Únor 2016

shrnutí: únor

29. února 2016 v 15:59 | Heaven |  Deník
Další měsíc uběhl jako voda a jsem tu s dalším shrnutím. Za únor se stalo celkem dost podstatných věcí, ale i tak budu muset trochu zapátrat v paměti...

Ze začátku měsíce jsem hodně hodin v autoškole, protože mě čekaly zkoušky, které se konaly 8. února. Trochu mě uklidňoval fakt, že jsem věděla, kam ráno přijít a že jsem si mohla dát věci k mamce do kanceláře, ale potom už jsem tak klidná nebyla. Testy byly v pohodě. Tam jsem měla jen jednu chybu. Jízdy už ale nedopadly podle mých očekávání (a co hůř, podle očekávání pana komisaře), hlavně díky nervům, které jsem ztratila během tříhodinového čekání. (Podrobněji popsaný zážitek.)

O pár dní později (11. února, myslím) jsem byla vybírat nové brýle. Vyzkoušela jsem si asi 40 různých variant, barevné, plastové, se silnějími obroučky, kulaté, hranaté... Zvítězili nakonec poněkud větší, tmavě hnědé brýle, se kterými jsem nehorázně spokojená. Pár dní trvalo, než jsem si na ně zvykla, ale dnes už bych je nevyměnila.


12. února byl maturitní ples 4.C našeho gymplu. Tentokrát se to konalo na jiném místě, náhodou v kulturáku, který mám 5 minut od domova... takže jsem nemusela při přípravě nikam pospíchat. Hlavní sál byl o hodně menší, tudíž jsem na nikohopři šerpování neviděla. Tento ples jsem si asi nejvíc užila, byl celý takový... zajímavý.

Během dalšího týdne jsem si byla vyzvednout nové brýle a 19. února už jsem se s nimi předáděla na plese 4.D. Opět to bylo na stejném místě. Dorazila jsem asi až v půl devátý (ples byl od sedmi), tak jsem se domluvila s kamarádkama, protože jsme tam nepotřebovaly být na šerpování, jelikož jsme tam nikoho neznali. Jo a taky jsem šla předtím na spinning, jelikož jsem tam už asi 2 týdny nebyla a potřebovala jsem poté více času na přípravu. Celkově mě ale tento ples vůbec nebavil. Asi proto, že už byl třetí v pořadí a tak blízko po předchozím. Každopádně jsem po desáté zavolala rodičům, ať mi přijdou naproti (i když to mám blízko, nechci chodit po tmě sama) a zabalila jsem to.

25. a 26.února jsem měla další jízdy. Ve čtvrtek to byla docela pohodička. Pan instruktor tvrdil, že to bylo docela dobré. Ale v pátek jsem to kazila. Aby ne. Byla jsem hodně unavená ze školy. Pátky odpoledne jsou nejhorší (dělají to schválně?) - monolog z němčiny, písemka z angličtiny a pak výplach mozku na latině. No a tak jsem fakt dělala nesmysly. Jezdit hodinu a půl po městě je opravdu na bednu. To se v praxi nejspíše nestane, leda že bych se ztratila v Praze...

girl, outline, and drawing image

Mluvila jsem už vůbec o škole? Ani ne. Poslední dobou jsem to docela flákala. Ale známky mám ucházející, dokonce se mi povedlo napsat dvě písemky na 100%(z angličtiny a zeměpisu). Přemýšlím, co zajímavého se stalo. Hm, asi nic.

Dnes je vyjímečné datum a proto je takový vyjímečný den. Měla jsem zkoušky. Původně nás tam mělo jít asi 5 nebo 6, ale všichni to odřekli, takže jsem šla sólo. Co si budeme povídat, trochu mě překvapil vyděsil sníh, který jsem ráno spatřila na silnicích. A silničáři zřejmě zaspali nebo co, protože jsem zacelý den nikoho neviděla. V půl osmé jsem přišla s mamkou do práce, sedla si k ní do kanceláře a v osm přijel pan instruktor a i s komisařem jsme nasedli do auta. Podmínky nebyly úplně nejlepší, ale nakonec jsem to zvládla. Mám řidičák! Tedy, ještě ne. Až za 14 dní. Snažila jsem se být v klidu a soustředit se jen na řízení, abych prošla, což se vyplatilo. A ve tři čtvrtě na devět jsem byla už zpátky u mamky. Měla jsem se vrátit do školy, ale nechtělo se mi na písemku z matiky a fyziky (zvlášť když si je nemusím dopisovat), takže jsem se na chvíli zašila v kavárně. Čekala jsem, až taťka odjede k zubaři, vrátila jsem se domů, chvilku jsem tam pobyla, potom jsem se šla k fotografovi vyfotit, najíst se zpátky domů a šup zpátky na úřad (dnes již potřetí) podat žádost o řidičák.

Tento měsíc byl náročný a jsem ráda, že ho mám za sebou. Do března vykročím s čistím štítem a úsměvem na rtech :)

fashion inspiration #2

27. února 2016 v 17:26 | Heaven |  Móda
Po nějaké době by to chtělo další odlehčený článek... hlavně asi z toho důvodu, že se mi nechce nic moc psát. Ale už mám promyšlený nějaký další články, které chystám na příští týden. Každopádně v pondělí v 8:00 mám opravné zkoušky v autoškole, tak mi držte palce!

charlotte russe, fashion, and shellystuckman.com image

sedmilhářky - liane moriarty

24. února 2016 v 16:17 | Heaven |  Knihy
Sedmilhářky/Big little lies
Liane Moriarty
Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi.
Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery.
Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití.
Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii.

Moc se mi líbila předchozí kniha od Liane Moriarty jménem Manželovo tajemství a proto jsem neváhala s koupí Sedmilhářek, když jsem je viděla v knihkupectví.

Kniha začíná v první den školy, když Jane, vezoucí do školy svého synka Ziggyho, potká Madeline, která také veze svou dceru Chloe do školy. Madeline je hodně upovídaná a zábavná osobnost a tak Jane seznamuje s chodem školy, na koho si má dávat pozor a vlastně se z nich stanou kamarádky. Jane se spřátelí i s další Madelininou kamarádkou Celeste, která má svoje neposedná dvojčata také v první třídě. Každá má ale jiný životní příběh. Celeste žije v luxusu, nikdy nemusela pracovat a na charitu může dát tolik peněz, kolik jenom chce, protože její manžel vydělává velké částky. To si ale také nese svoji daň. Jane je ve městě nová. Z matek je patrně nejmladší. Otěhotněla po románku na jednu noc, ale za Ziggyho je neskutečně ráda. Problém je v tom, že jedna matka ve škole tvrdí, že Ziggy šikanuje její dceru a sepsala i petici za jeho vyloučení. Madeline vychovává kromě mladších dětí ještě svou 14 letou dceru, která ale inklinuje spíše ke svému otci, který je Madelinin bývalý manžel a jeho nové ženě, kteří vedou až příliš zdravý způsob života plný veganské stravy, lidských práv a jógy. Všechny jejich potíže vyvrcholí na kvízovém večeru, kdy dojde k vraždě jednoho z rodičů.

Liane Moriarty prostě umí psát. Její knihy jsou výborně promyšlené. Začíná to tak nevině, nic se neděje a během knihy se všem postavám obrátí život na ruby a vy jen nestačíte valit oči. Je pravda, že tu nemuselo být tolik "okolností" okolo, které by někomu mohli přijít zbytečné, ale i tak to bylo skvělé. Kniha se čte moc dobře, takže vám ani nepřijde, že jste přečetli tolik stránek...

Je tu velké množství charakterů, ale každý je něčím specifický, proto není takový problém si je po pár desítkách stránek pamatovat. Nejsympatičtější mi přišla střeštěná Madeline, ale všechny charaktery byly jinak velmi propracované. Comě ale rozčilovalo byly matky, které sami sebe považovaly za ultra vytížené, přitom některé ani nechodily do práce a o ránu chodily na kafíčko do kavárny s výhledem a pobřeží. To jediné mi přišlo trochu přitažené za vlasy... Když jsem pak na konci vzpomínala na začátek knihy, dávalo mi to vlastně všechno smysl a to jsem některým informacím nepřikládala ani velkou váhu a nakonec se ukázaly jako důležité. Každopádně knihu doporučuju!

4/5


aby se lépe vstávalo

22. února 2016 v 17:58 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Znám - a upřímě nechápu - lidi, kteří si nastavují ráno budíky na každých 5 minut a to i hodinu před tím, než mají doopravdy vstát. Zaprvé bych byla už od půl šesté jsem napůl vzhůru a další hodinu by mě v hlavě tlačila myšlenka na to, že musím vstát a co vše mě dnes čeká za povinnosti. Zadruhé bych mohla ještě v klidu hodinku snít a nevědět o světě. Zatřetí bych zřejmě neměla ani kapku vůle.

Každopádně brzké ranní vstávání známé všichni a málokdo ho snáší dobře. Mám pár tipů, jak ho lépe zvládnout. Doufám, že to donutí vstát i toho nejlínějšího lenocha.

• Vstaňte pokud možno hned po budíku. Čím déle se budete válet, tím je větší pravděpodobnost, že se budete dál válet a nedejbože usnete. Já vím, že ležet ve vyhřátém pelíšku je boží, ale právě ten čas skončil, je mi líto...
• Připravte si oblečení už předchozí večer. Uvidíte, že otravná povinnost hrabat 20 minut ve skříni odpadne. Nebudete se muset rozčilovat, že nemáte druhou ponožku a hned vám bude lépe na světě.
• Zacvičte si. Tedy, nemusí to být nutně běhání kolem domu nebo něco jiného a drastického, ale obyčejné protažení svalů bezvadně pomáhá.
• Vypijte něco. Nejlépe sklenici vody.
• Snězte snídani. Nejlepší způsob, jak nastartovat mozek a vlastně celý organismus. Ovoce a zelenina jsou nejideálnější, ale v podstatě jakákoliv snídaně už je dobrý začátek dne.
• Spěte tolik, kolik potřebujete. Někdo potřebuje spát 8 hodin, jinému stačí 6. Vím, že některé chytré, "věděcké" články říkají, že podle věku máte spát tolik a tolik hodin, ale já si myslím, že by to mělo být podle potřeby člověka. Já spím v průměru 7 hodin a pokud spím déle, už se mi nechce moc vstávat...
• Pusťte si nakopávají hudbu. Pokud vám to tedy spolubydlící dovolí, že.




top knihy za rok 2015

20. února 2016 v 18:47 | Heaven |  Knihy
Z nějakého důvodu jsem na konci roku (resp. na začátku nového) nepřidala žádné knížní shrnutí a ani top knihy, které jsem v roce 2015 přečetla. Je tedy na čase tento přehled sepsat. Knihy jsou náhodně seřazené.

Scarlet (The Lunar Chronisles #2)
Marissa Meyer


Pohádka o Červené Karkulce přepracovaná a zasazena do budoucnosti navazuje na předchozí díl o Cinder, která je obdobou pohádkové Popelky. Kniha se moc hezky čte a příběh má spád. Pokud hledáte neokoukanou, ale kvalitní dystopii, doporučuji tuto sérii.

orange is the new black

18. února 2016 v 15:40 | Heaven |  Seriály

drama, kromedie
USA, 2013-?
hrají: Taylor Schilling, Laura Prepon, Kate Mulgrew, Jason Biggs, Natasha Lyonne a další

Piper Chapman žila spokojeně se svým snoubencem až do té doby, než ji obvinili ze spolupráce s drogovou dealerkou Alex Vause, se kterou měla před lety i vztah. Nastupuje tedy do federální věznice, kde je všechno ještě těžší, než to vypadá. Rozmanitost kolektivu rozvjíjí příběh nejen Piper, ale i dalších vězenkyň.

Děj jsem příliš nerozvláděla hlavně z toho důvodu, že má spoustu vedlejších linií a provázanost příběhu ho neumožňuje jednoduše popsat.

Hlavní postava Piper je ze začátku vyjevená a nejistá z nového prostředí. Měla jsem ji na začátku docela ráda, zdála se být taková v pohodě, jenom trochu moc poučovala ostatní. Možná se jen projevila její pravá osobnost, možná ji změnilo vězení, každopádně mi začala lézt na nervy zvlášť po té, co přehodnotila svoje vztahy. Rozhodně mám mnohem raději jiné postavy. Nicky byla hrozně fajn. Jenom škoda, že od první půlky 3. řady už není v seriálu. Další mojí oblíbenou postavou je Morelová (většinou si všichni říkají příjmením, proto si občas nemůžu vzpomenout na jejich křeštní), která je přítomná po celou dobu seriálu.

Vlastně nemáte šanci se u seriálu nudit, protože se pořád něco děje. Ať už více nebo méně šokujícího. Tvůrci si s ničím neberou servítky a všechno naservírují tak, jak to je. Vězenkyně nemluví jako učebnice. Každopádně jestli vás tento seriál chytne, už vás nepustí. Doporučuji!

playlist - february

16. února 2016 v 16:54 | Heaven |  Hudba
Další měsíc přidávám zhruba po měsíci, tak jako obvykle. Není k tomu moc co dodat, přeji příjemný poslech :)

Coldplay - Adventure Of A Lifetime

The 1975 - Girls

R.E.M - Oh My Heart

25 days blogging challenge - day sixteen

13. února 2016 v 16:43 | Heaven |  25 days blogging challenge

názor na drogy a alkohol

Alkohol také patří pod pojem drogy a tím začnu. Drogou může být v podstatě cokoliv, od "neškodného" kofeinu až po tvrdé drogy. Proti alkoholu nic nemám. Opět tu ale platí poučka všeho s mírou. Všichni si dokážeme představit, jak dopadají lidé závislí na alkoholu - opustí rodinu, práci, stanou se z nich bezdomovci a tak dále. To je problém, který už je s námi od začátku toho všeho a těžko se bude řešit. Jednu věc, kterou opravdu nechápu je to, proč spoustu lidí (vlastně ještě dětí), začíná pít tak brzo.

Včera jsem byla na dalším plese. Samozřejmě jsem tam potkala spoustu lidí ze školy, ještě aby ne, a mimoto i nějaké holky z malého gymplu, což je vlastně druhý stupeň. 13,14, řekněme max 15 let. A všichni, kdo kdy na maturitním plese byli, vědí, jak to tam zhruba chodí. Pije se hodně. Nechci je odsuzovat, třeba nepili, ale... Jako rodič bych svoji dceru někdy ve 14 letech na podobnou akci nepustila, jelikož těď už vím, co všechno to obnáší. Nechápu, co je to za módu. Je mi jasný, že když jste v pubertě, tak se chcete chovat jako největší dospělák a zkoušet takovýhle věci. Mě to v tomto věku nic neříkalo. Prvně jsem se opila až po osmnáctých narozeninách. Kdybych přišla někdy dříve domů nalitá, rodiče by mě pěkně hnali.

girl, grunge, and cigarette image

Jednou za čas se to zdá být jako dobrá možnost strávit večer, ale pořád? Každý víkend vyrážet někam do hospody, tam se ožrat, nevědět o sobě další den a co mi zbyde? Akorát bolehlav a pár trapných historek od kamarádů. Nemohla bych žít takovým životním stylem, protože v tom nevidím žádný výsledek, pokrok, zkrátka nic. Akorát si zabjíte mozkové buňky.

A co další drogy? V podstatě o nich nemůžu nic moc napsat, protože s nimi nemám žádnou zkušenost. Jednou jsem akorát zkoušela kouřit. Nechápu, co kdo na tom vidí, nic extra to není. Navíc mi dost vadí ten smrad, co se z cigaret line. Proto jsem pro zákaz kouření v restauraci. Nechci, aby mi někdo čadil pod nos. Ať s tím jsou raději ven. Na včerejším plese se sice nesmělo kouřit, ale to nikdo nedodržoval a na chodbách byla parádní oblaka. Až mě z toho štípalo v nose a oči. A taky jsem měla načichlé všechno oblečení. Všechny drogy ale ničí zdraví a lezou do peněz, proto je lepší se jim vyhýbat.


domov

11. února 2016 v 17:04 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Domov - to není jenom místo, kde momentálně žijeme, ale především místo, kam se rádi vracíme. Místo, kde budeme hledat bezpečí a ochranu před okolním světem. Nemám svůj domov spojený jen s místem, ale také s lidmi. S rodinou především. Hlavně v případě, pokud mluvíme o bytě, kde žijeme. Když jsem dlouho pryč, stačí takových 5 dní, můžu být sebešťastnější, ale stejně se mi časem začne svým způsobem stýskat po starém známém domově. Zkrátka se pokaždé těším domů. A jsou to každodenní zvuky z ulice, způsob, jakým při západu slunce dopadají paprsky na protější budovu a vypalují mi zorničky,... různý obyčejný věci, kterých si ani nevšimnete, dokud nejste pryč.

book, easel, and jk rowling image home and quote imageDaria, quote, and home image

Je mi líto všech, kteří to takto nemají, ať už je to způsobeno špatnými vztahy v rodině nebo něčím jiným. Nedokážu si představit, že bych se po těžkém dnu neměla kam vrátit. A nebo nechtěla. Každý si zaslouží plnohodnotný domov. K místu, které nebude jen hezké, ale ke kterému bude mít i citový vztah, který nevznikne přes noc. Jakotžo z větší části introvertní člověk jsem na své prostředí dost vázaná. Jasně že nemůžu být doma pořád a občas je dobré někam vypadnout, ale to, kam se vracím, je pro mě důležitější než to, kam jedu. Mám ráda svůj domov, i když jako město má své, občas dost podstatné, nedostatky.

já a moje zkoušky

9. února 2016 v 16:29 | Heaven |  Deník
Dneska byl pro mně extrémě náročný den. Čekaly mě totiž záverečky v autoškole.

V pondělí odpoledne jsem měla své poslední jízdy. Nebylo to úplně nejlepší, ale nebyl problém s tím, abych šla na zkoušky. Cvičné testy jsem psala na adekvátní počet bodů, s tím tedy také nebyl problém. Původně jsem měla přijít na úřad na osmou hodinu ráno, ale kvůli nějakým změnám, jejiž původ mi není znám, jsem já a moji "spolužáci" museli dorazit už na půl osmou.

Abych sebou netáhla celou tašku, odložila jsem si věci k mamce do kanceláře. Pracuje totiž u registru řidičů, což je shodou okolností vedle testovací místnosti. Takže pan komisař je vlastně její kolega. Jelikož se za mamkou občas stavím, jsem tam jako doma. Když jsem odcházela z její kanceláře, hned ze mě pan komisař vytáhl peníze a doklady. Nemyslete si ale, že jsem kvůli tomu měla nějakou protekci, to vůbec ne. Další půlhodinu jsme jen tak na chodbě čekali, kdy nás konečně vyzvou.

Test byl v pohodě. Tedy, hned první otázka mě zarazila, ale bylo to moje jediná chyba (měla jsem 48 z 50 bodů). Když se pan komisař ptal, jestli všichni víme, kde je registr, neodpustil si poznámku ,,To by byla ostuda, kdyby jste to nevěděla!" a společně s paní instruktorkou se zasmáli. No jo, srandičky srandičky...

Celkem nás šlo na zkoušku 6. Já, společně s dalšími třemi lidmi, jsem byla dovezena do vedlejšího města, kde má autoškola základnu. Tam jsme čekali, až na nás dojde řada. Upřímě, nečekala jsem, že budu čekat tak dlouho - 3 hodiny. 3 hodiny jsem tam jenom seděla a čuměla do blba. Což mě vynervovalo ještě více, protože když člověk nemá co dělat, tak hlavně přemýšlí. Na řadu jsem se dostala až v půl dvanácté.

Už jsem to vyprávěla hodně lidem, takže se v tom nebudu moc šťourat, jízdu jsem prostě neudělala. Myslím, že se na tom dost podepsaly nervy. Teď plánuju ještě do autoškoly zavolat, abych si domluvila 1 nebo 2 jízdy abych před další zkouškou nevyšla ze cviku.

Domů jsem se vrátila po půl jedné a už jsem se trochu uklidnila. Jasně že se nic neděje, pokud je tady ta možnost jít na opravu, ale stejně mě to rozhodilo. No nevadí, nejsem jediná na světě, že? Příště budeme chytřejší, drahoušku.