cítíš, jak se měníš

14. ledna 2017 v 17:30 | Heaven |  Deník
Zase budu chvíli zadumaná. Někdy stačí jen malý impulz a už se vám v hlavě začínají otáčet kolečka tak rychle, že si začínáte myslet, že pokud je nedáte na papír, vybuchnete.

Psali jste si někdy deník? Já jich měla hned několik. Bylo to ještě před lety, když jsem netrávila tolik času u počítače nebo učením se do školy. Občas, když jsem se prohrabávala starými věcmi, jsem si ty deníky četla. Kromě toho, že se směju vlastní hlouposti, naivitě a trapnosti, všímám si, jak jsem se za ty roky dokázala změnit.


To, co mně trápilo před rokem by pro mně dnes už bylo nepodstatné. Autoškola? Teď, když vidím věci zpětně, říkám si, jak to bylo vlastně v pohodě. Po bitvě je ale každý generál, že? Dříve jsem se hodně obávala o to, co si o mně myslí okolí. Ale teď už vím, že když si o mně myslí někdo něco špatného, není to konec světa a zaobírat se nad tím je zbytečné. Nakonec se za sebe nestydím tolik jako před pár lety.

Když mluvím se svými spolužáky, většinou se shodneme na tom, že si nepřipadáme jako maturanti. Řeknete si, že 8 let na jedné škole je celá věčnost... jenže není. Na jednu stranu mně teď, v posledním roce, chytne podivná nostalgie, na druhou stranu se nemůžu dočkat, až se ponusu dál, protože mám pocit, že už některý lidi nemůžu vystát. Když mi bylo 12, 13, říkala jsem si, jak jsou ti maturanti dospělí, jak jsou samostatní a chytří, ale... vůbec si tak nepřipadám.

A najednou přijdete na to, že vám táhne na 20, zamýšlíte se nad věcmi úplně jinak, přemýšlíte nad tím, nad čím jste doposud nepřemýšleli a... posouvá vás to dál. Měnit svoje postoje je normální, nemusí to znamenat přelétavost. Jako dítě jsem milovala růžovou, potom jsem byla puberťačka a nesnášela jsem si, potom už mi nevadila a teď ji mám zase ráda.

Jo, taky nevím, co jsem tím chtěla říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Džejní Džejní | Web | 15. ledna 2017 v 10:02 | Reagovat

mojim dennikom je uz nejaky cas moj blog. akurat nedavno som si trochu zacala citat clanky, ktore som napisala pred dvoma-troma rokmi a som uplne prekvapena, ked si niektore z popisovanych udalosti pamatam, akoby sa stali pred mesiacom a nie pred troma rokmi :D tiez su niektore veci uz pre mna nepodstatne, ale som rada, ze mam zapisane svoje spomienky a myslienky z tych dni.
tiez som si hovorila, ze maturanti su uz uplne dospeli a urcite vedia, co od zivota chcu. tri roky po maturite a ja som stale uplne v keli z celej svojej buducnosti a citim sa jak pubertak, aj ked uz nejaky ten piatok mam okruhlych 20 rokov. nechapem, ako je to mozne, ale je to tak.

2 Andey Andey | Web | 15. ledna 2017 v 11:12 | Reagovat

S tím impulzem to znám. Tenhle týden mě něco napadlo ve vlaku a já neměla počítač, abych to napsala. Já si tedy stále píšu cestovatelský deník, ale jinak mi deníky nevydržely. Já se spíš podivuji nad tím, kým jsem byla, když jsem byla na základce, a kým jsem teď na střední. Děsná změna.

3 Eliss Eliss | Web | 15. ledna 2017 v 14:00 | Reagovat

Já si připadám někdy hrozně stará, když vidím kolem mě ty puberťáky... Ale hrozně ráda bych se vrátila na bezstarostnou základku... :-)

4 sakay sakay | Web | 22. ledna 2017 v 18:37 | Reagovat

taky jsem myslela, že už tu třídu fakt nedokážu vystát a těšila jsem se pryč, ale teď po roce mi to už docela chybí :) ale jinak si nestěžuju, vejška je skvělá, člověk si všechno řídí sám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama