Květen 2015

hurá na exkurzi

30. května 2015 v 17:17 | Heaven |  Deník
Už jsem se v některém z předchozích článků zmiňovala o tom, že jedu na exkurzi - takže tady od 31.5. do 5.6. nebudu. Odjíždím v neděli odpoledne, což je fajn, alespoň jsme si mohli předtím všichni vesměs odpočinout. Jedeme do Řevnic, což vám asi nic moc neřekne - je to na Berounsku. Každopádně cesta autobusem bude trvat okolo 3 hodin, pokud nás cestou nepotká krupobití, bouře, vítr, bouračka nebo jiný neštěstí. Nejede jen naše třída, ale i další dva třídy z našeho ročníku. Ale jich je dohromady asi 38 a nás 26, takže se vejdeme do jednoho autobusu. Kdyžak někdo bude celou dobu stát :D (když tak přemýšlím nad naší školou, tak se to i klidně může stát)

Untitled
no koho by to napadlo :D
(z weheartit)

Dívala jsem se na stránky té cestovní kanceláře na obytování a vypadá to vážně pěkně. Ne žádný hotel, ani penzion, to bychom se asi nedoplatili, ale na "chatky letního typu" to vypadá úžasně. Čekala jsem zavšivenou kulničku na dříví a společnou umývárnu, ale zdá se, že má každá chatičky (pro 4 nebo 5 lidí) vlastní koupelnu a zavedenou elektřinu :) Samozřejmě si beru spacák, protože se mi nechce dávat vlastní povlečení na deky, o kterých ani nevím, v jakém jsou stavu. Další super věc je, že jako člověk s bezlepkovou dietou si musím brát všechno jídlo sebou. Pečivo hlavně. Sice budou vařit teplé večeře a já už znám dopředu jídelníček, abych si mohla vzít příslušné jídlo sebou, ale pečivo je snad základ. Tak třeba si musím vzít balenou šunku a salám, abych ji měla co na svačinu a dám si to do kuchyně do lednice. Dějepisářka říkala, že "tam možná nějaká lednice je". Co to je za kuchyň, když tam "možná nějaká lednice je"? Dobrá, raději nad tím nebudu moc přemýšlet. Stejně to spíš bude stylem "tady máš jídlo abys neumřel hlady" a nazdar. A jestli se ptáte, jestli platím méně, protože si to jídlo dovezu, tak ne, neplatím.

V pátek přijedu kolem oběda, ale dám zřejmě vědět až v sobotu, až se dám trochu do pucu, protože myslím, že mě to chození a výletování patřišně unaví :)

antibohyně - kendare blake

29. května 2015 v 17:14 | Heaven |  Knihy
Antibohyně
Kendare Blake

Staří bohové neumírají…

Aspoň si to Athéna myslela. Jenže pak jí pod kůží začala vyrůstat pírka, která jí zahltila plíce jako nějaká podivná rakovina, a Hermése sužovala spalující horečka. Tím skončil jejich poklidný věčný život ve zdraví.
A
théna a Hermés putují světem a zoufale hledají příčinu svého pomalého, bídného umírání. Cestou získávají spojence a odhalují pradávné i nové protivníky. Pátrání je zavede ke Kassandře, obyčejné dívce, která se kdysi coby vědma těšila přízni a ochraně jednoho z bohů.
Dnes už se Kassandra do života bohů nijak neplete, vlastně ani netuší, že existují. Přesto by mohla hrát klíčovou úlohu ve válce, k níž se schyluje.
Královna bohů Héra se spojila s dalšími antickými obyvateli Olympu, kteří ve snaze prodloužit vlastní život vyvražďují své rivaly. Touha přežít z nich udělala antibohy, ubohé karikatury jejich někdejší slávy. Athéna bude potřebovat nějaké trumfy, protože život nesmrtelníků jen tak nevyhasne.
Každý z nich umírá po svém. Někteří se zadusí peřím. Z některých se stanou příšery. Ale všichni zuří až do posledního dechu.

Nadešel čas války bohyň.

Kassandra si žije svůj normální život. Má přítele Aidana, kámošku Andie a bráchu Henryho. Nemá ani ponětí, že ani ne tak daleko od ní putují po zemi "bývalí" bohové a hledají ji. Hledají ji proto, aby sami přiželi. Athéna a Hermés jsou teenageři, mluví, i se tak chovají. Kromě toho Athéně znepříjemňují zbytek života pírka, která jí vyrůstají z patra. Nejprve, spolu s Hermésem, putují pouští a pozdějí se stopem dostávají až do státu New York, kde by měla Kassandra být. Než se s ní ale setkají, čekají se jisté nepříjemností s Athéninou nevlastní matkou Hérou, která se rozhodla převzít spravedlnost do svých rukou.

Antigoddess
Na začátek musím říct, že se mi neskutečně pletla jména Aidan a Andie, protože napsané vedle sebe vypadají skoro stejně. Jsem zvyklá číst rychle a nepozastavovat se nad každým slovem, takže mně to dost rušilo. Jsem si jistá, že autorka mohla vybrat alespoň jedno jiné jméno, ale možná to byl záměr (v tom případě jsem nepřišla na to proč to tak je).

Na knihu jsem se už dlouho těšila a byla jsem ráda, když jsem ji uviděla v knihovně. Možná jsem měla až moc velká očekávání. Řeckých bohů jsem se dočkala v trochu jiné verzi. Nápad se začleněním řeckých bohů do moderního světa není špatný, ale záleží na tom, jak se s tématem poperete. Autorka to zvládla vcelku dobře, ale někdy to prostě bylo přitažené za vlasy. Athéna, bohyně moudrosti a takový slovník? Tomu se ale nelze úplně vyhnout. Některé scény mně opravdu vytáčely a jednání některých postav nedávalo vždy tak úplný smysl. Významným plusem této kniha je originální téma. Kniha by měla mít pokračování, tak jsem zvědavá, jestli se ho dočkáme i v našich končinách.

3/5


oblíbené citáty

27. května 2015 v 15:16 | Heaven |  Oblíbené
Citáty mám ráda. Nemusím je číst každý den na Facebooku a už vůbec nemám ráda takové ty přihlouplé, kýčovité obrázky se srdíčkama, kytičkama a delfínkama. Ale několik oblíbených citátů, některé na zamyšlení, některé trochu odlehčené. Každopádně si myslím, že v každém je nějaká pěkná myšlenka.

,,Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít." - Jan Werich

,,Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!" - Jan Werich

,,Nelituj mrtvé, Harry, lituj živé a především ty, co žijí bez lásky." - Albus Brumbál

Untitled

,,Já si ještě nikdy žádnou nezapálil. Je to metafora, chápeš? Strčíš si do pusy zabijáka, ale nedovolíš mu zabíjet." - Augustus Waters (Hvězdy nám nepřály)

,,Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě." - John Lennon

playlist - may

25. května 2015 v 15:25 | Heaven |  Hudba
Květen přinesl pár nových objevů, ale i pár starých objevů, které jsem sem prostě musela zařadit. Držím se své TOP 10, takže tu jsou vážně jen ty nejzásadnější skladby. Jelikož byl pro mně květen trošku více stresový, odpovídá tomu i styl, který je... no, to je docela těžká otázka. Když mám nervy, tak mám raději rockovou hudbu a nemám páru proč. Uvidíme, co se tu objeví příští měsíc :)

Fall Out Boy - Headfirst Slide Into Coopestown On A Bad Bet

Tuhle jsem prostě musela dát na první místo. Snad celý květen jsem si ji pouštěla dokola, protože je naprosto úžasná. Povinně všichni pustit! :D

Linkin Park - Shadow Of The Day

Tu jsem strašně dlouho neslyšela, ale někde jsem na ni náhodně narazila a zase jsem si ji oblíbila :)

Panic! At The Disco - Hallelujah

někdy chcete prostě... zmizet

24. května 2015 v 14:30 | Heaven |  Deník
Když jsem byla mladší, nějakých 13, 14 let, byla jsem prostě typický puberťák, který hází ksichty na rodiče, odmlouvá, nic nechce dělat, všichni jsou pitomci a tak dále. Vyrostla jsem a zmoudřela a uvědomila jsem si, že tohle vlastně nikam nevede a už taková zkrátka nejsem. Nevím, zda za moji dnešní blbou náladu mohlo velmi špatně načasované probuzení, špatná část měsíce a nebo obojí dohromady.

Všechno mně štvalo už od rána. V takových chvílích mně dokáže vytočit i naprostá prkotina, jako že doma nemáme mléko nebo že sousedka začala vysávat a já neslyším ani vlastní myšlenky. (Nebo je to v tomto případě dobře?) Máte chuť se zavřít před celých světem ve svým pokoji a čekat, než to bude dobrý. Nakonec, nic jinýho vám nezbývá.
Máte chuť zmizet.

Někdy mně zkrátka vytáčí prostředí, ve kterém žiju. Zvuky z ulice, lidi ze sousedství, lidi ze školy, rodiče, kamarádi, všechno mně vytáčí. Prostě toho mám dost. Jednou za čas taková vlna přijde a pak mám chuť zmizet. Žít jinde. Vypadnout z města kamkoliv jinam. Klidně bych si vyměnila život s někým na druhé straně zeměkoule.

V takových chvílích přemýšlím nad budoucností. Mám dva roky do maturity. Což není zas tolik času, jak by se mohlo zdát. Když se podívám, jak rychle uběhly poslední dva roky, dost se toho děsím. Ale nejdříve bych si chtěla udělat řidičák, na což dojde už tento podzim. Sice se trochu bojím, přeci jenom, auto může někoho zabít, ale zároveň se těším. Těším se hlavně na to, že to bude další krok k dospělosti. Nemám vlastní auto (ještě dlouho mít nebudu) a táta mně do našeho moc pouštět nebude, ale ten fakt, že jste zase o krok samostatnější a svobodnější mně motivuje k tomu, abych se přemohla a šla do autoškoly. Zároveň se i těším na vysokou, kam plánuju po gymplu jít. Čím dál tím častěji se bavím (s různými lidmi) o tom, kam bych chtěla jít. Zvažuju možnosti a hledám něco, čím bych se v budoucnu uživila. Nemám ani páru, jak to bude vypadat, bude to výzva jako prase, ale... Proč nad tím tak přemýšlím? Ono se sice říká "žij přítomným okamžikem", ale k čemu to je, když je přítomný okamžik na prd? Musím se přece k něčemu upnout. Tohle je možná dost drsný výraz, ale potřebuju nějakou motivaci.

Teď už mám náladu o něco lepší. Pomohlo mi se vypsat. To je jako terapie. Zítra bude určitě líp. Akorát se mi dělá trošku nevolno, když pomyslím na to, že mně čeká zase učení, od kterého jsem si tento týden odpočinula.
Sakra.

30 days music challenge - day twenty seven

22. května 2015 v 15:01 | Heaven |  30 days music challenge

Den 27. - píseň v jiné řeči, než je AJ

Mohla jsem vybrat něco francouzsky, ale proč, když jsme Češi. Faktem je, že poslouchám více anglicky zpívaných písniček, ale mám ráda i české. Většinou ty starší než nové. Nevím, čím to je, ale možná je to tím, že prostě musí nechat chvíli uležet. Výhodou taky je, že si ji stačí poslechnout jednou, dvakrát a už znáte text. Anglicky zpívané písničky si musím naposlouchat mnohem více. Přidám sem několik svých oblíbených písniček...

Lucie - Amerika




Absolutní špičky v oblasti české hudby. Perfektní text i hudba. Vždycky si ji ráda pustím, málokdy ji v mobilu přeskočím.

jarní dumání 2 - knížní blok

21. května 2015 v 13:25 | Heaven |  Jarní dumání

JarniDumani2
Rozhodla jsem se zúčastnit jarního dumání, které už podruhé pořádá Syki z Knížního doupěte. Úkoleme je zamyslet se nad tématy týkající se světa knihomolů. Články by měly vycházet pravidelně každou středu, tak jsem zvědavá, jak se mi to podaří splnit.

Knížní blok

,,Znáte to, dočetli jste jednu úžasnou sérii či knihu a tak nějak nevíte, po čem sáhnout dál, protože si myslíte, že teď nedokážete číst nic. Co když to nebude stejně dobré? Co když to naopak bude lepší? Anebo co když si prostě od poslední knihy musíte dát nějaký časový odstup, abyste se vzpamatovali a mohli zkusti zase něco dalšího? Nechtěně si tak můžete i přivodit knižní blok, který ne a ne prolomit. Co děláte, když víte, že chcete číst, ale nějak se k tomu nemůžete donutit?"

S tímhle jsem se zatím nesetkala. Vždycky se našlo něco, po čem jsem mohla sáhnout. Většinou už mám připravenou další knihu ke čtení. Pokud dočtu opravdu skvělou knihu, která je trochu na zamyšlení, většinou mám problém ji dostat z hlavy, ale většinou další den rozečtu novou knihu. Vždycky čtu ze začátku pomaleji. Většinou se děj ještě tak nerozjede, seznamujeme se s postavami a tak. Však to znáte.

🎡

Poslední dobou se mi nějak až podezřele často stává, že se nemůžu donutit číst. I když je kniha dobrá, dělám milion jiných věcí, jen si nečtu. Visím na internetu, i když vím, že to není dobré. Narazím na nějaký skvělý blog, pročítám články (a vzhledem k tomu, jaký mám pomalý tablet se stránky pomalu načítají), občas odběhnu a najednou jsou dvě hodiny v tahu, ach jo. Nevím, jestli jste si někdy počítali, kolik stihnete přečíst stránek za hodinu, ale dejme tomu, že nějakých 40 stran (myslím román, ne naučnou literaturu) za hodinu se dá zvládnout. Za předpokladu, že u toho nekoukáte na televizi nebo tak. Takže celkem promarněný čas, ale jak se to vezme. Potom ale, když vezmu rozečtenou knihu do ruky, zjistím, že je vlastně super a začtu se. Nebo ne a to je pak na dlouho. Protože nerada odcházím od nedočtených knih. Když pak totiž píšu recenzi, připadám si jako... podvodník, protože recenzuju něco, co jsem nedočetla. Doufám, že jsem to napsala dostantečně rozumně :D Jestli máte nějaké svoje typy, jak překonat knížní blok, podělte se o ně s námi :)

... a všichni jsou ovce

19. května 2015 v 12:37 | Heaven |  Něco k zamyšlení
Nejsem si jistá, zda se jedná o trend nebo náhodu, ale poslední dobou stále častěji narážím na články typu: všichni jste tupé ovce, všichni jdete s davem, já jsem vyjímečný, co se nebude podřizovat žádné skupině, koukněte, jak jsem vyjíměčný. Nemusí to tam být napsáno na plnou hubu, ale je jasné, že se ten člověk nad ostatní dost povyšuje. Komentuje určitou skupinu, kterou nejdříve charakterizuje, rozebírá ji a zuby nehty se brání jakémukoliv zařazení do ní. Pisatel takový nikdy nebyl, není a nepřipadá v úvahu, aby kdy v budoucnu byl.

Naváží se do skupiny lidí, do které mu vlastně nic není. Všichni, kdo se jen trochu chovají podle jim určeného vzorce, jsou tupé ovce, které snad nemají ani právo dýchat. Je jedno, jestli jsou to "swag lidi, kteří se oblékají všichni stejně a nosí Vansky, košile a sluneční brýle" nebo "fifleny, co se straně moc líčí a musí být perfektně oblečené a pořád jen chodí nakupovat" Všichni jsou pod jeho úroveň.

layout version 0.3

18. května 2015 v 14:26 | Heaven |  Jiné

Zase se mi okoukal předhozí vzhled blogu, proto jsem se ho rozhodla změnit. Měla jsem jakousi předstvu, kterou jsem ale neuměla zrealizovat, proto jsem zvolila stejný styl jako u předchozího - jen obrázky. A aby to nebylo tak nudné, přidala jsem vzorované pozadí. Možná to pozadí časem vyměním, protože tam trošku nevychází, ale zatím ho nechám. Hlavně jsem chtěla změnit menu, které nutně potřebovalo trochu úprav. Hned se na to kouká o trošku lépe.

A co vy, jste spokojení s novým vzhledem?

it's too hard to think of name for this article

17. května 2015 v 15:57 | Heaven |  Deník
Další deníčkovský zápis se nebude týkat ničeho konkrétního, jen jsem chtěla shrnout své poslední zážitky. V posledním zápisu jsem psala, že květen bude trochu více nabytý různými akcemi a už mám další akce za sebou. Minulou sobotu jsem jela pomáhat s přípravami na tábor, kde v létě dělám instruktorku. Bylo to fajn vidět se zase po delší době se starými známými. Ale nejela jsem tam jenom pokecat, ale hlavně pomoct. Malovali se místnosti v hlavní budově, kde spí pár instruktorů a vedoucích. Spoustu jich už bylo vymalovaných, protože "brigádníci" přijeli už v pátek (pamatujete, byl státní svátek), ale chyběla ještě marodka a chodba. A nejenom vymalovat, ale také uklidit. Upřímě, kdyby jste tu podlahu vytřeli dvacekrátk, stejně by nebyla nikdy úplně čistá. I když v těch místnostech se stejně jen přespává. Každopádně nic proč slečinky :)


Dvě kámošky slavily narozeniny - mají je jen den po sobě, takže už to 4. rokem sfoukneme naráz. Jenže problém už byl jen se ke kámošce dostat. Jelikož byl táta pryč, nemohl mně tam odvést a mamku jsem nechtěla stresovat další jízdou v autě. Takže jsem musela jet autobusem z našeho města do jiného města. Což by taky nebyl problém, kdybych věděla, kde mám vystoupit. Ještě štěstí, že se mnou jela další kámoška, jedna z oslavenkyň. A v tom městě jsme se nasáčkovaly do auta k další kámošce a jejich rodičům a hurá do cílové stanice. Dva lidé, kteří slibovali, že přijdou, ani nepřišli a několik jich řeklo, že nemůže, takže účast byla oproti předchozím rokům trochu slabší - 7 lidí, z toho přespávalo jen 5.