Červenec 2015

best of tábor 2015

31. července 2015 v 13:47 | Heaven |  Deník
Původně jsem článkem s podrobným popisem táborových zážitků nechtěla psát, ale v komentářích jsem objevila zájem, tudíž jsem zapátrala v paměti (naštěstí je to ještě čerstvá záležitost) a vypsala pro vás pár záležitostí, které stojí za zapamatování. Více o tom, jak vnímám tábor já, najdete ve článku 25 postřehů táborové instruktorky.

Náš oddíl a téma
Už jsem dopředu věděla, s kým se budu v oddíle dělit o péči o děti. Složení našeho oddílu ale nikdo nevěděl. Nakonec jsme nedostali ani Bloncky (2 čtrnáctileté holky, které vás nikdy neposlechnou), ani Forresta (kluk, který byl podobně natvrdlý jako filmový Gump). Název našeho oddílu měl zkratku M.E.R.D. E, což znamenalo Mezinárodní Epes-Rádes Dětská Elita. Jinak merde znamená francouzsky hovno - to víte, musíme být na úrovni. Jinak téma celého tábora byli záchranné složky (hasiči, policie, záchranáří všeho druhu), což nakonec vypadalo lépe než jsem očekávala. Mimochodem, náš oddíl neskončil poslední, ale na druhém místě.

Drama druhého dne
V neděli se přijíždělo v pondělí klasicky začal program. Po obědě byla porada, což nebylo nic neobvyklého. Asi uprostřed porady přišla L. s tím, že kolem poslední chatičky stojí asi 10 dětí a skandují. Zatáhla ji dovnitř nějaká holčička, ať se tam jde podívat. Uvnitř ležel na jedné posteli kluk od fotbalistů (ti jezdí s námi každý rok a trénují na hřišti) a holka s růžovým melírem. Podle drbů z první ruky (od L.) neměla na sobě podprsenku a byla červená v obličeji a zadýchaná. (Podle jiným drbů neměl on na sobě kalhoty, ale to už může být přibarvené) Instruktorka z jejího oddílu dostala za úkol, aby jí promluvila do duše. Nakonec se prý nic nestalo a ona je podle všeho zodpovědná. Stejně mně trochu šokovalo, když jsem se dozvěděla, že jí je 12 let.

tipy na letní čtení

29. července 2015 v 19:15 | Heaven |  Knihy
Léto je v plném proudu a není lepšího relaxu (má snad někdo jiný názor?!) než si sednout (případně lehnout) s knihou na pěkné místo, ať už doma na balkóně nebo venku v přírodě. Myslím, že tohle je období, kdy i nečtenáři mohou vzít do ruky něco náročnějšího než časopis. Většinou se bude jednat o oddechové knihy... tak akorát na léto :)

Něco strašidelnějšího

Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?

Už je to delší doba, co jsem tuto knihu četla, ale vím, že jsem ji měla přečtenou za 3 dny. Styl psaní, který autorka používá, není nijak květnatý, někdo by mohl říct, že strohý, ale na navození atmosféry úplně stačí. Navíc je knížka malá, takže se vám v pohodě vejde do cestovní tašky.



Propracovaný román ze Skotska

Rozlet Gemmy Hardyové je novodobou paralelou příběhu Jany Eyrové. Zprvu se může zdát, že si Jana pouze oblékla moderní šaty a přesunula se v čase do 60. let 20. století, ale román od Margot Livesayové není jen prostým převyprávěním jednoho z nejoblíbenějších příběhů anglické literatury, přináší zcela svébytný výraz a jazyk a mistrně propracovanou zápletku. Gemma jako by kráčela ve stopách své viktoriánské blíženkyně, přitom je naprostou osobitou, vnitřně nezávislou bytostí.

Tuto knihu jsem dočetla teprve včera a musím říct, že mně úplně pohltila. Je sice o něco tluščí (460 stran), ale to vůbec nevadí. Sledujeme příběh Gemmy, se kterou se osud nikdy moc nemazlil, jak žije prakticky život tulačky. Jelikož příběh Jany Eyrové neznám, nemůžu posoudit, jak moc si jsou díla podobná. Každopádně zaujala mně rozmanitost postav, prostředí a vůbec celá atmosféra knihy.

jít s davem nebo ne?

28. července 2015 v 17:58 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Téma minulého týdně jsem bohužel nestihla, ale zaujalo mě, proto jsem se rozhodla přispět i svým článkem, ačkoliv je to o trošku později.

Jedna věc je jít s davem, druhá věc je být sám sebou. Už jsem o něčem podobném psala před pár měsíci delší článek. Rozčilují mě lidé, kteří o sobě tvrdí, že oni nikdy nebudou "ovcí v davu". Něco podobného měla napsanáno v popisku jednu účastnice Miss blog.cz. Vy jste ovce, já jsem originál. To mně odradilo od hlasování. Chtít být za každou cenu originální, vyjímečný a ještě to předhazovat ostatním? Podle mně trapné a pozérské. A netýká se to jen povrchních a na první pohled viditelných věcí jako je styl oblékání. Spojení slov "jít proti proudu" zní sice úžasně rebelsky, ale věřte mi, tak skvělé to není. Ale asi chápu potřebu lidí, chápu, proč to dělají. Mají dost svého nudného života, chtějí zkusit něco, co by bylo trochu víc...

Ale být jiný než ostatní má také svoje překážky. Upřímně, kolik z vás má takovou hroší kůži, že snese divný pohledy a narážky od ostatních? Vím, o čem mluvím. Jakožto introvert mám trochu problém zařadit se do kolektivu, kde většinou bývají extroverti. Víc poslouchám, než mluvím. ,,Musíš být víc otevřená," ,,Měla bys víc mluvit" Kolikrát jsem tyhle kecy už slyšela? Ne kurva, nemusím. Možná je to trochu silný výraz, ale hodí se. Možná by moje zařazení do kolektivu bylo mnohem jednoduší, ale jim se to kecá, když nejsou na mém místě. Já to prostě neumím. Neumím plynně udržovat konverzaci s člověkem, kterého moc neznám nebo nemusím. Společnost, která mi není úplně příjemná, mi vysává energii. Já nejsem ta, kdo za vámi přijde a začne se s vámi nezávazně bavit, pokud se neznáme. A není to osobní.

Untitled

Ale víte co? Zvykla jsem si. Dav mluví a já mlčím. Ačkoliv má taková povaha více úskalí než výhod, naučila jsem se sama sebe přijmout, Nejen, že se neumím změnit, ale já se ani měnit nechci. Jsem to prostě já. A buď mě budou ostatní lidé respektovat, neříkat kraviny o tom, jak se musím změnit a nebo kamarádi nebudeme.

Na davu není nic špatného. Pokud se nenecháte nalákat od blbce (sliby politiků, podvodníků a podobně). Ta pospolitost má něco do sebe. Na druhou stranu, nevím, jak vy, ale já nepotřebuju mít všechno, co ostatní. Nejnovější kolekci oblečení nebo mobil. Kupuju si v zásadě to, co se mi líbí a/nebo hodí a ne to, co nemají/mají ostatní. Prostě buďte sami sebou a čekejte, kam vás ostatní zařadí a jakou budete mít nálepku. Pak se tomu společně zasmějeme.

playlist - july

27. července 2015 v 11:14 | Heaven |  Hudba
V dalším playlistu, které vycházejí pravidelně ke konci měsíce, najdete (alespoň z mého pohledu) docela dost známých písniček. Jelikož jsem dva týdny byla na táboře, neměla jsem moc času objevovat novou hudbu, přesto se tu ale něco nového najde. Pár tanečních písniček a něco, co neodmyslitelně patří k létu... :)

Kygo feat. Parson James - Stole The Show

Linkin Park - Numb
Stará známá klasika, nikdy neomrzí...

Bowling For Soup - 1985

welcome...home

25. července 2015 v 20:53 | Heaven |  Deník
Po neaktivitě se opět hlásím. Dneska odpoledne jsem přijela z tábora a musím vám říct, že to pekelně rychle uteklo. Bylo to bezvadný, klidně bych tam ještě zůstala na 2. turnus, ale bohužel nejede nikdo z mých oblíbených instruktorů. A navíc, 3 týdny jsou docela záhul. Mám strašně moc zážitků a vydalo by to tak na 3 články, kdybych měla popisovat všechny zajímavé události, ale to se mi zaprvé moc nechce a za druhé si nemyslím, že je vás tu tolik, kteří by jste byli ochotní mé výkecy číst. Však víte, jak já vždycky někam odbočím a než se vrátím zpátky k tématu... Doclea mně mrzí, že se s těmi lidmi uvidím až zase za rok, jestli ovšem pojedu. Bude mi totiž už 18, což znamená větší zodpovědnost za děti a nejsem si jistá, jestli jsem natolik schopná. Musím říct, že na takovou věc jako je blog jsem si málokdy vzpoměla, protože jsem stále měla co dělat. Ale po té době, co jsem nenapsala ani čárku, jsem ráda, že můžu svoje myšlenky vypustit dál do světa. 2 týdny bez internetu? Pohoda. Nejlepší hlášku tábora určitě vypustila z pusy šestiletá holčička při dotazování, kdo chce jít spát pod širák: ,,Já bych chtěla taky spát pod širákem, ale je tu jeden problém. Já nemám ten širák." Ale co, děti jsou děti :)

Už to zkrátím, momentálně jsem u babičky kvůli rekontrukci té naší koupelny a budu tu ještě týden. Internet je v pohodě, jen tu jsme malinko namačkaní a zítra ještě přijede bratranec. No to nevadí, alespoń je zábava. Články budou opět pravidelně vycházet. Nezapomeňte mi položit nějakou otázku, protože zatím jich je moc málo na to, aby stálo za to napsat samostatný článek s odpověďmi.

ask me!

15. července 2015 v 14:00 | Heaven |  Jiné
Aby tu přes domu mé nepřítomnosti nebylo takové prázdno, naplánovala jsem (pořád ty úvody opakuju, je to příšerný!), ve kterém se můžete ptát na to, co vás zajímá - především asi o mně. Teda, vy se ptáte v komentářích. Až se vrátím zpátky domů, otázky si projdu a odpovím na ně. Zdržujte se prosím vtíravých otázek - nejsme na asku :) A aby jste měli nějakou motivaci, až budu odpovídat, vyberu nejzajímavější otázku a tu odměním nějakou malou cenou :)

Untitled | via Tumblr

see you in... few weeks

12. července 2015 v 8:47 | Heaven |  Deník
Jak už jsem předesílala, odjíždím na tábor a to už dneska po obědě. Včera jsem si úspěšně zabalila, ačkoliv jsem musela obě tašky asi 3x přerovnat. Nakonec jsem to nějak zvládla, problém je však v tom, že když se rozepnout, tak na vás všechny věci vyskočí jako v nějaký klaunský show.

Vlastně je tábor o celý jeden den kratší, protože normálně začíná v sobotu a trvá dva týdny, ale tentokrát začíná až v neděli. Můžete zkusit hádat, jakou jsem si vyrobila masku, ale asi to neuhádnete... :D Každopádně zase beru tašku plnou jídla, ale už jsou tam na mně zvyklí (letos jedu už po sedmé). Jakožto praktikant stejně můžu přijít do kuchyně a případně se obsloužit, což je taky fajn výhoda.

🌊🌊🌊

Další taková zajímavá záležitost je, že v bytě, kde bydlím s rodičema, se v době mé nepřítomnosti bude rekonstruovat koupelna i záchod. Čili byt bude neobyvatelný, budou tu jen řemeslníci a rodiče budou přebývat u babičky ve vedlejším městě. Rekonstrukce má trvat 2-3 týdny, což v překladu znamená, že až skončí tábor, nejspíš se nevrátím domů, ale pojedu rovnou k babičce. Pokud počítám dobře, bude nás tam celkem šest (já, rodiče, prarodiče + bratranec) v malém bytě 3+1, takže to vypadá za zajímavě strávené dny. Rodiče sice chodí normálně do práce, ale babička bude potřebovat pomoct, protože si nedávno zlomila ruku a děda je invalida, takže nemůžou nic moc dělat. S připojením k internetu asi bude taky problém, protože momenálně s tím mají nějaký potíže... Takže to shrnu: až se dostanu na blog, dám vědět.

Žádné články napsané nemám, ale za 2 dny se tu objeví jeden článek, který by vás asi mohl zajímat, takže budu ráda, když ho omrknete :)

tag: too much information (part 1)

10. července 2015 v 11:30 | Heaven |  Tagy
Okay, další "vyzvídací tag" je na řadě. Jelikož je tu padesát otázek, rozdělila jsem ho na 2 části. Otázky jsem ukradla zde.

1. Co máš zrovna na sobě?
Modrobílé kraťasy a černé tričko s kresleným psem, který má vyplazený jazyk. V tomhle horku vypadá trochu jako já :D

2. Bylas někdy zamilovaná?
Jop.

3. Prošla sis někdy příšerným rozchodem?
Naštěstí ne. Forever alone.

písničky pro relax

8. července 2015 v 13:23 | Heaven |  Hudba
Tak jako většina lidí si pouštím písničky podle toho, jakou mám zrovna náladu. Když potřebuju vypnout a jen tak relaxovat, protože jsem psychicky a/nebo fyzicky unavená, pustím si něco relaxačního. Šumění moře je taky fajn, ale já raději něco konkrétního. Sestavila jsem tedy seznam 20 písniček (a že jsem měla velký problém s výběrem), které si v této náladě ráda pustím. Nejsou sezařené podle oblíbenosti.

Připomíná mi léto minulého roku. Jo, asi proto, že je taková... letní.

AM si pouštím při čtení nebo učení. Je energická a zároveň pohodová.

Už jsem se o této písni zmiňovala v challengi - označila jsem ji jako píseň, která mně uklidňuje, k čemuž není potřeba nic dalšího dodávat :)


jak si zatím užívám prázdniny?

7. července 2015 v 11:35 | Heaven |  Deník
Slibovala jsem, že podám zprávu o tom, jak trávím první dny/týden prázdnin. Přiznám barvu a narovinu řeknu, že mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že jsou prázdniny. Že nemusím ráno vstát, připravit si svačinu, zasednout do školní lavice a večer se učit. Tak osvobozující, ale zároveň nevšední pocit. A to jsem těch prázdnin zažila spoustu.


Poslední den školy jsem nevěděla, jestli si mám vzít na sebe šaty nebo ne. Panebože, určitě tam budu jediná dámička. Jak se ukázalo, šaty měly snad všechny holky. Ještě jsem musela vrátit klíček od skříňky a pak naklusat do haly, kde se předávaly ceny za "gymnaziální hry" (sportovky), který byly v pondělí a v pátek. Abych to shrnula, strašná nuda, opět jsem nic nevyhrála (no jo, asi bych se musela nejdřív účastnit), potom nějaký proslovy a hurá do třídy pro vysvědčení. V průměru jsem se zlepšila (2 trojky, 3 jedničky, dvojky nepočítaně)... potom jsem zjistila, že nemám desky na vysvědčení, takže jsem ho celou dobu musela nést opatrně. Myslela jsem si, kolik nás nepujde do cukrárny, ale nakonec se ukázalo, že všichni někam hrozně spěchají, takže jsme šli jen 4. Nemyslela jsem si, že to někdy přiznám, ale opravdu mi bude přes prázdniny chybět naše třída. Ne nezbytně všichni, ale prostě ten kolektiv. Možná jsme nezačali úplně nejlépe, ale cítím, že se vztahy od kvinty výrazně zlepšily. Cha, asi tuším, čím to bude...

Jo a taky musím dodat, že jsem za vysvědčení dostala knížku Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena. Už se na ní těším, ale nemám tušení, kdy se do ní pustím.
Mám teď docela hodně nápadů na články, takže každý den napíšu 1 nebo 2 články a nechám si je asi na období bez inspirace, kdyby něco.
Co vůbe celé dny dělám? Odpočívám! Čtu si, píšu články, sleduju seriál Orange in the new black (o něm ještě v budoucnu určitě napíšu víc) a snažím se neumřít horkem. Ani se v tomhle vedru nedá nikam dělat. Upřímě doufám, že se trochu ochladí, protože v neděli odjíždím na 2 týdny (přesněji 13 dní) na tábor a v takovém horku se opravdu nedá nic dělat. Zažila jsem to před rokem i před dvěma. Malé děti naházíte do nafukovacího bazénku, starší si najdou stín pod stromem a vedoucí popíjí zteplalé pivo ve společenské místnosti ve sklepě.

waterblow, nusa dua beach, bali.

Jinak co se týče aktuální věci, kterou jste určitě zaznamenaly - Miss blog.cz. Je to takové sporné. Na jednu stranu - je to soutěž krásy, takže mi stížnosti na to, že se hodnotí jen podle vzhledu, přijdou malinko nemístné, ale na druhou stranu, co tenhle typ "soutěže" dělá na blogu? Hlavně mně mrzí, že si některé soutěžící shání hlasy přes svůj blog a jiný kanály ("pokud mně máte rádi, dejte mi hlas"), což mi přijde hrozně nefér. Jsem z té soutěže dost rozpačitá, podle mně by to chtělo lepší pravidla. Zajímá mně taky váš názor na tuto věc...