první fotce je památník věnovaný židovským obětem holokaustu. Je sice volně přístupný a nehlídaný, ale stejně mi přijde blbý, když si tam někdo sedne a začne svačit, děti si tu hrají na honěnou a podobně... Snažili jsme se tam vyfotit nějakou vážnou fotku (byl to jeden z našich úkolů), což byl trochu problém, protože tam pořád někdo překážel.



Co k památkám říct? Asi nic moc. Nedokážu je už ani pořádně pojmenovat, pamatuju si jen tu svoji :D Historické centrum tu ovšem není taková jako třeba v Praze. Máme tu pár památek, které si v 50. letech Němci znovu postavili, ale zbytek jsou nové paneláky a moderní budovy. A paneláky nejsou zrovna krásné, vypadají jako něco, co před 40 lety postavili komunisté. A v některých částech určitě ano. Navíc se všude neustále staví. Asfalt smrdí celou ulicí a chodníky jsou zúžené na minimum, což je, vzhledem k počtu turistů, dost nepříjemné.



Na jednom náměstí pouštěli pouliční umělci bubliny... No a zátiší z Toitoiek, to už je klasika :D



Když jsme všechno obešli, měli jsme ještě dost času, takže jsme si sedli do cukrárny nedaleko Alexanderplatz, kde jsme měli sraz. Cena nebyla úplně nejnižší, ale stálo to za to :)


Ze všech velkých měst, která jsem navštívila, na mně Berlín zapůsobil nejméně. Všude samé staveniště a sem tam působil i celkem smutně. Ale všimla jsem si takových zajímavých šestimístných kol, kde všichni seděli dokola a při jízdě se ještě trochu otáčelo, což musela být dost creepy, hlavně tedy pro toho, kdo neseděl ve směru jízdy :D Kola jsou skutečně všude. V Praze by jste se na kole zabili, ale tady mají i vlastní odbočovací pruhy. Samozřejmě jezdí i na chodnících, kde se proplétají mezi davem.

den evropy aneb španělská inkvizice

9. května 2016 v 16:03 | Heaven
Před pár týdny jsem psala, že jsme ve škole začali nový projekt s názvem Evropa. Jde o to, že se vylosují skupiny a ty si vylosují stát EU, který budu prezentovat. Na prezentaci je vyhrazený celý den a diváky jsou studenti 1. a 2. ročníků našeho gymplu, případně dalším random škol. Dva přípravné dny proběhly na konci dubna a v pátek a dnes vše vypuklo.




V neděli jsem se důkladně připravovala. Dopisovala jsem scénář, překládala do angličtiny, vyrobila korunu (dole), přichystala další části kostýmu (byla jsem za krále) a připravila pití na občerstvení. Občerstvení bývá totiž ze všeho nejdůležitější. Jelikož vás hodnotí žáci, nejsou moc objektivní a musí se jim to zkrátka líbit a když jim chutná, o to lépe. K pití jsem připravovala horkou čokoládu, kafe a citronovou šťávu, která měla být původně ledovou tříští, což se ale v takovém množství (7 litrů) nepodařilo realizovat.
 
 

Reklama