stay close to anything that makes you glad you are alive

26. února 2015 v 16:08 | Heaven |  Deník
Další deníčkovský zápis se bude týkat víceméně mého včerejšího hudebního zážitku. S rodičema jsem jela do sousedního města na koncert kytaristy Norbiho Kovácse. Jelikož jsem neměla tušení o koho jde, byla jsem trochu rozpačitá, ale nakonec i mně samotnou překvapilo, že se mi jeho koncert líbil.

Nebyli jsme v sále, ale "jen" v restauraci. Ale bylo totálně narváno. Pořadatel říkal (byl to pořadatel? nejsem si jistá), že očekávali tak 30 lidí, ale opak byl pravdou. Odhadem mohlo být v celé místnosti kolem 70 lidí, ale to nedokážu říct přesně. A to se nosili ještě další židle, protože si spoustu lidí nemělo kam sednout. A jelikož naše famílie chodí všude až příliš brzo, před sedmou jsme zasedli k objednanému stolu, ačkoliv koncert začal až po osmé. Latté nebylo špatné. Oceňuju to, že jsme měli skvělé umístění - dobrý náhled na umělce a blízko ke kuchyni.


Nemám žádný hudební talent, neumím na nic hrát a už vůbec neumím zpívat. Proto obdivuju každého, kdo něco z toho umí. Absolutně mi nejde do hlavy, jak někdo dokáže zahrát tak složité a kombinované melodie, zapamatovat si je a pak je zahrát znovu. Ale užila jsem si to. Bylo to příjemné zpestření jinak obyčejného dne uprostřed týdne. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych se přenášela do úplně jiného světa.

Přijeli jsme domů až po 11. hodině, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. A to jsem ještě vstala dříve než obvykle, abych si umyla hlavu, protože s tou hrůzou, která se mi večer na hlavě vytvořila, bych nešla do školy ani za nic. Únavu jsem pocítila až druhý den na fyzice... ostatně, ta je uspávací sama o sobě. Tři hodiny po sobě jsme psali písemky - fakt hlína. Na němčina to byla písemka "za trest", přitom část lidí (ve které jsem díkybohu i já), si může vybrat jestli tu známku bude chtít zapsat. Vzhledem k tomu, jaké pohádky jsem tam psala, zůstanu věrná současnému počtu známek. Češtinu jsem celkem zvládala a angličtina mně malinko namíchla... ale jinak docela pohodvý den. Na zítřek se možná trochu připravím na chemii, kdyby náhodou zkoušel. Sice učitel sliboval, že v pátek zkoušet nebude, protože máme chemii až poslední hodinu, ale poslední písemka mně usvědčila v tom, že člověk si nikdy nemůže být ničím stoprocentně jistý. A posunu se v knize. Měla bych ji už vážně dočíst. Už jen posledních 200 stran...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal (ka) Michal (ka) | Web | 26. února 2015 v 16:59 | Reagovat

Teeeda, tak toho taky neznám. :))
Ale dobře, že jsi poznala někoho nového, a dokonce se ti zalíbil. :))
Tyjo, taky už bych měla ve své knize pokračovat. Nečetla jsem už ani nepamatuju. A to si pořád stěžuju, že se nudím a nemám co dělat. :)

2 Heaven Heaven | Web | 26. února 2015 v 17:08 | Reagovat

[1]: : Myslim, ze s dobrou knihou se nudit nebudes :-)

3 *Shock *Shock | Web | 26. února 2015 v 17:18 | Reagovat

Tak naše rodina chodí vždycky ráda pozdě :D
Hlavně že se ti líbil :-)

Mám rozečtenou knížku.. zbývá mi kolem 100 stran a furt si říkám jak ji přečtu, ale nikdy se mi to nepodaří dodržet :d snad aspoň do konce února to nějak dám. :-) :D

4 Heaven Heaven | Web | 26. února 2015 v 17:26 | Reagovat

[3]: : to si taky rikam... ale unor ma bohuzel jen 28 dni :D

5 itskatielife itskatielife | Web | 27. února 2015 v 15:36 | Reagovat

Tak to je hlavní že se ti to líbilo :) Já na nic takového s rodiči nechodím. Já jsem chvíli hrála na jeden hudební nástroj, ale z donucení od babičky ;D ale vůbec mi to nešlo a tak jsem skončila :) Také nechápu lidi co to dokáží a umí fakt nádherné hrát.. Mají můj obdiv :)

6 Heaven Heaven | E-mail | Web | 27. února 2015 v 16:49 | Reagovat

[5]: : To je potom otrava, když tě rodina do něčeho nutí... Jo, souhlasím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama