,,naše generace je nejlepší"

16. září 2016 v 17:36 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Nepamatuju si dobu, do které jsem se narodila. Znám ji pouze z vyprávění. Mateřská byla nedůstojně nízká, bývalé ruštinářky už se stihly přeučit na angličtinu, Havel byl ještě prezidentem a posledním hitem byla oblíbená americká sitcomová rodinka. Pubertální děti se v té době zajímali o úplně jiné věci než my. Nemusím snad vypisovat, co všechno neměli, to si dokáže každý sám představit. Nechci tu rozebírat, jak se dnešní generace hrozná a podobné, dokola omílané bludy. Chtěla bych se na to podívat z té druhé strany.

Je to tak trochu reakce na článek, který byl nedávno na titulce. Nedokážu si sama sebe, ve svých čerstvých devatenácti, představit, jak budu žehrat nad tím, jak je dnešní generace dospívajících dětí strašná, protože mají lepší mobily než jsem měla já v jejich věku. Protože já jsem taky ještě ta generace. Možná jsem v jejich věku neměla internet po ruce ve dne v noci, ale to z nás ještě nedělá jiné tvory. Děti, které se teď narodily, budou mít zase úplně jiné možnosti, protože technologie se vyvíjí tak rychle, že si toho ani nestačíme všímat. Ve svých deseti letech (tz. září 2007) jsem dostala první mobil. Byla jsem z toho nadšená. Další krok k samostatnosti a dospělosti. Na tu dobu byl docela dobrý. Dokonce s foťákem a přehrávačem písniček. Jo, každý dítě chtělo mobil. Někteří spolužáci ho dokonce měli už od druhé třídy. Čím se lišíme od těch dnešních?

tv, television, and brain image

Na své dětství mám hodně dobrých vzpomínek. Běhali jsme venku, ale ne dvanáct hodin denně. Nejsem tak stará, abych nemohla tvrdit, že jsme v sobotu ráno nevstávali a nečekali na své oblíbené pohádky a pořady. Taky jsme dost hráli počítačové hry, nejvíc The Sims. Každý, komu dnes není více než 30, si tohle zažil. Nebuďme tak pokrytečtí. Neznám tolik dnešních dětí, abych mohla posoudit, jak na tom jsou děti obecně. Mému bratranci je skoro jedenáct. Zná dost Youtuberů a tráví sledováním videí hodně času a taky má rád Minecraft. Donedávna měl dokonce o dost lepší mobil než já. Když ale přijede na víkend k babičce, těší se, až uvidí svoje kamarády a vyrazí na kolo. Mám ještě dvě sestřenice, jednu desetiletou a druhou osmiletou. Obě mají mobily hlavně z toho důvodu, že jezdí sami do školy autobusem a aby si prostě mohly zavolat. Jinak tráví obě spoustu času na kroužkách v ZUŠce nebo u koní. Ale za pár let to může být úplně nijak. Doba se může jakkoliv změnit, ale puberťáci budou vždycky puberťáci, které spojuje spoustu věcí.

Když je vám 12, svět nedává vůbec smysl. Nejste už děti, nehrajete si s hračkami, nechodíte všude s rodiči. Nejste ale ani dospělí, nemůžete se samovolně potulovat po venku a zírat na seriály celou neděli. Pamatuju si, jak náročný byl pro mně rok 2009 a 2010 a nevrátila bych to ani za milion. Prostě se ráno probudíte a nevíte, kam patříte, protože svět kolem vás se mění - škola, zájmy, priority, prostě všechno. V té době jsem se hodně porovnávala s ostatními. Ve své nové třídě jsem viděla spoustu lidí, kteří vypadali bezchybně a chtěla jsem být taky taková. Ne že bych někoho napodobovala. Spíš jsem se inspirovala, možná až příliš. Líbily se mi věci, které bych si dneska nepořídila. Měla jsem pocit, že mně nikdo nechápe. Rodiče se stali nepřáteli, spolužáci byli cizinci, nejlepší kamarádka někým jiným, než koho jsem znala.

Všichni nemají divokou pubertu. Ale každý jsme v té době trochu blbý. Pokud si za pár let tyhle odrostlé děti řeknou, že dělaly chyby a chovali se strašně, bude to jenom dobře, protože to je známka toho, že dospívají. Vinit děti z toho, že jsou rozmazlení a nevím co ještě, je nesmyslné. Dokud jsme děti, i když se cítíme jako největší dospěláci, jsme v rukou rodičů a moc s tím nenaděláme. Později už ale rozhodnujeme sami za sebe a můžeme věci změnit. Když děti sedí jenom před počítačem, tabletem a mobilem, nevytáhnou knížku z police ani paty z domu, mohou za to rodiče. Rodiče, kteří si ulehčí práci tím, že raději posadí dítě k bedně než aby si s ním šli hrát. Rodiče, kteří mu raději koupí ten mobil, jenom aby dal pokoj.

Víte, to, že děti mají lepší technologii, neznamená, že budou šťastnější. Ale lezení po stromech a stavění lesních bunkrů taky nemusí přinést štěstí. Zkuste svoje dítě vytrhnout z kolektivu. Nebo raději ne. Nikdo nechce, aby jeho dítě šikanovali spolužáci proto, že nezná tohle a tamto, protože pořád běhá po lese. Rozhodně nechci omlouvat šikanátory, ale víte, jaký jsou děti. Snažme se je raději vést k něčemu lepšímu než je jen shazovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Shock *Shock | Web | 16. září 2016 v 23:43 | Reagovat

Myslím, že by bylo nejlepší kdyby někdo se zajímal o ten mobil, ale zároveň trávil dost času i venku.

2 Baryn Baryn | Web | 17. září 2016 v 19:17 | Reagovat

Tak s tímhle naprosto souhlasím, popsala jsi to krásně trefně. Zrovna nedávno jsem nad tím uvažovala ... Vlastně jsem začala u jiného problému a to sice nevychované děti. Neřeším moc puberťáky, protože moc dobře vzpomínám na to, jaké záseky jsem měla já sama, a jak idiotské nápady měli mí spolužáci :D patří to k tomu, ale vyloženě se mi ježí vlasy hrůzou, když slyším sedmileté děcko mluvit jak dlaždič (i hůř), které se baví jen urážkami všech okolo a vytahuje se před svýma kumpánama, kolik toho stihl ukrást nebo vychlastat. Já si pak vážně říkám, jestli tohle bylo vždycky a já to nevěděla, protože jsem s nimi nepřišla do kontaktu, nebo jestli dokonce přišla a pouze to vytěsnila, neboť mi to přišlo moc všední a normální na to, abych to považovala hodné za zapamatování si ....?? Těžko říct. A tohle mě prostě zaráží. Ne ta puberta, a nechápu, když má někdo vážně ještě tu náladu peskovat, že dvanáctileté holky jsou zmalované ... No jasně, vždyť to je věk, kdy se začíná s tím make-upem experimentovat ... a kdy víc znamená prostě víc :D

3 Switch Switch | E-mail | Web | 18. září 2016 v 0:56 | Reagovat

Já na své dětství (označuji tak základku, i přesto, že jsem ji opustila teprve tenhle rok xD) vzpomínky hezké mám. I kdybych nepočítala šikanu ve škole. Nikdy jsem nechodila ven a to ani když jsem měla kamarády. Teď je mi to mrtě líto. Být věčně zahrabaná v knihách... Přestalo mě to bavit, ale to dětství nevrátím a nenapravím.

4 cincina cincina | Web | 18. září 2016 v 18:09 | Reagovat

Já měla v podstatě hezké dětství:) Chodila jsem ven s kamarády, hráli jsme různé hry, které dnešní děcka neznají a ani nehrají:) Jezdila jsem na bruslích, kole a koloběžce... ale s věkem se zájmy mění:) Když se sejdu s kamarádkami teď, tak jdeme buď nakupovat, nebo si někam sednout a povídáme si:) Mě třeba hrozně vadí to, když s někým někde jsem a dotyčný vytáhne mobil a začne do něho čučet. Jo, mobil slouží ke komunikaci, ale zase si říkám, jestli to ten člověk nemůže pár hodin bez facebooku vydržet? Nebo jestli ho nudím, když vytahuje mobil a brouzdá po sociální síti?
Upřímně si myslím, že dnešní děcka nejsou o nic lepší, než jsme kdysi byli my. Jasně, technika se vyvíjí a rodič koupí dítěti mobil, aby nevyčnívalo z davu. Hlavně, aby to byl nejlépe I-phone, protože ten má dneska většina lidí. Jen aby dítě bylo co nejmodernější, protože jinak by ho šikanovali...
Ne, v dnešní době plné techniky bych své dětství prožívat nechtěla:) Zlatá moje doba, kdy internet doma byl vzácnost a nejmodernější mobil byla Nokia s anténkou:)

5 Andey Andey | Web | 18. září 2016 v 21:28 | Reagovat

Souhlasím.
Já si nemůžu ztěžovat. Mám pěkný život. Ale na základku bych se už nevrátila, ale tam jde o lidi.
Je to na rodičích, jestli svému dítěti koupí mobil, knížku ´, nebo ho pošlou hrát si ven.

6 MARY || BUBBLEGUM-BITCH MARY || BUBBLEGUM-BITCH | Web | 20. září 2016 v 10:45 | Reagovat

Krásny článok :) Ja som svoj prvý mobil dostala niekedy v treťom ročníku na základnej avšak nebol ani zďaleka taký dobrý ako ten tvoj :D Nemal foťák ani prehrávač pesničiek, myslím, že som ho zdedila po sestre, ktorá ho mala po bratovi... :D :D Proste generačný mobil. Ale svojim spôsobom je logické, že rodičia nechceli utrácať peniaze na mobil pre malého fagana, ktorému vtedy stačilo, že môže napísať smsku alebo si zavolať :D Podľa mňa je dobré nájsť v týchto veciach nejaký zlatý stred. Je potrebné ísť s dobou, technológiám, novým mobilom a tabletom sa už proste nedá vyhnúť, má ich každý. Je pravda, že je trošku čudné, ak má malé dieťa lepší mobil ako niektorí dospeláci ale ak na ňom netrávi všetok voľný čas ale venuje sa aj iným veciam, napríklad športu alebo chodí na tie spomínané krúžky, je to podľa mňa v pohode. Mimochodom, pridala som si ťa do zoznamu obľúbených stránok, snáď ti to nevadí :)

7 Michelle Michelle | Web | 20. září 2016 v 13:54 | Reagovat

Musím říct, že je to srašně pěknej článek a donutil mě se nad vším zamyslet. A máš pravdu, oni se v moc věcech od nás neliší. A mě to, že mají v první třídě lepší mobil než já ani tolik neštve. Ani to, že už tolik nejsou venku, nečtou, nebo jejich závislost na počítačích. Protože někdy jsem úplně stejná :D. Ale co mi vadí je, že spousta sedmi letých dětí má horší slovník než dlaždič, že respekt k dospělým a rodičům je tak mínus 250 a že si myslí, bůh ví jak nemají všechno na háku. A asi jsem pokrytecká, možná jsem byla taky taková. No dobře, v některých chvílích určitě :D. Ale třeba jsem zmoudřela,nebo tak a vidím to teď zase v jiném světle :D. Takže chápu děti ale zase chápu starší lidi, co na ty děti nadávají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama