Leden 2017

náš maturitní ples

29. ledna 2017 v 12:04 | Heaven |  Deník
Fotka uživatele Jaromír Zubák / Photography.
foto: Jaromír Zubák
Tento pátek nastal den D, na který jsme se chystali už rok. Jeden z okamžiků, kdy si uvědomíte, že už nejste děti. Že něco po letech končí a něco nového brzy začne. Tolik příprav, hodiny zkoušení, nervy na pochodu... a to všechno kvůli jednomu večeru? Tak aby to stálo za to!

Neměli jsme maturiťák ve stejném městě jako je naše škola, ale ve vedlejším, protože náš kulturák stojí za prd. Nevyhovující podmínky i prostory. A tak jsme od pondělí jezdili každý den po škole zdobit. Vždycky někdo vzal auto a nabral zbytek třídy. Takže jsem vlastně neměla od pondělí na nic čas, žádný osobní život, nic. Naštěstí už skončilo pololetní šílenství a čekala mně ten týden pouze 1 písemka, ale vracet se každý den domů v 7-8 hodin je na palici. Milion vystřihaných vloček, bambilion balónků a miliarda světýlek - a nakonec se to vyplatilo.

Místo toho, abych podrobně popisovala naše přípravy a co všechno se přihodilo, jsem sformulovala pár rad, které se mohou hodit všem, které tato akce ještě čeká:
• Je úplně jedno, jestli začnete nacvičovat předtančení v září nebo v prosinci. Stejně se budete na poslední chvíli stresovat, že to neumíte.
• Vymýšlejte téma, na které se dá nakoupit hodně výzdoby. Abyste v měsíc před plesem nezjistili, že nemáte nic tématického.
• Nebojte se, že neprodáte lístky. Ještě se o ně lidi budou rvát.
• Kupte si takové boty, na kterých se nezabijete. Nebo se na nich naučte chodit.
• Pro všechny holky: vezměte si s sebou na převlečení krátké šaty a pohodlné boty. Ve dlouhých šatech a vysokých botech stejně dlouho nevydržíte.
• Tvařte se, že je všechno strašně v pohodě, i když jste nervózní jako před prvním rande.
• "Maturitní skleničku" si odneste do šatny, jinak vám ji někdo šlohne.
• Před plesem se najezte. Není nic horšího než nervozita a prázdný žaludek.
• Před předtančením si dejte alespoň jednoho panáka na kuráž.
• Ale do půlnoci se moc neožerte. Pak už to je jedno.
• Až přijdete domů, neklepejte moc hlavou. Pravděpodobně máte ve vlase milion konfet.
• Věřte své intuici a tomu, co jste na na nácviku naučili.
• Když něco spletete, stejně si toho nikdo nevšimne.
• Do šatny si kupte něco k pití (alko i nealko), protože... kdo chce odcházet s prázdnou peněženkou, že jo.
• Hlavně si nechte na taxíka.
• V šatně si hlídejte své věci. Nebo je už nikdy neuvidíte
• A hlavně si to užijte, protože maturiťák je jen jednou za život. Pokud nepropadnete.

Na plese jsme si dávali záležet nejen proto, že chceme být prostě nejlepší, ale taky proto, že jsme oktáva. A ples 8.A., to je vždycky událost. Od těch se očekává něco víc. A ohlasy byly pozitivní. Jakože nemám ráda vystupování před lidmi, ve skupině mi to nevadí, protože vím, že jsme v tom spolu. A takovou třídu jako mám já, tu nikdo nemá.

Bylo to zkrátka úžasný.

harry potter a prokleté dítě - j. k. rowling, j. thorn, j. tiffany

22. ledna 2017 v 16:26 | Heaven |  Knihy
Harry Potter a prokleté dítě/Harry Potter and the cursed child
J. K. Rowling, J. Thorn, J. Tiffany

Speciální vydání pracovního scénáře.
Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.
Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.
Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.

Když jsem se dozvěděla o vydání "další" knihy o Harry Potterovi, nezažila jsem žádný pocit "to musím mít". Až když jsem měla slevu do knihkupectví a nevěděla, kterou knihu si vybrat, padla řeč právě na Prokleté dítě. Jinak bych se k ní možná ani nedostala. Už ze začátku jsem tomu prostě nevěřila. Všichni víme, jak dopadá pokračování oblíbených seriálů a filmů po x letech - hrozně.

Příběh asi nebudu moc rozvádět, protože nechci spoilerovat. Kniha začíná přesně tam, kde skončil 7. díl - na nástupišti 9 a 3/4 - Albus Severus Potter nastupuje do 1. ročníku Bradavic a obává se, do které koleje bude zařazen. Už ve vlaku se seznámí se Scorpiusem Malfoyem, o kterém se v kouzelnickém světě rozšičují nepříjemné drby. A zbytek... si musíte přečíst.

S příběhem to jde nahoru a dolu jako na horské dráze. První jednání je jako když vypijete lahev vína a snažíte se napsat vtipnou fanfikci. Zkrátka občas nevěříte tomu, co čtete. Je to svým způsobem zábavné a zároveň "secondhand embarrasment". Nechci prozrazovat moc děje, ale cestování časem je takové ohrané. Abych pořád jenom nekritizovala, změny v přítomnosti (když kluci měnili minulost) opravdu dávaly smysl. No, alespoň něco.

Když to čtete, poznáte, že to není od Rowlingové. Ona tam dala jenom svoje nápady. Navíc tím, jak je to hra, nevidíte tolik do postav a všechno je jenom "na povrchu". Což je další důvod, proč nebrat Prokleté dítě jako skutečné pokračování. Někdo si jen tak odpoledne po kafíčku napsal fanfikci, které se dostalo (možná neprávem) více pozornosti než těm ostatním. Hm. Celkově jsou dost rozbourané charaktery postav, které se, alespoň podle mně, chovají odlišně, než jak by se chovali podle své osobnosti, kterou vytvořila Rowlingová. Draco je hodnej... Snape je hodnej... Ron je hlupák...

Druhá část už není tak špatná. Trochu té "temnoty" příběh alespoň trochu vyvážilo. Ale stejně víte, jak to dopadne, není to žádný překvapení. Pořád nevím, jaké mám z knihy pocity. Na jednu stranu zábavná a dobře se čte, na druhou stranu totální magořina, nesmyslné promluvy i akce a špatně vykreslené charaktery. Nemůžu říct, že ji doporučuju. Ale jo, přečte si ji, zas až tolik času neztratíte. Pro mně ale Harry Potter už skončil sedmým dílem a tak to prostě je.

2,5/5


playlist - january

16. ledna 2017 v 19:17 | Heaven |  Hudba
Mohli jste si všimnout, že jsem za prosinec nezveřejnila playlist a to hlavně z toho důvodu, že nebylo moc nových věcí, které bych poslouchala. Proto přidávám playlist až teď v novinek je tu vlastně jen první písnička... ale i tak jsem si jistá, že některé znát budete a když ne, třeba narazíte na něco nového :)

Calvin Harris - My Way

Marina and The Diamonds - Valley Of The Dolls

The 1975 - Love Me

cítíš, jak se měníš

14. ledna 2017 v 17:30 | Heaven |  Deník
Zase budu chvíli zadumaná. Někdy stačí jen malý impulz a už se vám v hlavě začínají otáčet kolečka tak rychle, že si začínáte myslet, že pokud je nedáte na papír, vybuchnete.

Psali jste si někdy deník? Já jich měla hned několik. Bylo to ještě před lety, když jsem netrávila tolik času u počítače nebo učením se do školy. Občas, když jsem se prohrabávala starými věcmi, jsem si ty deníky četla. Kromě toho, že se směju vlastní hlouposti, naivitě a trapnosti, všímám si, jak jsem se za ty roky dokázala změnit.


To, co mně trápilo před rokem by pro mně dnes už bylo nepodstatné. Autoškola? Teď, když vidím věci zpětně, říkám si, jak to bylo vlastně v pohodě. Po bitvě je ale každý generál, že? Dříve jsem se hodně obávala o to, co si o mně myslí okolí. Ale teď už vím, že když si o mně myslí někdo něco špatného, není to konec světa a zaobírat se nad tím je zbytečné. Nakonec se za sebe nestydím tolik jako před pár lety.

Když mluvím se svými spolužáky, většinou se shodneme na tom, že si nepřipadáme jako maturanti. Řeknete si, že 8 let na jedné škole je celá věčnost... jenže není. Na jednu stranu mně teď, v posledním roce, chytne podivná nostalgie, na druhou stranu se nemůžu dočkat, až se ponusu dál, protože mám pocit, že už některý lidi nemůžu vystát. Když mi bylo 12, 13, říkala jsem si, jak jsou ti maturanti dospělí, jak jsou samostatní a chytří, ale... vůbec si tak nepřipadám.

A najednou přijdete na to, že vám táhne na 20, zamýšlíte se nad věcmi úplně jinak, přemýšlíte nad tím, nad čím jste doposud nepřemýšleli a... posouvá vás to dál. Měnit svoje postoje je normální, nemusí to znamenat přelétavost. Jako dítě jsem milovala růžovou, potom jsem byla puberťačka a nesnášela jsem si, potom už mi nevadila a teď ji mám zase ráda.

Jo, taky nevím, co jsem tím chtěla říct.