25 days blogging challenge

25 days blogging challenge - day twenty

15. července 2016 v 17:18 | Heaven

Wishlist - co si chci pořídit

Matný lak na nehty


Už je to déle, co jsem v nějakém článku psala, že bílý lak je fantastický - neloupe se, je krásně matný, vydrží klidně i týden. Nedávno jsem si pořídila červený (č. 7), který je taky moc hezký, ale nepřišlo mi, že je matný. Což mně mrzí, protože stojí 100 Kč... Ale ještě ráda vyzkouším jiný odstín - něco mi říká, že světlejší by mohly být více matné.

25 days blogging challenge - day nineteen

14. května 2016 v 11:52 | Heaven

Oblíbení hudební interpreti

Vždycky,když se podívám, co mám za další úkol do blogové challenge, trochu mně překvapí, někdy i vyděsí, co jsem si tam napsala. Není pro mně těžké sestavit seznam oblíbených interpretů, ovšem bude to asi trochu nadlouho... Každopádně je budu řadit chronologicky od těch, které poslouchám nejdéle až po ty nejnovější.


Když mi bylo 11, začínala jsem vnímat hudbu, dívala jsem se na hudební videoklipy a tak dále. Měla jsem ráda hodně písniček, na které jsem postupem času zapoměla. Hodně jsem poslouchala pop a interprety jako je Katy Perry nebo Rihanna... Mezi ně patřila i Lady Gaga. O ostatní jsem se časem přestala zajímat, ale hudba Lady Gaga na mě stále působí. Nejspíš je to tím, že ona je prostě jedinečná. Je talentovaná a hodně se stará o své fanoušky. Letos by měla vydat nové album, ale zatím se nic neděje, takže se necháme překvapit...

25 days blogging challenge - day eighteen

16. dubna 2016 v 17:30 | Heaven

oblíbené citáty a hlášky

Citáty, které se mi opravdu líbí, někdy využívám i v běžném životě, vzpomenu si na ně, pokud se mi stane nějaká příhoda. Není jich mnoho, protože čím víc citátů čtu, tím více mi připadají divnější. Vím, že hodně holek se v tom vyžívá... Ale já ani tak ne. Existuje hodně pěkných citátů a stejně jak existuje i hodně blbých citátů. Zařadila jsem sem i nějaké (pro mně) legendární hlášky z filmů nebo seriálů...

"Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny." - Albert Einstein

,,Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí, že stojí za to si ji užít." - Jan Werich

,,Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá." - Jan Werich

"Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist." - Albert Einstein

,,Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

,,Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě." - John Lennon

"Nelituj mrtvé, Harry. Lituj živé a především lituj ty kdo žijí bez lásky." - Albus Brumbál

,,Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat." - Jára Cimrman

,,Já si ještě nikdy žádnou nezapálil. Je to metafora, chápeš? Strčíš si do pusy zabijáka, ale nedovolíš mu zabíjet." - Augustus Waters (Hvězdy nám nepřály)

"Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem." - Jan Ámos Komenský

,,Otevřel si hospodu - ale chodili mu tam lidi" - Jára Cimrman (Hospoda na mýtince)

,,Zdá se že měl o kolečko míň"
,,Podle mně měl vybraná úplně všechna kolečka." - Červený trpaslík (Lepší než život)

,,Samozřejmě máš právo na svůj hloupej názor." - Charlie Harper (Dva a půl chlapa)

,,Kéž by byli lidi složitější... ale nejsou."- Georgie (Mrtví jako já)

25 days blogging challenge - day seventeen

7. března 2016 v 16:09 | Heaven

proč bloguji

Tuto, docela podstatnou otázku, by si měl položit každý bloger ještě před tím, než vůbec začne psát. Protože když něco děláte bez přesvědčení a motivace, postupně v tom můžete přestat vidět jakýkoliv smysl a rychle skončit. Stává se mi to. Proč píšu, co to má za smysl... Tvůrčí krizí si prošel každý.

hands and computer image

Bloguju především proto, abych se podělila s dalšími lidmi o své nápady, myšlenky a názory. Je hezké, když najdu někoho, kdo má na danou věc stejný názor, ale zároveň je zajímavé sledovat názory ostatních lidí. Chci vytvářet články, které mají nějakou hodnotu. Dát do toho část sebe, což by podle mně měl dělat každý. Chci se za nějakou dobu ohlédnout a říct si, že to, co jsem psala, mělo nějaký dopad, něco jsem tím dokázala, i kdyby jen sobě. Jsem docela uzavřená, ale tady není problém cokoliv říct, i kdyby to měla být sebevětší blbost. Je pravda, že autocenzuře se neubráním - vysypat na sebe kdejaký nepříjemný nebo příliš osobní detail se nehodí. Ale snažím se být upřímná, tedy hlavně k sobě. Být tady taková, jaká jsem, i když to asi nebude nikdy úplně odrazovat realitu. Blog je pro mě místo, kde se může postěžovat nebo se zaradovat nad čímkoliv.

25 days blogging challenge - day sixteen

13. února 2016 v 16:43 | Heaven

názor na drogy a alkohol

Alkohol také patří pod pojem drogy a tím začnu. Drogou může být v podstatě cokoliv, od "neškodného" kofeinu až po tvrdé drogy. Proti alkoholu nic nemám. Opět tu ale platí poučka všeho s mírou. Všichni si dokážeme představit, jak dopadají lidé závislí na alkoholu - opustí rodinu, práci, stanou se z nich bezdomovci a tak dále. To je problém, který už je s námi od začátku toho všeho a těžko se bude řešit. Jednu věc, kterou opravdu nechápu je to, proč spoustu lidí (vlastně ještě dětí), začíná pít tak brzo.

Včera jsem byla na dalším plese. Samozřejmě jsem tam potkala spoustu lidí ze školy, ještě aby ne, a mimoto i nějaké holky z malého gymplu, což je vlastně druhý stupeň. 13,14, řekněme max 15 let. A všichni, kdo kdy na maturitním plese byli, vědí, jak to tam zhruba chodí. Pije se hodně. Nechci je odsuzovat, třeba nepili, ale... Jako rodič bych svoji dceru někdy ve 14 letech na podobnou akci nepustila, jelikož těď už vím, co všechno to obnáší. Nechápu, co je to za módu. Je mi jasný, že když jste v pubertě, tak se chcete chovat jako největší dospělák a zkoušet takovýhle věci. Mě to v tomto věku nic neříkalo. Prvně jsem se opila až po osmnáctých narozeninách. Kdybych přišla někdy dříve domů nalitá, rodiče by mě pěkně hnali.

girl, grunge, and cigarette image

Jednou za čas se to zdá být jako dobrá možnost strávit večer, ale pořád? Každý víkend vyrážet někam do hospody, tam se ožrat, nevědět o sobě další den a co mi zbyde? Akorát bolehlav a pár trapných historek od kamarádů. Nemohla bych žít takovým životním stylem, protože v tom nevidím žádný výsledek, pokrok, zkrátka nic. Akorát si zabjíte mozkové buňky.

A co další drogy? V podstatě o nich nemůžu nic moc napsat, protože s nimi nemám žádnou zkušenost. Jednou jsem akorát zkoušela kouřit. Nechápu, co kdo na tom vidí, nic extra to není. Navíc mi dost vadí ten smrad, co se z cigaret line. Proto jsem pro zákaz kouření v restauraci. Nechci, aby mi někdo čadil pod nos. Ať s tím jsou raději ven. Na včerejším plese se sice nesmělo kouřit, ale to nikdo nedodržoval a na chodbách byla parádní oblaka. Až mě z toho štípalo v nose a oči. A taky jsem měla načichlé všechno oblečení. Všechny drogy ale ničí zdraví a lezou do peněz, proto je lepší se jim vyhýbat.

25 days blogging challenge - day fifteen

28. ledna 2016 v 17:26 | Heaven

15 oblíbených písniček

Oblíbených písniček mám mraky a mraky, některé mě časem omrzí a najdu si k nim cestu zase někdy jindy, ale některé zůstávají pořád. Zkusila jsem najít něco z té druhé kategorie - tedy, ne že by jich bylo málo, ale stejně je trochu problémy vybrat. Zkusila jsem vybírat nějaké známější, ale pro každýho je známý něco jiného... Už bylo dost okecávání, jdeme na to.

Nickelback - Gotta Be Somebody


Paramore - Proof

25 days blogging challenge - day fourteen

21. ledna 2016 v 15:11 | Heaven

oblíbené kousky oblečení

O módu se docela zajímám. Ne nijak převratně. Nebudu o tom psát články a radit ostatním lidem, co si mají vzít na sebe. V první řadě na to nejsem dostatečný odborník a navíc si každý přece může nosit co chce. Já žádné módní blogy nesleduju, takže když se mě někdo zeptá ,,Jo a víš, že je tohle a tamto v kurzu? Zrovna jsem si to koupila..." teprve se dozvím, co ta daná věc je. Samozřejmě kolikrát narazím na módu všude kolem sebe, ale řídím se především podle toho, co chci nosit já. Kolikrát musím projít několik obchodů než narazím na kousek, který se mi skutečně líbí. Nikdy si nekoupím nic, v čem se necítím dobře nebo mi to je velké/malé. Nemyslím, že mám až tak vysoké nároky, jen v těch obchodem je divný oblečení. Sháněla jsem pokud možno černou sukni do A, ale narazila jsem na ní asi až ve třetím obchodě (a byla šedá, což nebyl žádný problém). Oblékám se jednoduše, nenosím moc křiklavých barev, ale především mi to musí být pohodlné!


Fotografie je poněkud nedokonalá, ale snad pochopíte, že nemáme v chodbě zrovna ideální světlo na focení. Hrozně ráda nosím tento šedý svetr s modrým leopardním (?) vzorem na rukávech. Když jsem ho poprvé uviděla v obchodě, tolik se mi nelíbil, ale postupně jsem si ho hodně oblíbila. (dobrý začátek lovestory) Je strašně moc pohodlný. Nekoupila bych si nic, co je celé se zvířecím vzorem, protože mi to přijde dost kýčovité, ale tohle je v rozumné míře. Ráda nosím i tyto černý džíny, který jsou taky neskutečně pohodlné. Opravdu, pohodlnější kalhoty jsem si ještě nekoupila. Jsou s elastanem, takže se pěkně natáhnou když například sedíte. Ve výsledku je jedno, kolik máte ve skříni oblečení, vždycky tu bude několik vyvolených kousků, které budete točit pořád dokola :)

25 days blogging challenge - day thirteen

3. ledna 2016 v 12:02 | Heaven

tvůj vztah k sociálním sítím

Původně jsem měla v tento den psát o věcech, které si chci pořídit, ale vzhledem k tomu, že je celkem čerstvě po Vánocích, mám na svém wishlistu asi 2 položky, přijde mi tedy zbytečné ho zveřejňovat. Proto jsem ty dva dny vyměnila. Počkám, až začnu něco potřebovat (zatraceně zvláštní obrat, ale jistě chápete, co tím myslím).

funny, social media, and lol image

K sociálním sítím má pravděpodobně každý co říct. Tak schválně, kdo z vás není na žádné sociální síti? A to nepočítám blog... Určitě málo. Sociální síť není sama o sobě vůbec špatný vynález. Můžete sdílet své myšlenky, psát si s přáteli nebo dokonce někoho nového poznat. Ale jak už to tak bývá, uživatelé je začali zneužívat ke sledování, rozvracování vztahů, šíření pomluv a dalších špatností.

Dneska je na Facebooku snad každý. Nedávno jedna holka, kterou znám z letního tábora, napsala status, že je tři roky na Facebooku. Trochu mě to udivilo, protože jí je dvanáct. Nebudu vykládat, že jsem v jejím věku lítala venku, blabla, protože to taky úplně není pravda. Facebook je od třinácti z nějakého rozumného důvodu. Samozřejmě že pokud si nastavíte, že je vám 20, může to být všem jedno. Ve dvanácti chce každý být hrozně rychle dospělý, ale myšlením je ještě dítě. Když mě bylo 12, měla jsem založený blog a e-mail a Facebook byl ještě v plenkách. Přidala jsem se až v roce 2012. Nezásobuju svoje okolí fotkami (nesnáším focení sama sebe) ani statusy. Proč taky? Spíš jsem takový pasivní uživatel. Sleduju, co se děje kolem, občas okomentuju a odpovídám na zprávy (zatím).


Že sociální sítě ničí vztahy? Hm, já vám nevím.... No řekněte, našli jste si přes sociální síť nějakého kamaráda? Když započítám i blog, myslím, že tu bude pár lidí, kteří řeknou, že ano. Můžete komunikovat s lidmi třeba z druhého koutu světa, no není to bezva? Že spolu lidé komunikují jen skrze Messenger a ne z očí do očí... A víte co, třeba jim to tak vyhovuje. Netvrdím, že je to nejlepší řešení problémů. Já zase raději mluvím s lidmi normálně. Chat mi přijde jen jako taková náhražka. I když máte smajlíky, nevydítě prvotní reakci toho druhého, což mi přijde jako největší nevýhoda.

Sociální sítě nejsou špatné, ale všeho s mírou. Být připojený ke každý stránce a neustále kontrolovat upozornění mi přijde ujetý. Žijte reálným životem. Zaklapněte notebook a vemte si do ruky knížku (no dobrá, tak klidně čtečku). Vyněte mobil a povídejte si s kamarádem sedícím naproti vám. Lepší nula upozornění než prázdný život.

25 days blogging challenge - day twelve

15. prosince 2015 v 16:21 | Heaven

popiš svůj den

Tato část challenge bude pravděpodobně nudnější než ostatní... To je jen takové upozornění. Každý můj den vypadá v rutině malinko jinak. Vybrala jsem si pondělí.

Každý den vstává v 6:30. Je to tak ideální čas, protože si stihnu připravit svačinu, snídani, nakrmit osmáky a připravit sebe. Často mi ještě zbyde pár minut na poflakování. Školu mám asi 7 minut chůze od paneláku, což je fajn. Vycházím zhruba v 7:45 :D Na škole není co popisovat, běžně trvá do půl třetí, vyjímečně, pokud odpadne poslední hodina, do půl druhé.

rain image

Po škole si většinou zajdu na oběd do školní jídelny. Někdy oběd ve škole nemám, protože není nic, co by se dalo jíst, a tak se najím doma. Když končíme dřív, zajdu vyprovodit někoho na autobus nebo tak a pak pokračuju domů. Jinak ale docela pospíchám, protože v půl čtvrtý jedu do autoškoly. Ta začíná sice až v půl páté, ale vzhledem k tomu, jak se autobus loudá a potom už nic dalšího nejede, musím jezdit v půl čtvrté.

K autoškole dorazím asi ve čtvrt na pět, chvilku si postojím na mraze a potom se věnuju dalšímu vzdělávání. Spráně bychom měli končit v šest, ale končíme většinou o pár minut dříve. Není to žádná škola, nemají tu pošahané zvonění. Zpátky autobusem nejezdím, ale přijdeme si pro mě taťka. Naštěstí mám pár stovek metrů od autoškoly babičku, odkud mě taťka vyzvedne. Kolem půl sedmé jsem doma. Navečeřím se a jdu se učit. Záleží na tom, kolik toho je. Někdy se učím do osmi, někdy do devíti. Před desátou už jsem zalezlá v posteli, někdy si chvíli čtu, někdy ne, protože jsem už moc unavená a pak jdu spát. Opravdu zábavný den, děkuji za přečtení :D

25 days blogging challenge - day eleven

1. prosince 2015 v 15:47 | Heaven

11 věcí, které chci udělat před tím, než zemřu

Nemám žádné takové to velké přání jako je stát se slavnou herečkou nebo odstěhovat se do New Yorku... Ale nejsem úplně bez motivace. Spíš jde o takové menší věci, které si chci fakticky splnit. Ne zítra, ani za týden, ale někdy určitě.

blood, before i die, and donate image
Ráda bych darovala krev hlavně proto, že mi přijde úplně úžasné, že tím můžete někomu pomoct nebo dokonce zachránit život. Jehel se nebojím, jsem na ně vcelku zvyklá, takže s tím by neměl být problém.

25 days blogging challenge - day ten

19. listopadu 2015 v 15:34 | Heaven

můj postoj ke škole

První stupeň
Jako žáček prvního stupně jsem do školy chodila ráda. Pilně jsem plnila všechny zadané úkoly a s úsměvem poslouchala novou látku. Byla jsem vždycky takový samotář, ale přesto jsem měla ve třídě kamarády. S nejlepším kamarádem ze školky jsme se předháněli, kdo dřív spočítá příklad z matiky a různě tak jsme se hecovali. Ale taky si pamatuju, že jsem si užila na prvním stupni dost srandy, ale to nejenom ve třídě, ale taky v družině. Celkově na základku vzpomínám ráda. A pak jsem šla na gympl.

Kolektiv
Vlastně jsem na gympl nešla tak úplně z vlastní vůle. Ale kolik má jedenáctileté dítě vlastní vůle? Se slovy ,,tohle je pro tebe to nejlepší" jsem nakonec (s mírným spožděním kvůli rekonstrukci školy) vstoupila do majestátne vypadající budovy (která ovšem zevnitř vždycky trošku chátrala), kde tvrdnu dodnes. Tenkrát (v roce 2009) jsme byli dost divocí, ale třídní tvrdí, že se to dost zlepšilo a už se s námi dá lépe pracovat. A ostatní učitelé si to taky myslí. Začínalo nás 30, v kvartě nás bylo 31 a teď zbylo jen 26 lidí. Už nás opustila ta nejtěžší puberta a řekla bych, že jsme i lepší kolektiv. Samozřejmě, že jsme na skupinky, ale není to doslova tak, že by se lidé z různých skupinek mezi sebou nesnášeli... Jasně, taky někoho moc nemusím, ale to není nic neobvyklého. Za ty roky jsem přišla na to, že se tam cítím lépe.

Přístup k učení
Na nižším gymplu (prima - kvarta, v normální řeči druhý stupeň základky) jsem se učením tolik nezaobírala jako tolik. Jistěže jsem se učila, když bylo potřeba... Ale netrávila jsem nad tím tak moc času jako dnes. A taky jsem to trošku flákala. Potom jsem asi zázračně zmoudřela nebo co a začala jsem být důslednější. Ne že by se mi snad radikálně zlepšily známky, ba naopak. Logicky je rok od roku učení těžší a musíte tomu dát více času. Nejspíš mi došlo, že se neučím jenom pro rodiče, ale především pro sebe. Možná tím důvodem bylo i to, že mě mamka neseřvala za každou trojku. Nesnažím se na úplné maximum. Mohla bych, teoreticky, ležet v knihách od rána do večera a mít samé jedničky, ale proč? Co bych z toho ve výsledku měla? Věděla bych více? Měla bych lepší paměť? Ani omylem. Stejně věci, které nepotřebuju, jako fyzikální zákony nebo termíny z biologie, po písemce (pokud je vím) vypouštím z hlavy. Taky mám omezenou kapacitu.

funny, bored, and pancakes image

A tohle je realita
Občas se ve škole dějou takový absudnosti, že si říkám, že to snad ani není možný. Hodně to souvisí s rekonstrukcí, která už probíhá od začátku prázdnin. Měla být hotová do konce srpna. To se nepovedlo. Měla být hotová do půlky listopadu. To se nepovedlo. Má být hotová do dne otevřených dveří, který je asi za 10 dní, což se jim zřejmě taky nepovede, protože rozbourali další křídlo. Sem tam projde nějaký dělník, ale jinak nechápu, co se tam celou dobu dělá. Ty sto let starý dveře se vyměnily, ale na co, když nedovírají? Na druhou stranu je fajn, že (tak často) nevypadává klika. Co dalšího opravili...? Okna je vyměnit nemůžou, protože jde o historickou památku. Před několika lety se jen obrousily. Což je fakticky k ničemu, protože teď jimi ještě více táhne. Když už jsme u té zimy, ta je tam téměř celoročně. Asi před měsícem to byla velká aféra. Jedna spolužačka z toho měla i nějaký zdravotní problémy. Není moc příjemné sedět sedm hodin v zimě na chladných židlích. Situace už se trochu uklidnila a ve škole je o něco větší teplo.
Další věcí, kterou jsem tak trochu nepochopila, je zvonek u hlavních dveří. Když z nějakého důvodu jdete pozdě do školy, zazvoníte si, ohlásíte svoje jméno a třídu, v kanceláři vám zmáčkou bzučák a jdete dovnitř. To vše během minutky. V rámci bezpečnosti ale už neotevírají bzučákem. Ohlásíte se, ale čekáte, než ženská sedící v prvním patře v kanceláři vezme klíče a přijde vám osobně otevřít. Chápu, že je to proto, aby se do školy nikdo cizí nedostal, ale když se ohlásíte jako Standa Vomáčka z 1.C, tak vás nikdo v kartotéce hledat nebude. Stalo se mi něco podobného nedávno, když jsem šla od zubaře. Kdyby nevyšel jeden učitel a neusoudil, že asi čekám, až mě někdo pustí dovnitř a nenechal mě vejít, čekala bych tam doteď.

Skrytá pravda
Nejprve jsem si nebyla jistá, jestli mám o tomhle vůbec psát, ale když už jsme u těch upřímností... Na Facebooku byla založená jedna stránka (studenty samozřejmě), která tak trochu rejpe do chodu školy. To souvisí s předchozím odstavcem. Nejsem sama z naší školy, kdo tu stránku lajknul. V podstatě nejde o nic zlomyslného, nikdo se tu nepomlouvá, nepadají žádná jména a kdo do naší školy nechodí, nebude vědět, o co jde... Jenže školu to z nějakého důvodu poškozuje a už podala trestní oznámení na policii. Za stránkou stojí zřejmě někdo ze čtvrťáku, ale neznám jména. Slyšela jsem z různých drbů, že by mohli mít problém i osmnáctletí, kteří tu stránku lajkli... Ale jsou to jen drby, ve skutečnosti to může být jinak. Říkám to hlavně proto, aby jste se nedivili, kdybych šla v blízké době do vězení :D

school, teamwork, and funny image

Divný týpci
Učitelé jsou kapitola sama o sobě. Jako třída jsme poznali lepší i horší učitele. Ale musím říct, že nebýt teď několika horších, nebyla by ve škole taková sranda. Ale i s dobrými učiteli je občas legrace. Pokud si vzpomenu, napíšu vám sem pár dobrých a legendárních hlášek. Tak například učitel na chemii, kterého jsme měli v tercii a v kvartě říkal ,,Netahej mě za nohu!" pokaždé, když někdo řekl u zkoušení kravinu. Ne že by ho snad někdo za tu nohu doopravdy tahal. Nebo také rád říkal ,,Nešiď mě!" ve stejné souvislosti.
Bývalá učitelka fyziky, která nás učila od tercie do kvinty (osmička až prvák) občas říkala ,,Jakto že to neumíte? Vždyť jsem to opakovala tolikrát, že to umí i futra od dveří!" nebo ,,Aj ta krajta tygrovaná!"
Včera učitelka biologie (současná) tvrdila, že existuje slovo "nepřečtitelný". Podle mě je to trošku divné. Ale není to poprvé, co by nám tvrdila něco více než divného. To jste ji totiž nezažili, když počítá za zkoušení. Občas používá dost tajemné vzorce...
Buď se to stává jenom nám a nebo schválně vybírají takové týpky, které jde dobře napadobovat, ale neznám učitele, který by neměl typický znak, gesto nebo hlášku, podle které by jste si ho nezapamatovali.

25 days blogging challenge - day nine

13. listopadu 2015 v 19:23 | Heaven

obrázek mého rukopisu



Opět se omlouvám za nepříliš kvalitní fotku, protože jsem znovu musela fotit za tmy. I když fotka nevypadá tak příšerně, jak jsem očekávala. Bohužel se za běžného dne domů za světla moc nedostanu, protože se začíná stmívat už půl páté. Včera sjem přijela z autoškoly v půl sedmé a zasedla k učení. Mimo literatury jsem se učila i na latinu. Já se průběžně neučím, i když vím, že to k něčemu je, ať jde o kterýkoliv předmět. Ale latinu se prostě budu muset učit i když nebudeme zrovna psát, jinak se do toho zamotám a už se nevymotám. Zatím jsme se učili jen jeden typ skloňování podstatných jmen, ale je jich tam dalších 10 nebo kolik, takže to bude hodně velká legrace. Dneska jsme přidali ještě časování některých sloves a musím říct, že jsem z toho docela vedle. Každá koncovka je jiná, žádná pravidelnost tam vlastně není, takže vám nezbývá nic jiného, než si to prostě zapamatovat. Kdyby můj mateřský jazyk byl jazyk, ve kterém nejsou pády... tak si to ani neumím představit.

Koukám, že jsem se dostala od rukopisu někam k latině, ale to nevadí. Svůj rukopis mám vlastně docela ráda. Někdo mi říká, že píšu čitelně, někdo zase tvrdí, že nečitelně, ale posuďte sami. Když se fakt snažím, tak píšu hezky, ale někdy se mi snažit moc nechce, proto to není takový krasopis. Četla jsem si pár článků o tom, co na mně prozradí moje písmo a došla jsem k závěru, že jsem velmi nečitelná osoba.

25 days blogging challenge - day eight

27. října 2015 v 10:20 | Heaven

jak by měl vypadat můj vztah


Ono je krásné vyfantazírovat si, jak by měl vypadat můj ideální partner a můj vztah, ale snad každému dojde, že to tak ve skutečnosti nebude fungovat. Ano, je mi 18 a žádný vztah jsem ještě nezažila. Jsem divná? To ať posoudí každý. Možná, že kdybych se pohybovala v prostředí nějaký pochybný partičky, tak třeba jo, ale je vcelku logické, že přilnu spíše k lidem, se kterými mám společné zájmy a názory. Samozřejmě, že v mém věku (a mladší) existují holky, které by si mohly s přehledem založit manželskou poradnu... Ale proč tak spěchat? Proč bych měla chtít tak rychle dospět? Jsem nakloněná novým možnostem a pokud jde o lásku, nechci být s někým jenom proto, že "už mám věk" nebo podobné pitomosti. Toho si ještě užiju.

love, flowers, and couple image

upřímnost
Na co je jakýkoliv vztah, když mi můj partner bude lhát a věšet bulíky na nos? Něco se ti nelíbí? Řekni to. Já to unesu (a nebo se tak alespoň budu tvářit). Netvrdím, že by před sebou partneři neměli mít tajemství, ale vysloveně lhát... to je dost na nic.

věrnost
Další z bodů, které snad nemusím vysvětlovat. Nechápu takové ty "otevřené" vztahy, kde si každý spíš s kým chce a neřeší se to. A ten druhý (třetí, čtvrtý?) je vlastně jen taková pojistka. Nevím, jak to bude nakonec fungovat v praxi, ale jakmile bych se dozvěděla, že mně můj vyvolený podvádí (ne z drbů, ale od něj), okamžitě by u mně klesl.

zábava
Jelikož jsem spíš introvertní typ, ráda bych k sobě našla společenštějšího tvora. Co dva introverti spolu? Společně si zamlčí a jdou domu? Ne, raději bych, aby mně můj partner vytáhl ven. I když filmový maraton taky není úplně špatná věc :)

podpora
Jistěže mi záleží na tom, aby mě podporoval. Věřil mi, nepronásledoval mě na každým kroku a už vůbec nečetl moje zprávy (z toho by mě asi kleplo).

25 days blogging challenge - day seven

16. října 2015 v 17:21 | Heaven

věci, které mě dokáží vytočit


Pátek odpoledne, jinými slovy konec pracovního týdne, je výborná doba k takovému "hejtovacímu" článku, protože jste po týdnu unavení, rozmrzelí a zároveň jste rádi, že jsou tu alespoň dva dny volna, kdy si můžete od povinností alespoň částečně oddechnout (to ani nechtějte vědět, co všechno musím udělat za úkoly na pondělí...). S chutí do toho :)

1. lidé na ulici
Ne obecně, ale jen některé tipy. Jsou prostě určitý pravidla (chodit vpravo, z místnosti se nejdříve vychází atd.) a jsou vytvořený z nějakýho důvodu. Potom se potkáte na úzkém chodníčku s paní, která má 2 velké tašky a nemůžete se jí vyhnout, protože skáčete ze strany na stranu jak klokan. Jednou se mi stalo, že jsem šla do školy a viděla jsem sousedku z paneláku, jak venčí psa. Stála na jedné straně silnice otočená směrem k paneláku a povídala si s jinou sousedkou. Pejsek (takový pidižvík) mezitím odhopkal na druhou stranu silnice a vodítko se natáhlo přes celou ulici jako cílová páska. Taky mně vytáčejí lidé, kteří na mně blbě koukají nebo jezdí po chodníku na kole (zvlášť tam, kde je hodně lidí).

2. legíny a pytle
Lépe chápu fyziku než tuhle módu. Myslela jsem si, že pytle jsou jenom na cvičení. I já ho mám, na tělocvik, ale ani za boha by mě nenapadlo dát si ho na záda. Tak zaprvé, ty šňůrky musejí pekelně řezat do ramen a za druhé musí strašně tlačit do zad. Legíny jsou ale největší módní zlo za poslední dobu. Jak těm holkám vysvětlit, že prostě nemají postavu na takto těšný kalhoty? V džínách vypadají asi jinak. Problém je v tom, že legíny se roztáhnou a začínají prosvítat Jako kdyby si někdo vzal punčocháče bez sukně. A více lidem zdůrazní nedostatky zadních partií než přednosti. Nejhorší jsou ty jednobarevné, s potiskem ještě ujdou. Taky by se k něm měli nosit delší trička. Samozřejmě ať si každý nosí co chce, když je mu to pohodlné, ale mějte trochu ohledy na ty, kteří jdou za vámi.

25 days blogging challenge - day six

6. října 2015 v 16:48 | Heaven

jaké jsem znamení zvěrokruhu a jak na mně sedí


Jelikož jsem narozena na začátku září (sedmého), moje znamení zvěrokruhu je Panna. Jelikož z hlavy žádnou charakteristiku nedám, čerpala jsem odtud. Panna má mít smysl pro pořádek a systém - to sedí. Nemusím mít sice srovnané fixy podle barev, ale pořádek ve věcech mám ráda. Obyčejně, když přijdu ze školy, nějaké věci vyndám z batohu a odložím je na stůl. Když přijdu na to, že už se mi tam jaksi kupí a ledabylé komínky začínají být nestabilní, začnu uklízet. Ale to se stává jen vyjímečně, jinak si uklízím průběžně. V dalších věcech mám ale přesný systém, který beru tak samozřejmě, že jakmile mi ho někdo naruší, dokážu z toho pěkně šílet. Proto taky nesnáším, když mi někdo leze do věcí. Například v batohu mám tuhle kapsičku na mobil, tuhle na svačinu, sem si dávám klíče... tak mi to vyhovuje a tečka.

"Jsou to lidé praktičtí a mají velké konstrukční a manuální schopnosti a dovedou se vždy plně soustředit na své úkoly. Bývají okouzleni domyšlenými a fungujícími systémy a sami se snaží, aby kolem nich bylo všechno správně uspořádáno, protože pořádek jim usnadňuje a zrychluje práci." - mám ráda systémy, které fungují, zvlášť když je to něco, co sama vymyslím :D Dovedu se na úkoly plně soustředit, ale málokdy toho využívám.

"Jsou to spolehliví lidé, kteří mají silně vyvinutý smysl pro povinnost. Jsou velice inteligentní, schopní velkého soustředění i věcní a tyto jejich vlastnosti jim dávají předpoklady k výjimečným výsledkům při uměleckých, ale hlavně vědeckých úkolech." Myslím, že sama o sobě můžu říct, že jsem spolehlivá. Jakmile něco slíbím, dodržím to. A pokud ne, musím proto mít hodně dobrý důvod. To je jedna ze zásad, které jsem si za svůj život vybudovala. Inteligentní... dobře, když to tvrdí, budeme jim věřit :D Soustředit se určitě umím, ale ne vždy to dělám.
"Jsou opatrní a konzervativní a rádi se řídí zásadami, které si stanovili. Lidé narození ve znamení Panny nejsou okázalí a jejich rozumem budovaná osobnost se projeví zdrženlivým chováním i nenápadným oděvem a prakticky zařízeným obydlím, ve kterém se pořádek musí docílit bez velké a zbytečné námahy." Jak tak koukám, narodila jsem se ve správný měsíc. Ono má řízení rozumem své pro, ale i také proti. Nerada dávám najevo své emoce, často vypadám, jako hráč pokeru (jen tak pro zajímavost - ten mi nejde).

"I když jsou tito lidé dost urážliví, sami nejdou daleko pro kritiku. Kdo chce s nimi vyjít po dobrém, měl by si uvědomit, že jejich nároky na pořádek a poctivost jsou oprávněné a že nikomu neuškodí." Nepopsala bych se jako urážlivou. A jak víme, kritizovat umí každý, neřekla bych, že je to zrovna výsada mého znamení.

25 days blogging challenge - day five

25. září 2015 v 15:23 | Heaven

5 oblíbených filmů

Abych pravdu řekla, už je to dost dlouho, co jsem naposledy viděla nějaký film. V televizi se na nic pořádně koukat nedá a když sedím u počítače, sleduju spíše seriály. Ale přesto mám svoji top 5, na kterou nedám dopustit.

Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005)

Film, který není třeba příliš představovat. Tuto "pohádku" jsem viděla už jako dítě a dodnes ji mám ráda. Vždycky jsem se jí trochu bála. Ale co, Tim Burton tvoří úžasné filmy, které stojí za shlédnutí.

25 days blogging challenge - day four

12. září 2015 v 10:53 | Heaven

4. den: já a stravování


Jídlo mám obecně moc ráda a mám k němu kladný vztah. Bohužel se mně týká takové "drobné" omezení jménm bezlepková dieta, kterou musím důsledně dodržovat. Ale to není nic, co by mně omezovalo na životě, dá se s tím v pohodě žít. Pokud o tom chcete vědět víc, přečtěte si můj starší článek, kde svoje zkušenosti celkem odrobně popisuju.

Jídel, které miluju, je vážně hodně. Ke snídani si ráda dávám jogurt samotný nebo s kukuřičnými lupínky, musli s mlékem nebo bílým jogurtem, případně sladké pečivo, které vytáhnu z mrazáku (čerstvé ke snídani? pečte ráno...), muffiny nebo něco takového. Někdy si dám i housku/chleba s marmeládou, nutellou nebo medem, ale to spíše vyjímečně. Jednou, na dovolené v Anglii, jsem jedla v šest ráno anglickou snídani a kupodivu mně to nezabilo. Jinak ale ráno jím raději něco lehkého. Na táboře mně většinou čekal chleba s pomazáknou ze včerejší svačiny a musím vám říct, že po pár dnech to začínalo být... divné. Tohle si ke snídani nedávám, nejsem na to zvyklá. Ale člověk když musí, tak se přizpůsobí.

Dopolední svačina závisí na tom, kdy jsem vstávala a co zrovna dělám. O volných dnech vstávám mezi 9-10, tudíž se nasnídám a potom mně už čeká oběd. Do školy si samozřejmě svačinu chystám - housku se sýrem a /nebo šunkou, kousek ovoce nebo sušenku. Minulý rok jsem zjistila, že taková věc jako jsou rýžové nebo kukuřičné chlebíčky, jsou do školy opravdu prakické. K pití si dám čistou vodu a horkou čokoládu z automatu, děkuji pěkně.

luxuryandlights.tumblr.com

Oběd mně čeká mezi 12-15 hodinou, zase podle toho, kde jsem a co mám na práci. Jelikož nám škola odepřela i možnost zajít si na oběd tehdy, když je čas na oběd (v normální řeči to znamená, že žádná obědová pauza neexistuje), najím se někdy až kolem třetí, proto si do školy beru větší svačinu. Ve školní jídelně nevaří špatně, ale bohužel mají jen jedno bezlepkové jídlo. Když jsou zrovna játra, raději si neobjednám. Mrknu se, co je doma, případně si den předem něco (s mamčinou pomocí) přichystám. Co obědvám... nic neobvyklého. Kuřecí maso na různé způsoby s bramborami na různé průsoby. Nebo s rýží a omáčkou. Nebo jiné maso s rýží a omáčkou. Nebo těstoviny s omáčkou. Znáte to, tak jdeme dál.

Odpolední svačina je u mně docela obvyklý jev. Většinou si dám kafe a k tomu něco sladkého. Nebo banán, jablko... Ovoce a zelenina jsou nedílnou součástí mého jídelníčku. K večeři jím nejčastěji pečivo se sýrem, šunkou, zeleninou nebo salát. Na teplé večeře si moc nepotrpím, kdo se s tím má pořád vařit. Někdy ani nevečeřím, protože nemám hlad a dám si jen jogurt nebo něco malého.
Kolikrát už jsem slyšela, že lidé ve stresu nebo když jsou smutní, tak jedí. A hodně. Ale mně se tohle nestává, naopak, když mám strest například ze školy, nemám vůbec chuť na jídlo. Stáhne se mi žaludek a raději si uvařím čaj. Má to někdo stejně? :)

25 days blogging challenge - day three

5. září 2015 v 17:56 | Heaven

3. den: 3 oblíbené vzpomínky


Páni, sedím u počítače a přemýšlím, co k tomuto dni napsat. Myslela jsem, že dneska jsou na řadě filmy, ale trošku jsem se sekla. Ale to nevadí. Zkusím něco vylovit z paměti.

První vzpomínka sice nepatří mezi mé oblíbené, ale mám ji v hlavě už hodně dlouho, proto se o ni s vámi musím podělit. Bylo to poslední rok ve školce, bylo mi šest les. Jednou odpoledne bylo krásný počasí, takže jsme byli odpoledne na zahradě. Výhoda zahrady byla v tom, že byla zastrčená za budovou, tudíž na nás nešel prach z ulice. Měla jsem ve školce pár fajn kamarádů, se kterými jsem se vídala i později na základce. Dělali jsme kraviny na prolézačkách a tak dále. A vedle chodníku byly na trávě položené klády rozříznuté napůl, po kterých jsem přebíhala, dokud se mi to nestalo osudným. Nevím, jak přesně jsem spadla, ale spadla jsem vážně šikovně, protože jsem si zlomila ruku. Strašně to bolelo. Seběhly se kolem mně ostatní děti, pak i učitelky, které zavolaly rodiče a ty mně odvezly do nemocnice, která je naštěstí jen o dvě ulice dál. Jen tak pro zajímavost, moje současná škola je naproti té školce. No a co, jsme malý město.

Další moje oblíbená vzpomínka patří létu 2009, kdy jsem už věděla, že odejdu ze základky a čeká mně gympl. Tenkrát jsem jela poprvé na letní tábor se svou o dva roky starší kamarádkou. Jelikož jsem chtěla být s ní v týmu (nikoho jiného jsem tam neznala), přiřadili mně k nejstarším, ačkoliv bych tenkrát měla být v mladším družstvu. Docela rychle jsme se skamarádily s nejstaršími táborníky a po večerce jsme je chodily navštěvovat. Chodily jsme do chatky ke klukům, která byla nejvzdálenější od hlavní budovy, až u lesa. Obyčejně nás bylo v chatce tak okolo osmi, ale stejně si všichni našli místo na sezení. Nejstarším klukům nebylo víc jak 14, ale někde sebrali strašně hnusný holandský pivo. Kámošce vůbec nechutnalo a plivla ho na zevnitř na okenici. Vím, že jsem tenkrát vymyslela nějakou hrozně skvělou hlášku, která se se mnou táhla ještě několik let, ale zaboha si nemůžu vzpomenout, co to bylo... Ale na toto léto moc ráda vzpomínám.

*.*

Většinu dalších skvělých vzpomínek je moc rozmazaná a neúplná na to, aby se dala vyprávět. Ta poslední se datuje asi do roku 2013. Ve školním roce 2011/2012 jsme měli první rok němčinu a učitelka, co nás tenkrát učila, byla skvělá. Základy nám dala, uměla komunikovat a zdála se docela normální. Jenže my jsme ještě v té době byli puberťáci se vším všudy a především kluci jí dost štvali. Jednou jí i rozbrečeli, ale to jen tak na okraj. Možná je to jen můj pocit, ale poté, co jí prošla pod rukama naše třída, se tak trochu zbláznila. Tahle creepy historka se stala další školní rok. Byl normální den, přestávka a ona měla zrovna dozor na chodbě. Nakoukla k nám do třídy a kluci, kteří jí tak štvali, dělali zrovna nějakou neplechu. Nevím, v jaké souvislosti, ale poté přešla k oknu a řekla něco jako ,,No pojď, pojď se nadýchat čerstvého vzduchu, to ti udělá dobře." Oni se sice smáli, ale mně zatrnulo. Ty kráso, jestli někdo z toho okna vypadne, tak to bude na nás a třídní nás zabije. Jako učitelka je dobrá, ale možná už jí to trochu leze na mozek...

Jestli máte taky svou oblíbenou vzpomínku, podělte se o ní :)

25 days blogging challenge - day two

30. srpna 2015 v 15:26 | Heaven
A/N: Právě jsem měla možnost shlédnout svůj rozvrh hodin na příští školní rok... A upřímě, čekala jsem to horší. I když každý den do půl třetí (kromě čtvrtka) a 6. a 7. hodina latiny v pátek nezní úplně skvěle. Jestli bude latina skutečně tak hrozná jak říkají ostatní, mám se asi na co těšit. A musím říct, že jsem ráda, že máme o jednu hodinu fyziky, matiky a zeměpisu méně. Zase je místo toho něco jiného, co vypadá, že mi bude vyhovovat. No uvidíme. Tohle byla taková krátká poznámka na začátek článku o mých největších obavách, což se sem vlastně hodí, když to tak vezmu... :D

Moje největší obavy

Strach je opravdu nepříjemná věc, která nám brání dělat spoustu věcí, které chceme. K některým činnostem (a nemám na mysli třeba vysávání) se musíte dlouho přemlouvat a když překonáte počáteční nejistotu a awkward momenty, všechno už je na levačku. Nebo nemusí, ale to je jiná kapitola. Třeba při seznamování s novými lidmi.

První, co bych uvedla, je hmyz. Už se nebojím kdejakého lezoucího broučka, ale moji největší nepřátelé jsou vosy, včely, sršně a podobný potvory, které vám můžou nějakým způsobem ublížit. Ohledně vos bylo letošní léto dost na nervy, protože jich bylo všude plno. Docela jsem se obrnila, ale stejně - pokud nemám nic, čím je můžu odhánět nebo rovnou zabíjet, budu pěkně vytočená a vyděšená. Ale pavouků se nebojím, to můžu říct s klidem.

Cute ♡
Zhmotnění mého strachu. I když ten nevypadá, že bude útočit :)

Další věcí, které se pekelně bojím jsou volně pobíhající psi. Dobrá, čivava mně ani tak nevyděsí jako vlčák nebo jiné veké plemeno. Sakra lidi, když si pořizujete velkého psa, tak aspoň zavírejte vrata do zahrady. Psů od kamarádů nebo příbuzných se nebojím, protože je znám. Ale u neznámých nemůžu předpovídat, co ten pes udělá. Může se chtít mazlit... a nebo taky ne. Příčinu tohoto strachu dobře znám. Před pár lety jsem byla u jedné kamarády a šly jsme společně přes les z jedné vesnice do druhé. Z jedné chalupy na nás vyběhli tři malí psi a pěkně na nás cenili zuby. Sice to byli takoví záprdkové, ale nepotřebuju, aby se mi cizí zvíře zahryzlo do nohy.

Další obava už nebude konkrétní, ale abstraktní. A to nepříliš optimisticky naladěná dvojice nemoc a smrt. Ten fakt, že život je pomíjiný a může se stát kdykoliv cokoliv je... děsivý. Smrt je svým způsobem nehorázně záhadná věc, protože nikdo neví, co bude potom. Občas o tom přemýšlím, jaký to bude. Ne že bych snad chtěla umřít, jen na filozofické úrovni. Je to jako... co? Dlouhý spánek? Budu něco cítit? A jaký to bude nic necítit? A nebo začnu žít další život a na ten předchozí si nebudu pamatovat? Na tyto otázky nám bohužel jen tak někdo neodpoví. Ale kdo ví, třeba za pár let věda dojde tak daleko, že vyzkoumá, co se bude dít potom. S tělem se to jasný - do jámy, škrtnout sirkou. Ale co taková duše?

25 days blogging challenge - day one

25. srpna 2015 v 15:32 | Heaven
Famfáry prosím, konečně zahajuju challenge, kterou jsem si před pár dny týdny sestavila. Popravdě, hned na první den jsem si přichystala snad nejtěžší úkol, protože mám pocit, že všechno zajímavé už jsem o sobě napsala... ale dobře, něco vymyslím.

10 faktů o mně


1. Často dělám několik věcí současně. Mám to prostě tak nastavené, že se málokdy dokážu soustředit jen na jednu činnost. Třeba jako právě teď. Nejen, že píšu článek, ale taky čtu a komentuju vaše články, koukám na příspěvky na Facebooku a vybírám písničky. Jo a ještě jím.

2. Po prázdninách jdu do třeťáku. Je strašný, jak to rychle utíká. Před několika lety jsem si říkala: jdu na osmiletý gympl, budu tam dlouho a mám spoustu času na to, abych se rozhodla, co se mnou bude dál. Prdlajs. Už to mám za pár...

3. Můžu o sobě říct, že mám silnou vůli. Když si něco zamanu, tak to doopravdy udělám. Občas jsem taky dost paličatá.

4. Nenávidím, když někdo jí nahlas. Nahlas žvýká, polyká, srká, krká a tak dále. Nevím proč, ale z ničeho nic mi tohle začalo příšerně vadit.

5. Neumím chatovat. Asi jsem z jinýho století, ale chatování (třeba na FB) jsem nikdy nepřišla moc na chuť. Pokud mám zájem se s tím člověkem bavit (a není stovky kilometrů ode mně), sejdu se s ním. Zkrátka mi nepřijde přirozený se bavit jen tak o ničem. A taky mně štve, že nevidím prvotní reakci těch lidí. Stejně to skončí ,,Ahoj, jak se máš." ,,Dobře." ,,Hm, tak ahoj" :D

6. Mám přirozeně rovné vlasy. Trochu se mi zvlní maximálně když si je dám na noc do copánku a to musí být mokré. A pak se zase rychle narovnají. Určitě to své výhody má, ale i dost nevýhod. Například jsou rychle mastné.

7. Zvykla jsem si na to, že piju jen čistou vodu. A to z vodovodu, protože máme doma dobrou vodu. Vyhovuje mi to a neměnila bych. Samozřejmě piju taky čaje, kafe a tak dále.

Fish

8. Miluju lakování nehtů. Ale to už víte.

9. Nemám ráda němčinu. Ani jazyk, natož předmět ve škole :D

10. Do páté třídy jsem měla samé jedničky. A pak jsem šla na gympl, haha...

→ další: moje největší obavy

25 days blogging challenge

13. srpna 2015 v 13:15 | Heaven
Rozhodla jsem se vytvořit si už z vytvořených výzev, které různě putují po blogovém světě svoji vlastní challenge, kterou se budu pokusit v příštích několika... no, možná měsících, splnit. 25 dní proto, že třicet už tu bylo.

1. den: 10 faktů o mně
2. den: moje největší obavy
3. den: 3 oblíbené vzpomínky
4. den: já a stravování
5. den: 5 oblíbeých filmů
6. den: jaké jsem znamená zvěrokruhu a jak na mně sedí
7. den: věci, které mě dokáží vytočit
8. den: jak by měl vypadat můj vztah
9. den: obrázek mého rukopisu
10. den: tvůj postoj ke škole
11. den: 11 věcí, které chci udělat před tím, než zemřu
12. den: popiš do detailů svůj den
13. den: vztah k sociálním sítím
14. den: oblíbené kousky oblečení
15. den: 15 oblíbených písní
16. den: názor na drogy a alkohol
17. den: proč bloguju
18. den: oblíbené hlášky a citáty
19. den: oblíbení hudební interpreti
20. den: wishlist - co si chci pořídit
21. den: já a můj domov
22. den: oblíbená část roku
23. den: obrázek mých očí
24. den: zásady, které dodržuju
25. den: úspěchy a neúspěchy za poslední měsíc (nebo dva)
 
 

Reklama