odpusťte mi, váš leonard - matthew quick

9. ledna 2016 v 17:33 | Heaven |  Knihy
Odpusťte mi, vás Leonard/Forgive me, Leonard Peacock
Matthew Quick

Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu...

Tato kniha už mě před delší dobou zaujala svým popisem. Když jsem jí, trochu neplánovaně, vybrala k narozeninám, ještě chvíli mi ležela na poličce než na ní přišla řada.

Leonard je poněkud odlišnější od jeho vrstevínků. Kvůli tomu je také hodně osamělý. Jeho sebestředná matka se věnuje více móodnímu návrhářství než svému synovi. Leonard si moc dobře rozumí se svým sousedem Walterem, který ho dovedl ke starým detektivním filmům. Stařík i Leonard jsou rádi, že mají alespoň nějakou společnost. Leonarda ale tento svět dohání k šílenství. Občas, místo školy, se převleče za dospělého. Vezme si kabát, klobouk a tašku a cestuje s dospělými lidmi vlakem do práce, ale ve skutečnosti jen zkoumá svět dospělým. Po dlouhých úvahách dospěje k názoru, že na tomto světě nechce žít, že nechce být tím beznadějně smutným a mrzutým dospělým jako jsou cestující ve vlaku. Po svém dědovi má nacistickou pistoli, kterou hodlá uplatnit hned jak vyřídí pár posledních věcí. Spolužákovi, jehož hru na housle poslouchá každý den o obědové pauze, chce věnovat většinu svých úsporů, aby se jeho rodina v Íránu měla lépe. Svému oblíbenému učiteli Herr Silvermanovi chce dát odznak svého dědečku z druhé světové války. Lauren, dívku, kterou potkal ve vlaku, chce vyznat lásku. Potom už jen zabije svého bývalého kamaráda Ashera, sebe a dílo bude dokonáno. Vše si dokonale naplánoval, ale do cesty mu vleze pár záležitostí, které se mu pokusí jeho plány narušit.

Leonard je nepochybně inteligentní kluk. Trochu samotářský, ale spíše nedobrovolně. Cituje Hamleta, přemýšlí nad věcmi jinak než ostatní a má tohoto světa dost. Trošku mi trvalo, než jsem se zžila s jeho postavou a vcítila se do jeho problému. Dost mě šokovalo, když jsem zjistila, co se dělo mezi ním a Asherem, i když jsem to tak trochu tušila. Z dalších postav mě hodně zaujala Leonardova matka, což byla mrcha nejvyššího stupně, ale škoda, že dostala tak málo prostoru na konci knihy.

Musím říct, že knížka se strašně dobře četla. Pokud znáte knihu Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena, určitě víte, že jsou tam poznámky pod čarou. Je to zajímavé zpestření, na druhou stranu, trošku to ruší, zvlášť když je poznámka pod čarou na skoro celou stranu. Styl vyprávění mi vyhovoval. Četla jsem různé reakce (tak, jako vždy) ostatních čtenářů a někomu přišla kniha vtipná. Mě tedy moc ne. V celé knize panovala spíš taková depresivní atmosféra, až trochu tragická. Jen prostě čtete a čtete a čekáte, jestli to Leonard opravdu vzdá nebo ne. Z některých scén mi bylo opravdu smutno. Je pravda, že sem tam Leonard nebo někdo další prohodil vtipnou hlášku, ale za vtipnou knížku bych ji nepovažovala.

Upřímě, je trochu těžké přesně určit o čem celá kniha je. O smrti? O sebevraždě? O nevyřízených účtech? Ne, to asi ne. Každý si tam pravděpodobně najde něco jiného. Každý z ní bude mít jiné pocity. A to je na tom to zajímvé, jak se odlišujeme, ale zároveň jsme všichni neuvěřitelně stejní. Určitě si knihu přečtu znovu - někdy v budoucnu. Pořád nad ní musím přemýšlet. Otevřený konec, no co může být horšího? V tomto případě ale nešlo vybrat jinou možnost.

,,Co to celé znamená?" zeptám se, abych mu udělala radost.
,,Musí to něco znamenat?"
,,Nevím. Myslel jsem, že umělecká díla by měla něco znamenat."
,,Nemůžou existovat bez vysvětlování? Proč jim musíme přisuvoat nějaký význam? Potřebujeme úplně všemu rozumět? Třeba obraz existuje proto, aby probouzel pocity a emoce, tečka. Ne aby něco znamenal"
- ukázka, str. 221

4,5/5

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andey Andey | Web | 10. ledna 2016 v 11:07 | Reagovat

O této knížce jsem poprvé slyšela na tvém blogu, ale nikde jinde ne. Určitě je to zajímavá knížka, tak uvidím, jestli se k ní někdy dostanu. Moc nemusím otevřené konce. :)
Pěkná recenze. :)

2 Pal Pal | Web | 10. ledna 2016 v 16:01 | Reagovat

Už jen ten popis zní velmi zajímavě, o téhle knížce jsem nikdy předtím neslyšela, ale vzbudila jsi moji pozornost. Díky moc za recenzi! :]

3 Ooomarie Ooomarie | Web | 10. ledna 2016 v 16:02 | Reagovat

O knížce jsem nic moc neslyšela, ale párkrát už jsem jí někde viděla. Na první pohled mě zaujala svou obálkou, a nyní, po přečtení tvé recenze, bych si knihu chtěla vážně přečíst, protože zní opravdu strašně zajímavě :)

4 *Anne *Anne | Web | 11. ledna 2016 v 18:34 | Reagovat

Všude jsem na ní viděla ukázky a Luxor znám jako svoje boty,takže mi neušla. Upřímně mě ale moc nezaujala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama