někdy chcete prostě... zmizet

24. května 2015 v 14:30 | Heaven |  Deník
Když jsem byla mladší, nějakých 13, 14 let, byla jsem prostě typický puberťák, který hází ksichty na rodiče, odmlouvá, nic nechce dělat, všichni jsou pitomci a tak dále. Vyrostla jsem a zmoudřela a uvědomila jsem si, že tohle vlastně nikam nevede a už taková zkrátka nejsem. Nevím, zda za moji dnešní blbou náladu mohlo velmi špatně načasované probuzení, špatná část měsíce a nebo obojí dohromady.

Všechno mně štvalo už od rána. V takových chvílích mně dokáže vytočit i naprostá prkotina, jako že doma nemáme mléko nebo že sousedka začala vysávat a já neslyším ani vlastní myšlenky. (Nebo je to v tomto případě dobře?) Máte chuť se zavřít před celých světem ve svým pokoji a čekat, než to bude dobrý. Nakonec, nic jinýho vám nezbývá.
Máte chuť zmizet.

Někdy mně zkrátka vytáčí prostředí, ve kterém žiju. Zvuky z ulice, lidi ze sousedství, lidi ze školy, rodiče, kamarádi, všechno mně vytáčí. Prostě toho mám dost. Jednou za čas taková vlna přijde a pak mám chuť zmizet. Žít jinde. Vypadnout z města kamkoliv jinam. Klidně bych si vyměnila život s někým na druhé straně zeměkoule.

V takových chvílích přemýšlím nad budoucností. Mám dva roky do maturity. Což není zas tolik času, jak by se mohlo zdát. Když se podívám, jak rychle uběhly poslední dva roky, dost se toho děsím. Ale nejdříve bych si chtěla udělat řidičák, na což dojde už tento podzim. Sice se trochu bojím, přeci jenom, auto může někoho zabít, ale zároveň se těším. Těším se hlavně na to, že to bude další krok k dospělosti. Nemám vlastní auto (ještě dlouho mít nebudu) a táta mně do našeho moc pouštět nebude, ale ten fakt, že jste zase o krok samostatnější a svobodnější mně motivuje k tomu, abych se přemohla a šla do autoškoly. Zároveň se i těším na vysokou, kam plánuju po gymplu jít. Čím dál tím častěji se bavím (s různými lidmi) o tom, kam bych chtěla jít. Zvažuju možnosti a hledám něco, čím bych se v budoucnu uživila. Nemám ani páru, jak to bude vypadat, bude to výzva jako prase, ale... Proč nad tím tak přemýšlím? Ono se sice říká "žij přítomným okamžikem", ale k čemu to je, když je přítomný okamžik na prd? Musím se přece k něčemu upnout. Tohle je možná dost drsný výraz, ale potřebuju nějakou motivaci.

Teď už mám náladu o něco lepší. Pomohlo mi se vypsat. To je jako terapie. Zítra bude určitě líp. Akorát se mi dělá trošku nevolno, když pomyslím na to, že mně čeká zase učení, od kterého jsem si tento týden odpočinula.
Sakra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paja-writes paja-writes | Web | 24. května 2015 v 20:54 | Reagovat

Jo jo, učení mučení. Chápu tě, taky se takhle někdy cítím, ale vždy to po nějaké době přešlo.... no nic, držím palce, ať se z toho dostaneš!

2 Andey Andey | Web | 25. května 2015 v 7:02 | Reagovat

Taky se snažím žít přítomností, ale někdy to nejde. Někdy se upnu na tu budoucnost jako jsou prázdniny nebo střední škola. To učení mě taky štve. Určitě se z toho dostaneš. :)

3 Liz Liz | E-mail | Web | 27. května 2015 v 14:45 | Reagovat

Jen jako poznámku, bylo by super kdybys psala dál takový články, krásně se čtou a třeba já se v tom často vidím..
Nechci ti říkat, že bude všechno v pohodě a zítřek bude určitě lepší, možná nebude, ale všechno to závisí jen na tobě, pokud chceš být šťastná, nějak to zvládneš a já ti věřím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama