Březen 2015

playlist - march

31. března 2015 v 18:56 | Heaven |  Hudba
Ok, uznávám, že tohle není nijak originální nápad a že tuhle rubriku nebo druh článků, má na blogu skoro každý, ale mně vždycky baví sledovat, co ostatní lidé poslouchají a případně něco nového najít. Takže koncem každého měsíce přijdu s několika (více či méně) písničkami, které jsem si za uplynulý měsíc oblíbila. A krátký komentář si samozřejmě také neodpustím...

Imagine Dragons - Shots
Kouzelná až hypnotizující písnička aneb Imagine Dragons v roce 2015.

Fall Out Boy - Champagne For My Real Friends, Real Pain For My Sham Friends
Výborná písnička s naprosto luxusním úvodem.

Bastille - Icarus

máte moc hezkou sušenou bažantí slepici (pracovní víkend)

29. března 2015 v 16:07 | Heaven |  Deník
Nevím, co se to kolem mně pořád děje, že se pořád něco děje (jo, tak takhle věta fakt dává smysl). Prostě pořád někde jsem. Minulou sobotu v tahu a tuto sobotu též. To se mi moc nepodobá! Ale tato sobota, respektive neděle ráno, byli pracovní.

Co jiného než projekt do školy. Konkrétně volební kampaň naší fiktivní strany. Takže jsme musely vymyslet a vytvořit vše, co k tomu patří - název, logo, hesla, plakát, program, prezentaci...A to zabere hromady času. No a jelikož víme, jak to dopadá, když si rozdělíme práci na doma a domlouváme se přes různé dorozumívací prostředky, nejlepší bylo sejít se a všechno udělat naráz. Narozdíl od ostatních skupin jsme byly dost ve skluzu, takže jsme si vážně mákly.

Sešly jsme se u S., kde je nejvíce místa. Naštěstí mají naši dost velké auto, takže jsme mohli nabrat P. a M., protože se tam neměly jak dostat. S. totiž bydlí za městem městečkem a z vlakového nádraží je to asi 3 kiláky (doufám, že tohle čte hodně Pražáků :D)... alespoň tam mají dost místa na všechna ta zvířata. Hned poté, co jsme přijely, nás S. seznámila s časovým rozpisem. Což byl výborný nápad, jinak by se vůbec nic nestihlo. To, že jsme nabraly cestou menší spoždění, je něco jiného.

(Uprostřed pracovního procesu, večer)

Asi od jedné do čtyř jsme intenzivě pracovaly na logu a podobných věcech. Když jsme si zadaly cíle, vrhly jsme se na podrobný popis programu naší strany. Takže jsme 2 hodiny psaly (4 holky) text, který délce odpovídal půlce tohoto článku, zato jsme do něj nacpaly všechnu naší slovní zásobu. Pak nám taťka S. poradil, že to má být v bodech. No jo, tak jsme se poučily - a ztratily 2 hodiny. Po svačině přijela V., představily jsme jí zatím hotové věci a pokračovaly až do osmi. Pauzu na večeři jsme měly mít už v 7, ale jelikož jsme ani jedna nechtěla odcházet od nedodělané práce, protáhlo se to. Když S. připravovala maso, M. hrála na kytaru a později na klavír a my ostatní jsme ji k tomu zpívaly. I když já, takový antimuzikální typ a zpívat... no, ztratilo se to :D

Večeře byla výborná a pak se zase šlo makat. Ale mám takový pocit, že jsme musely něco pít, protože jsme se jednu domu neustále smály a dělaly blbosti. Někdy v půl dvanácté uvařila S. další kafe, které jsem do sebe asi kopla moc rychle, protože se mi klepaly ruce a to mám nízký tlak. Asi o hodinu později nás zahnali rodiče S. do postelí, tak jsme raději poslušně šly. Jenže díky přesunu času jsme přišly ještě o další hodinu a i když jsme vstávaly v půl deváté, bylo by to jako vstávat v půl osmé. Uklidily jsme, nasnídaly se, něco dodělaly a stále to ještě nemáme hotové. Začíná na mně jít únava. A to jsem ještě v noci nemohla usnout, i když byla unavená... takže ještě štěstí, že na zítřek nemáme žádné učení ani úkoly, protože bych to asi nedala. Doufám, že ten projekt dotáhneme do konce a dostaneme dobrou známku.

Vyčerpávající článek a vyčerpávající den. Asi někam zalezu s knihou a do zítřka o mně nikdo neuslyší. Ale byla sranda, to se musí nechat :)

30 days music challenge - day fourteen, fifteen

27. března 2015 v 16:18 | Heaven |  30 days music challenge

Den 14. - píseň, která mi změnila život

Dlouho jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsem došla k názoru, že taková píseň vlastně neexistuje. Samozřejmě, že existují písně, které mně nějak ovlivnily, ale žádná není taková, že by mi změnila život. Zkuste se mně zeptat za rok nebo dva a třeba už budu mít odpověď. Teď ale skutečně nevím...

Den 15.- píseň, kterou mám momentálně jako vyzváněcí tón

Už je to déle než rok, možná i dva, co jsem si změnila vyzvánění. Měla jsem to klasické jako mají normální telefony a docela mně rozčilovalo. Tak jsem tak přemýšlela, kterou písničku vybrat. Nakonec jsem vybrala takovou, která má výrazný začátek a určitě se mi nebude motat s jinou písničkou nebo nějakým náhodným zvukem. Takže až ji někde uslyšíte na veřejnosti (rádio ji pravděpodobně hrát nebude), dejte mi vědět, protože jsem si tam pravděpodobně nechala mobil... Jo a taky ještě musím zmínit, že vždycky, když sedím u počítače, poslouchám hudbu a tato mi náhodně naskočí, leknu se, že mi někdo volá... :D

Paramore - Playing God


20 beauty questions tag

26. března 2015 v 14:25 | Heaven |  Tagy
Tento povedený Tag jsem našla u *Des a rozhodla jsem se ho rozšířit dál. Ke kosmetice mám poměrně vřelý vztah, tak se pojďme podívat na otázky a následné odpovědi...

1. Vzpomínáš si na svůj první kosmetický produkt?
Jo, byla to taková obyčejná řasenka od Miss Sporty. Nevím, jak se jmenuje, možná už ji ani neprodávají, ale byla ve tmavě modrém obalu. Nebyla moc dobrá, jsem ráda, že jsem zkusila nové.

2. Popiš perfektní řasenku. Už jsi takovou našla?
Nesmí slepovat řasy, musí rychle schnout, řasy musí prodloužit, ale zároveň zhustit a trochu natočit. A také musí být sytě černá a netvořit žmolky. Takové se blíží řasenka Giant Curl od Gabrielly Salvete.

3. Jaké krytí preferuješ u make-upu?
Takové, aby zakrylo aktuální množství pupínků na mém obličeji. Řekněme střední.
💄

welcome a new family member

24. března 2015 v 16:56 | Heaven |  Deník
Sobotní článek jsem nevynechala jen tak bezdůvodně. Mohla jsem si sice něco přednastavit, ale na to jsem, upřímně, byla v pátek večer moc líná. Sobotu jsem měla totiž pěkně nabytou.

Měla jsem v plánu napsat ještě něco o minulém týdnu, ale ani za nic si nemůžu vzpomenout, co se dělo. Takže to asi nebylo důležité. Každopádně, na sobotu rodiče naplánovali výlet. Jeli jsme se podívat za mým, v pořadí 3., bratrancem, který se narodil poslední únorový den. Těšila jsem se, protože jsem nikoho z této strany příbuzenstva neviděla už od Vánoc. Důvodů je hned několik, především však vzdálenost, která se po přepočtu na hodiny strávené v autě odhaduje na 2. Podle toho, kdo řídí...

ɪɴғɪɴɪᴛʏ ♕
Ačkoliv jsem se chtěla v sobotu trochu vyspat, stejně jsem stávala... dřívě než obvykle. Dobře, v půl deváté, to docela jde, ne? A ve dvanáct jsme byli u prarodičů na obědě. Tam jsme se jen otočili a zase jsme jeli dál, tentokrát k tetě a stejdovi. Nikam daleko, jen na konec světa.

Já jsem děti nikdy nijak nezbožňovala. Ano, jsou rozkošní, zvláště tehdy, než se naučí mluvit, ale pracovat s dětmi bych nemohla (proto dělám instruktorku na dětském táboře, lol). Ale tenhle třítýdenní uzlíček je naprosto úžasný. A taky je strašně hodný. Když jsme přijeli, seděl (poprvé) v sedačce a jeho dvě starší sestřičky ho obsakovali. Až potom začala brečet, ale jinak své rodiče v noci ani moc nebudí, jak mi bylo zděleno. Pak se začal trochu rozčilovat, ale jakmile dostal najíst, usnul a moje mamka si ho vzala na klín. Sestřenky trochu mučili tátu a malej chrněl i za bzukotu hlasů. Někdy kolem šesté jsme se odebrali na třetí etapu z celodení návštěvy k trochu vzdálenějším (vztahově) příbuzným, u kterých jsme byli asi jen na hodinu. Protože nás pak čekala ještě 2 hodinová cesta domů. Na to, že jsem vlastně celý den seděla buď v autě nebo v něčím obýváku, jsem byla pekelně unavená. Kdo by to byl řekl, že i cesta autem bude náročná? Zpravila si strčím do uší sluchátka a někdy i usnu...

Neděli jsem strávila uklízením a učením se na poznávačku z biologie. Hmyz s proměnou dokonalou. Už jsme jednu poznávačku psali, z jiného tématu, ale ta byla podstatně jednoduší, protože v ní bylo jen 25 zástupců a ne 85 jako v té poslední. Jeden spolužák se ptal učitelky, jestli by tu poznávačku zvládla napsat taky. Odpověď byla dost nejasná, ostatně jako vždycky. Nakonec to celkem šlo, protože jsme se vzadu nenápadně radili. Hodinu poté jsem se dost naštvala kvůli pětce z písemky z němčiny, ale to nemám chuť teď rozebírat, to by vydalo na samostatný článek. Alespoň jednička z matiky mi udělala radost. A to jsem se ani moc neučila... :)

nails inspiration #1

23. března 2015 v 16:00 | Heaven |  Kosmetika
Miluju laky na lehty a lakování nehtů. Poslední měsíce ani není možné mně vidět bez nalakovaným nehtů. Zvykla jsem si na to, že je mám pořád nějak barevné - jednou růžové, podruhé černé. Záleží na náladě. Ale o tom budu určitě psát ještě samostatný článek. Každopádně pokud se chcete inspirovat, několim více než povedených obrázků najdete níže :)

Spektor's Nails

Spektor's Nails

30 days music challenge - day thirteen

22. března 2015 v 13:44 | Heaven |  30 days music challenge

Den 13. - píseň z roku mého narození


Úžasná píseň a dnes už klasika. Možná vám název nic neřekne, ale jsem si jistá, že ji budete znát. A ptáte se na rok? 1997. Jo, 90. léta jsou moje oblíbená éra, ačkoliv jsem z nich sama moc neměla :)

The Verve - Bitter Sweet Symphony

papírová města - john green

20. března 2015 v 17:44 | Heaven |  Knihy
Papírová města/Paper Towns
John Green

Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný fanklub. Hrdinou je Quentin Jacobsen, normální, tak trochu bojácný kluk, který má od dětství rád nespoutanou Margo. Ta mu pak jednoho dne nečekaně zaklepe na okno a vtáhne ho do podivuhodného dobrodružství. Když dívka další dny ve škole chybí, Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi, který nenechá čtenáře chladným.

Rok poté, co jsem si přečetla Hvězdy nám nepřály jsem vzala do ruky i další Greenovu knihu. Jen tak pro zajímavost, je to jeho prvotina, ačkoliv u nás byla vydána až o 10 let později.

Margo a Quentin se v děství hodně přátelili. Ale jak už to s přátelstvími z raného dětství bývá, nedrží to tak, jak by si představovali. Q si ani není jistý, jestli jsou stále přátelé. Každý si našel jiné kamarády, Margo přítele... ale stále chodí na stejnou školu a bydlí kousek od sebe. Margo jednoho dne zmizí. Nikomu to nepřijde příliš divné - už to několikrát udělala a zase se vrátila. Q ale cítí, že je něco v nepořádku. Noc před zmizením totiž cestoval s Margo po městě a prováděli spolu všem, kterým se chtěla pomstít, nepříjemnosti. Q a jeho kamarádi poustupně nalézají stopy, které Margo po sobě zanechala. Ale není to jednoduché. Vůbec není jednoduché přemýšlet jako ona.

Abych pravdu řekla, Hvězdy nasadily laťku hodně vysoko. A Papírová města je nepřekonala. Je tu trošku poznat, že byl autor v té době ještě na začátku, Hvězdy mi přišly lépe napsané. Ale to neznamená, že Papírová město jsou špatná. Je to úžasná kniha, ale já se tomu srovnání prostě neubráním.
Najdete tu opět úžasné myšlenky, které jsou pro Greena typické, stejně jako inteligentní smysl pro humor. Některé věty jsem musela číst několikrát abych jim vůbec porozuměla a pochopila je. Nejlepší je bezpochyby ten konec. Musela jsem si i některé pasáže podtrhat, protože se mi zkrátka moc líbily. Ale jen tužkou - a to prosím do knih nepíšu a ani to nepodporuju! Tady jsem ale udělala výjimku.

Margo mi přišla fajn. Trochu bláznivá, inteligentní a svá. Někdy jsem si říkala ,,Proboha, ta holka je ale divná...", ale zároveň jsem chápala její potřebu zmizet. Každý utíká z reality jinak, ale Margo opravdu utíká.

Někdy jsem měla z knihy rozporuplné pocity. To, co říkají, je přece vtipné, ale obsah je přece... smutný. Stejně tak jako některé myšlenkové pochody a monology. Složité a přitom s jednoduchou myšlenkou. To by do recenze asi stačilo. Knihu doporučuji - a nezapomeňte si zajít do kina na chystaný film!

4/5


rimmel london stay matte pressed powder

19. března 2015 v 15:17 | Heaven |  Kosmetika
Řasenky už jsem recenzovala, tak jsem se to rozhodla trošičku pozměnit a podělit se s vámi o své zkušenosti s pudrem Stay Matte od Rimmel London.


Pudr mám v nejsvětlejším odstínu, protože jsem opravdu bledule a vyhovuje mi. Celkově má tento pudr hodně světlých odstínů, což je vzhledem k našim podmínkám docela fajn... Myslím, že opravdu dobře zmatňuje a také dobře kryje. V pohodě vydrží celý den, nemám potřebu se přepudrovávat - to bych zase vypadala jako čerstvě nabílená socha. Balení není nijak designově náročné, ale je pěkné a přímo úměrné ceně, která vás také nezruinuje (kolem 100 Kč, záleží na konkrétním obchodě). Já jsem s ním velmi spokojená a zatím nemám v plánu zkoušet jiné pudry. Raději sázím na jistotu než abych riskovala, že budu vypadat jako kašpar... :D

5/5


30 days music challenge - day twelve

18. března 2015 v 14:37 | Heaven |  30 days music challenge

Den 12.- píseň, ke které mně přivedl někdo z mých blízkých

Jednou takhle na výtvarce jsme s kámoškou poslouchaly (učitelka nám to klidně dovolí, když děláme co máme) společně písničky z jejího mobilu. No a kromě Lany (což bývá naše časté téma hovorů :D) jsme poslouchaly i další písničky... a tahle se mi zalíbila. Neznala jsem ji, ale oslovila mně. Zpětně jsem si tu písničku dohledala a tak jsem začala poslouchat Arctic Monkeys. Zatím od nich znám převážně novější tvorbu, ale je jen otázkou času, kdy zabloudím hlouběji do minulosti.

Arctic Monkeys - Knee Socks