poslední týden na gymplu

28. dubna 2017 v 16:53 | Heaven |  Deník
8 let života. To nemůžete jen tak vymazat.study, motivation, and school image

Tolikrát jsem nadávala, jak mně to tam nebaví, že asi nejsem ten správný člověk pro gympl. Tolikrát jsem se vztekala nad matematikou a nad pitomými pravidly ohledne vcházení do jídelny. Tolikrát jsem si stěžovala, že jsem blbá na němčinu a že ředitelka se zase chovala arogantně.

Tolikrát jsem si říkala, že mám opravdu víc štěští než rozumu. Tolikrát jsme se spolužáky nasmáli na školních výletech. Tolikrát jsem si pamatovala úplný blbosti, které mně pak zachránili už nějaký písemky nebo zkoušení. Tolikrát jsem měla pocit jako bych opravdu někam patřila.

Poslední týden mi z toho bylo trochu úzko. Jako kdyby vás někdo svázal do korzetu a pořád utahoval a utahoval až nemůžete pořádně dýchat. Je to divné říct si, že tohle byla moje poslední vyučovací hodina. A to jich bylo několik tisíc a konec musela přijít ta poslední. V úterý a ve středu písemky, 16. a 17. května ústní a pak sboheeeem navždy. Dobře, na vždy snad ne. Našeho kolektivu jsem si opravdu vážila, i když to nebylo vždycky růžový. Nakonec to ale bylo fajn. Plesy a i další akce probíhaly bez větších hádek.

I přes to všechno jsem ráda, že jsem na našem gymplu byla. Opravdu mi to něco dalo. Hlavně ve věcech, které mně zajímají. Největší paradox je, že nad hlavním vchodem je v latině napsáno "non scholae ed vitae" (a jakožto student latiny vám to i přeložím) - ne škola, ale život (učí). Měli jsme to vmést učitelům do obličeje dřív. No nic.

Dneska jsme měli poslední zvonění. Nemusím snad moc vysvětlovat, co to znamená. Slila jsem dohromady pár hnusných voňavek (fakt to smrdělo) a i přes vyhrožování ředitelky, že ,,jde přece o pověst naší školy!" jsme po studentech různých dalších škol na zastávce stříkali tyhle lektvary. Ve škole jsme bordel dělat neměli, což teda jiná třída porušila, ale nic se jim nestalo. Pak jsme zaspívali rozlučkovou písničku, rozloučili jsme se s třídní, dostali vysvědčení (10 jedniček z 15 haha) a šli jsme na společný oběd. Vyřádili jsme se a bylo to fajn.

Je to vážně divný pocit. Vím, že se tam se spolužáky a učiteli uvidím ještě u maturity, ale stejně... Jedna část života končí, druhá začíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shock-g Shock-g | Web | 28. dubna 2017 v 18:13 | Reagovat

Chápu, že 8 let je 8 let, ačkoliv jste se sebevíc hádali, neshodli, tak převáželo více pozitivníích chvílí. Snad se budete nadále vídat, my jsme si domlouvali, jak spolu budeme furt a teď prd:-(.

2 crazyjull crazyjull | Web | 29. dubna 2017 v 18:16 | Reagovat

Držím palce u maturity! Ty jo 10 jedniček? Wtf jak jsi to dala? :D

3 Switch Switch | E-mail | Web | 3. května 2017 v 13:24 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak to budu mít já ve čtvrťáku :D protože teď mám takový pocity, že bych to nejradši skipla, ale určitě mi pak bude taky líto, že to končí

4 neweresth neweresth | Web | 4. května 2017 v 18:58 | Reagovat

Heh, hezké, a málokdo se nad tou latinsky psanou radou pozastaví. Taky musím uznat, že ikdyž to na gymplu nebylo boží, ale spíš otravné, otravnější třeba ještě přijde, haha, ale dalo mi to něco. Ten divný pocit pravděpodobně brzy po maturitě přejde, ale jinak hodně štěstí! ((:

5 cincina cincina | Web | 6. května 2017 v 19:50 | Reagovat

Přesně vím, jak se cítíš, protože přesně tohle jsem zažívala minulý rok:) Přes to všechno, na co jsem nadávala, jsem si uvědomila, že mi ta škola bude hrozně chybět. A chybí doteď:)

6 Ev. Ev. | Web | 8. května 2017 v 16:51 | Reagovat

Já už to mám za sebou dva roky zpátky a i když jsem tu školu a většinu lidí v ní neměla ráda, i pro mě to byl takový zvlástní pocit, opouštět to všechno. Sice jsem tam byla jen 4 roky a ne 8 jako ty, ale výsledek je asi stejný. Hodně štěstí u maturity a v dalším životě :)

7 Denia Denia | Web | 9. května 2017 v 9:31 | Reagovat

Mám z toho stejný pocit :/, i když veškerou část smutku převažuje stres z matury :-D, taky maturuju 17.! :D Snad to bude šťastný den.
Já měla náš gympl strašně ráda, ale cítím, že už toho bylo dost a další rok by to pravděpodobně pokazil.

8 Medvěd Medvěd | Web | 12. května 2017 v 6:40 | Reagovat

Co na to říct, to je prostě život. Jednou se budeš ohlížet za zaměstnáním až ho budeš měnit po několika letech. To je koloběh. Maturitu zvládneš jako my všichni před tebou. Hlavu vzhůru, opravdoví kamarádi přetrvají a v další fázi života budou noví.

9 Nikola • newin.blog.cz Nikola • newin.blog.cz | Web | 12. května 2017 v 10:11 | Reagovat

Člověk si vždycky všechno uvědomí až na konci že ? ale i tak mi věř, že si odneseš jenom ty krásné vzpomínky :-)

10 Džejní Džejní | Web | 14. května 2017 v 17:31 | Reagovat

toto si pamatam aj ja. ako mi prislo luto, ze sakra, ved 8 rokov je poriadne dlha doba. aj som vyronila slzu, ale potom som zistila, ze ja som sa vlastne iba bala zmeny. myslela som si, ze vysoka skola je nejaky velky strasiak a ano je to zmena, ale pre mna rozhodne zmena k lepsiemu. na gympel sa mi uz v poslednom case dari spominat v dobrom, ale dost si uvedomujem, ze som neskutocne rada, ze tam uz nie som.

11 outcry outcry | Web | 17. května 2017 v 9:55 | Reagovat

A já už to mám rok za sebou! :(((( To je ještě horší! :D.. A to, že máš fajn kolektiv... Taky jsme měli, ale teď jak se všichni rozutekli, je fakt těžký se sejít, ale to poznáte časem :).

12 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 18. května 2017 v 14:30 | Reagovat

Tohle přesně jsem cítila při přechodu ze základky na gympl. Teď jsem tam 2. rok a už teď vím že až za ty 2 roky budu končit a půjdu zase "o dům dál" tak mi to bude líto. Ale kde něco končí, tam něco nového začíná! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama