best of tábor 2015

31. července 2015 v 13:47 | Heaven |  Deník
Původně jsem článkem s podrobným popisem táborových zážitků nechtěla psát, ale v komentářích jsem objevila zájem, tudíž jsem zapátrala v paměti (naštěstí je to ještě čerstvá záležitost) a vypsala pro vás pár záležitostí, které stojí za zapamatování. Více o tom, jak vnímám tábor já, najdete ve článku 25 postřehů táborové instruktorky.

Náš oddíl a téma
Už jsem dopředu věděla, s kým se budu v oddíle dělit o péči o děti. Složení našeho oddílu ale nikdo nevěděl. Nakonec jsme nedostali ani Bloncky (2 čtrnáctileté holky, které vás nikdy neposlechnou), ani Forresta (kluk, který byl podobně natvrdlý jako filmový Gump). Název našeho oddílu měl zkratku M.E.R.D. E, což znamenalo Mezinárodní Epes-Rádes Dětská Elita. Jinak merde znamená francouzsky hovno - to víte, musíme být na úrovni. Jinak téma celého tábora byli záchranné složky (hasiči, policie, záchranáří všeho druhu), což nakonec vypadalo lépe než jsem očekávala. Mimochodem, náš oddíl neskončil poslední, ale na druhém místě.

Drama druhého dne
V neděli se přijíždělo v pondělí klasicky začal program. Po obědě byla porada, což nebylo nic neobvyklého. Asi uprostřed porady přišla L. s tím, že kolem poslední chatičky stojí asi 10 dětí a skandují. Zatáhla ji dovnitř nějaká holčička, ať se tam jde podívat. Uvnitř ležel na jedné posteli kluk od fotbalistů (ti jezdí s námi každý rok a trénují na hřišti) a holka s růžovým melírem. Podle drbů z první ruky (od L.) neměla na sobě podprsenku a byla červená v obličeji a zadýchaná. (Podle jiným drbů neměl on na sobě kalhoty, ale to už může být přibarvené) Instruktorka z jejího oddílu dostala za úkol, aby jí promluvila do duše. Nakonec se prý nic nestalo a ona je podle všeho zodpovědná. Stejně mně trochu šokovalo, když jsem se dozvěděla, že jí je 12 let.


Koupání a hygiena
Řekněme s to na rovinu, umývárny nejsou nic moc. Poslední výrazná rekonstrukce proběhla asi v 80. letech minulého století. Ačkoliv se snažíme udržovat čistotu, na podlaze se stejně drží špína. Není tedy možné vylézt ze sprchy a šlápnout nohou na dlaždice - to si ji můžete umýt znovu. Sprchy nemají otočné hlavice. Pouze jedna, která se první týden rozbila. Voda ve sprchách nejde pořádně nastavit, zvlášť když jedou všechny. Někdy teče jenom horká, někdy jen studená. A často dojde teplá voda úplně. Jinak je voda hnusně rezavá a jelikož většina kohoutků kape, vytváří se ve sprchách a v umyvadle konstantně oranžový povlak. Kolem světel jsou desítky můr a z vlnitého zrcadla na vás kouká saranče a občas kolem proskáče žába. Žádný luxus, ale dá to vydržet.

Což takhle dát si špenát aneb jídlo
Stejnojmenou písní se svolávalo k jídlu. Jakmile zazněly první tóny, děti zanechaly všech svých činností a pádily do fronty. Řekněme, že vařili docela dobře. Ale když jsem měla hlad, stejně jsem všechno snědla a bylo mi celkem fuk, že to není úplně nejlepší. Každopádně složení jídelníčku je trochu jiné než na co jsem zvyklá. Obvykle si dám ke snídani musli, jogurt nebo sladké pečivo a zelený čaj bez cukru, takže chleba s máslem nebo pomazánkou z předchozího dne a červený slazený čaj mi po pár dnech začínal lézt na nervy. Pro vás, co to nevíte, musím držet bezlepkovou dietu, ale kuchyň mi vždycky ochotně vyjde vstříc a připraví mi moje "spešl jídlo". Stejně tak i devíteleté holčičce, která je ve stejné situaci. Obě jsme si přivezly pečivo a další kraviny, ale stejně nám hlavní vedoucí nakoupil další sušenky a různý dobroty, ačkoliv jsem mu říkala, ať nic nekupuje, protože všeho máme dost. Sama vím, jak je to jídlo drahé.

http://instagram.com/tearsofdaffodils | via Tumblr

Den samostatnosti
Druhý týden ve středu byl den samostatnosti. Princip spočívá v tom, že po oddílech děti i s instruktorama a vedoucíma odejdou do lesa, kde si sami uvaří jídlo na ohýnku a zabaví se do určitého času, než se budou moc vrátit do tábora. Původně jsme měli jít na celodeňák, ale bylo příšerné vedro, proto jsme se usnesli na méně náročné variantě. Dostali jsme z kuchyně přepravku se surovinami na vaření placek (palačinek), vzali si děky a mohlo se vyrazit. Zakotvili jsme v lese, kde byl stín. Původně měli vařit děti, ale moc se k tomu neměli, proto se vaření ujali instruktoři a vedoucí. Byly i bezlepkové placky, což mně potěšilo a s nutelou chutnaly vážně dobře. Za dvě hodiny se všichni najedli a mohli jsme začít hrát hry. Naše vedoucí (náhodou jen o rok starší než já) vyhlásila povinnou účast ve hře na schovávanou. Děti zaběhly do křoví a po chvíli se ozval strašný řev. Všichni se běželi povídat, co se stalo. Jeden klučina zřejmě šlápl do vosího hnízda, které bylo v zemi a vyprovokoval vosy. Dostal hned tři štípnutí. Vyvedli jsme ho pryč a odtáhli na děku. Jakmile si sedl, zaskučel znovu - jednu vosu měl v teplácích. Po tom, co byl ošetřen, jsme se okamžitě zbalili a i přes instrukce, v kolik hodin se máme vrátit, jsme odešli zpátky do tábora.

Agresivní vosy
Nikdy jsem na táboře nezažila takové útoky vos jako letos. Žádného hmyzu se nebojím víc - možná snad jen obrovských pavouků, ale ty v lese nepotkáte. V okolí tábora se nacházely asi 3 hnízda, možná více. Kolem barelů se šťávou poletovalo snad 10 vos. Většinou jsem jedla venku, protože v jídelně nebývalo místo a vosa vám klidně vlezla až do talíře a neměla se vůbec k odchodu. Snad každý třetí měl vosí bodnutí, ale já naštěstí ne. Ve skladu jsem vyhrabala jeden slamák, který jsem používala nejen jako ochranu před sluníčkem, ale jako bezpečné odhánědlo vos. Ale musím říct, že po takovém náletu už se vos nebojím tak jako dříve.

Bojovka
Minulý rok nebyla pořádná bojovka, jen taková noční hra. Letos se ale Bojovková komise vyřádila. Vypadalo to asi následovně: tři lidé oblečení v černém od hlavy až k patě s falešnými zbraněmi, vtrhnou do chatky. Jeden jim řekne, ať se oblečou a potom je odvedou k lesu. Taky dostanou svítící kroužky na zápěstí, aby byli vidět. V půlce cesty si je přebere další četa a při přebírání řeknou ti první jen ,,Čistý". Druhá skvarda je odvede na místo, kde jsou vypouštěni po jenom (malý holky po dvou) po trase přes les. Tichá bojovka, žádné křičící gorily nebo něco podobného. Znělo to naprosto fantasticky a zřejmě to takové i bylo. Já jsem měla za úkol hlídat několika metrovou jámu, aby do ní děcka nenapadala. Žádné tím směrem ani neodbočilo, za což jsem byla ráda. Mělo se začít po jedenácté a s mírným spožděním se začalo až o půl jedné. Do půl čtvrtý jsem seděla po tmě, v lese, na dece s dodělávající baterkou a mobilem. Ještě, že jsem měla sluchátka, jinak bych se fakt podělala strachy. Ono není moc příjemné, když za váma začně něco šustit. Nemusí to být nutně kanec nebo "lesní příšera", může to být jen žába nebo vítr, ale v tu chvíli máte doopravdy nahnáno. Několik dětí se podařilo rozbrečet a jekot jsem slyšela až z druhé strany trasy. Trasa byla docela dlouhá a hlavně nebezpečná - všude samé kameny a kořeny. Každopádně byla zajištěna svíčkami. Přece nedovolíme, aby se někomu něco doopravdy stalo! Každopádně do postele jsem se dostala až ve čtyři ráno...

To by bylo (ovšem velmi stručně) vše. Tak třeba zase za rok... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simplesite simplesite | Web | 31. července 2015 v 20:44 | Reagovat

vypadá to, že si zažila naozaj krásny čas :) bohužial ja na tábory už nemôžem nemám na to vek ale zato chodím na tábory robiť aanimátorku a vedúcu takže to mi tie zážitky úplne vynahradí :)

2 Andey Andey | Web | 2. srpna 2015 v 10:09 | Reagovat

To muselo být něco, ale stejně mě na tábor už nikdo nepřemluví.
Vosy  moc ráda nemám, ale ta noční bojovka musela být něco. Ještě že jsi měla sluchátka. :)

3 Dendy Dendy | Web | 2. srpna 2015 v 18:23 | Reagovat

Právěže v lesích ti obří pavouci bývají hodně, tohle je na táborech normální co se děje v chatkách, kolikrát i já když jsem šla jako zdravotník bodovat chatky tak jsem načapala pár lidí .. ale dvanáctileté to tuším nebyli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama