Srpen 2016

tolik nenávisti?

27. srpna 2016 v 18:48 | Heaven |  Něco k zamyšlení
S tím, jak stárneme, se náš pohled na svět mění. Ačkoliv nás rodičovská výchova nějak sformovala, nikdy nemůžeme od ostatních lidí přejímat všechny názory, pokud tedy máme vlastní hlavu.


Kolem nás se děje tolik věcí, že pomalu nevím, jak s tím vším nakládat. Myslím v obecné rovině i v té osobní. Zprávy na nás valí jednu katastrofu za druhou a vypadá to, že na světě nezůstala snad žádná dobrá duše. A pak se ani nedivím, že lidé, kteří tyhle slátaniny každý večer sledují nadávají, jak je tak dnešní svět strašný, za mého dětství... však to znáte. Další z dnešních "trendů" je mít na všechno názor. Pamatujete na ten strašný humbuk kolem Brexitu? Je to dva měsíce a ticho po pěšině. Každý se k tomu hned začal vyjadřovat jako vystudovaný politolog. ,,A co si myslíš o Brexitu?" ... no, sama nevím. Nemyslím si, že mám k tomu příslušné kompetence. Nechci se zapojit do nekončících internetových potyček, kde na sebe autoři příspěvků jen valí špínu. Nemám ani dost informací na to, abych mohla posoudit, jaké budou důsledky. Jenže když nemáte názor, hned se na vás dívají jako na zaostalého blbečka, co snad nemá doma internet a nesleduje zprávy nebo co... Pomalu každý, kdo umí mluvit, číst a psát, se vyjadřuje k uprchlické krizi. Netvrdím, že to není problém, ale lidé, kteří jsou schopní do jakéhokoliv tématu namontovat uprchlíky a svoje rasistický komentáře, jsou nejhorší. A co když hned nechci vyvraždit všechny Araby? Je ze mně sluníčkář, co si je chce nastěhovat domů.

Asi je to všechno v lidech. V tom, jak se k sobě chovají. Když jsem byla v Maďarsku, všichni se k nám, jako k turistům a hlavně cizincům, chovali mile a příjemně. Když jsme něco nevěděli, vysvětlili nám to a domluva byla na dobré úrovni. Na cestě zpátky do Čech jsme se zastavili na benzínce pro kafe. Byl tam automat, na kterém byly napsané instrukce, ale nikde nebyly kelímky. Ženská za pokladnou na nás hned vyjela ,,To si musíte o kelímky říct na pokladně!" a ,,Musíte nejdřív zaplatit u pokladny a pak si natočit kafe!" ... Aha, asi tam chodím dvakrát denně abych to věděla, že? Pokud jde o dobrý dojem, tady se nezadařilo. Taková blbost a jak vám to dokáže zkazit den. Stejně jako zjištění, že člověk, o kterém jste si mysleli, že jednou může být právoplatný člen vaší rodiny, je strašný debil a může si za to sám.

Já nejsem ničím vyjímečná. Přijdu si jako tuctová holka - nejde mi matika, ráda nakupuju, miluju zvířata a poslouchání hudby, ječím, když na mně sedá vosa. Nemám zvláštní talenty ani nadání. Neudělám díru do světa. Nezměním ho k lepšímu, i když bych chtěla. Chci lidem pomáhat, ale nechci si nabít hubu. Což se ale nejspíš stane. Chci dělat pro sebe i pro ostatní to nejlepší. Chci být užitečná. Když už na tom světě jsem, chci, aby to stálo za to. Nejen pro mně. Ale i pro další lidi, se kterými chodíme po stejné zemi. Nemusíme stavět školy v Africe ani skládat básně o neštěstí, stačí, když občas někomu pomůžeme. My jsme ti, kdo tvoří budoucnost a nemůžeme přece dopustit, aby byl svět kvůli lidské hlouposti a sobeckosti ještě horším místem k životu.

playlist - august

25. srpna 2016 v 20:25 | Heaven |  Hudba
Ups, zase jsem se pár dní neozvala. Po dovolené jsem si užila dva dny doma, ale v úterý jsem jela na tři dny k příbuzným, kde jsem (společně s rodiči) absolvovala několik návštěv a výletů. Bylo to fajn, ale už jsem zase chtěla svoji sprchu a postel! Není nad domov... Zkusím se s těmi články zase polepšit. Byla jsem dnes ještě nakupovat (samozřejmě jsem toho nakoupila víc než jsem měla v plánu) a až se dozvím seznam předmětů na příští rok, vyrazím nakupovat sešity, něco k tomu ještě přidám a udělám něco jako back to school. Zatím si pustíme trochu hudby :)

Panic! At The Disco - Bohemian Rhapsody (cover)


Fall Out Boy - I've Got A Dark Alley And A Bad Idea That Says You Should Shut Your Mouth (Summer Song)


Lana Del Rey - Money Power Glory


kousek maďarska na fotografiích, 1. část

21. srpna 2016 v 14:27 | Heaven |  Deník
Včera večer, po 12 hodinové cestě, jsem se vrátila z dovolené v Maďarsku. Sice jsem měla poněkud ztuhlé nohy, ale i tak to docela šlo. Byli jsme s rodiči ve městě Eger a po výletech v okolí. Užila jsem si to a třeba se tam jednou podívám znovu... Spíše než popisování zážitků se zaměřím na fotky, kterých je tedy přes 200, ale vybrala jsem ty lepší.

město Eger a hrad


ahoj za týden

12. srpna 2016 v 16:17 | Heaven |  Deník
Už téměř týden jsem se neozvala... Upřímně, neměla jsem na psaní článků moc náladu a ani nápady. Příští týden taky nechystám žádný článek. Jedu totiž na týden na dovolenou do Maďarska. Už jsem chvíli doma a fakt se tam těším. Mám pár nápadů na další články, ale ty přijdou až se vrátím. No, mějte se hezky, užívejte si prázdniny a (možné) hezké počasí :)


neslyšeno - richelle mead

6. srpna 2016 v 19:43 | Heaven |  Knihy
Neslyšno/Soundless
Richelle Mead

Ve světě bez zvuku slyší jedna dívka, jak ji cosi volá…
Dívka jménem Fej žije v horské vesnici, kterou sesuvy kamení zcela odřízly od světa. Přežití vesničanů zajišťuje jediné lano, po němž jim přes zrádné skalní stěny posílají jídlo lidé z údolního království.
Naprostá závislost není však to jediné, co Fejinu vesnici sužuje: kam až paměť sahá, zdejší lidé neslyší. Jako by takovéto prokletí nestačilo, začínají nyní ztrácet i zrak. Také zásilky jídla přicházející lanovkou se začínají tenčit... Nadcházejí časy zkázy; obyvatelům horské vsi hrozí tichá temnota a smrt hladem.
Pak ale jedné noci probudí Fej drásavý hluk. Vedena zvuky, něčím do té doby naprosto neznámým, se Fej vydává na velkolepou výpravu - sestupuje po nebezpečně strmé hoře do tajemného království Pej-kuo, kde nalezne neuvěřitelnou pravdu o své vesnici i lásku, která ji navždy změní život.

Spisovatelku Richelle Mead pravděpodobně znáte díky její sérii Vampýrská Akademie a spin-offu Pokrevní pouta. Vydala i pár dalších sérií, ale zatím její jedinou samostatnou knihou je Neslyšno plné čínské mytologie.

V ohledlých horách je jedna vesnice, kde žije také dívka Fej a její sestra Čang Ťing. Celá vesnice přišla z neznámých důvodů už před lety o sluch a dorozumívají se díky znakování. Někteří obyvatelé už začínají přicházet i o zrak - z těch se pak stávají žebráci. Vesnice je odřízlá od světa a jediným zdrojem jídla je košík s jídlem, které posílá správce lana výměnou za vytěžený kov. Fej patří k nejlepším malířkám ve vesnici - spolu s dalšími umělci zachycují pomocí obrazů důležité události ve městě (např. příděly jídla). Čang Ťing už ale také začíná ztrácet zrak. Fej jí chce s obrazy pomáhat, ale nakonec se vše provalí. Čang Ťing má štěstí, že je "pouze" přiřazena ke sluhům a neskončila na ulici. Fej se ale dějí daleko divnější věci - začíná se jí vracet sluch. Nejdřív je to nepříjemné. Nemůže si zvyknout na nové podněty a ruší ji to při práci. Sluch má ale své výhody. Zásoby jídla se změnšují, protože horníci přicházejí o zrak a těží méně kovu. Jediným řešením je slézt po laně dolu a zjistit, jak se věci mají. Potíž je v tom, že všechny, kteří se o to pokoušeli, zabilo padající kamení, které nemohli slyšet. Fej je jejich jedinou nedějí. Společně s Li Wejem se vydávají na cestu do neznáma...

Richelle Mead píše velice čtivě, což je taky jeden z důvodů, proč mám její knihy ráda. Čínská mytologie má od upírů dost daleko, ale o to je zajímavější. Hned ze začátku musím zmínit, že není dbré brát knihu tak vážně, protože se v zásadě jedná o pohádku. Na knihu vesměs sedí definice pohádky - jasné rozdělení kladných a záporných hrdinů, trochu nadpřirozena a podobně. Což ale neznamená, že jde o dětskou knihu pro mrňata. Vlastně je to velmi dobře promyšlený příběh.

Fej mi v některých situacích připomínala Rose z Vampýrské Akademie - paličatá jako mezek a odvážná, ovšem ne tolik vtipná. Líbilo se mi popisování toho, jak začínala slyšet. Nikdy to nezažila a neměla pro ty zvuky potřebná slova. Jak vysvětlíte od dětství hluchému člověku, co je to zpěv nebo praskot? Oceňuju propracovanost a věrohodnost téhle části. Jinak knihu doporučju, třeba na léto je tak akorát i pro ty, které jinak nečtou (242 stran).

4/5


'zobrazeno' není konec světa

2. srpna 2016 v 21:07 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Že má komunikace srz internet svoje výhody, o tom není pochyb. Nejen, že méně otevřenější lidé najdou nové kamarády, ale i udržování kontaktů je neméně důležitou součástí. Preferujete komunikaci z očí do očí nebo raději posíláte zprávy?

Kolikrát jsem četla příspěvky na blogu nebo Facebooku o tom, jak jí nepíše už půl hodiny, ale stejně je online, jak napsat, kdy napsat, co napsat... Člověk je občas nejistý pokud jde o komunikaci s někým, kdo se mu líbí. 'Zobrazeno' - neoblíbené slovíčko všech, co používají Messenger - může svítit jako varovný majáček. Přečetl si to, ale neodepisuje? Ignoruje mě? Nechce se se mnou bavit, protože jsem trapná nebo...?

Katastrofické scénáře se v hlavách začínají utvářet téměr samovolně. dělat ale kvůli tomu unáhlené závěry je úplně zbytečné. Na jednu stranu, řekněte zamilovaný třináctiletý holce, ať si nedělá starosti, na druhou stranu, kdo z nás občas neodepsal, i když si zprávu přečetl. Třeba já, když si s někým píšu, dělám ještě spoustu dalších činností. V mezičase, kdy si zprávu přečtu a kdy odepíšu, promýšlím, co napíšu a jak dál rozvedu konverzaci... nebo na to časem zapomenu a odepíšu až za pár desítek minut... hodin... Stává se to. Třeba nevědomky. Možná by zrušení políčka 'zobrazeno' zachránilo pár vztahů (i když přehnaně žárlivý partner nevěstí nic dobrého).

Proto psaní neberu na stejnou váhu jako normální konverzaci. Když s někým mluvíte, ať už po telefonu nebo přímo tváří v tvář, slyšíte (a vidíte) jeho prvotní reakci. Nejsou mezi vámi hodiny a hodiny mlčení než druhá strana zareaguje. Můžete se klidně umět dobře přetvařovat, ale z lidských gest i obličeje se dá vyčíst více než jen ze slov. Možná bych tomu psaní nepřikládala tak velkou váhu a nenaháněla někoho jen proto, že na 'zobrazeno' se blbě kouká...