Srpen 2015

25 days blogging challenge - day two

30. srpna 2015 v 15:26 | Heaven |  25 days blogging challenge
A/N: Právě jsem měla možnost shlédnout svůj rozvrh hodin na příští školní rok... A upřímě, čekala jsem to horší. I když každý den do půl třetí (kromě čtvrtka) a 6. a 7. hodina latiny v pátek nezní úplně skvěle. Jestli bude latina skutečně tak hrozná jak říkají ostatní, mám se asi na co těšit. A musím říct, že jsem ráda, že máme o jednu hodinu fyziky, matiky a zeměpisu méně. Zase je místo toho něco jiného, co vypadá, že mi bude vyhovovat. No uvidíme. Tohle byla taková krátká poznámka na začátek článku o mých největších obavách, což se sem vlastně hodí, když to tak vezmu... :D

Moje největší obavy

Strach je opravdu nepříjemná věc, která nám brání dělat spoustu věcí, které chceme. K některým činnostem (a nemám na mysli třeba vysávání) se musíte dlouho přemlouvat a když překonáte počáteční nejistotu a awkward momenty, všechno už je na levačku. Nebo nemusí, ale to je jiná kapitola. Třeba při seznamování s novými lidmi.

První, co bych uvedla, je hmyz. Už se nebojím kdejakého lezoucího broučka, ale moji největší nepřátelé jsou vosy, včely, sršně a podobný potvory, které vám můžou nějakým způsobem ublížit. Ohledně vos bylo letošní léto dost na nervy, protože jich bylo všude plno. Docela jsem se obrnila, ale stejně - pokud nemám nic, čím je můžu odhánět nebo rovnou zabíjet, budu pěkně vytočená a vyděšená. Ale pavouků se nebojím, to můžu říct s klidem.

Cute ♡
Zhmotnění mého strachu. I když ten nevypadá, že bude útočit :)

Další věcí, které se pekelně bojím jsou volně pobíhající psi. Dobrá, čivava mně ani tak nevyděsí jako vlčák nebo jiné veké plemeno. Sakra lidi, když si pořizujete velkého psa, tak aspoň zavírejte vrata do zahrady. Psů od kamarádů nebo příbuzných se nebojím, protože je znám. Ale u neznámých nemůžu předpovídat, co ten pes udělá. Může se chtít mazlit... a nebo taky ne. Příčinu tohoto strachu dobře znám. Před pár lety jsem byla u jedné kamarády a šly jsme společně přes les z jedné vesnice do druhé. Z jedné chalupy na nás vyběhli tři malí psi a pěkně na nás cenili zuby. Sice to byli takoví záprdkové, ale nepotřebuju, aby se mi cizí zvíře zahryzlo do nohy.

Další obava už nebude konkrétní, ale abstraktní. A to nepříliš optimisticky naladěná dvojice nemoc a smrt. Ten fakt, že život je pomíjiný a může se stát kdykoliv cokoliv je... děsivý. Smrt je svým způsobem nehorázně záhadná věc, protože nikdo neví, co bude potom. Občas o tom přemýšlím, jaký to bude. Ne že bych snad chtěla umřít, jen na filozofické úrovni. Je to jako... co? Dlouhý spánek? Budu něco cítit? A jaký to bude nic necítit? A nebo začnu žít další život a na ten předchozí si nebudu pamatovat? Na tyto otázky nám bohužel jen tak někdo neodpoví. Ale kdo ví, třeba za pár let věda dojde tak daleko, že vyzkoumá, co se bude dít potom. S tělem se to jasný - do jámy, škrtnout sirkou. Ale co taková duše?

deset malých nadechnutí - k.a. tucker

28. srpna 2015 v 12:20 | Heaven |  Knihy
Deset malých nadechnutí/Ten tiny breaths
K.A. Tucker

Po tragické autohavárii, která ji připravila najednou o rodiče, přítele a nejlepší kamarádku, prchá Kacey se svou mladší sestrou Livií z Michiganu do Miami, aby tam začala nový život. Podaří se jí vybudovat novou existenci? Zbaví se trýznivých vzpomínek, které ji nepřestávají pronásledovat? A dokáže odolat záhadnému sousedovi z bytu 1D? Už sama skutečnost, že autorka K. A. Tucker vydala první knihu jako šestiletá, je zárukou poutavého a zajímavého čtenářského zážitku.

Recenzi uvedu tím, že upozorním na to, že se anotace příliš nepovedla. Zní celkem fádně, ale i tak mně dokázala na knihu nalákat (?). Ačkoliv kdyby byla anotace delší, zase toho víc prozradí a to my přece nechceme. Do knihy jsem se pustila s radostí a očekáváním.

Kasey a její mladší sestra žily až doposud u strýce a tety. Jejich rodiče, Kaseyina přítele a nejlepší kamarádku připravila o život nehoda, která se stala před čtyřmi lety. Od té doby se toho dost změnilo. Kasey si prošla nejedním nepěkným obdobím, ale pořád chránila svou malou sestřičku. Po jednom incidentu už má Kasey života u strýce a tety plné zuby a rozhodne se pro změnu. Najde si bydlení v Miami a s Livií uprchne. Město, které je daleko od toho předchozího, mohou začít od začátku... ale kdyby to bylo tak jednoduché. Bydlení je malé, ale stačí. Hned ze začátku se seznamují s Norou Matthewsovou zvanou Strom žijící ve vedlejším bytě s malou dcerkou Miou. Kasey překvapí i další setkání se sousedem Trentem z bytu 1D. Nemůže ho pustit z hlavy.

Začnu neobvykle postavami (většinou začínám stylem psaní a tak dále)... Kasey mi byla sympatická už od začátku. Je to taková drsňačka, s ničím se moc nepáře, dokáže kohokoliv uzemnit, ale zároveň je starostlivá, udělá pro Liv všechno a přizná svou chybu. Trent, další důležitá postava z knihy, byl zajímavá osobnost, občas jsem měla chuť ho pořádně praštit. Popravdě, bylo mi trochu divné, že je hned na Kasey tak hodný, co má asi za lubem... Ale neprokoukla jsem ho.

A jak jsem pak byla překvapená. V první polovině je pár zvratů, ale ne tolik zásadních, to přijde až o trochu později. Posledních několik desítek stran z knihy jsem byla vážně v šoku, vůbec jsem nevěděla, jestli je to pravda nebo ne. Vážně jsem něco takového nečekala. A už vůbec ne ten konec. Fakt jsem si myslela, že budu brečet, což se nakonec nestalo. Co si budeme povídat, překvapilo mě to. Celá kniha ve mně zanechala takový zvláštní pocit... A to sice ten, že si nutně musím přečíst další díly :D

Kniha je skvěle napsaná, čte se úplně sama a myslím, že by měla úspěch i tu těch, kteří na rodimantiku tak úplně nejsou, protože to není jen o tom. Za mně plný počet bodů

5/5


playlist - august

26. srpna 2015 v 14:18 | Heaven |  Hudba
Konec sprna ohlašuje další playlist nejoblíbenějších srpnových písniček. Něco nového, něco starého, něco, co jsem oprášila...Doufám, že si některé poslechnete, pokud je nebudete znát.

New Found Glory ft. Hayley Williams - Vicious Love

Nebudu lhát, samozřejmě jsem si pustila písničku hlavně kvůli Hayley, ale hodně se mi zalíbila. Třeba nakonec přijdu NFG na chuť, kdo ví :)

Lana Del Rey - High By The Beach

V září vyjde nové album a Lana neváhá a láká nás na něj další písničkou.

Lucie - Sen

25 days blogging challenge - day one

25. srpna 2015 v 15:32 | Heaven |  25 days blogging challenge
Famfáry prosím, konečně zahajuju challenge, kterou jsem si před pár dny týdny sestavila. Popravdě, hned na první den jsem si přichystala snad nejtěžší úkol, protože mám pocit, že všechno zajímavé už jsem o sobě napsala... ale dobře, něco vymyslím.

10 faktů o mně


1. Často dělám několik věcí současně. Mám to prostě tak nastavené, že se málokdy dokážu soustředit jen na jednu činnost. Třeba jako právě teď. Nejen, že píšu článek, ale taky čtu a komentuju vaše články, koukám na příspěvky na Facebooku a vybírám písničky. Jo a ještě jím.

2. Po prázdninách jdu do třeťáku. Je strašný, jak to rychle utíká. Před několika lety jsem si říkala: jdu na osmiletý gympl, budu tam dlouho a mám spoustu času na to, abych se rozhodla, co se mnou bude dál. Prdlajs. Už to mám za pár...

3. Můžu o sobě říct, že mám silnou vůli. Když si něco zamanu, tak to doopravdy udělám. Občas jsem taky dost paličatá.

4. Nenávidím, když někdo jí nahlas. Nahlas žvýká, polyká, srká, krká a tak dále. Nevím proč, ale z ničeho nic mi tohle začalo příšerně vadit.

5. Neumím chatovat. Asi jsem z jinýho století, ale chatování (třeba na FB) jsem nikdy nepřišla moc na chuť. Pokud mám zájem se s tím člověkem bavit (a není stovky kilometrů ode mně), sejdu se s ním. Zkrátka mi nepřijde přirozený se bavit jen tak o ničem. A taky mně štve, že nevidím prvotní reakci těch lidí. Stejně to skončí ,,Ahoj, jak se máš." ,,Dobře." ,,Hm, tak ahoj" :D

6. Mám přirozeně rovné vlasy. Trochu se mi zvlní maximálně když si je dám na noc do copánku a to musí být mokré. A pak se zase rychle narovnají. Určitě to své výhody má, ale i dost nevýhod. Například jsou rychle mastné.

7. Zvykla jsem si na to, že piju jen čistou vodu. A to z vodovodu, protože máme doma dobrou vodu. Vyhovuje mi to a neměnila bych. Samozřejmě piju taky čaje, kafe a tak dále.

Fish

8. Miluju lakování nehtů. Ale to už víte.

9. Nemám ráda němčinu. Ani jazyk, natož předmět ve škole :D

10. Do páté třídy jsem měla samé jedničky. A pak jsem šla na gympl, haha...

→ další: moje největší obavy

je vůbec možné nemyslet?

23. srpna 2015 v 17:57 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Už podruhé v krátkém časovém úseku (i když... čas je dost relativní) se vyjadřuji k tématu týdne, tentokrát i ve správném týdnu.

Každý rád občas vypne, každý si potřebuje vyčistit hlavu od všech možných myšlenek. Neustále se na nás nabalují informace z různých médií a informačních kanálů a opravdu není jednoduché všechno pochytit, vstřebat nebo si dokonce zapamatovat to důležité (snadněji se pamatují kraviny než důležité věci, ale to jsem už trochu odbočila). Pořád, dokonce i když odpočíváme, přemýšlíme. Zkusím teď připojit pár svých tipů jak si vyčistit hlavu.


Procházka - nejlépe do přírody. Na mně má příroda mnohem pozitivnější vliv než město a je pro mně také velkou inspirací.
Lehnout si do klidu - zavřít oči, případně zapnout hudbu a nemyslet na nic z reálného světa. Přenést se třeba do světa z vašeho oblíbeného filmu nebo knihy. Fakt to pomáhá.
Plavání - nejsem sportovní typ, nikdy jsem nesportovala a profesionální sportovkyně ze mně určitě nebude, ale plavu ráda. Soustředím se na správný pohyb, dýchání a perfektně si vyčistím hlavu. Zřejmě to tak funguje i u jiných sportů, tomu jsem ovšem ještě na chuť nepřišla.
Vana - vodu už jsme tu měli, ale stejně tak, jako je pro relax dobrý pohyb, i naložení do horké (za letních dnů může být i studená) vany je fajn. Můžete s sebou vzít i něco dobrého k jídlu nebo pití, případně něco ke čtení (za škody neručím)
Ponořit se do příběhu - kniha nebo film? Nechám vás, ať si zvolíte sami. Samozřejmě, že u sledování filmu i čtení knihy myslíte mozkem, jinak byste je ani nemohli provozovat - ale jiným způsobem než za běžného, chaotického provozu.
... a také sledování bezduchých seriálů - pokud na to máte nervy a žaludek.

Abych to shrnula - žádný návod, jak nemyslet jsem vám neposkytla, ale jestli máte nějaké své tipy, sem v nimi

i'm back

22. srpna 2015 v 18:11 | Heaven |  Deník
Pár dní jsem teď ns blogu nebyla... Má to svůj dobrý důvod. Byla jsem totiž na rodinné dovolené v jižní Čechách. Běžně píšu články s infem o tom, kam jedu, kdy se vrátím a podobně, ale tentokrát jsem to psaní pořád odkládala a nakonec jsem na něj ani neměla čas. Nerada píšu články o ničem, přijde mi to strašně neefektivní. Každopádně tento týden byl fajn, ale i tak jsem ráda, že jsem zpátky doma, ve svém prostředí. Pár nápadů na články mám, vrací se tedy normální zveřejňování článků. Už nevím, co dalšího bych vám oznámila... Kratší článek je taky občas potřeba, no ne?

A jak trávíte závěr srpna vy?

já vs. horké letní dny

14. srpna 2015 v 10:52 | Heaven |  Deník
Jak si užíváte léto? Blbá otázka. Těšíte se do školy? Ještě blbější. Nikdy nevím, jak mám uvést článek... Každopádně, léto je v plném proudu a tak jsem se do proudění také trochu zapojila a včera jsem vyrazila s rodičema na koupaliště do Německa. Jeli jsme jen kousek do městečka Neusalza-Spremberg, kde je vážně skvělé koupaliště. Krásně čistý, všude spousta místa (dokonce i ve stínu pod stromy), jeden tobogán (ale docela slabý) a různý další věci. Někde poblíž v Čechách podobné koupaliště nemáme a ačkoliv je Sajfik blíž, určitě by tam bylo víc Čechů než Němců.

Připravit vše důležité a může se vyrazit. Nejdůležitější je krém na opalování. A klobouk proti sluníčku se taky hodí. Tenhle světle modrý jsem si dost oblíbila a tahám ho poslední týden snad všude :D

25 days blogging challenge

13. srpna 2015 v 13:15 | Heaven |  25 days blogging challenge
Rozhodla jsem se vytvořit si už z vytvořených výzev, které různě putují po blogovém světě svoji vlastní challenge, kterou se budu pokusit v příštích několika... no, možná měsících, splnit. 25 dní proto, že třicet už tu bylo.

1. den: 10 faktů o mně
2. den: moje největší obavy
3. den: 3 oblíbené vzpomínky
4. den: já a stravování
5. den: 5 oblíbeých filmů
6. den: jaké jsem znamená zvěrokruhu a jak na mně sedí
7. den: věci, které mě dokáží vytočit
8. den: jak by měl vypadat můj vztah
9. den: obrázek mého rukopisu
10. den: tvůj postoj ke škole
11. den: 11 věcí, které chci udělat před tím, než zemřu
12. den: popiš do detailů svůj den
13. den: vztah k sociálním sítím
14. den: oblíbené kousky oblečení
15. den: 15 oblíbených písní
16. den: názor na drogy a alkohol
17. den: proč bloguju
18. den: oblíbené hlášky a citáty
19. den: oblíbení hudební interpreti
20. den: wishlist - co si chci pořídit
21. den: já a můj domov
22. den: oblíbená část roku
23. den: obrázek mých očí
24. den: zásady, které dodržuju
25. den: úspěchy a neúspěchy za poslední měsíc (nebo dva)

v šedých tónech - ruta sepetys

11. srpna 2015 v 12:20 | Heaven |  Knihy
V šedých tónech/Between shades of grey
Ruta Sepetys

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.

Abych pravdu řekla, historické knihy moc nečtu. Ale tentokrát jsem uděala výjimku, protože mně téma velmi zaujalo.

Lině je patnáct, žije v Litvě se svými rodiči a mladším bratrem a všechno se zdá být v pořádku. Dokud jednou k nim domů netvrthne Sovětská armáda a neodveleče je pryč. Ve vlaku, namačkaní hlava na hlavě se spoustu dalších lidí cestují do pracovního tábora na Sibiři. Tam jen pracují od úsvitu do západu slunce, málo jídlo, hrozné podmínky... Lina a její rodina se musí naučit bojovat o holý život.

OH. MY. GOD. Best book ever... ❤️💗💓😭😭 it's true love...
Ruta si vzala ke zpracování téma, o kterém se tolik nemluví - obsazování Pobaltských států Sovětstkým svazem. Docela blízko 2. světové válce. Sama Ruta má totiž Litevské kořeny, to jen tak pro zajímavost. Atmosféra příběhu je skutečně mrazivá. A to nejen proto, že se odehrává na Sibiři. Samozřejmě se tu dočkáme i milostného příběhu, ale jen na pozadí, nehraje v knize až takovou roli. Přesto, že se jedná o fikci a ne autobiografii, máte pocit, jako by jste byli s hrdiny přímo v příběhu. Velmi zajímavě je popsáno, jak v táborech zachází s lidmi. Ačkoliv jsem knihu četla už před delší dobrou, stále si některé scény dobře pamatuju.

Pro tentokrát byla recenze kratší, ale to vám asi nevadí... Knihu jednoznačně doporučuju.

4,5/5


number playlist

9. srpna 2015 v 14:54 | Heaven |  Hudba
Tento zajímavý nápad jsem viděla u Crazy Jull a s dovolením jsem si ho vypůjčila, jelikož mám teď celkem prázdno v hlavě. Úkol je úplně jednoduchý - podělit se o své oblíbené písničky, které mají v názvu číslo. Prošla jsem svoji uloženou hudbu a pár jich našla.

The Connells - 74 - 75

Nevím, kde jsem narazila na tuto písničku, ale už to je hodně dlouho. Pamatuju si, že jsme ji dokonce jednou nebo dvakrát zpívali na hudebce ve škole. Takže už to pár let bude :)

Avril Lavigne - 17

Pamatuju si, že jsem dříve poslouchala Avril mnohem více než teď, ale pořád mám její písničky ráda. Tahle patří mezi její novější a povedenější.