Září 2015

ovládly nás mobily

30. září 2015 v 15:32 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Původně jsem netušila, jaký článek budu psát. Ale potom jsem se rozhodla pro rozebrání vcelku aktuálního tématu, se kterým máme jistě všichni nějaké zkušenosti.

Znám to z každodenního života. Přijdu do školy a snad každý má v ruce, nebo alespoň na lavici mobil. Tahleta malá zázračná krabička byla vytvořena za dobrým účelem. Zkontaktujete se naprosto kdekoliv a s kýmkoliv vlastnícím tuto skvělou krabičku (pevný linky už dnes nejsou hitem číslo 1, že?), ale všímám si, že v posledních letech už neslouží mobil primárně k tomu, abyste se někomu dovolali, jelikož má dalších sto funkcí. Na tom vlastně není nic špatnýho, ale...

Haha😂

O přestávce si ráda popovídám, nasvačím se, případně se učím na písemku na další hodinu (případně dělám vše dohromady), nepotřebuju ani mobil vyndavat. A nejsou to jen sociální sítě, na kterých se můžete stát lehce závislými, ale taky všemožné hry, nekonečné farmy, které po vás vyžadují, abyste 30x denně posbíraly mince a podobné ptákoviny. Ano, přiznám se, že ani já nejsem dokonalá (ačkoliv by se to tak mohlo jevit) a pár takových her hraju. Ale netahám je s sebou všude možně. Pořídila jsem si tablet, na kterém všechny tyto aplikace využívám, ale můj mobil má ještě tlačítka. Ano, skutečně existuje někdo, kdo není ve věku našich prarodičů a má mobil s tlačítkama. A žiju.

Tento mobil mám už přes 3 roky a pořád dobře slouží. Používám ho hlavně na SMSky a telefonování. Možná ještě více na poslouchání písniček. Hru mám celkem jednu. Na internet se sice dostanu, ale wifi nechytím. Zatím jsem nevyvinula potřebu koupit si dotykáč. Zátěžová zkouška ukázala, že když pustím mobil zhruba z metru padesát na plovoucí podlahu, akorát vypadne baterka. Znám lidi, kteří si rozbili mobil už do pár měsíců. To je docela škoda.

Aby bylo jasno, nikoho neodsuzuju za to, že si koupí každou novou verzi iPhonu. Já to sice považuju za zbytečnost, raději investuju do něčeho jiného, ale je to každého věc. Jen mě mrzí ten fakt, že to tolik ovlivňuje společnost. Už jsem se i setkala s tím ,,A to tě to neomezuje, že máš takovej mobil?" Ne, proč by mělo? Kolem týmhletý krabičky se netočí celý můj vesmír. Je smutné, když jdete s někým na kafe nebo si s ním chcete jen povídat a on raději lajkuje fotky na Facebooku nebo dojí pixelovou krávu. Normálně bych ten mobil vzala a vyhodila z okna. Občas je dobrý mobil prostě vypnout a věnovat se jiným záležitostem.

osamělost prvočísel - paolo giordano

28. září 2015 v 16:08 | Heaven |  Knihy
Osamělost prvočísel/La solitudine dei numeri primi
Paolo Giordano

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Ona se nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků. Mohli by je najít jeden vedle druhého, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti.

Alice se v sedmi letech těžce zranila při pádu na lyžích a rozhodla se tak pro jiný směr než byl ten, kterým ji hnal její otec. Mattia nechtěl vzít svou mentálně postiženou sestru na oslavu spolužákových narozenin, proto ji nechal čekat v parku. Alicin vztah s otcem je stále chladnější a chladnější a matka jí umírá na rakovinu. Mattiova matka mu jeho rozhodnutí nikdy nepromine. Alice se chce na střední škole přátelit s Violou, která je tyranská, ale charismatická vůdkyně své party. Časem ale zjistí, že tahle sobecká potvora za to nestojí. Najde zalíbení ve fotografování, kterému se věnuje i po škole, místo toho, aby šla na univerzitu. Seznámí se s doktorem Fabiem, před kterým se snaží utajit celoživotní problém s příjmem potravy, na což také doplatí. Mattia tráví většinu času nad matematickými rovnicemi a jeho jedinou společností během střední je mu spolužák Dennis. Matematiku později studuje i na vysoké škole. Když mu přijde nabídka vyučovat na univerzitě v zahraničí, bere ji. Jeho osamělost ale nekončí. Rozhodnutí, které podnikli jako děti se s nimi vleče celý život.

O knize bych mohla napsat spoustu pozitivních věcí. A taky napíšu. Nejprve ale zmíním, že sama kniha pozitivní není. Nečekejte zamilovaný příběh o dvou teenagerech (a později dospělých lidí), které na konci čeká nádherný happy end. Nope. Nejen hlavní postavy, ale také ty vedlejší si nesou svůj kříž. Tak jako v normálním životě, nikdo to nemá jednoduché. Je to takové nahlédnutí do života dvou osamělých lidí v průběhu 25 let. Nedokáží se zařadit do běžného života, komunikovat s rodinou nebo svými vrstevníky. Tato kniha je dost depresivní. To ale neznamená, že je špatná.

Styl psaní mi velmi vyhovoval. Dost syrový, upřímný, s popisem některých scén se autor vůbec nepáře. Kniha je taky velmi čtivá, není tady problém ji přečíst za pár dní (o tom, proč mně to trvalo mnohem déle, si povíme jindy). Střídají se pohledy Alice a Mattii a kniha je psána v er formě. Hlavních hrdinů mi bylo docela líto, protože v podstatě se svým životem moc nezmohli. Kdovíproč jsem i přes atmosféru čekala nějaký šťastný konec, který se ale nakonec nedostavil. Konec byl trochu zvláštní. Říkala jsem si: to už? Něco si zřejmě budete muset domyslet. Já se dávám knize plný počet a určitě si ji někdy přečtu znovu, abych mi do mozku dotekly některé souvislosti :)

Vyšel taky stejnojmený film z roku 2010. Níže se můžete mrknout na trailer.

5/5


playlist - september

26. září 2015 v 14:30 | Heaven |  Hudba
Jak asi víte, neposlouchám jen 1 nebo 2 žánry, ale jedu tak nějak napříč všemi. A taky tu máme pár úplných novinek :) Doufám, že se vám něco zalíbí :)

Imagine Dragons - Roots

Fall Out Boy - You're Crashing, But You're No Wave

Arctic Monkeys - Brick By Brick

25 days blogging challenge - day five

25. září 2015 v 15:23 | Heaven |  25 days blogging challenge

5 oblíbených filmů

Abych pravdu řekla, už je to dost dlouho, co jsem naposledy viděla nějaký film. V televizi se na nic pořádně koukat nedá a když sedím u počítače, sleduju spíše seriály. Ale přesto mám svoji top 5, na kterou nedám dopustit.

Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005)

Film, který není třeba příliš představovat. Tuto "pohádku" jsem viděla už jako dítě a dodnes ji mám ráda. Vždycky jsem se jí trochu bála. Ale co, Tim Burton tvoří úžasné filmy, které stojí za shlédnutí.

all the leaves are brown and the sky is grey...

23. září 2015 v 15:45 | Heaven |  Deník
Jak jistě víte, dnes, 23. září, začíná podzim. Ještě před pár lety bych vám řekla, že nemám tohle období ráda. Škola je v plném proudu, do prázdnin daleko, sychravé počasí, brzké stmívání... a tak dále. Znáte to všichni. Ale někdy je dobré podívat se na věci i z druhé strany.

AutumnUntitled

Co mám na podzimu velmi ráda, jsou barvy. Teplé barvy podzimního listí to studené počasí tak trošku vykompenzují. Není větší pohody než jít v sobotu odpoledne na dlouho procházku do lesa. Ve městě je taky krásně, ale proč nejít někam jinam - na místo, kudy nechodíte každý den a kde vás nikdo nebude rušit. Samozřejmě je úplně ideální, když svítí slunce nebo alespoň neprší. Užijte si toho, dokud to jde.


Další oblíbenou věcí z podzimu je móda. Teplé barvy jsou moje a na podzim je jich všude dost. I když nosím častěji kalhoty, sukni s punčocháčema si taky vezmu ráda. Minulý rok jsem rozšířila svou sbírku svetrů a momentálně jich mám... no, víc než pár. Ne že bych byla do oblíkání celá hrr, ale na podzim si s tím vyhraju více než obvykle.

Summer have gone so fast...Untitled This is not mine ✖️AlexisTheHipsta✖️

Co také k podzimu bezvýhradně patří, je ta správná hudební kulisa. Nevím proč, ale mám tendenci vybírat si klidnější hudbu. Každý si samozřejmě poslouchejte co chcete, ale nebyla bych to já, abych sem nedala pár svých tipů :)




Kitaplarrrrrr Colorful, isn't it? 🌈

Na podzimu se mi taky líbí, že na vás není vyvíjet takový tlak, že se musíte socializovat - mně to plně vyhovuje. Ne že bych chtěla být pořád zalezlá u sebe v pokoji, ale přeci jenom filozofie ,,jdi na koupaliště, protože ostatní tam jsou taky" mi moc nevyhovuje. Koupaliště už je dávno zavřené a tak se můžete uvelebit doma s pěknou knížkou a oblíbených šálkem čaje nebo kávy, prostě nápojem dle chuti. Podzim je taky nejlepší doma na to začít s povinnou četbou. A to ani nemusíte být v maturitním ročníku :) Já už plánuju začít... no, snad v blízké době.

Jako na potvoru mě dnes začalo škrábat v krku a zřejmě z toho bude rýma, v horším případě kašel. Vypadá to, že nadcházející prodloužený víkend prožiju s kapesníkem v ruce. Ale i tak mám podzim stále ráda :)


halsey

21. září 2015 v 10:25 | Heaven |  Hudba
Pokud jste aktivní na především anglicky mluvících sociálních sítích jako je Tumblr nebo We Heart It, nejspíše už jste něco zaslechli o začínající zpěvačce Halsey. Vlastním jménem Ashley Nicolette Frangipane (*1994) pochází z New Jersey a hudbě se věnuje už od 17 let. Proslavila se především skrz internet a v srpnu 2015 vyšlo její první album Badlands. Řadí se k žánru Indie pop (Lana Del Rey, Marina and The Diamonds)


New Americana

Colours

K Halsey jsem se dostala skrz kamarádku, která mi ji doporučila. První písnička mně moc nezaujala, ale u dalších už jsem se chytla. Že by byla Halsey nový hudební objev? Rozhodně má velkou šanci na úspěch. Není okoukaná a její hudba není bezduchá břečka, na kterou občas narážím až moc často. Také se mi líbí její texty. Pokud hledáte něco nového, doporučuji. (Doporučuji i když nehledáte :D)



kde se touláš, bernadetto - maria semple

19. září 2015 v 19:44 | Heaven |  Knihy
Kde se touláš, Bernadetto/Where'd you go Bernadette
Maria Semple

Nezřízeně vtipná kniha o dívce, která pátrá, kam že se to poděla její maminka. Bernadetta Foxová zmizela poté, co její patnáctiletá dcera Bee přinesla ze školy samé jedničky a začala se dožadovat slíbené odměny: rodinného výletu do Antarktidy. Jenže nekonvenční architektka Bernadetta trpí akutní agorafobií - její alergie na město a lidi vůbec zašla tak daleko, že za ní vše vyřizuje virtuální asistentka v Indii. A cesta na konec světa? Na tu se opravdu necítí, a tak se radši vytratila. Její bystrá dcera Bee se ale rozhodně nehodlá vzdát. K tomu, aby se matce dostala na stopu, používá emailové zprávy, veřejné listiny, nejrůznější zprávy i tajnou korespondenci otce s psychiatričkou. A před čtenářem se postupně rozehrává neskutečně čtivý román o jedné dost výjimečné rodině, v níž se potvrzuje, že genialita často hraničí s vyšinutostí...

Geniální architektka Bernadette Foxová se před lety proslavila jako průkopnice oboru, kterému vládli muži. Když byl její dům, se kterým si dala tolik práce, zničen kvůli sousedským sporům, sbalila se a s manželem odjela do Seattlu. Založit rodinu nebyla jednoduchá věc a sžít se s novými lidmi a novým prostředím ještě horší. Bernadetta Seattle nesnáší. Dokonce si najala asistentku Manžulu z Indie, která za ní přes internet vše vyřizuje. Bernadetta má odjet s manželem a dcerou na výlet na Antarktidu, jak slíbila, ale raději vymýšlí všemožné způsoby jak se z toho vyvléct. Nakonec zmizí úplně. Mezitím její dcera poskládá knihu z dopisů, e-mailů a vzkazů, které by ji pomohly pochopit její malinko šílenou matku.

Příběh o americké rodině, která není tak úplně obyčejná. Postva Bernadetty je to hlavní, okolo čeho se celý příběh točí. Je správně praštěná, ale přitom inteligentní. Přesně jak se píše v anotaci - genialita někdy může hraničit s vyšinutostí. Zároveň bych zase upozornila (už ani nevím, po kolikáté to je), že kniha není nežízeně vtipná. Je milá, zábavná, dobře se čte a několikrát jsem se i zasmála, ale nezařadila bych si vyloženě mezi ultravtipné knihy. V tomto má příliš velkou konkurenci.

Kniha se výborně čte. Převažujou vzkazy, dopisy a e-maily, ale sem tam narazíte i na normální vyprávění z pohledu Bernadettiny dcery Bee. Příběh tak nemáme naservírovaný přímo myšlenku po myšlence, ale všechno si skládáme dohromady z útržků. O to více mi přišla celá kniha napínavější a zajímavější. Poslední část už je především pod velením Bee a ta je trochu nudnější. Dejme tomu v poslední třenite přestává být kniha tolik uvolněná a vtipná a stává se spíše dojemnou. Pořád ale stojí za to.

Kde se touláš, Bernadetto, je odpočinková kniha o neobyčejné rodině a jejím neobyčejném příběhu, kterou za sebe vřele doporučuji.

4/5


anonymita

18. září 2015 v 16:35 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Žijeme v době internetu. Není problém založit si na jakékoliv stránce profil pod jakýmkoliv jménem, ať už vymyšleným nebo pod jménem někoho, koho dokonce známe. A kyberšikana se může rozjet na plné obrátky. Na některých stránkách dokonce své jméno nemusíte uvádět vůbec. A blog je jedním z nich.

Já osobně jsem na blogu raději v anonymitě. Sice tu na sebe vykecám všemožné nesmysly, ale mám za to, že pokud můj blog čte někdo, kdo mně zná jen od vidění, nepozná mně podle oblíbených barev nebo seriálů. Pokud chtějí blogeři zůstat v anonymitě, mají v tomto obrovskou výhodu, narozdíl od stále se rozrůstající skupiny Youtuberů. Youtuber si musí zakládat na vzhledu, holky se do videí líčí (nebo alespoň učešou, když na make upu tolik nebazírují), zato bloger, když tvoří, může sedět za hluboké noci v neuspořádaném pokoji a v pyžamu. Proto jsem si na ventilování svých nápadů zvolila tuto cestu (mimo jiné).

Tumblr

lucie - chci zas v tobě spát

16. září 2015 v 15:12 | Heaven |  Hudba

Chtěla bych vám představit další ze řady svých oblíbených písniček. Pro tentokrát je zpívaná česky, což se u mně moc často nevidí. Je úžasná. Moc se mi líbí text a být na takovém koncertě, to musel být skvělý zážitek. Prostě srdeční záležitost :)

vítejte v septimě

14. září 2015 v 14:48 | Heaven |  Deník
První školní den proběhl u spousty z vás už před dvěma týdny. U nás jsme na tom vždycky jinak než všude jinde, a první den jsme si užili dnes. Třídní psala, ať si s sebou vezeme už sešity na matiku, ale naštěstí jsme žádný opakování nestihli, za což jsem byla ráda. Popravdě, jsem ráda, že umím po prázdninách vůbec do pěti počítat a už zítra to na nás všechno vybalí.

Dneska proběhly jen takové ty formality jako čtení školního řádu. Sice to letos slyšíme po sedmé, ale opakování není nikdy dost. Sice si jako zletilý student můžu podepisovat omluvenky sama, ale naše třídní chce k tomu ještě podpis rodiče. Mně to nijak neomezuje, stejně neplánuju se ulejvat ze školy. Dost dobře totiž vím, kolik úsilý to stojí, dohánět všechnu zameškanou látku. Někdy je fakt lepší do školy jít, i když vám ráno není úplně nejlíp. Ale já jsem nemocná sotva třikrát do roka. Kromě toho jsme probírali ještě co dělat, když do školy vletí šílený střelec. Prý zabarykádovat se ve třídě. Hm, to pomůže, když se dveře otevírají zvenku. Ale to se spíš nestane, doufám.

Emily 💜

Další takovou kuriozitou je fakt, že škola se stále opravuje a my se učíme na staveništi. Ne že by to bylo v tak katastrofálním stavu, ale šatny vůbec nefungují. Zatím to moc nevadí, ale jestli začnou lijáky, uklízečkám budou muset zvýšit plat. A navíc když jdete na oběd, nemáte si kam dát tašku a bundu, budeme to tedy muset tahat sebou. A jídelna je už tak dost malá a ještě ty batohy... Škola nám padala na hlavu i předtím a rekonstrukcí tomu moc nepomohli. Zatím.

Pozor, další novinka - 24. září jdu poprvé do autoškoly. Dozvěděla jsem se to teprve ve středu. Chtěla jsem zavolat do autoškoly, kam mně chtěla dostrkat máma, ale ta mně předběhla a dozvěděla se, že za paní končí. Proto mi zařídila kurz rovnou jinde. Musím sice dojíždět, ale raději to, než příšernýho učitele, na kterého jsou stížnosti. Samozřejmě vás budu pravidelně informovat o svých zážitcích, už mám poznámku o tom, abych si založila novou rubriku.