Červen 2015

tag: 20 faktů o mně

30. června 2015 v 15:32 | Heaven |  Tagy
Hledám nějaký tag s neobvyklými a ne úplně blbými otázkami, nějaká inspirace? Kdyby jo, byli by jste moc hodní, kdyby jste mi hodili odkaz do komentářů :) Snažila jsem se vymyslet fakta, která nebudou úplně nudit, tak snad se mi to povedlo...

1. Moje křestní jméno je Kateřina. Nevadí mi, jsem zvyklá. Existují i mnohem horší jména. Ale co nesnáším je zkrácenina Katka. Zní to strašně... hrubě.

2. Moje nejoblíbenější barva je černá. Trochu záhadná, elegantní a praktická. Hodí se kamkoliv a nemůžete s ní nic zkazit (snad kromě svatby). Ještě mám ráda bílou, červenou, modrou a fialovou.

Fashionable | via Tumblr

3. Ráda cestuju. Někdy je i samotná cesta velký zážitek. Třeba spaní v autobuse, první cesta letadlem... Chtěla bych procestovat hlavně Evropu. Ostatní země mně také lákají, ale přiznejme si, že třeba severní Afrika teď není úplně bezpečná.

4. Nejsem optimista nebo pesimista. Spíše něco mezi. Snažím se být především realista (občas je to ale těžké).

nivea clean deeper daily wash scrub

29. června 2015 v 14:16 | Heaven |  Kosmetika
Po delší době jsem si připavila kosmetickou recenzi, tentokrát na něco jiného než dekorativní kosmetiku. Jedná se o hloubkově čistící gel od Nivei (celý název v nadpisu).


Neměla jsem v plánu kupovat si žádný čistící gel, ale zahlédla jsem ho náhodou v Tescu (stál asi 110 Kč). Obal je jednoduchý, ale zároveň pevný, takže nikde nic neteče. Navíc docela příjemě voní. Není to sice žádná extra vůně, ale dá se. Konzistence je docela těžká, čekala jsem něco méně hustého. Pravdou ale je, že čistí pleť hezky do hloubky a pokaždé mám pleť krásně hladkou. Nicméně na zadní straně se píše, že se má používat každý den, což já nedělám. I když mám mastnější pleť, myslím si, že stačí jednou za 2 až 3 dny, protože normální nebo sušší pleť může vysušovat. Menší nevýhodou se, že se zatraceně špatně smejvá, takže je dobré používat vatový tampónek nebo něco podobného. Cekově ale musím říct, že peněz nelituji a po pár týdnech zjišťuju, že malinké pupínky, které mám v oblasti kolem nosu, pomalu mizí :)

4/5

P.S: Tohle je můj stý článek na blogu. Skvělý pocit... a díky za komentáře a návštěvnost!

blogerské tipy

28. června 2015 v 15:15 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Za svou éru blogování (tohle není zdaleka můj první blog) jsem přišla na různé fígle, jak si vylepšit svůj blog a popřípadě zvýšit návštěvnost. Chtěla bych se tedy o pár tipů s vámi podělit.

1. Nadpis musí zaujmout
Ať už bude vtipný, citát nebo aboslutní nesmysl. Musí upoustat, přitáhnout pozornost. Náhodný návštěvník jde kolem a říká si ,,Hm, to zní zajímavě, to si přečtu." Jako novinový titulek.

2. Aktivita především
Já vím, že tento bod nebývá jednoduché splnit - škola, práce, koníčky a další záležitosti vyplňují spoustu našeho času. Ale když už blog máte, zkuste mu věnovat nějaký ten čas. Alespoň 2 články za týden se určitě dají napsat.

W H A T I L O V E


3. Chce to nápad
Málokomu se povede to, že si sedne k počítači a vyplodí desetistránkovou slohovku. Mně osobně někdy ano, když mám psaní náladu. Ale! Nemůžete psát pátý přes devátý jak vás zrovna napadne. Měli by jste mít nějaké téma nebo myšlenku, od které se odpíchnete.

pár slov ke konci školního roku

27. června 2015 v 11:47 | Heaven |  Deník
Tak co, kolik z vás šlo naposledy v pátek do školy? Našinec bohužel musí i v pondělí a úterý, protože vedení nemá v zásobě ředitelské volno. Dobrá, stejně se nic neděje. Jsou jen sportovní hry, kterých se samozřejmě neúčastním... Naštěstí jsem nacpala Hostitele (a že je to velká kniha) to kabelky, takže jsem měla co dělat. Už chápu, proč si lidé pořizují čtečky :D
Exam :)

Na školní výlet se mi původně moc nechtělo, ale nakonec toho ani moc nelituju. Byl jen jednodenní, protože jsme před měsícem jeli na týdenní exkurzi, takže by se asi nikomu nechtělo moc platit. Jeli jsme kousek z našeho města do jedné vesničky, obešli jsme okolí a vrátili se. Vyrazili jsme asi v 8 hodin a zpátky doma jsem byla už ve 12, takže to byl opravdu krátký výlet :D Třídní s námi nechce jet do bazénu ani do lanového centra ani nikam jinam, protože by to mohlo být moc nebezpečné... Aha, a lezení po skalách za deště je jako v pohodě? No dobrá... Jako suvenýr jsem si přivezla obrovský puchýř na pravé patě. Momentálně to fakt bolí a pohodlé jsou mi jen jedny tenisky. Jen tak pro zajímavost, z celkového počtu 26 lidí nás šlo 14.

Vysvědčení - už se k tomu tématu dostávám. Minulé pololetí jsem měla 4 trojky, 3 jedničky a zbytek dvojky. Trojku jsem měla z chemie, fyziky, biologie a (bohužel) angličtiny. Fýzu, bižuli a anglinu jsem vytáhla. Chemie zůstala, což není nic divného, ale přibyla trojka z němčiny. Mám tedy 2 trojky, 3 jedničky a zbytek dvojky. Už jsem o tom našem učiteli mluvila. Celému případu bych mohla věnovat jeden samostatný článek (možná by to ani nestačilo), ale už se mi to nechce rozepisovat. Takže to zkrátím...

playlist - june

25. června 2015 v 12:18 | Heaven |  Hudba
Měsíc se s měsícem sešel a máme tu další playlist. Když se tak dívám na styl písniček, které jsem tento měsíc více poslouchala, zdají se takové temnejší, ale ne nijak depresivní. Mimochodem, známky už mám uzavřené a vypadá to lépe než minulé pololetí. Každopádně o tom ještě napíšu příští týden :)

Arctic Monkeys - One For The Road


Avril Lavigne ft. Marilyn Manson - Bad Girl

Poslední album od Avril se mi sice moc nezalíbilo, ale tahle písnička je prostě pecka...

Lady Gaga - Monster

Jestli takhle bude znít další album, tak budu nadšená :)

važte si upřímnosti

23. června 2015 v 17:14 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Kolikrát si stěžujeme na faleš a přetvářku lidí dnešního světa. Dnešního je jen dodatek, protože falešní lidé byli vždycky a vždycky budou. A kolikrát si stěžujeme, že ten a ten člověk je blbec, protože řekl něco, co se mi nelíbí? Možná se nám to nelíbí, ale možná, že byl jen upřímný.

Někdy zalžu, abych neranila. Nelžu ale ve velkých věcech, protože se to stejně nakonec provalí a já budu mít problémy. Je mnohem lepší jít s pravdou ven, i když to bolí, než vymýšlet spletitou síť lží. Protože když ji někdo rozmotá, přestane vám věřit. A už jsem se takhle kolikrát spálila. Osobně si přijdu dost mimo, když zjistím, že mi někdo lže (nebo lhal) přímo do očí. Sama ale nejsem schopná to té osobě říct. Což je dost začarovaný kruh... takže nad tím většinou mávnu rukou. Samozřejmě záleží na tom, o koho jde.
Jsem ráda, když jsou ke mně mí blízcí upřímní. Očekávám to od nich. Očekávám, že když budu mít nějaký problém a potřebovat poradit, nebudou mi nalhávat, že to nebyla moje chyba a tak dále. Když mi někdo něco nalhává, připadá mi to jako zrada. Asi jsem divná, ale lži mi hrozně zatěžují hlavu. Mám potom špatný pocit. Ale když jste upřímní, to, co jste měli na srdci, z vás opadne a najednou je všechno jasnější. Máte mysl otevřenější. Můžete tomu člověku pomoct a o to přece jde.

Taky je hodně důležité být upřímný sám k sobě. Jo, dostala jsem pětku, protože jsem se neučila, byla to moje chyba a ne učitelky. Přiznat si chybu a nesvalovat vinu na ostatní. Další zajímavá věc je víra v sama sebe. Neříkám, že to není důležité - je to hodně důležitá věc. Ale někdy je taky dobrý si říct, že je ta či tamta věc nad mé schopnosti. A nebo se někoho zeptat. Hlavně, aby byl upřímný...

To jsem jednou zase vyplodila pěknou hovadinu...

25 postřehů táborové instruktorky

21. června 2015 v 14:49 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Brzy začnou prázdniny a s nimi i odbobí letních táborů. Jezdívali jste na takové tábory? Řada z vás určitě ano. Mám štěstí, že jsem narazila na perfektní tábor, na který nedám dopustit. Poprvé jsem tam byla v roce 2009 ještě jako dítě, ale od roku 2013 jezdím jako instruktor/pomocník/holka pro všechno. Mám z těchto 14ti denních pobytů skvělé vzpomínky a ráda se tam vracím. Rozhodla jsem se tedy sepsat pár postřehů a pravidel, na které jsem za ty léta přišla. Samozřejmě, že se každý tábor liší, ale vsadím se, že některá pravidla platí obecně.

• Instruktoři oddřou těžkou práci. Vedoucí (18+) dohlížejí a "mají zodpovědnost".
• Nejoblíbenějších jídlem u všech jsou řízky (které bývají v neděli).
• Za deště menší děti pobíhají venku a rochňají se v blátě jako malá prasátka.
• Ať si vezeme jakoukoliv knihu, nikdy ji nestačíte dočíst.

Riina Pippuri Photography

• Ve hrách jsou nejaktivnější děti mezi 6-11 lety. Ti menší je většinou ještě moc nechápou a pro ty větší představují vopruz.
Při příjezdu jsou všichni čistí a voňaví. Při odjezdu už ne...
• Některé děti si nechají svačinu, kterou jim s sebou zabalila maminka na cestu, v batůžku až do dne odjezdu zpátky domů. (není to hezký, to mi věřte)
• Vždycky se najde nějaké dítě, které si nepozná svoje věci. Ani, když je má v kufru, natož ve ztrátech a nálezech.
• V půlce tábora se večer zpravidla vedoucí (a instruktoři taky) pěkně zmatlají...
• Menší děti si nepamatují, kdy se naposledy koupaly.
• Družstvo soutěživého vedoucího vždycky vyhrává. Vždycky...
Starší děti neradi chodí na snídaně.
• Bojovky jsou nejvíce vyčerpávající pro instruktory vedoucí. Uvědomujete si, že není moc příjemné sedět mezi 11 a 2 hodinou ráno v křoví v lese? A pak kdo má mít strach...
• Děti si stěžují na to, že jim chybí rodiče, prarodiče, domácí mazlíčci, ale ještě jsem nezažila, že by jich chyběl počítač nebo televize.
• Partneři vedoucích nebo instruktorů, kteří se přijeli na tábor jen podívat za svojí láskou, ale v podstatě tam nemají co dělat, si hrají na největší šéfy.
• Vždycky se objeví nějaké dítě, řekněme sedmileté, které se umí sotva obléct. Prostě trochu zanedbané...
• Největší peklo je s dětmi, které jsou tak nesnesitelně otravné, že se musejí přilepit na vedoucí, protože si s nimi ostatní děti nechtějí hrát.
• Jakákoliv aktivita tábora, přesuny na vzdálenější místo nebo celodenní výlety, závisí na kuchyni. Pokud vybouchne kuchař, stojí celá aktivita tábora.
• Den samostatnosti je proto, aby si vedoucí a instruktoři odpočinuli.
• Pokud prší déle než 3 dny, nastává krize. Venku se nedá nic dělat. Kufr, bingo a partička už se hrála asi tak stokrát a všechny to sere.
• Dvorní fotograf fotí úplně všechno, co se v táboře děje. A každý den přidává fotky na net, takže rodiče sledují své děti prakticky v živém vysílání.
• Čaj se nalévá do hrníčku pomocí naběračky z obrovského hrnce.
• Občas se vyskytne nějaké straší dítě, řekněme 11+, které si vymýšlí chytré důvody, proč nejít na bojovku. Málem vám donese potvrzení od doktora, že má slabé srdce. Některé mladší děti se bojí mnohem méně.
• Zcela pokaždé se najde nějaká písnička, která vám připomene tábor.
• Pokud jsou i intruktoři příliš líní, nechává se dozorování družstva na nejstarším členovi.

zdroj fotky: wehearit.com

myši - gordon reece

19. června 2015 v 18:58 | Heaven |  Knihy
Myši
Gordon Reece

Každému jednou dojde trpělivost.

Šestnáctiletá Shelley a její matka jsou jako šedé myšky - nervózní, plaché a přeochotné. Je snadné je využít a zneužít, což si dobře uvědomoval otec Shelley i její spolužačky ze střední. Právě před nimi uprchnou matka s dcerou do nového domova na venkovské samotě, kde obě nečekaně rozkvetou a svět se zdá konečně snesitelným místem.

Nově nabytý klid však záhy naruší lupič, který se jedné noci vloupe do domu. Shelley se probudí, slyší, jak vržou schody, a v následujících mrazivých minutách se její život obrátí vzhůru nohama. Moc dobře totiž ví, že když už se kočka dostane do myší díry, neodejde bez kořisti...

Tuto knihu už jsem četla před 2 lety, ale pořád si ji dobře pamatuju. Je to jedna z těch knih, které vám prostě utkví v hlavě.

Shelley je nenápadná dívka, kterou šikanovali spolužáci na střední škole. Poslední kapkou bylo, když jí holky zapálily vlasy. Její matka se s otcem rozvedla a společně odjíždějí daleko od rušného města na samotu, kde se rozhodnou začít nový život. Život ve dvou jim dá novou energii. Pracují na zahradě, Shelley se učí doma a občas vyrazí do města. Idylku ale nečekaně naruší zloděj. Nejde však o profláklého kriminálníka, ale o mladého feťáka, který prostě potřebuje peníze. Z myšek se tak stávají kočky, které jsou připravené vystrčit drápy. A jsou stejně nepředvídatelné.

Kniha je spíše odpočinková, ačkoliv je především ve druhé polovině dost napínavá. S příchodem zloděje se nám děj trochu zvrtne. Zajímavý děj, docela neobvyklé prostředí a poutavé postavy mně nutily číst dále a dále. To, jak postavy k knize jednaly, mně nutilo přemýšlet, jak bych asi jednala já, kdybych se ocitla na jejich místě. V některých věcech jsem totiž viděla jistou spojitost se svým životem, ale ne až tak velkou. Bavila mně celá kniha, ale osobně jsem se hodně začetla do popisu života Shelley a její rodiny. Myslím, že když vás kniha upoutá už na začátku, tak má vyhráno.

Doporučuju knihu všem, kteří... (počkejte, teď přijde něco superinteligentního)... si chtějí přečíst pěknou knihu. (vidíte?)

5/5


book wishlist #3

18. června 2015 v 14:41 | Heaven |  Knihy
Musela jsem si začít vést seznam knih, které mně nějakým způsobem zaujaly, a které si chci přečíst, jelikož často zapomínám názvy a autory...


Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého..

shrnutí 6. školního roku na gymplu

15. června 2015 v 16:34 | Heaven |  Deník
Tento školní rok mi utekl neuvěřitelně rychle. Na jednu stranu je to dobře, protože jsou tu zase prázdniny, ale na druhou stranu... není to jako kdyby mi protékal čas mezi prsty? Od pondělí do čtvrtka se modlíte už aby byl pátek, ten uběhne jako voda a než se otočíte, je neděle večer a zase se musíte jít učit... A není to tak dávno, co jsem dělala přijímačky na osmiletý gympl. Přesně si pamatuju, v jaké učebně a v jaké lavici jsem seděla. Ačkoliv jsem skončila 29., byla jsem (ještě společně s člověkem, který byl za mnou) přijata a už 6. rokem straším na ledových chodbách sto let staré budovy.
Untitled
Na začátku roku přišla taková menší změna. Od druháku (což jsem letos byla) si vybíráte mezi humanitním, jazykovým, matematicko-technickým a přírodovědným blokem podle toho, co chcete v budoucnosti dělat, co vás baví a co vám jde. Já si vybrala humantiní. Uvažovala jsem ještě nad jazykovým, ale vzhledem ke klesající úrovni jazyků na naší škole jsem ráda, že jsem si ho nevybrala. Na ty 2 hodiny týdně jsme byli spojení s dalšími 2 ročníky ze čtyřletého gymplu. Nám přibyl předmět s neurčitým názvem Dějiny evropské civilizace, na kterého jsme měli učitele, kterého znám, takže jsem asi tušila, jak ty hodiny budou vypadat (on bude vykládat a my se budeme flákat - tak nějak to i skutečně vypadalo) a věděla jsem, že se tam píšou seminárky. Psát dlouhé texty mi nedělá problém (tak schválně, kolik bude mít tenhle článek ještě odstavců?) a pořád lepší než počítat pošahané příklady z fyziky o vrhu šikmém. Seminárku jsem tedy nakonec nějak spatlala a ačkoliv jsem se ještě nedozvěděla známku, myslím, že to nebude tak hrozné. Celkově ale musím říct, že mně tento předmět docela bavil a i přes dlouhé práce na doma, referáty a seminárku to byla nejlepší možná volba.