životní úloha: hledání sebe sama

9. prosince 2015 v 15:06 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Člověk by se dal rozdělit na tři části: ta část, kterou znají a pozorují ostatní, část, kterou si myslíme, že jsme a ta, kterou doopravdy jsme. První dvě lze přetvářet podle toho, jak se to zrovna komu hodí, ale ta poslední je tu nastálo. A proto je nejzáhadnější.

,,Some of us have to grow up sometimes
And so, if I have to I'm gonna leave you behind"

Podle mého je hledání sama sebe jeden z největších a zároveň nejtěžších úkolů v životě. Každý si tím musí projít ať chce nebo ne. V dětství máme rádi nějaké věci, hračky, pohádky a kamarády, ale časem se to mění. I když to bolí, často až moc, že o někoho důležitého přijdeme. Třeba o kamaráda z děství. Odstěhuje se, odejde na jinou školu a nebo si prostě už nerozumíte. Všechno nemůže zůstat stejné a my už vůbec ne. Vyvíjíme se. Učíme se nové věci, získáváme nové zkušenosti a nový pohled na svět.

Lidé mohou statečně prohlašovat: ,,Můj názor se nikdy nezmění, já jsem z ocele." Hledání sama sebe ale není o ohýbání hřbetu podle situace. Když jsem byla malá, měla jsem hodně ráda růžovou ve všech možných odstínech. Dnes dávám přednost černé a růžovou volím jen okrajově. Ti, kteří chtějí sportovat určitě nevyzkouší jen jeden sport a neřeknou si ,,Jo, to je to, co chci dělat, tomu se chci věnovat." Hodně z nich vyzkouší víc sportů a od některého upustí, protože mu zkrátka nesedí, nevyhovuje. Hledají se.

world, travel, and find image

Když se ohlédnu do minulosti, vidím, jak moc jsem se změnila. Lidi, kteří mě moc neznají, to na mě nevidí, ale já ano. Občas si říkám, jestli to jsem ještě pořád já. Co to dělám? A proč? Ale vyhovuje mi to. To, jaká teď jsem. Vím, že nejsem dokonalá a je ještě pořád co měnit, ale fakticky nemůžu v osmnácti říct, že tohle jsem já. Jen si sami řekněte, jak dobře se umíte popsat. Vzhledem k událostem a zážitkům z poslední doby si říkám, jestli jsem opravdu introvert nebo ne. Jenže žádná přesná definice není a nikdo přece není stoprocentní introvert. Někdy se chovám tak, jindy trochu jinak v závilosti na momentálním rozpoložení. Jsem snad nestálá? Dobrý bože, jen to ne... Když se ale podívám, že spoustu koníčků jako je blogování, čtení knih a také kamarádi, se mě drží dodnes (nebo já jich), říkám si, že přeci tu musí být něco stálého.

Proč je hledání sebe tak důležité? Protože když nevíte, kdo jste a co chcete, nikdy si nemůžete jít za svými cíli. Znát svoje slabiny i přednosti vám neskutečně umožní minimalizovat škody na svých činech. Jistě, občas tu jsou vnější vlivy a něco se prostě podělá.

Kdo může říct, že se doopravdy zná? Podle mého názoru málokdo. Ale máme ještě celý život na to, abychom to zjistili.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. prosince 2015 v 17:11 | Reagovat

Dej si na hledání záležet, abys neskončila jako zatoulané koťátko z pohádky. :)

2 barajandakova barajandakova | 9. prosince 2015 v 18:19 | Reagovat

Já si myslím, že většina lidí sami sebe hledají v podstatě celý život. Chci říct, že i když už si někdy někdo myslí že sám sebe našel, změnit se to může kdykoliv.
Například v manželství.
Každý třetí manželé se v dnešní době nakonec rozejde. A právě tyhle lidi mi příjdou že sami sebe jeste stale nenasli. btw. Máš to moc hezky napsané :-)

3 clo. clo. | Web | 10. prosince 2015 v 17:05 | Reagovat

najít sama sebe je hrozně důležité ale zároveň hrozně těžké. vždyť kolik lidi sami sebe vlastně doopravdy znají? přesně jak jsi to napsala. podle mě málo kdo.
já si vždycky říkám, že za těch 17 let už jsem poznala, kdo jsem. znám se, jsem předvídatelná. ale občas sama sebe taky pořádně zaskočím některými svými reakcemi.
tohle hledání prostě začíná dnem, kdy se narodíme, a končí momentem, kdy naposledy vydechneme. a to mi prostě nikdo nikdy nevymluví.

4 Andey Andey | Web | 10. prosince 2015 v 20:27 | Reagovat

Podle mě se nikdo nezná na 100%. Taky se měním a nedokážu přesně říct, jaká jsem. Když jsem musela dělat projekt do školy a napsat tam svoje vlastnosti, tak jsem vůbec nevěděla, co tam napsat.
Člověk má sám na sebe subjektivní pohled a nevidí se tak, jak ho vidí ostatní.
Pěkný článek :)

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 11. prosince 2015 v 14:51 | Reagovat

Tohle téma je vždy ošemetné, ale ráda jej rozebírám :)) . Člověk se vyvíjí. To bez pochyb. Dokonce mám pocit, že to je snad náš největší problém - proces, který nemůžeme ovlivnit. A to je podle mě smysl celého bytí - růst.

6 I r i s I r i s | Web | 13. prosince 2015 v 18:32 | Reagovat

Občas je nejlepší se na nějaké hledání sebe sama vykašlat a prostě žít.
Ale ne... máš pravdu. Všichni se měníme. Najít sebe sama neznamená se už neměnit. Spíše smířit se s tím, jací jsme momentálně.
Hezká úvaha.

7 Ennie Ennie | Web | 20. prosince 2015 v 18:09 | Reagovat

Krásně napsané :). Souhlasím. A ono, nezáleží jen na náladě, ale na tom s kým zrovna jsme :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama