Listopad 2016

playlist - november

27. listopadu 2016 v 17:30 | Heaven |  Hudba
Do listopadového playlistu jsem kromě novinek zařadila i pár vzpomínkových písniček, které už brzo oslaví překvapivých 10 let. Ten čas ale letí, že?

Charlie Straight - Coco

Marina and The Diamonds - Living Dead

Lady Gaga - A-YO

suicide squad

24. listopadu 2016 v 17:53 | Heaven |  Filmy
Výsledek obrázku pro suicide squad Suicide squad/Sebevražedný oddíl
Akční, Fantasy, Sci-fi, Komedie
USA, 2016

Je to dobrý pocit, být ten zlý... Dejte dohromady tým těch nejnebezpečnějších superzločinců na celém světě, kteří si právě kroutí své tresty, vyzbrojte je tím nejefektivnějším arzenálem, který má vláda k dispozici, a pošlete je porazit záhadnou nepřemožitelnou entitu.

V polovině roke 2016 byl internet zahlcený očekávaným filmem s antihrdiny, ale upřímě, já komiksové hrdiny moc nežeru, takže se mi trochu vyhýbal. Nakonec jsem ale i já podlehla menšímu davovému šílenství a podívala se na něj.

Z postav jsem si nejvíce oblíbila Harley Quinn a Deadshota. Joker byl také fajn, ale možná by mohl dostat více prostoru. Enchantress v podání Cary Delevigne nebyla úplně špatná, ale mohli vybrat trochu lepší herečku, do této role mi úplně neseděla.

Ze začátku jsem byla malinko zmatená a film mně tolik nebavil, časem jsem se ale do děje dostala. Bohužel dějová linka byla jednoduchá na úkor kvality. Úžasný soundtrack, skvělá propagace a zajímavé postavy bez kvalitní dějové linky nezaručí bezvadný film.

Film nejspíš ocení o něco mladší diváci než jsem já (ne že bych se považovala na kdovíjak dospělou, ale před pár lety bych takový snímek hodnotila jinak). Zkrátka na to, jak je film propagovaný a dobře hodnocený, jak čekala větší pecku, ale i tak se dá na něj koukat.

Výsledek obrázku pro suicide squad stills

Výsledek obrázku pro suicide squad stills

3/5


marina and the diamonds

19. listopadu 2016 v 18:59 | Heaven |  Hudba
Občas přijdu s nějakým novým hudebním objevem a pokud mně opravdu zaujme, napíšu o něm. Poslední dobou jsem moc nových interpretů neobjevila až jsem si jednou odpoledne pustila písničky od Mariny and The Diamonds. Nebyla pro mně až tak neznámou zpěvačkou. Před lety se hrála její písnička Hollywood napříč rádiem, později i Primadona, ale jinak jsem jí, bohužel, moc pozornosti nevěnovala. Zaujala mně především svým výrazným hlasem, který je v jednu chvíli v neuvěřitelných výškách a pak zase spadne hluboko. Kromě toho má taky zajímavé texty, nad kterými se nejeden zastaví. A čím se liší od ostatních popových zpěvaček? V muzikantský mluvě se moc nevyznám, takže to popsat nedokážu, ale má tu zvláštní osobitou jiskru, která některých dnešních zpěvačkám (jméno si doplňte sami) chybí. Zatím jsem od Mariny neslyšela úplně všechny písničky, ale v následujících týdnech to určitě doženu :)

Bubblegum Bitch
Oh No!

unfriended

16. listopadu 2016 v 17:09 | Heaven |  Filmy
Výsledek obrázku pro unfriendedUnfriended/Odebrat z přátel
horor, thriller
USA, 2014
Laura Barns byla obyčejná středoškolačka, dokud se na internetu neobjevilo video, které do nechutných detailů prezentovalo, jak se sťala na jednom večírku. Dříve všemi obletovaná kráska veřejnou potupu neustála a spáchala sebevraždu. V den výročí její smrti se partička jejích spolužáků "sejde" na videochatu, kde řeší obvyklé teenagerovské problémy, dokud se do jejich skupiny nenabourá neznámý uživatel s přezdívkou Billie227. Kromě toho, že ho nejde ze soukromé diskuze vyhodit, je na tomto uživateli zvláštní i to, že ho velmi zajímá, kdo nahrál na internet ono nelichotivé video. A pak se do diskuze zapojí i jejich mrtvá spolužačka... Pocit, že jde o nechutný vtip, brzy vystřídá absolutní zděšení všech zúčastněných. Neznámý uživatel totiž nezůstává jen u slovních výhrůžek a za pravdou jde doslova přes jejich mrtvoly.

Film je točený zajímavým formátem. A to tak, že vidíte počítačovou obrazovku hlavní hrdinky Blair a všechno, co na počítači provádí. Celý film začíná jako nevinný videohovor našich kladných hrdinů. Postupně se ale ukáže, že nejsou žádní andílci.

Vzhledem k příběhu je formát filmu adekvátní. Občas je ale složité sledovat, co se děje na obrazovce a ještě číst titulky. Možná je lepší pustit si film bez titulků, protože příběh není až tak složitý, takže se nemusíte bát, že se v něm ztratíte.

Nejde o pravý horor, spíš o lekačku pro teenagery, ale stejně jsem měla celkem nahnáno. Hlavní hrdinka, která vypadá na první pohled strašně dobrácky, je úplná blbka, ale jinak jde o příjemný film na nedělní večer odpoledne :)

3/5


stužkovák oktávy

10. listopadu 2016 v 16:55 | Heaven |  Deník
Na podzim se tradičce odehrává menší akce maturantů - stužkovací věčírek nebo taky stužkovák. Spoustu z vás určitě ví, o co jde. U nás na škole se to má tak, že tradicí je se ve všední den opít a pak jít druhý den do školy.

Menším problémem bylo dohodnout se na místě. Nakonec nám jedna holka z bývalé 8.A. nabídla pěkné místo ve sklepní části jedné restaurace, ve které momentálně pracuje. Byla jsem u toho, když slibovala, že pronájem bude jenom za 500... a cenu jídla pro jistotu ani neřekla. Na stužkovák jsme měli vyhrazených 10 tisíc z rozpočtu na maturiťák, ale to byl opravdu strop a neplánovali jsme zbytečně utrácet. Pár dní před stužkovákem nám oznámila, že je cena za jídlo 6 tisíc. A pronájem za 1 tisíc. To jsou teda úplně jiný čísla. A tak jsme jídlo odřekli a každý něco připravil po svém.


Začínalo se mezi 7-8. Dokonce dorazilo 10 učitelů. Prý jich minulé roky dorazilo maximálně 8. Jo, asi jsme začali být oblíbení, po těch letech. Třídní měla při stužkování ke každému malý proslov (jenom pár vět), ale občas se do toho zamotala (co chcete po 2 skleničkách vína). Stužky byly nakonec úplně jiné, ale i tak pěkné. Poznat některý spolužáky podle dětských fotek bylo fakticky těžký, protože (řekněme si to narovinu) všechny malé blonďaté holčičky vypadají stejně :D

Místo bylo skvělé. Nejlepší bylo, že tam byly dvě místnosti. Takže když v jedné hrála hlasitě hudba, ve druhé jsme si mohli povídat. A že to tak později skutečně bylo. Podnapilí (to jsem řekla ještě slušně) spolužáci se po sobě plazili v jedné místnosti a já s dalšími jsme si povídali o filozofickém významu Harryho Pottera a Pána prstenů. Nevadí mi pít alkohol. Navíc kdyby mi nechutnal, nepiju ho. Akorát mám takovou schopnost, že můžu vypít to samé, co vypili lidi tančící na stole a nic mi není. Upřímně, raději se normálně bavím s lidmi než abych šílela a nakonec si nic nepamatovala. Nikoho takového neodsuzuju, jen mi to zkrátka není přirozené.

Ale byla to zajímavá akce. Nejzajímavější záběr z večera byl, kdy jsme já, holky z humanitního bloku a tři učitelky (třídní matikářka, ředitelka matikářka a další matikářka) seděli u jednoho stolu a drbaly :D Do některých učitelů bych ani neřekla, že jsou mimo školu tak v pohodě. Odcházela jsem (s kámoškama) v jednu ráno, což bylo tak akorát, protože pak začali zvracet, což musí být neskutečný smrad, protože sklep jen tak nevyvětráte. Škoda, že druhý den přišlo do školy tak málo lidí. Srabi, nic nevydrží :D

kdybychom se neviděli - cynthia hand

3. listopadu 2016 v 17:57 | Heaven |  Knihy
Výsledek obrázku pro kdybychom se neviděliKdybychom se neviděli/ The last time we say goodbye
Cynthia Hand

Lex byla šťastná. Měla kompletní rodinu. Kluka, co milovala. Kamarády, kteří se na ni nedívali, jako by se měla každou chvíli zhroutit.
Teď je z ní holka, jejíž bratr spáchal sebevraždu. A vypadá to, že už taková bude navždycky.
Lex se teď pokouší poskládat si život dohromady a snaží se vytěsnit, co se stalo té noci, kdy Tyler zemřel. Ale je tu tajemství, které nikomu neprozradila, esemeska, kterou Tyler poslal, co mohla změnit všechno.
Lexin bratr je pryč. A ona zjišťuje, že duchové nemusí být skuteční, aby vám nedovolili jít dál.

Knihu jsem vlastně ani neplánovala číst. Prostě jsem na ní narazila v knihovně a tak mi padla do ruky. Ani recenze jsem nečetla, zkrátka jsem šla do knihy bez jakéhokoliv očekávání a možná jsem udělala dobře.

Lexie (Alexis) chodí do čtvrtého ročníku střední školy. Je blázen do matematiky a její vyzněnou školou je MIT (Matematický institut). Do nedávna chodila se Stevenem, který byl ale pouze "vztahovým experimentem". Má dvě nejlepší kamarádky, rozvedené rodiče a jinak běžný život. Její život se změní před Vánoci, kdy najdou v garáži tělo jejího bratra, který je zastřelil. Co vedlo zdánlivě šťastného kluka k tak strašnému a nenávratnému činu?

Její matka se psychicky zhroutí a začne pít. Otec se už dávno odstěhoval ke své nové přítelkyni a o Lexie se moc nezajímá. Od kamarádů se odcizila. K terapeutovi Daveovi, který ji doporučil psát deník, chodí jen z donucení. Jednoho dne jí zaklepe na dveře stará kamarádka Sadie, se kterou se v dětství kamarádila. Sadie věří na duchy a Lexie se jí svěří, že cítí Tylerovu kolínskou a má pocit, že je stále v domě. Možná to souvisí s dopisem, který je adresovaný jeho bývalé přítelkyni Ashley a který nechal Tyler u sebe v pokoji... Nakonec nachází odpověd na více než jednu svou otázku.

Z děje nebudu prozrazovat více, abych náhodou nespoilerovala. Teď už přejdu k samotnému hodnocení. Jelikož jsem vlastně neměla žádná očekávání, nepřišlo žádné velké zklamání. Naopak, byla jsem příjemně překvapená. Asi bych měla uvést, že autorka si sama prošla něčím podobným jako Lexie - její bratr také spáchal sebevraždu. Nejde přímo o autobiografii, místa, postavy a události jsou jiná. Spíše jde o to, že svoji zkušenost promítla do příběhu, čímž mu přidala na realističnosti.

Do role Lexie se tak snadno vžijete. Někdy až moc, musím říct. Kniha se ze začátku trochu vleče, ale posledních 90 přečtete ani nevíte jak. Nemám ráda nějaké přehaněné sentimentální zakončení, zamilovaný pár při západu slunce a takový věci, ale tento konec se mi vážně líbil. Kniha je hodně čtivá, i když tempo je spíše pozvolné, ke konci autorka přidává trochu drama. Lexie a její kámoši byli takoví fajn nerdi, někdy až extrémní (ty matematické vtipy... kdo jim má rozumět...), ale zase se mi líbilo, že nebyla nezchopná, ukňouraná blbka jak už to v literatuře pro podobnou věkovou kategorii bývá.

Osobně jsem moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Jsou takové, na které během měsíce zapomenete, ale jiné si budete dlouho pamatovat. Možná ne do podrobností, ale pokaždé, když si na ní vzpomenete, se vám vybavá nějaký pocit nebo kousek scény. A ty mám nejraději. Obálka je nádherná a velmi výstižná. Přečtěte si ji a pochopíte.

5/5