Říjen 2015

snow patrol - chasing cars

30. října 2015 v 13:52 | Heaven |  Hudba

Tato písnička je pro mně taky taková srdcovka. Neumím říct, jestli je spíš smutná nebo pozitivně laděná. Každopádně se
mi moc líbí její text.

"If I lay here
If I just lay here
Would you lie with me and just forget the world?

Forget what we're told
Before we get too old
Show me a garden that's bursting into life"

čas říct sbohem

28. října 2015 v 17:27 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Hodně lidí vnímá konec jako negativní věc. Z jedné části to tak samozřejmě může být, ale občas je dobré podívat se na to i z druhé strany. Něco končí, ale něco nového a možná lepšího začíná. Dokončíte školu a jdete dál... loučení se starou partou sice bolí (ne vždy, že ano), jenže máte možnost poznat jiné kamarády a nabýt nové zkušenosti. Dívat se na to jako na příležitost. Ani nevíte, kolikrát už mi tahle myšlenka pomohla.

goodbye, linkin park, and music image

Už je to tomu skoro rok, co jsem také někomu řekla sbohem. Nebudu to tady rozebírat do detailů, zkrátka jsem to musela udělat. Bylo to těžké, ne že ne. Jinak bych se točila v někonečném bludném kruhu, ze kterého by nebylo možné uniknout. Někdy je nejlepší říct ,,Tak dost, končíme." Skončit to, než to zajde příliš daleko. Lidé odcházejí, ale vzpomínky zůstávají navždy. Tak proč si nenechat jen ty dobré?

Věřím tomu, že všechno se děje z nějakého důvodu. Nejsem nábožensky založená, ale věřím v nějakou vyšší sílu, ať je to cokoliv nebo kdokoliv. Sem spadá i to, že někoho nového potkáváme a někoho opouštíme. Prostě takový koloběh života, kterému nezabráníme ať už se děje cokoliv. Na základce jsem měla pár dobrých kamarádů. Potom jsem odešla na gympl a ačkoliv jsme zůstali ve stejném městě, sejde z očí, sejde z mysli. Občas mně to mrzí, ale na druhou stranu, kdybych se s nimi před lety nerozloučila, nepoznala bych skvělé lidi na gymplu. A kdo ví, kde bych teď byla. Asi to tak bylo správné.

25 days blogging challenge - day eight

27. října 2015 v 10:20 | Heaven |  25 days blogging challenge

jak by měl vypadat můj vztah


Ono je krásné vyfantazírovat si, jak by měl vypadat můj ideální partner a můj vztah, ale snad každému dojde, že to tak ve skutečnosti nebude fungovat. Ano, je mi 18 a žádný vztah jsem ještě nezažila. Jsem divná? To ať posoudí každý. Možná, že kdybych se pohybovala v prostředí nějaký pochybný partičky, tak třeba jo, ale je vcelku logické, že přilnu spíše k lidem, se kterými mám společné zájmy a názory. Samozřejmě, že v mém věku (a mladší) existují holky, které by si mohly s přehledem založit manželskou poradnu... Ale proč tak spěchat? Proč bych měla chtít tak rychle dospět? Jsem nakloněná novým možnostem a pokud jde o lásku, nechci být s někým jenom proto, že "už mám věk" nebo podobné pitomosti. Toho si ještě užiju.

love, flowers, and couple image

upřímnost
Na co je jakýkoliv vztah, když mi můj partner bude lhát a věšet bulíky na nos? Něco se ti nelíbí? Řekni to. Já to unesu (a nebo se tak alespoň budu tvářit). Netvrdím, že by před sebou partneři neměli mít tajemství, ale vysloveně lhát... to je dost na nic.

věrnost
Další z bodů, které snad nemusím vysvětlovat. Nechápu takové ty "otevřené" vztahy, kde si každý spíš s kým chce a neřeší se to. A ten druhý (třetí, čtvrtý?) je vlastně jen taková pojistka. Nevím, jak to bude nakonec fungovat v praxi, ale jakmile bych se dozvěděla, že mně můj vyvolený podvádí (ne z drbů, ale od něj), okamžitě by u mně klesl.

zábava
Jelikož jsem spíš introvertní typ, ráda bych k sobě našla společenštějšího tvora. Co dva introverti spolu? Společně si zamlčí a jdou domu? Ne, raději bych, aby mně můj partner vytáhl ven. I když filmový maraton taky není úplně špatná věc :)

podpora
Jistěže mi záleží na tom, aby mě podporoval. Věřil mi, nepronásledoval mě na každým kroku a už vůbec nečetl moje zprávy (z toho by mě asi kleplo).


playlist - october

25. října 2015 v 10:47 | Heaven |  Hudba
Říjnový playlist obsahuje hlavně klidné, možná až melancholicky laděné písničky, ostatně tak, jako podzim. Budu ráda, když si některé poslechnete a napíšete mi svoje názory ;)

Nickelback - Savin' Me

Halsey - Drive

U2 - I Still Haven't Found What I'm Looking For

nic zvláštního se nestalo, pršelo a pak přestalo

23. října 2015 v 18:39 | Heaven |  Deník
Uplynula už nějaká doba od posledního článku v rubrice "diary". Přesně 21 dní. To je pěkný, že to vyšlo takhle krásně na den, že? Každopádně si myslím, že je dobré občas napsat, co se v mém životě děje. Za předpokladu, že se něco děje. Ok, nebuďme tak nároční. (Nesnáším úvody.)

Taky vás škola občas dohání k šílenství tolik jako mně? Možná je to jenom specialita gymnázií, že nás chtějí unavit k smrti nebo se to děje i jinde? Z některých předmětů (obzlášť chemie a němčina) máme tolik známek, že by vystačily i na příští rok. Když si vezmu, že z chemie píšeme malou písemku každou hodinu a minulý rok jsme psali sotva jednou za měsíc... Jo, nemusíte se tolik bát, že se vám to jednou nepovede, protože máte dalších 20 příležitostí jak to zkazit znovu. Ale berme to z té lepší stránky. Zatím mám nejlepší průměr z chemie za poslední roky. Netvrdím, že předchozí učitelé byli špatní, jen mi současný systém sedí více. Němčina... s tou jsem vždycky bojovala. První rok jsme měli skvělou učitelku. Druhý taky. Třetí už to bylo horší a minulý rok to nový učitel totálně pohřbil. Nic jsme se nenaučili a špatné známky. Poté, co ho ku prospěchu všech vyhodili, na nás připadla dobrá učitelka, která naučí a ještě máme dobré známky. A jde to. Nejsme blbá třída. Prostě jsme jen měli smůlu na učitele.

Tenhle týden byl šílený. Pokud počítám dobře, tak jsme psali 9 písemek. Samozřejmě že bych se na učení mohla úplně vykašlat a říct si ,,nějak prolezu", jenže spoustu věcí se mi může hodit... Dobrá, vzorečky z fyziky mi v budoucnosti moc nepomohou. Ale v mnoha případech si chci sama sobě dokázat, že na to mám. S "volitelnými" předměty z humanitního bloku jsem zatím docela spokojená. Latina není tak šílená, jak jsem se obávala. Jo, asi proto, že máme zatím jen první deklinaci a umíme 20 slovíček.... Myslím, že si více povíme za pár měsíců. Je mi ale jasný, že se budu muset připravovat průběžně, jinak se do toho zamotám a budu nahraná.

zombie and grunge image

Každý měsíc (nebo častěji) máme mít třídnické hodiny. Podle normálního rozvrhu mají být 8. hodinu ve středu, ale kvůli rekonstrukci máme různý přesuny hodin a tak dále, takže ve středu byla už šestou. Řeší se tam různý problémy, na který není o normálních hodinách čas nebo se domlouvá maturiťák. (I když ještě nejste ve čtvrťáku, je dobrý se nad tím začít zamýšlet.) Naposledy se řešila biologie. Systém naší učitelky totiž nikdo nechápe. Uvedu pár příklad: zkouší 20 minut někoho u tabule, nezadá nám žádnou práci a pak si stěžuje, že se bavíme. Okřikuje nás zatímco ten zkoušený se snaží něco vydolovat z hlavy a musí to třeba dvakrát zopakovat, protože učitelka se zrovna zabývala okřikováním spolužáků. A pak si stěžuje, že jsme pozadu. Minulý rok jsme ani nedobrali savce a ona se k ním už ani nedobrala. Jeden by řekl, že v tom případě musí stačit učebnice, když nás nedá žádný další materiál, ale ona tvrdí, že ne. A proč nám tedy ty materiály nedá k dispozici? Já se o biologii nezajímám a nechci z ní maturovat, ale stejně mi to přijde divný. Její prezentace taky nejsou zrovna nijak dobrý. Máme si opisovat a zároveň poslouchat co říká a všechno si psát, což je dost těžký i pro otrkaného gympláka. Protože co kdyby to bylo v písemce? Expertem na nesrozumitelné zadání je totiž ona. Můžu se sice zeptat, ale k čemu je to dobrý, když každému řekne něco jinýho nebo není nic schopná vysvětlit? Třídní s ní mluvila, ale nemyslím si, že se cokoliv změní. Vysvětlete hloupému člověku, že je hloupý...

Skvělá zpráva je, že celý příští týden je volno! Chvilku nebudu myslet na školu, na písemky... až do neděle. Samozřejmě, že už máme dalších 5 písemek naplánovaných. Co plánuju na prázdniny? V pondělí mám autoškolu. Ve čtvrtek objíždím doktory, potom půjdu shánět kabát a následně do autoškoly (vše v jeden den) a jinak se budu flákat, koukat na filmy a seriály, číst povinnou i nepovinnou četbu a psát články a intenzivně odpočívat. Konečně.

nejoblíbenější laky na nehty

21. října 2015 v 16:29 | Heaven |  Kosmetika
Už dlouho jsem nepsala o ničem z kosmetiky. Už jsem v několika předchozích článcích psala, že miluju lakování nehtů. Nedávno jsem si objednala jeden matný bílý lak z Avonu a už se moc těším, až mi přijde. Vybrala jsem sedm laků, které mám nejraději a které nejčastěji používám. Fotky lahviček jsou moje, fotky nalakovaných nehtů různě z internetu.

Essence Arriba! 01 hola

Růžové laky na nehty patří obecně k mým nejoblíbenějším. Je to trochu zvláštní, protože nemám růžovou moc v lásce. Ale na nehtech, zvlášť dlouhých, vypadá výborně. Lak je matný, pokud ho tedy precizně nanesete, působí luxusně. Jsou potřeba minimálně 2 vrsty. Vydrží průměrně dlouho (asi 4 dny, než se začne odlupovat).


než jsem tě poznala - jojo moyes

18. října 2015 v 15:50 | Heaven |  Knihy
Než jsem tě poznala/Me Beofre You
Jojo Moyes

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Nečekaná výpověď v kavárně jménem Mazaná houstička donutí Louisu Clarkovou hledat si novou práci. Práci v kavárně milovala, ale nemá žádnou kvalifikaci. Hledání práce je tedy obtížné. Navíc se její rodina potýká s finančními problémy. Nakonec zkusí práci ošetřovatelky/společnice kvadruplegika (= člověk ochrnutý od krku dolu, upoutaný na vozík), kde nabízí velmi slušný plat. Ochrnutý pětatřicetiletý Will žil před nehodou život plný adrenalinu, peněz a zábavy. Dnes už mu zbyly jen ty peníze. Jeho matka, paní Traynorová, je zpočátku Louisou znepokojená, zvlášť po katastrofálním pracovním pohovoru, ale nakonec ji přijme. Louisa je nejprve z práce zděšená - Will s ní odmítá komunikovat, odhání ji od sebe a Louisa nezbývá nic jiného než celý den poklízet. Když omylem vyslechne rozhovor Willovi sestry a paní Traynorové, zjistí, proč ji skutečně vzali a vezme věci do vlastnch rukou. Na internetu shání informace o tom, co kvadruplagikové mohou podnikat za výlety. Nejen proto, aby Willa rozveselila, ale hlavně proto, aby mu dala důvod žít. A čas se neúprosně krátí.

Když narazím na knížku, která mně zaujme, prohlížím ji její hodnocení na Databázi knih. Až mně zarazilo, že má kniha tolik pozitivních ohlasů. Nelitovala jsem, že jsem si ji přečetla. Četla se skoro sama, tedy především posledních 80 stran (přibližně). Charaktery mohou působit trochu prvoplánově - asi proto, že takové jsou. Louise mi nebyla ze začátku příliš sympatická. Neměla žádné ambice, což mně docela vytáčelo. Sama sice nejsem kdovíjak ambiciózní člověk, ale asi bych se zbláznila ze života v rodném maloměstě a rodiči pod jednou střechou. Prošla ale velkou proměnou. Kdo byl její příčinou? Will.

Knížka je ze 2/3 veselá, místy i vtipná, ale konec se o dost otočí. Tušila jsem, že to tak dopadne. Takový život, to on nechtěl. Nebylo to nic pro něj. Někdo si řekne, že když máte u sebe milovanou osobu, dokážete překonat cokoliv. Ale co když ne? To nás přivádí k otázce - co když to tak nebylo? Pozorný čtenář si ale náznaků všimne. Prostě žádný happy end nečekejte, protože život není o hezkých koncích. Epilog se mi moc líbil. Přesně tak jsem si to představovala. U knížek vlastně vůbec nebrečím, ale tady jsem se trochu (trochu hodně) dojala. Vlastně ani kvůli dočtení knihy nebývám dlouho vzhůru, ale tentokrát jsem své pravidlo porušila. Tato kniha ve mně zanechala silný zážitek a budu ji mít v hlavě ještě dlouho. Přečtetě si ji ať víte proč.

5/5


25 days blogging challenge - day seven

16. října 2015 v 17:21 | Heaven |  25 days blogging challenge

věci, které mě dokáží vytočit


Pátek odpoledne, jinými slovy konec pracovního týdne, je výborná doba k takovému "hejtovacímu" článku, protože jste po týdnu unavení, rozmrzelí a zároveň jste rádi, že jsou tu alespoň dva dny volna, kdy si můžete od povinností alespoň částečně oddechnout (to ani nechtějte vědět, co všechno musím udělat za úkoly na pondělí...). S chutí do toho :)

1. lidé na ulici
Ne obecně, ale jen některé tipy. Jsou prostě určitý pravidla (chodit vpravo, z místnosti se nejdříve vychází atd.) a jsou vytvořený z nějakýho důvodu. Potom se potkáte na úzkém chodníčku s paní, která má 2 velké tašky a nemůžete se jí vyhnout, protože skáčete ze strany na stranu jak klokan. Jednou se mi stalo, že jsem šla do školy a viděla jsem sousedku z paneláku, jak venčí psa. Stála na jedné straně silnice otočená směrem k paneláku a povídala si s jinou sousedkou. Pejsek (takový pidižvík) mezitím odhopkal na druhou stranu silnice a vodítko se natáhlo přes celou ulici jako cílová páska. Taky mně vytáčejí lidé, kteří na mně blbě koukají nebo jezdí po chodníku na kole (zvlášť tam, kde je hodně lidí).

2. legíny a pytle
Lépe chápu fyziku než tuhle módu. Myslela jsem si, že pytle jsou jenom na cvičení. I já ho mám, na tělocvik, ale ani za boha by mě nenapadlo dát si ho na záda. Tak zaprvé, ty šňůrky musejí pekelně řezat do ramen a za druhé musí strašně tlačit do zad. Legíny jsou ale největší módní zlo za poslední dobu. Jak těm holkám vysvětlit, že prostě nemají postavu na takto těšný kalhoty? V džínách vypadají asi jinak. Problém je v tom, že legíny se roztáhnou a začínají prosvítat Jako kdyby si někdo vzal punčocháče bez sukně. A více lidem zdůrazní nedostatky zadních partií než přednosti. Nejhorší jsou ty jednobarevné, s potiskem ještě ujdou. Taky by se k něm měli nosit delší trička. Samozřejmě ať si každý nosí co chce, když je mu to pohodlné, ale mějte trochu ohledy na ty, kteří jdou za vámi.

red hot chili peppers - tell me baby

14. října 2015 v 14:25 | Heaven |  Hudba

Troufnu si říct, že Red Hot Chili Peppers patří dnes už k legendárním kapelám. Divila bych se, kdyby jste o nich neslyšeli :) Jejich písničky znám už dlouho a nedávno jsem začala hodně poslouchat Tell Me Baby. Je pohodová a určitě zlepšuje náladu :)

school tag

12. října 2015 v 15:40 | Heaven |  Tagy
Tento tag jsem našla u Monii. Jelikož je školní rok v plném proudu, rozhodla jsem se pro něco oddechového, co mi nedá tolik práce... Mimochodem, článek je přednastavený. Pondělky mám docela plné. Přijdu ze školy a za chvilku jdu na bus a jedu do autoškoly. Zatím se neděje nic, o čem by bylo vhodné psát - asi počkám až na jízdy.

Máš ráda školu?
Možná to bude znít divně, ale v jistém smyslu ano. Samozřejmě, že spoustu věcí týkajících se školy jsou zbytečné a otravné, ale jelikož už jsem celkem dlouho na střední, došlo mi, že se učíme pro sebe, jinak bychom tam ani být nemuseli.

Učíš se ráda?
Jak co a jak kdy. Spíš ne.

Jaký je tvůj nejoblíbenější předmět?
To je docela těžký. Asi čeština.