Prosinec 2015

závěr roku

30. prosince 2015 v 13:24 | Heaven |  Deník
Nejsem první a určitě ani poslední, kdo se v tuto dobu ohlíží za uplynulým rokem. Když se podívám do minulosti a porovnám to, jaká jsem byla před rokem a jaká jsem teď... ten skok je dost velký. Možná by to do mě lidi v mém okolí neřekli, ale změnilo se toho hodně.

2016, love, and text image

Velký vliv na mě měl i tento blog, který za chvilku oslaví první narozeniny (slibuju, že to zkusím neprošvihnout!). Blogovala jsem už předtím, ale na nějakou dobu jsem přestala a pak jsem se k tomu zase vrátila. Nevěřila jsem tomu, že by moje články mohly doopravdy někoho zajímat, ale dovolím si říct, že opak je pravdou. Hodně mi pomáhalo vypsat se, ventilovat svoje pocity a názory. A stále pomáhá. Moc vám děkuju, že jste mi umožnili si tak hezky zpříjemnit tento rok :)

Co se vlastně tak moc změnilo? Nemůžu to pořádně popsat, ale bylo to prostě rozhodnutí udělat za něčím, co bylo důležitou součástí mého každodeního života, tlustou čáru a pohnout se dál. Nebylo to jednoduchý, pořád na to někdy myslím, ale nějakým způsobem se mi to úspěšně podařilo. Změnila jsem například i svoji každodenní rutinu. K lepšímu? Podle mě ano. Více mluvím s lidmi, jsem více otevřená, nemám už ze všeho strach. Prakticky pořád se to zlepšuje. Krůček po krůčku. Proto můžu říct, že rok 2015 byl dobrý.



Všem vám přeji krásný nový rok a jak se říká - jak na nový rok, tak po celý rok - vstupte do roku 2016 pravou nohou!

nejoblíbenější písničky z roku 2015

28. prosince 2015 v 11:02 | Heaven |  Hudba
Pomalu se blíží konec roku (jo, už zase, je to šílený) a dělají se taková různá shrnutí toho nejlepšího a nejhoršího za uplynulý rok. Rozhodla jsem se přidat seznam svých nejoblíbenějších písní vydaných tento rok. Popravdě jsem neměla až tak široký výběr. Z nějakého dovůdu se mi líbí nové písničky čím dál méně. Na druhou stranu, hodně mých oblíbených umělců vydalo něco nového. A taky jsem pár nových lidí objevila. Seznam není seřazený podle oblíbenosti a většinu asi budete znám z mých playlistů. Doufám, že se alespoň v něčem shodneme :)

Major Lazer ft. DJ Snake & MO - Lean On

Halsey - Colors

co mě rozčiluje na blozích

26. prosince 2015 v 10:26 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Už se vám stalo, že jste narazili na blog, nad jehož obsahem a/nebo vzhledem jste jen nevěřícně kroutili hlavou? Při takovém množství blogů (a nejen na této doméně) je to docela dost možné. Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, nechci nikoho pohoršovat nebo se nikoho dotknout, je to jen výčet věcí, které mě od blogů odrazují...

gramatické chyby
Netvrdím, že každý, kdo si založí blog, musí být chodícími Pravidly českého pravopisu. Všichni se pleteme, někteří více, někteří méně, ale dělat chyby ve vyjmenovaných slovech, velkých písmenech a podobných věcech, které se učí na prvním stupni základní školy, je katastrofa. Tohle mě odrazuje snad ze všeho nejvíce.

harry potter, avada kedavra, and keyboard image

kolotočářský vzhled
Když se podívám na některé blogy, připomene mi to tu pohádku Jak pejsek s kočičkou vařili dort. ,,Dáme tam to nejlepší - přece nemůže vzniknout nic špatného!". Někdo zjistí, že se dá na blogu nastavit libovolné pozadí, barevné, vzorované a už to jede. Tohle jsem taky zkoušela, ale tenkrát mi bylo asi 10. Znepokojuje mě, když vidím blog dospělého blogera, kde je v kombinaci žlutá, fialová, modrá, růžová, červená, bliká na mně trilion gifů z menu, písmo nejde přečíst... Hrůza. Další důvod zmáčknout červený křížek v rohu obrazovky.

slzavé údolí náctileté duše
Nebuďme až takoví pokrytci a podívejme se sami na sebe. Byla vaše puberta jednoduchá? Asi úplně, že? Spoustě teenagerů není do zpěvu, jenže... Co je moc, to je příliš. Ráda zkoumám nové blogy a sem tam narazím na blogerka (spíše blogerku), jehož blog je plný černé barvy, depresivním obrázků, témat jako je řezání, sebevražda, nenaplněná láska a podobně. Tvrdí o sobě, jak jsou hrozně nepochopení, osamělé a přitom jde o pitomost, které jenom nafoukli do obrovských rozměrů a ještě se v tom šťourají. Mám takové podezření, že jde v mnoha případech jen o pózu a snahu zaujmnout. Nikdy není tak špatně aby nemohlo být ještě hůř.

rychlovašky
Na fenomén Youtube jistě nemusím upozorňovat. Kdokoliv, kdo má mobil s kamerou (tz. každý) může cokoliv natáčet. Děti jsou ve stopách svých idolů a snaží se je napodobovat. Na blogu je to velmi podobné. Jasně, každý nějak začínal. Trvá moc a moc dlouho, než najdete nějaký svůj styl, který vám vyhovuje. Ale myslet si, že napíšete 10 tagů, deník o tom, co jste dneska dělali ve škole a jednořádkový názor na světově známý film a bude z vás hvězda - ne. U blogů, které čtu, hledám něco originálního, jedinečného, něco, kvůli čemu tam budu chodit a ne něco, co už jsem viděla stokrát jinak. Smutný je také fakt, že tyto blogy skutečně někdo žere. Dobrá, každý máme jiné nároky.

coffee, nails, and laptop image

všeználci
Všechno znám, všude jsem byl dvakrát a od všeho mám klíče. Ani ne tak ze článků jako spíše z diskuzí a rozhovorů s ostatními blogery to skutečně vyzní. Povýšenost a arogance - děsivá kombinace, že jo? Co mi strašně vadí je postoj ,,Já jsem starší, já jsem lepší." Když vás někdo, kdo je o tři roky starší osloví "slečno" nebo "mladá dámo", máte chuť mu virtuálně vrazit pěstí. Nedejbože když máte ve svém článku či komentáři překlep - to je jako mávat před býkem červeným ručníkem. Okamžitě se do vás pustí. Raději se do žádné diskuze s takovým člověkem, protože vám to akorát zkazí den.

ti, co blogují jen na efekt
Už jste sylšeli o tom, že blogování je populární? Ne? A z jakýho jste století?... Možná se trochu podobají již zmíněným rychlokvaškám, ale v něčem se liší. Ti, co blogují jak se říká na efekt to nedělají proto, že by je to snad bavilo, ale aby vypadali dobře, aby je někdo uznával, dychtí po vysoké návštěvnosti a vysokém počtu komentářů a vybírají si kontroverzní témata aby zaujali co nejvíce lidí, případně se dostali na titulku. Hlavně, aby měli slávu a uznání... Nesnažte se někomu takovému vysvětlit, že je to k ničemu, protože to nemá cenu. Raději ruce pryč.

A co štve vás?

a nightmare before christmas

23. prosince 2015 v 16:42 | Heaven |  Filmy
A nightmare before Christmas
česky: Ukradené Vánoce
animovaný/fantasy/muzikál
USA, 1993
režie: Tim Burton

V městečku Halloween žijí strašidla, pro které je Halloween nejúžasnější svátek v roce. Kostlivec Jack Skellington je králem všech strašidel, ale jeho práce ho nudí, připádá si k ničemu. Jednoho dne se náhodou ocitne ve Vánočním měste. Je jím a atmosférou Vánoc naprosto okouzlem. Rozhodne se převzít Vánoce do svých rukou. Po návratu do města Halloween se snaží ostatním obyvatelům vysvětlit, co to jsou Vánoce, ale strašidla nejsou schopná pobrat jejich význam. Jack se rozhodne převzít Vánoce do svých rukou. Nařídí malým koledníkům aby unesli Santa Klause (v jejich podání Satan Kalous) a vše může začít...

Filmy od Tima Burtona mám obecně ráda. Mají temnou a strašidelnou atmosféru, ale zároveň jsou v mnoha ohledech mile vtipné. Film obsahuje loutky, které jsou pro Tima Burtona charakteristické. Animace zabrala bezpochyby hodně času, protože je dokonalá. Příběh je hodně originální a někdy až takový praštěný. Každopádně hudba je taky moc pěkná. Myslím, že písničku "This Is Halloween" bude znát většina z vás i bez nutnosti shlédnutí filmu. Film bych doporučila všem. Hodí se jak v Vánocům, tak na Halloween :)




christmas tag

21. prosince 2015 v 14:49 | Heaven |  Tagy
A hele, další vánoční článek. Trošku neplánovaný, abych pravdu řekla. Byla jsem totiž nominována do tagu u Coneji. Za nominaci moc děkuju, budu se snažit otázky nějak rozumě vyplnit. Nikoho nominovat nebudu, ale kdyby měl někdo zájem udělat tento tag, směle do toho. Jen prosím nekopírujte můj nadpis, dal mi docela zabrat.

1. Jaký je tvůj oblíbený vánoční film?
Nejraději mám pohádky. Tři oříšky pro popelku, Princezna se zlatou hvězdou, Mrazík, Anděl Páně a Byl jednou jeden král. Z dalším filmů mám ráda Pelíšky, Lásku nebeskou, S tebou mě baví svět... a to bude asi vše. Nemám moc ráda takové ty rodiné komedie o šílených Vánocích. Nevím, nikdy mě to moc nechytlo.

love actually and thomas sangster image

2. Měla jsi někdy bílé vánoce?
Někdy určitě, jenže už je to tak dávno, že ani nevím, jak dávno to je. Vzpomínám si, že kolikrát byl na druhý svátek vánoční sníh. Když jsme s rodičema jezdili k babičce, chodili jsme po venku a sníh docela byl... Škoda, že je na vánoce tak málo sněhu. Sníh by krásně dokreslil tu romantickou atmosféru, že?

moderní žebrota

20. prosince 2015 v 16:26 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Vždycky si vymýšlím články dlouho dopředu, ale tento článek vznikl v podstatě spontáně v reakci na jeden status na Facebooku...

Kolikrát se vám stalo, že jste šli po ulici a viděli nějakého pobudu žebrat? Tento fenomén můžeme pozorovat hlavně ve větších městech, na malém městě, kde žiju i já, se takoví lidí vyskytují jen zřídka. Bezdomovci jenom posedávají na výlohách v centru města a občas něco zamumlají, když projdete kolem. Ale nezapomeňte, že žijeme ve 21. století, ve světě moderních technologií. Žebrota už neznamená sedět na ulici, mít před sebou ošuntělý klobouk a hrát na píšťalku.

Na Facebooku jsem se už před časem přidala ke skupině, kde se sdružují lidé ze stejného města, řeší problémy a tak dále. Občas někdo potřeuje něco prodat nebo darovat... A jiní toho využívají. Nedávno se paní Demeterová (podle fotografie očividně Romka) ptala, jestli někdo nedaruje televizi.

Ale jistě. Normálně mám doma 3 plazmový televize a nevím, co s nimi. Ne, teď vážně. Myslíte si, že je to normální? Takhle somrovat od cizích lidí? Představte si to bez sociální sítě. Nemyslím si, že bude doytčná chodit po ulici a ptát se,,Dobrej, nedarujete televizi?". Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Někdo si s tím dal tu práci a hledal dál až zjistit, že paní Demeterová žebrala už předtím. Dětské hračky, boty, lednici a podobně.

Nebudu tu osobu soudit, nevím, jestli má zaměstnání, možná je jen špatně placená. Chápu, že je dost lidí, kteří si nemohou dovolit různé věci. Ale zajímalo by mě, kde tedy vzala počítač nebo chytrý telefon a připojení na internet. A žebrá o dětské hračky. A ani ji to není blbý. Proč žebrat na ulici. Tam vám nikdo nic nedá. Raději to zkuste přes sociální sítě, tam je lidí dost...

zde máte na ukázku příspěvek a část diskuze

Zajímá mě váš názor. Co si o tom myslíte?

předvánoční shon

18. prosince 2015 v 20:19 | Heaven |  Deník
Jejda, už jsem se pár dní neozvala. Bývaly doby, kdy jsem byla na blogu každý den, každý den jsem psala článek a komentovala články ostatnch blogerů. Ach, kde jsou ty krásné časy, kdy mě trápila jen zítejší písemka z chemie...

Včera (ve čtvrtek) jsem měla docela náročný den. Po škole jsem si na chvilku odběhla domů a potom jsem šla na jízdy. Přede mnou měla jízdy jedna holka, která je taky ze stejného kurzu a chudák musela sedět celou hodinu a půl vzadu. Potom jsme totiž měly obě teorii a nevyplatilo by se jí jezdit někam domů. Byla jsem trochu nervózní, ale zároveň jsem se těšila. Řížení auta není nijak těžké, jen je tam spoustu věcí, na které si musíte dávat pozor, zvlášť, když jste začátečník. Fajn bylo, když jsem vyjela z města a jezdila jsem mezi těma našima vesničkama po okolí. Nikde nejsou žádní chodci skákající do silnice, žádné přechody, křižovatek taky málo.... Jen jsem měla trochu nahnáno, když jsem jela lesem, jelikož už se začínalo šeřit a ještě mlha do toho... No, alespoň vím, kde má jejich auto mlhovky. Taky dobrá věc, ne? Když jsem večer přijela domů, měla jsem toho plný kecky a byla jsem ráda, že jsem ráda.

christmas, snow, and snowman image
christmas, winter, and christmas tree image

Máte už všechny dárky? Jestli ne, tak se sakra styďte! Je už nejvyšší čas, protože Ježíšek, Santa i Děda Mráz už stojí vyrovnaní přede dveřmi. Já můžu hrdě prohlásit, že všechny mám a nejsem dokonce úplně na mizině. Jsem tak ráda, že už budou Vánoční prázdniny. Nevím, jak to máte vy ostatní, školou povinní, ale my jsme ve škole ještě v pondělí i v úterý. To je proto, že jsme kvůli rekonstrukci (která ještě není hotová a nebude snad nikdy) přišli o dost hodin. V pondělí ale máme zkrácené vyučování kvůli vánočnímu jarmarku a v úterý je vánoční akademie. Akademii vymýšlelo pár lidí z naší třídy, tak jsem zvědavá, jak to bude vypadat. Jinak je ale naše třída bez scénky, že mě to ještě překvapuje.

A co vánoční nálada, už vás plně ovládla? Tohle je ten nejtrapnější rým, co kdy kdo napsal. Docela se na Vánoce těším. Na dárkách mi ani tak nesejde, spíš je pro mě důležitější, že se uvidím s rodinou. Jo a taky se těším na oblíbený vánoční filmy. Láska nebeská, Anděl páně, Princezna se zlatou hvězdou... A cukroví. Už jsem pár kousků ochutnávala a je stejně výborné jako předchozí roky. V sobotu ještě vytvoříme vosí hnízda a to bude vše. Nevím, jestli budu psát nějaký další vánoční článek (stejně jich bude všude dost), takže už těď všem přeju šťastné a veselé :)

25 days blogging challenge - day twelve

15. prosince 2015 v 16:21 | Heaven |  25 days blogging challenge

popiš svůj den

Tato část challenge bude pravděpodobně nudnější než ostatní... To je jen takové upozornění. Každý můj den vypadá v rutině malinko jinak. Vybrala jsem si pondělí.

Každý den vstává v 6:30. Je to tak ideální čas, protože si stihnu připravit svačinu, snídani, nakrmit osmáky a připravit sebe. Často mi ještě zbyde pár minut na poflakování. Školu mám asi 7 minut chůze od paneláku, což je fajn. Vycházím zhruba v 7:45 :D Na škole není co popisovat, běžně trvá do půl třetí, vyjímečně, pokud odpadne poslední hodina, do půl druhé.

rain image

Po škole si většinou zajdu na oběd do školní jídelny. Někdy oběd ve škole nemám, protože není nic, co by se dalo jíst, a tak se najím doma. Když končíme dřív, zajdu vyprovodit někoho na autobus nebo tak a pak pokračuju domů. Jinak ale docela pospíchám, protože v půl čtvrtý jedu do autoškoly. Ta začíná sice až v půl páté, ale vzhledem k tomu, jak se autobus loudá a potom už nic dalšího nejede, musím jezdit v půl čtvrté.

K autoškole dorazím asi ve čtvrt na pět, chvilku si postojím na mraze a potom se věnuju dalšímu vzdělávání. Spráně bychom měli končit v šest, ale končíme většinou o pár minut dříve. Není to žádná škola, nemají tu pošahané zvonění. Zpátky autobusem nejezdím, ale přijdeme si pro mě taťka. Naštěstí mám pár stovek metrů od autoškoly babičku, odkud mě taťka vyzvedne. Kolem půl sedmé jsem doma. Navečeřím se a jdu se učit. Záleží na tom, kolik toho je. Někdy se učím do osmi, někdy do devíti. Před desátou už jsem zalezlá v posteli, někdy si chvíli čtu, někdy ne, protože jsem už moc unavená a pak jdu spát. Opravdu zábavný den, děkuji za přečtení :D

christmas playlist

13. prosince 2015 v 10:32 | Heaven |  Hudba
Pomalu se blíží Vánoce. To jen tak kdyby jste si toho nevšimli. Já se do Vánočních článků moc nehrnu, protože popravdě... až takový velký fanda Vánoc nejsem. Mám je ráda, to ano, ale abych si zdobila pokojíček a už od listopadu poslouchala Vánoční písničky, to nehrozí. Nakoupím dárky, upeču cukroví a Vánoce se snažím užít. Nejsem moc nadšená z toho, jak strašně jsou poslední roky komerční. A nebo to jen víc vnímám. Každopádně trochu vánoční nálady by to tu chtělo. Vybrala jsem pro vás pár písniček, které si ráda na Vánoce pouštím. Upřímě, některé i uprostřed léta. Doufám, že se vám budou líbit :)

Wham! - Last Christmas
Bez této písničky by prostě nebyly Vánoce! :)

John Lennon - Happy Xmas (War Is Over)

anna krví oděná - kendare blake

11. prosince 2015 v 19:23 | Heaven |  Knihy
Anna krvní oděná/Anna dressed in blood
Kendare Blake

Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.

Kniha Anna krví oděná už mě lákala dlouho a to především zajímavě zpracovanou obálkou. Uplynula však docela dlouhá doba než se uvolnila v knihovně.
Cas Lowood to nikdy neměl jednoduché. Jeho matka je čarodějnice a otec zemřel za záhadných okolností když se chystal zabít jednoho ducha. Stejnou práci dělá i Cas. Ačkoliv mu je teprve sedmnáct, má už bohaté zkušenosti. Po posledním úspěšném zabití dalšího z mnoha duchí přijíždí společně se svou matkou a kocourem Tybaltem do městečka Thunder Bay v Kanadě. V městečku má být duch Anny, dívky s finskými kořeny, která byla zavražděna v pohých 16 letech při cestě na školní ples. Jak Cas posléze zjistí, patří k nejsilnějším a nejobávanějším duchům, se kterými se kdy setkal. Jakožto teenager musí Cas i chodit do školy, kde se seznamuje se školní královnou, která se ale nezdá být tak hrozná. Poznává i partu sportovců. Nehledá kamarády, ale vyzvídá, co vědí o Anně. Po jedné party se vydají k Anně do domu. To ale mělo mnohem horší následky, než si dokázali představit. Anna je mnohem děsivější, než si Cas vůbec dokázal představit. Musí zjistit, jak to s ní vlastně bylo a jak jí může pomoct.

O této knize by se dalo v mnoha ohledech mluvit jako o hororu. Některé scény skutečně nahánějí husí kůži. Především ze začátku, kdy se Anna ještě neovládá. Musím ale také dodat, že některé rituály, které Cas a jeho parta prováděli mi přišli takové moc zvláštní... Jako by měla magie opravdu fungovat z trsu trávy a svěcené vody. Ale chápu, že autorka chtěla vytvořit dojem, jako by to byla skutečnost a ještě více tak postrašit čtenáře. Jinak kniha není náročná na čtení, je psána docela jednoduchým jazykem bez složitých výrazů...

Cas mi přišel sympatický. Příjemná změna oproti všem Krasomilám v jeho věku, které v knihách často figurují. Občas je objevila nějaká vtipná hláška, která knize dávala odlehčující ráz. Musím říct, že mi přišla sympatická i královna školy Carmel, která mě dostala hlavně svým hrdinkým kouskem v závěru knihy. Samotný závěr mě překvapil, čekala jsem trochu něco jiného, i když to, co jsem čekala, bylo méně, než co se doopravdy stalo. Celkově hodnotím knihu kladně a těším se na druhý díl.

4/5