25 days blogging challenge - day ten

19. listopadu 2015 v 15:34 | Heaven |  25 days blogging challenge

můj postoj ke škole

První stupeň
Jako žáček prvního stupně jsem do školy chodila ráda. Pilně jsem plnila všechny zadané úkoly a s úsměvem poslouchala novou látku. Byla jsem vždycky takový samotář, ale přesto jsem měla ve třídě kamarády. S nejlepším kamarádem ze školky jsme se předháněli, kdo dřív spočítá příklad z matiky a různě tak jsme se hecovali. Ale taky si pamatuju, že jsem si užila na prvním stupni dost srandy, ale to nejenom ve třídě, ale taky v družině. Celkově na základku vzpomínám ráda. A pak jsem šla na gympl.

Kolektiv
Vlastně jsem na gympl nešla tak úplně z vlastní vůle. Ale kolik má jedenáctileté dítě vlastní vůle? Se slovy ,,tohle je pro tebe to nejlepší" jsem nakonec (s mírným spožděním kvůli rekonstrukci školy) vstoupila do majestátne vypadající budovy (která ovšem zevnitř vždycky trošku chátrala), kde tvrdnu dodnes. Tenkrát (v roce 2009) jsme byli dost divocí, ale třídní tvrdí, že se to dost zlepšilo a už se s námi dá lépe pracovat. A ostatní učitelé si to taky myslí. Začínalo nás 30, v kvartě nás bylo 31 a teď zbylo jen 26 lidí. Už nás opustila ta nejtěžší puberta a řekla bych, že jsme i lepší kolektiv. Samozřejmě, že jsme na skupinky, ale není to doslova tak, že by se lidé z různých skupinek mezi sebou nesnášeli... Jasně, taky někoho moc nemusím, ale to není nic neobvyklého. Za ty roky jsem přišla na to, že se tam cítím lépe.

Přístup k učení
Na nižším gymplu (prima - kvarta, v normální řeči druhý stupeň základky) jsem se učením tolik nezaobírala jako tolik. Jistěže jsem se učila, když bylo potřeba... Ale netrávila jsem nad tím tak moc času jako dnes. A taky jsem to trošku flákala. Potom jsem asi zázračně zmoudřela nebo co a začala jsem být důslednější. Ne že by se mi snad radikálně zlepšily známky, ba naopak. Logicky je rok od roku učení těžší a musíte tomu dát více času. Nejspíš mi došlo, že se neučím jenom pro rodiče, ale především pro sebe. Možná tím důvodem bylo i to, že mě mamka neseřvala za každou trojku. Nesnažím se na úplné maximum. Mohla bych, teoreticky, ležet v knihách od rána do večera a mít samé jedničky, ale proč? Co bych z toho ve výsledku měla? Věděla bych více? Měla bych lepší paměť? Ani omylem. Stejně věci, které nepotřebuju, jako fyzikální zákony nebo termíny z biologie, po písemce (pokud je vím) vypouštím z hlavy. Taky mám omezenou kapacitu.

funny, bored, and pancakes image

A tohle je realita
Občas se ve škole dějou takový absudnosti, že si říkám, že to snad ani není možný. Hodně to souvisí s rekonstrukcí, která už probíhá od začátku prázdnin. Měla být hotová do konce srpna. To se nepovedlo. Měla být hotová do půlky listopadu. To se nepovedlo. Má být hotová do dne otevřených dveří, který je asi za 10 dní, což se jim zřejmě taky nepovede, protože rozbourali další křídlo. Sem tam projde nějaký dělník, ale jinak nechápu, co se tam celou dobu dělá. Ty sto let starý dveře se vyměnily, ale na co, když nedovírají? Na druhou stranu je fajn, že (tak často) nevypadává klika. Co dalšího opravili...? Okna je vyměnit nemůžou, protože jde o historickou památku. Před několika lety se jen obrousily. Což je fakticky k ničemu, protože teď jimi ještě více táhne. Když už jsme u té zimy, ta je tam téměř celoročně. Asi před měsícem to byla velká aféra. Jedna spolužačka z toho měla i nějaký zdravotní problémy. Není moc příjemné sedět sedm hodin v zimě na chladných židlích. Situace už se trochu uklidnila a ve škole je o něco větší teplo.
Další věcí, kterou jsem tak trochu nepochopila, je zvonek u hlavních dveří. Když z nějakého důvodu jdete pozdě do školy, zazvoníte si, ohlásíte svoje jméno a třídu, v kanceláři vám zmáčkou bzučák a jdete dovnitř. To vše během minutky. V rámci bezpečnosti ale už neotevírají bzučákem. Ohlásíte se, ale čekáte, než ženská sedící v prvním patře v kanceláři vezme klíče a přijde vám osobně otevřít. Chápu, že je to proto, aby se do školy nikdo cizí nedostal, ale když se ohlásíte jako Standa Vomáčka z 1.C, tak vás nikdo v kartotéce hledat nebude. Stalo se mi něco podobného nedávno, když jsem šla od zubaře. Kdyby nevyšel jeden učitel a neusoudil, že asi čekám, až mě někdo pustí dovnitř a nenechal mě vejít, čekala bych tam doteď.

Skrytá pravda
Nejprve jsem si nebyla jistá, jestli mám o tomhle vůbec psát, ale když už jsme u těch upřímností... Na Facebooku byla založená jedna stránka (studenty samozřejmě), která tak trochu rejpe do chodu školy. To souvisí s předchozím odstavcem. Nejsem sama z naší školy, kdo tu stránku lajknul. V podstatě nejde o nic zlomyslného, nikdo se tu nepomlouvá, nepadají žádná jména a kdo do naší školy nechodí, nebude vědět, o co jde... Jenže školu to z nějakého důvodu poškozuje a už podala trestní oznámení na policii. Za stránkou stojí zřejmě někdo ze čtvrťáku, ale neznám jména. Slyšela jsem z různých drbů, že by mohli mít problém i osmnáctletí, kteří tu stránku lajkli... Ale jsou to jen drby, ve skutečnosti to může být jinak. Říkám to hlavně proto, aby jste se nedivili, kdybych šla v blízké době do vězení :D

school, teamwork, and funny image

Divný týpci
Učitelé jsou kapitola sama o sobě. Jako třída jsme poznali lepší i horší učitele. Ale musím říct, že nebýt teď několika horších, nebyla by ve škole taková sranda. Ale i s dobrými učiteli je občas legrace. Pokud si vzpomenu, napíšu vám sem pár dobrých a legendárních hlášek. Tak například učitel na chemii, kterého jsme měli v tercii a v kvartě říkal ,,Netahej mě za nohu!" pokaždé, když někdo řekl u zkoušení kravinu. Ne že by ho snad někdo za tu nohu doopravdy tahal. Nebo také rád říkal ,,Nešiď mě!" ve stejné souvislosti.
Bývalá učitelka fyziky, která nás učila od tercie do kvinty (osmička až prvák) občas říkala ,,Jakto že to neumíte? Vždyť jsem to opakovala tolikrát, že to umí i futra od dveří!" nebo ,,Aj ta krajta tygrovaná!"
Včera učitelka biologie (současná) tvrdila, že existuje slovo "nepřečtitelný". Podle mě je to trošku divné. Ale není to poprvé, co by nám tvrdila něco více než divného. To jste ji totiž nezažili, když počítá za zkoušení. Občas používá dost tajemné vzorce...
Buď se to stává jenom nám a nebo schválně vybírají takové týpky, které jde dobře napadobovat, ale neznám učitele, který by neměl typický znak, gesto nebo hlášku, podle které by jste si ho nezapamatovali.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Shock *Shock | Web | 19. listopadu 2015 v 21:15 | Reagovat

Snad nejsem jediná, která se u posledního odstavce zasmála až moc ale zasmála :D

Jsem na základce, takže nevím jaké je to na gymplu, ale bylo skvělé vědět, jak to "chodí" i na gymplu. Skvělý článek! :)

2 Andey Andey | Web | 19. listopadu 2015 v 21:26 | Reagovat

1. stupeň na základce byl dobrý, ale na 2. to už šlo z kopce. Souhlasím, že každý učitel má svoji typickou hlášku. :) My naštěstí máme vrátnici, která má výhled na vchodové dveře, takže když zazvoníme, tak nám hned odbzučí. Jen nějak nechápu logiku záchodů. Dívčí záchody jsou ve třech patrech, ale klučičích jsou jen v jednom patře, ve kterém máme třídu. :)
Pěkný a vtipný článek :)

3 Heaven Heaven | Web | 19. listopadu 2015 v 21:39 | Reagovat

[2]: : u nás to máme podobně - dvoje klučičí, troje holčičí. Ale nestěžuju asi, aspoň nemusím lítat z patra do patra :D

4 Lenuš Lenuš | Web | 20. listopadu 2015 v 21:31 | Reagovat

To je dobře, že sis uvědomila to, že se učíš sama pro sebe :)

5 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 20. listopadu 2015 v 22:09 | Reagovat

Taky zastávám ten názor, že budu spokojenej trojkař a budu se mít líp, než kdybych seděla celý den v knížkách a neměla bych nic ze života :D

6 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 20. listopadu 2015 v 23:35 | Reagovat

V každém kolektivu jsou bohužel skupinky. Ale to už k tomu hold patří. :D Naštěstí náš třídní kolektiv je super. :3
-CrazyJull

7 Blondie Blondie | Web | 21. listopadu 2015 v 0:31 | Reagovat

Já na první stupni školu nenáviděla - ostatní se učili písmenka a já už uměla číst, tak mě to nebavilo :D :D

8 Viola Viola | Web | 21. listopadu 2015 v 10:30 | Reagovat

Já sice chodím na základku, takže nijak moc nevím, jak to na takovém gymplu chodí, ale co teď čtu tvůj článek, neřekla bych, že se to kdovíjak liší. Je asi pravda, že základka je vlivem nevybouřené puberty (jak ráda říká naše češtinářka) je trochu divočejší. Ne nadarmo nám, deváťákům, říkají že se chováme jak sedmáci.
Skupinky jsou bohužel snad opravdu všude, a abych pravdu řekla, je to něco, co z duše nenávidím. Protože jsem zažila první i druhý stupeň s jedním a tím samým kolektivem, můžu říct, že co se prvního stupně týče, nikdy jsme se na skupinky nedělili. Měla jsem to tak ráda, bavil se každý s každým bez ohledu na to, jako kdo byl. To se bohužel změnilo příchodem na druhý stupeň. A to se všichni diví, že bych se občas ráda vrátila na první stupeň :-D

9 Ter. Ter. | Web | 21. listopadu 2015 v 12:09 | Reagovat

Ach, rekonstrukce školy je vždycky událost, kterou prostě žádná firma nedokáže stihnout na čas. :D Nám začali pře prázdninama a končili v půlce října, namísto plánovaného konce srpna. Do té doby nám pod okny pořád jela sbíječka, míchačka nebo bojové pokřiky dělníků. A dnes? Dnes se kope jen o pár metrů dál. Prostě ideální podmínky pro studium, co si budeme povídat. :D

Mimochodem, první obrázek, na jedničku! :D

10 kelly145 kelly145 | Web | 22. listopadu 2015 v 8:28 | Reagovat

Je fajn že si si uvedomila že sa učíš sama pre seba :)  A prvý obrázok je super!

11 xx xx | Web | 22. listopadu 2015 v 13:32 | Reagovat

souhlasim.. měla jsem to podobně.. teď na gymplu nevim, ale je fakt že konec druhýho stupně aneb devítka u mě byla super :) ..vlastně dokonalá <3
jinak super článek :3 - po písemce též všechno nepotřebný vypouštim :D

12 Lily ♥ Lily ♥ | Web | 8. prosince 2015 v 16:39 | Reagovat

Super článok:) Aj som sa zasmiala ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama