Únor 2015

l'oreal paris mascara volume milion lashes edition cannes

28. února 2015 v 18:58 | Heaven |  Kosmetika
Další z kosmetických recenzí se podrobí řasenka L´Oréal Paris Mascara Volume Million Lashes Edition Cannes. Dopředu říkám, že pokud nevíte, kde jí koupit, tak vám s tím nepomůžu, protože jsem ji dostala darem. Ale myslím, že je k sehnání v běžných drogeriích.


Balení vypadá pěkně, až luxusně. Kartáček není úplně typický, docela mně překvapily špičaté... jak se tomu nadává... konce. Tato konkrétní řasenka je v odstínu Golden Black. Typická černá jen se zlatými třpytkami. Ale upřímě, nějakých třpytek si všimnete jen s lupou a pod brýlemi je už vůbec neuvidíte. Jen při odličování se může stát, že se vám rozlezou v oblasti očí a pak se hodně špatně sundavají. S kartáčkem se nepracuje úplně nejhůř, ale musela jsem si na něj zvyknout. Řasy hezky zhustí, neslepuje a kupodivu se ani nemaže. Vydrží relativně dlouho, ale ke konci dne už začínám cítit, že mně trochu dráždí do očí. Ale i tak je výdrž dobrá. Kartáček je extrémě nepraktický na dolní řasy. Tady jsem musela sáhnout pro jinou řasenku. I po prvotních neshodách mi řasenka vyhovuje, ale příště se asi kouknu do jiného stojanu. Moje první setkání s dekorativní kosmetikou od L'Oreal nedopadlo až tak zle.

3,5/5


30 days music challenge - day four

27. února 2015 v 16:57 | Heaven |  30 days music challenge

Den 4. - píseň, kterou znám dlouho

Tak konečně jdeme na tématické dny. Tuhle boudu jsem si ušila sama na sebe... Píseň, kterou znám dlouho? Těch je mraky. Většinou se jedná o starší klasiku, známé písničky, které pro mně znamenají strašně moc. Včetně této. Pamatuju si, že jsem ji měla na CD s mixem různým písniček a jakmile jsem dostala vlastní přehrávač, jeho obsah jsem strouhala pořád dokola. V té době to byla ještě aktuální písnička, dnes už jí je více než patnáct let. A tak dlouho ji asi znám. Dnes ji můžete slyšet tak možná v nějakém speciálu "best of 90's"... Ale i tak vám doporučuji si ji pustit. Je totiž úžasná.

Liquido - Narcotic


stay close to anything that makes you glad you are alive

26. února 2015 v 16:08 | Heaven |  Deník
Další deníčkovský zápis se bude týkat víceméně mého včerejšího hudebního zážitku. S rodičema jsem jela do sousedního města na koncert kytaristy Norbiho Kovácse. Jelikož jsem neměla tušení o koho jde, byla jsem trochu rozpačitá, ale nakonec i mně samotnou překvapilo, že se mi jeho koncert líbil.

Nebyli jsme v sále, ale "jen" v restauraci. Ale bylo totálně narváno. Pořadatel říkal (byl to pořadatel? nejsem si jistá), že očekávali tak 30 lidí, ale opak byl pravdou. Odhadem mohlo být v celé místnosti kolem 70 lidí, ale to nedokážu říct přesně. A to se nosili ještě další židle, protože si spoustu lidí nemělo kam sednout. A jelikož naše famílie chodí všude až příliš brzo, před sedmou jsme zasedli k objednanému stolu, ačkoliv koncert začal až po osmé. Latté nebylo špatné. Oceňuju to, že jsme měli skvělé umístění - dobrý náhled na umělce a blízko ke kuchyni.


Nemám žádný hudební talent, neumím na nic hrát a už vůbec neumím zpívat. Proto obdivuju každého, kdo něco z toho umí. Absolutně mi nejde do hlavy, jak někdo dokáže zahrát tak složité a kombinované melodie, zapamatovat si je a pak je zahrát znovu. Ale užila jsem si to. Bylo to příjemné zpestření jinak obyčejného dne uprostřed týdne. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych se přenášela do úplně jiného světa.

Přijeli jsme domů až po 11. hodině, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. A to jsem ještě vstala dříve než obvykle, abych si umyla hlavu, protože s tou hrůzou, která se mi večer na hlavě vytvořila, bych nešla do školy ani za nic. Únavu jsem pocítila až druhý den na fyzice... ostatně, ta je uspávací sama o sobě. Tři hodiny po sobě jsme psali písemky - fakt hlína. Na němčina to byla písemka "za trest", přitom část lidí (ve které jsem díkybohu i já), si může vybrat jestli tu známku bude chtít zapsat. Vzhledem k tomu, jaké pohádky jsem tam psala, zůstanu věrná současnému počtu známek. Češtinu jsem celkem zvládala a angličtina mně malinko namíchla... ale jinak docela pohodvý den. Na zítřek se možná trochu připravím na chemii, kdyby náhodou zkoušel. Sice učitel sliboval, že v pátek zkoušet nebude, protože máme chemii až poslední hodinu, ale poslední písemka mně usvědčila v tom, že člověk si nikdy nemůže být ničím stoprocentně jistý. A posunu se v knize. Měla bych ji už vážně dočíst. Už jen posledních 200 stran...

30 day music challenge - day three

25. února 2015 v 14:17 | Heaven |  30 days music challenge

Den 3 - nejoblíbenější kapela a jak jsem se k nim dostala


A tím není nikdo jiný než Paramore. Myslím, že nejsem jediná, která se k nim dostala přes písničku Decode, která byla součástí soundtracku ke Stmívání. Sice jsem tuto ságu nikdy tolik nežrala, ale tomu jsem se prostě nevyhla. To bylo někdy ke konci roku 2009. Bylo mi 12 let. V té době jsem víceméně poslouchala všechno, co mi nabídlo rádio, Katy Perry a Rihannu nevyjímaje.

Vlastně jsem je poslouchala jen tak občas, Brick By Boring Brick, Ignorance, Decode, Monster, The Only Exception... starší desky jsem neznala a vlastně jsem po nich ani tak nepátrala. Což se změnilo v roce 2013, kdy vydali svou poslední desku. Postupně jsem se dostala i ke starším album, které mám už dnes naposlouchané. A tak Paramore právem obsadili první místo v mém žebříčku nejoblíbenějších kapel.


Nedokážu vybrat jedno nejoblíbenější album a už vůbec nedokážu vybrat nejoblíbenější písničku... tak alespoň vyberu tři nejolíbenější písničky z alb. Z All We Know Is Falling to je Emergency, Brighter a Whoa. Z Riot! vybírám Misery Business, Miracle a Fences. U Brand New Eyes to bude nejtěžíš... Turn It Off, Looking Up a Brick By Boring Brick. Z eponymního alba to je Daydreaming, Proof a Escape Route.

Je tu někdo, kdo Paramore taky poslouchá? :)

město z kostí - cassandra clare

23. února 2015 v 16:38 | Heaven |  Knihy
Město z kostí/City of bones
Cassandra Clare

Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy a vstoupí tak do světa lovců stínů, bojovníků, kteří mají svět chránit před démony. A už z něj nevystoupí, protože její život se převrátí vzhůru nohama... Co je Clary vlastně zač? Kde se vzaly její schopnosti? A jsou pro ni spíš prokletím, nebo požehnáním? Zábavná, odvážná a neotřelá fantasy slibuje svým čtenářům strhující čtení, s nímž nebudou chtít přestat.

Knihu jsem si přečetla hlavně z důvodu, že jsem měla možnosti si ji půjčit od kamarádky. Anotace slibuje neotřelé čtení... ale je tomu opravdu tak?

Jelikož jsem přečetla už dost fantasy knih z kategorie Young Adult, můžu vám říct, že tato niřím vyjímečným nevybočuje z řady desítek podobných knih. Ačkoliv jsou knihy relativně dlouhé a série má ještě dalších 5 knih, nic nového tu prakticky nenajdeme.

Clary a Simon jsou už od dětství přátelé. Jednoho dne se vydají do baru, kde se Clary stane svědkem vraždy. Nejdřív se domnívá, že jde o podivné gangy, později však zjistí, že to nejsou obyčejní lidé. Dozví se, kým ve skutečnosti je a co vše před ní její matka tajila.

Popis děje jsem příliš nerozváděla, abych nespoilerovala. Už jsem to nakousla, příběh má stejnou kost🎬=💩. 📕=❤️💃🎉ru jako další fantasy příběhy tohoto typu. Čili se dá dobře předvídat, co se stane. I když některé věci asi neodhadnete, na základní myšlenku určitě přijdete během čtení. Možná už jsem z těchto knih vyrostla, jinak nevím čím to je, ale nepřijde mi nic extra na tom, že autorka nafláká do svých knih upíry, vlkodlaky, démony a kdejaký potvory, z nichž většinu vymyslel už někdo před ní a přidá tam trochu puběrťácké lásky. Kniha není jako taková špatná, jen nechápu, jak se z ní mohl stát tolik opěvovaný bestseller.

Autorčin styl psaní není vyloženě špatný, jen mi na něm něco nesedí. Některé formulace mi přišly velmi strojené, ale možná je na vině překladatel. Velké plus knihy, které ji vlastně zachraňuje, je fakt, že je velmi čtivá a zábavná. Je to ...trochu jako sledování hloupého seriálu. Víte, že to není žádný skvost, ale nemůžete se odtrhnout.

Postav najdeme v knize celou řadu. Některé postavy jsou vyloženě účelové, tak například Simonův úkol je znám už od prvních stran, ačkoliv je vyřčen až později. Clary bych jako hlavní hrdinku určitě nevolila... ovšem, ona si to nevybrala, ona je vyvolená. Ale to nemění nic na tom, že mi přišla úplně blbá, nerozhodná, tupá a zpomalená. Nic ji nedocházelo, byla histerická a lezla mi na nervy. Jace měl ale skvělé hlášky, což mi přišlo na celé knize nejlepší. Knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům, starší z toho asi nic mít nebudou.

3/5

zdroj anotace: databazeknih.cz
zdroj obálky: bux.cz
zdroj obrázků: weheartit.com


30 day music challenge - day two

22. února 2015 v 14:26 | Heaven |  30 days music challenge

Den 2. - neoblíbené žánry a proč


Teen pop
Mám ráda pop, o tom už jsem se zmiňovala. Ale ne pop zaměřený na věkovou skupinu -náct. Sice jsem v této skupině taky, ale to ještě automaticky neznamená, že se mi tento styl bude líbit. One Direction počínaje a Selenou Gomez konče. Nezlobte se na mně, ale prvoplánové písničky bez nápadu se mi nikdy líbit nebudou.

Rap a hip hop
Tenhle žánr mně taky nikdy nezaujal. Ale respektuju třeba Eminema, ten opravdu něco umí. Na druhou stranu, takový Rytmus nebo Majk Spirit mi přijdou... jak je to správné slovo... trapní. Z hip hopu a rapu slyším jen to, co se ke mně dostane z rádia a možná to není to nejlepší, co může tento žánr nabídnout. Ale když vidím to máchání rukama a texty o ničem, tak mně to dost odrazuje.

Dechovky
Co jsem to za vlastence, který by neměl rád téměř lidovou hudbu? Ne, tohle doopravdy není pro mně. Jakmile podobnou hudbu slyším, vstávají mi hrůzou vlasy na hlavě. Děkuji, ale ne! Víc snad dodávat nemusím.


americká krása

21. února 2015 v 18:08 | Heaven |  Filmy
Americká krása/American Beauty
Drama
USA, 1999
Kevin Spacey, Annette Bening, Thora Birch, Wes Bentley, Mena Suvari a další

Na první pohled jsou Burnhamovi šťastnou rodinou, jejíž život je zalit sluncem. Pohodlný dům, auto kvalitní značky, půvabná dospívající dcera, studující na správné škole, rodiče úspěšní ve svém povolání. Nikdo se tedy nediví, že paní Burnhamová (Annette Bening) je věčně samý úsměv - alespoň na veřejnosti. Ve skutečnosti je ale všechno jinak. Obraz dokonalosti matce Carolyn a dceři Jane neustále kazí otec Lester (Kevin Spacey). Není tím ramenatým, snědým "plejbojem" a co je horší, začíná stále častěji dávat najevo, že se mu nedaří a že je nespokojen se svým životem. Dokud jen odmítá roli, kterou stovky jemu podobných odevzdaně hrají, aby měli klid, je to pro rodinu sice obtížné, ale únosné. Ještě včera nerozhodný a zakřiknutý Lester se ovšem rozhodne "krizi středního věku" řešit nečekaně radikálně. Dojde mu totiž, o co v životě jde: o splnění snů a tužeb, které člověk má. Lester už nikdy nebude ubožák!

Na první pohled ideální americká rodinka. Zdá se, že jim nic nechybí a sousedé jim mohou jen závidět. Při bližším prozkoumání zjistíte, že se tento ideál rodiny začíná rozpadat zevnitř. Otec rodiny, Lester, není se svým životem spokojený. Jeho dcera Jane se nachází ve stínu své půvabné a možná trochu sobecké kamarádky. A Carolyn se svým dokonalým úsměvem snaží zakrýt všechna trápení.

Film je v mnoha ohledech reálný, ačkoliv my těžko porovnáme, jestli tak doopravdy žijí některé rodiny za oceánem. Líbila se mi rozmanitost postav a vykreslení jejich psychologie. Sledovat jejich myšlenkové pochody a sledovat, jak se postupně mění bylo (zvlášť už Lestera) na filmu to nejzajímavější.

Ačkoliv film působí na první pohled nenápadně, jedná se o něco víc. Zanechal ve mně silný dojem a myslím, že všechny ty Oskary získal oprávněně. Rozhodně se na něj někdy podívám znovu.

5/5

zdroj plakátu a popisu: cdsf.cz
zdroj obrázku: dobryfilm.cz



30 day music challenge - day one

20. února 2015 v 16:37 | Heaven |  30 days music challenge

Den 1. - oblíbené žánry a jak jsem se k nim dostala


pop & rock
Do této podkategorie řadím jak pop, tak pop-rock a rock. Prostě střední proud. Ale poslední dobou nemůžu nějak vystát ty písničky, které nám cpe rádio. Leze mi na nervy ta nová písnička od Chinaski, leze na nervy to, že nám cpou podobné písničky do uší co chvíli. Pop je hodně obsáhlý žánr a je hodně interpretů, které nemusím. Pop-rock už mi přijde příjemnější, ale jak už jsem psala, některé písničky bych měla raději, kdyby je rádio nestrouhalo pořád dokola. Na druhou stranu jsem popové písničky, které ani rádio nezahraje - viz moje oblíbená interpretka vpravo.

indie rock
V létě jsem začala poslouchat Imagine Dragons a přišla jsem na to, že tento příjemný a trochu neobvyklý styl vlastně líbí. A tak jsem si našla i další kapely, Bastille a Arctic Monkeys, které se mi také líbí. Sice je nemám tolik naposlouchané jako Imagine Dragons, ale mají u mně "čestné místo".


pop-punk
K pop-punku jsem se nedostala přes nikoho jiného než přes Paramore. Ale když tak koukám na rozpis, o těch ještě bude řeč. A začala jsem poslouchat i jiné kapiely tohoto žánru... dobře, není jich moc, ale mám to v plánu :D Někdo tento žánr neuznává, ale mně se líbí a nemám s tím problém...




30 days music challenge

19. února 2015 v 15:37 | Heaven |  30 days music challenge
//life is not a button to press play or stop//

Na tomto blogu jsem našla zajímavou hudební challenge, do které jsem se rozhodla také zapojit. Některé dny jsem si malinko upravila, protože bych k nim neuměla přiřadit písničku, ale základ je stejný :)

Den 1. Oblíbené žánry a jak jsem se k nim dostala
Den 2. Neoblíbené žánry a proč
Den 3. Nejoblíbenější kapela a jak jsem se k nim dostala
Den 4. Píseň, kterou znám dlouho
Den 5. Píseň, která mě uklidňuje
Den 6. Píseň, která mě dokáže rozesmát
Den 7. Píseň, která mě dokáže rozbrečet
Den 8. Píseň, kterou si pamatuji z dětství
Den 9. Píseň, jejíž text znám nazpaměť
Den 10. Píseň, která musí být puštěna nahlas
Den 11. Píseň, která mě nikdy neomrzí
Den 12. Píseň, ke které mně přivedl někdo z mých blízkých
Den 13. Píseň z roku mého narození
Den 14. Píseň, která mi změnila život
Den 15. Píseň, kterou mám momentálně jako vyzváněcí tón
Den 16. Píseň od umělce, který má ve stejný den narozeniny
Den 17. Píseň, kterou by si měl poslechnout každý
Den 18. Píseň od umělce, který nežil příliš dlouho
Den 19. Libovolná píseň od oblíbené skupiny
Den 20. Píseň, kterou poslouchám, když jsem naštvaná
Den 21. Píseň, kterou poslouchám, když jsem v depresích
Den 22. Píseň, která ve mně vyvolává nostalgii
Den 23. Píseň, kterou jsem měla ráda, ale teď ji nesnáším
Den 24. Píseň, která se mi nelíbila, ale teď se mi líbí.
Den 25. První píseň, co jsem slyšela od své oblíbené skupiny
Den 26. Oblíbená píseň, která má v názvu jméno
Den 27. Píseň v jiné řeči, než je AJ
Den 28. Nejneoblíbenější píseň
Den 29. 15 náhodných písní z mého přehrávače
Den 30. Jak vnímám dnešní hudbu


dech - sarah crossan

18. února 2015 v 15:20 | Heaven |  Knihy
Dech/Breathe
Sarah Crossan

Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí - svobodně. Dystopický román mladé irsko-americké autorky plný dobrodružství, při němž se doslova tají dech.

Kniha mně upoutala svou nádhernou obálkou, která ve skutečnosti vypadá ještě lépe. A také anotace slibovala zajímavý příběh. A dostali jsme ho?

Ačkoliv je to trochu jiná dystopie než naše milované Hunger games a Divergence, stále se nevyhneme podobným prvkům. Skupinka lidí, kteří se chtějí vzbouřit proti systému. Tak by se dala popsat trojice hlavních hrdinů, Alina, Bea a Quinn. Lidstvo, nebo alespoň jeho část, žije v kapsuli, uzavřeni od okolního světa, ve kterém je pouze 6% kyslíku ve vzduchu. Kapsule je jediné místo pro život. Ale ani to není ideální. Za kyslík se platí. Kdo si více připatí, může sportovat nebo mít více dětí. Mimo skleněnou kapsuli můžete vyjít jedině s kyslíkovou nádrží. Ale je to skutečně pravda? Jak se to vlastně s životem mimo kapsuli? Na to Alina, Bea a Quinn už brzy přijdou.

Untitled
Kniha je mnohem více dystopie než sci-fi. S odbornými termíny se tu prakticky nesetkáte, takže nemějte obavy, že něco nepochopíte. A nemusíte se ani obávat toho, že je kniha vyprávěna z pohledu tří postav, které se průběžně střídají. Myslím, že se autorce slušně povedlo ty pohledy odlišit.

Z postav jsem si nejvíce oblíbila Alinu, Quinn i Bea mi přišli docela naivní. Samozřejmě tu máme i romantickou část, bez toho by to přece nešlo, ne? Podle mého názoru si tohle mohla autorka úplně odpustit. Na druhou stranu, pořád to spadá do kategorie YA, takže to můžeme očekávat. Celkově je ale kniha dobře zpracovaná s realistickým pohledem na budoucnost, která se nám třeba jednou nevyhne.

zdroj obrázku: wehearit.com
zdroj anotace a obálky: databazeknih.cz

4/5