jít s davem nebo ne?

28. července 2015 v 17:58 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Téma minulého týdně jsem bohužel nestihla, ale zaujalo mě, proto jsem se rozhodla přispět i svým článkem, ačkoliv je to o trošku později.

Jedna věc je jít s davem, druhá věc je být sám sebou. Už jsem o něčem podobném psala před pár měsíci delší článek. Rozčilují mě lidé, kteří o sobě tvrdí, že oni nikdy nebudou "ovcí v davu". Něco podobného měla napsanáno v popisku jednu účastnice Miss blog.cz. Vy jste ovce, já jsem originál. To mně odradilo od hlasování. Chtít být za každou cenu originální, vyjímečný a ještě to předhazovat ostatním? Podle mně trapné a pozérské. A netýká se to jen povrchních a na první pohled viditelných věcí jako je styl oblékání. Spojení slov "jít proti proudu" zní sice úžasně rebelsky, ale věřte mi, tak skvělé to není. Ale asi chápu potřebu lidí, chápu, proč to dělají. Mají dost svého nudného života, chtějí zkusit něco, co by bylo trochu víc...

Ale být jiný než ostatní má také svoje překážky. Upřímně, kolik z vás má takovou hroší kůži, že snese divný pohledy a narážky od ostatních? Vím, o čem mluvím. Jakožto introvert mám trochu problém zařadit se do kolektivu, kde většinou bývají extroverti. Víc poslouchám, než mluvím. ,,Musíš být víc otevřená," ,,Měla bys víc mluvit" Kolikrát jsem tyhle kecy už slyšela? Ne kurva, nemusím. Možná je to trochu silný výraz, ale hodí se. Možná by moje zařazení do kolektivu bylo mnohem jednoduší, ale jim se to kecá, když nejsou na mém místě. Já to prostě neumím. Neumím plynně udržovat konverzaci s člověkem, kterého moc neznám nebo nemusím. Společnost, která mi není úplně příjemná, mi vysává energii. Já nejsem ta, kdo za vámi přijde a začne se s vámi nezávazně bavit, pokud se neznáme. A není to osobní.

Untitled

Ale víte co? Zvykla jsem si. Dav mluví a já mlčím. Ačkoliv má taková povaha více úskalí než výhod, naučila jsem se sama sebe přijmout, Nejen, že se neumím změnit, ale já se ani měnit nechci. Jsem to prostě já. A buď mě budou ostatní lidé respektovat, neříkat kraviny o tom, jak se musím změnit a nebo kamarádi nebudeme.

Na davu není nic špatného. Pokud se nenecháte nalákat od blbce (sliby politiků, podvodníků a podobně). Ta pospolitost má něco do sebe. Na druhou stranu, nevím, jak vy, ale já nepotřebuju mít všechno, co ostatní. Nejnovější kolekci oblečení nebo mobil. Kupuju si v zásadě to, co se mi líbí a/nebo hodí a ne to, co nemají/mají ostatní. Prostě buďte sami sebou a čekejte, kam vás ostatní zařadí a jakou budete mít nálepku. Pak se tomu společně zasmějeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 didslife didslife | Web | 28. července 2015 v 19:28 | Reagovat

ďakujem, a k tovjmu článku pekné napísané a kiež by bol každý sám sebou.

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 28. července 2015 v 19:43 | Reagovat

Hezky napsané :)
Já to mám s tou otevřeností tak napůl ... obvykle jsem introvertní, ale spíš ve velkém kolektivu .. v menší skupince jsem schopna jednat i docela otevřeně .. no těžko říct :) .. ale ty velké davy chápu až moc dobře

3 Ája Ája | Web | 28. července 2015 v 20:06 | Reagovat

nevím co napsat na to téma :D

já rozjíždím po dlouhé době taky, tak se můžeš kuknout :) díky :)

4 *Shock *Shock | Web | 29. července 2015 v 0:42 | Reagovat

Nebyla jsem moc ukecá, ale poslední dobou až až.. stop Klár, pls.

Nikdy jsem nechápala ovce a asi nikdy chápat nebudu.. jsem svá a za to jsem kurva dost ráda. V dnešní době je takový málokdo.. how sad.

5 Elis Elis | Web | 29. července 2015 v 10:16 | Reagovat

Jít s davem a nevybočovat upřednostňuje většina lidí, nedivím se tomu, odlišovat se ať názory, životním stylem nebo např. i oblékáním přivádí k těmto lidem nevítanou pozornost, většinou negativní a odmítavou...

6 Marceline Marceline | E-mail | Web | 29. července 2015 v 22:37 | Reagovat

Soucítím s tebou. Jsem introvert. A upřímně?.. Nesnáším lidi. Nechci se s nimi bavit. Většinou se do konverzací ani nezapojuji, většinou jsem někde vzadu kde si čtu nebo poslouchám hudbu. Dokážu být ukecaná s kamarády, které dobře znám. Ale před lidmi které neznám, nebo je nemám ráda, ne. Nechci být před nimi ukecaná. Nechci se lidem takhle otevírat. Lidi si k tělu moc nepřipouštím.
No, řekněme o takhle. Nemám ráda lidi, co se mermomocí snaží být jiní. Je to hloupé a nanejvýš pozerské. Holt ale když člověk (tím myslím sebe) poslouchá rock a metal, má rád černou, je to zapřísáhlý intovert, tráví nějaký ten čas u videoher, knih a tumblru a nevím co ještě, zvlášť v naší škole je hned divný. Jsem sama sebou, ale setkávám se i s tím, že mi lidé říkají, že tyhle žánry poslouchám třeba jenom proto, abych byla zajímavá. Kurva lidi, to, že holt každý druhý člověk neposlouchá metal, je automaticky ten, kdo to poslouchá divný a jen se snaží být zajímavý? Já si připadám jako někdo úplně obyčejný, nepřijdu si ničím divná, jiná ani zajímavá. A máš pravdu, když jsi napsala, že nikdo (nebo alespoň ne každý) má kůži na to snášet tyhle připomínky. Na něco podobného se taky chystám napsat článek. Ten tvůj se ale moc povedl. Děkuji za možnost rozepsat se v komentářích. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama