jak si žiju

Včera v 17:02 | Heaven |  Deník

No jo, já žiju!
Fakticky.

Ještě před rokem jsem zvládala dobrý 3 články za týden. Teď už to jaksi nedávám, jak jste si mohli všimnout. Nechci se vymlouvat, nesnáším výmluvy, ale prostě škola. To, že jsem už v maturitním ročníku se muselo někde projevit.

Chci začít u starší věci, o který jsem se ještě nezmiňovala - vysvědčení! Letos jsem měla nejlepší vysvědčení asi za posledních 6 let 😁Vážně, ve čtvťáku. Hlavně proto, že už nemám žádnou fyziku, chemii a taky normální učitelku biologie. Vždycky jsem měla tak 2-3 trojky a teď žádná💪. To byl jeden z mých cílů na vyšším gymplu... Žádný vyznamenání - to mě nezajímá. Jediný co tak to máte napsaný z druhý strany vysvědčení, ale ve skutečnosti z toho můžete mít tak akorát dobrý pocit. Jinak ale nejsem žádnej šprt v porovnáním s holkama od nás ze třídy. Koukni na moje hrozný vysvědčení ve dvěma dvojkama...😭

Všichni se zajímají o to, z jakých předmětů maturujete jako kdyby na tom závisel váš život. Jasně, tenhle předmět je nejtěžší, proto jsem si to asi vybrala, viď. Nemine den, abych neslyšela ,,Maturuješ z dějepisu, to bys měla vědět" od nějakýho učitele, spolužáka nebo kohokoliv jinýho, protože to mám asi napsaný na čele. A jelikož jsem jediná z naší třídy (díkybohu ne z ročníku), dávaj mi to sežrat. Jediný, co mi zbývá, je se tomu smát. Za 5 a půl týdne se rozhodne, kdo je tu chytrej. Ale do tý doby se to musím naučit.😨

Dneska dokončuju seminárku. V průběhu psaní jsem si odskočila napsat tento článek, protože netuším, co napsat do závěru, jinak ji mám ale hotovo. Mám asi 10 grafů, který zabíraj tak 5 stránek a mám pocit, že je to nesmyslně složitý. Ale můžu si za to sama, když jsem si to tak vymyslela. Tím bych vám chtěla i poděkovat za to, že jste věnovali kousek svého času na vyplnění dotazníku, který tu před 2 týdny koloval. Ještě jednou - díky! (Kdyby měl někdo zájem o výsledky nebo tak, můžeme se domluvit 😎) 29. března jdu na obhajobu, takže se pak ozvu, jestli jsem umřela nebo ne.

Naštěstí poslední dobou vítězím nad prokrastinací. Na každý den si zadám úkoly, které musím dodělat a když je nesplním, mám z toho strašný výčitky svědomí, i když jste jenom o nějakou pitomost. Žiju teď o dost jinak než dříve. Den mám doslova rozplánovaný na hodiny abych všechno stihla a snažím se využít každou volnou chvilku, protože vím, že jich moc nebude. Ale nevadí mi to, protože vím, že jsem si to tak určila já a že to dělám kvůli sobě. Abych JÁ udělala maturitu. Abych se JÁ dostala na vejšku. Když to po sobě čtu, zní to hrozně egoisticky, ale tak co. Nejsem z toho unavená nebo přetížená. A ještě zvládnu hrát simíky. Akorát na blog kašlu a to mně mrzí. Snad až se to uklidní tak budu mít trochu víc času přemýšlet nad tím, o čem bych napsala.

Už jsem si samozřejmě podala i přihlášky, ale stejně mám pocit, že se nikam nedostanu.
haha.
 

playlist - february

19. února 2017 v 13:23 | Heaven |  Hudba
Lady Gaga - John Wayne


Když jsem zjistila, že novým videoklipem je John Wayne, byla jsem nadšená, protože jde o moji nejoblíbenější písničku z nového alba :D

Imagine Dragons - Believer


Imagine Dragons vždycky překvapí náhodným vydáním nové písničky

Falco - Out Of The Dark


...protože Falco je nejlepší

DOTAZNÍK

16. února 2017 v 15:18 | Heaven

Je vám 18 až 25 let?

(Pokud je vám 17 a půl nebo 26, nevadí to)

V tom případě by vás mohl zajímat můj sociologický průzkum - jaký je pohled mladých dospělých na rodinu?

Byla bych moc ráda, kdybyste věnovali 2 minutky svého času vyplnění, protože by mi to moc pomohlo!

DOTAZNÍK


Jednou vám to štědře oplatím.
Třeba až budete taky potřebovat pomoct s dotazníkem :D

Všem předem děkuji!

 


the age of adaline

7. února 2017 v 18:32 | Heaven |  Filmy
The age of Adaline/Věčně mladá
USA, 2015
drama, romantický

Adaline Bowmanová žila běžný život až do doby, kdy měla podivnou autonehodu. Přežila jen díky náhodě. Jenže od té doby dvacetidevítiletá Adaline nezestárla ani o den. Vidí svoji dceru vyrůstat přesto sama vypadá stále mladá. Jejímu okolí se to ale zdá podezřelé. A tak se Adaline musí schovávat, utíkat a každých deset let měnit identitu. Teď, jako Jenny, pracuje v knhovně a jednoho dne potká Ellise, kterého nejprve odmítá, ale později se do něj zamiluje. Něčekané setkání přichází v okamžiku, kdy pozná Ellisova otce Williama.

K filmu jsem se dostala vlastně náhodou, když mi byl doporučen a protože mně zaujal popis, hned druhý den jsem se na něj podívala. Musím říct, že už od začátku mně vtáhldo děje a to se nestává pokaždé. Ten nápad se mi líbil - i když že by blesk udeřil do jezera místa do okolních stromů se mi zdá trochu nepravděpodobný - pořád to dávalo relativně smysl. Blake Lively v roli Adaline se přišla sympatická a nijak protivná (některé hlavní postavy bývají, ale to znáte).

Chápu, že to byl romantický film a měla jsem očekávat nějakou romanci, ale tahle se mi opravdu nelíbila. Ellis mi nebyl vůbec sympatický, možná to bylo tím, jak se ze začátku choval a na oko vydíral Adaline. Nebylo to vykreslené zrovna šťastně, mohli to pojat lépe. Trochu to kazilo dojem, ale budiž. Nejvíc se mi stejně líbil konec. Spíš bych čekala více tragický závěř, ale i tak to bylo hezký.

Film bych určitě doporučila, dokonce i těm, kteří si nepotrpí na romantiku - plakat stejně asi nebudete. Já jsem málem brečela u tý smutný scény s Adalininým pejskem (no spoilers).

4/5


nejšílenější instantní moudra

2. února 2017 v 15:53 | Heaven |  Jiné
Znáte ty "citáty", které vaše tetička sdílí na své facebookové zdi? Určitě jste nějaký takový slyšeli a možná vám také lezou na nervy tak, jako mně. Tváří se hrozně chytře a uvědoměle, ale taky jich spoustu nedává smysl, když se nad nimi zamyslíte. Citáty jsou zlo, pokud je lidé vytrhávají z kontextu a každý žvást v uvozovkách si lepí na zeď. Pojďme si jich pár představit. Všechny autroská práva patří... no, autorům přece.

Zatím jsem kaktus neobjímala, ale musím to zkusit

Ale font je famózní.


náš maturitní ples

29. ledna 2017 v 12:04 | Heaven |  Deník
Fotka uživatele Jaromír Zubák / Photography.
foto: Jaromír Zubák
Tento pátek nastal den D, na který jsme se chystali už rok. Jeden z okamžiků, kdy si uvědomíte, že už nejste děti. Že něco po letech končí a něco nového brzy začne. Tolik příprav, hodiny zkoušení, nervy na pochodu... a to všechno kvůli jednomu večeru? Tak aby to stálo za to!

Neměli jsme maturiťák ve stejném městě jako je naše škola, ale ve vedlejším, protože náš kulturák stojí za prd. Nevyhovující podmínky i prostory. A tak jsme od pondělí jezdili každý den po škole zdobit. Vždycky někdo vzal auto a nabral zbytek třídy. Takže jsem vlastně neměla od pondělí na nic čas, žádný osobní život, nic. Naštěstí už skončilo pololetní šílenství a čekala mně ten týden pouze 1 písemka, ale vracet se každý den domů v 7-8 hodin je na palici. Milion vystřihaných vloček, bambilion balónků a miliarda světýlek - a nakonec se to vyplatilo.

Místo toho, abych podrobně popisovala naše přípravy a co všechno se přihodilo, jsem sformulovala pár rad, které se mohou hodit všem, které tato akce ještě čeká:
• Je úplně jedno, jestli začnete nacvičovat předtančení v září nebo v prosinci. Stejně se budete na poslední chvíli stresovat, že to neumíte.
• Vymýšlejte téma, na které se dá nakoupit hodně výzdoby. Abyste v měsíc před plesem nezjistili, že nemáte nic tématického.
• Nebojte se, že neprodáte lístky. Ještě se o ně lidi budou rvát.
• Kupte si takové boty, na kterých se nezabijete. Nebo se na nich naučte chodit.
• Pro všechny holky: vezměte si s sebou na převlečení krátké šaty a pohodlné boty. Ve dlouhých šatech a vysokých botech stejně dlouho nevydržíte.
• Tvařte se, že je všechno strašně v pohodě, i když jste nervózní jako před prvním rande.
• "Maturitní skleničku" si odneste do šatny, jinak vám ji někdo šlohne.
• Před plesem se najezte. Není nic horšího než nervozita a prázdný žaludek.
• Před předtančením si dejte alespoň jednoho panáka na kuráž.
• Ale do půlnoci se moc neožerte. Pak už to je jedno.
• Až přijdete domů, neklepejte moc hlavou. Pravděpodobně máte ve vlase milion konfet.
• Věřte své intuici a tomu, co jste na na nácviku naučili.
• Když něco spletete, stejně si toho nikdo nevšimne.
• Do šatny si kupte něco k pití (alko i nealko), protože... kdo chce odcházet s prázdnou peněženkou, že jo.
• Hlavně si nechte na taxíka.
• V šatně si hlídejte své věci. Nebo je už nikdy neuvidíte
• A hlavně si to užijte, protože maturiťák je jen jednou za život. Pokud nepropadnete.

Na plese jsme si dávali záležet nejen proto, že chceme být prostě nejlepší, ale taky proto, že jsme oktáva. A ples 8.A., to je vždycky událost. Od těch se očekává něco víc. A ohlasy byly pozitivní. Jakože nemám ráda vystupování před lidmi, ve skupině mi to nevadí, protože vím, že jsme v tom spolu. A takovou třídu jako mám já, tu nikdo nemá.

Bylo to zkrátka úžasný.

harry potter a prokleté dítě - j. k. rowling, j. thorn, j. tiffany

22. ledna 2017 v 16:26 | Heaven |  Knihy
Harry Potter a prokleté dítě/Harry Potter and the cursed child
J. K. Rowling, J. Thorn, J. Tiffany

Speciální vydání pracovního scénáře.
Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.
Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.
Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.

Když jsem se dozvěděla o vydání "další" knihy o Harry Potterovi, nezažila jsem žádný pocit "to musím mít". Až když jsem měla slevu do knihkupectví a nevěděla, kterou knihu si vybrat, padla řeč právě na Prokleté dítě. Jinak bych se k ní možná ani nedostala. Už ze začátku jsem tomu prostě nevěřila. Všichni víme, jak dopadá pokračování oblíbených seriálů a filmů po x letech - hrozně.

Příběh asi nebudu moc rozvádět, protože nechci spoilerovat. Kniha začíná přesně tam, kde skončil 7. díl - na nástupišti 9 a 3/4 - Albus Severus Potter nastupuje do 1. ročníku Bradavic a obává se, do které koleje bude zařazen. Už ve vlaku se seznámí se Scorpiusem Malfoyem, o kterém se v kouzelnickém světě rozšičují nepříjemné drby. A zbytek... si musíte přečíst.

S příběhem to jde nahoru a dolu jako na horské dráze. První jednání je jako když vypijete lahev vína a snažíte se napsat vtipnou fanfikci. Zkrátka občas nevěříte tomu, co čtete. Je to svým způsobem zábavné a zároveň "secondhand embarrasment". Nechci prozrazovat moc děje, ale cestování časem je takové ohrané. Abych pořád jenom nekritizovala, změny v přítomnosti (když kluci měnili minulost) opravdu dávaly smysl. No, alespoň něco.

Když to čtete, poznáte, že to není od Rowlingové. Ona tam dala jenom svoje nápady. Navíc tím, jak je to hra, nevidíte tolik do postav a všechno je jenom "na povrchu". Což je další důvod, proč nebrat Prokleté dítě jako skutečné pokračování. Někdo si jen tak odpoledne po kafíčku napsal fanfikci, které se dostalo (možná neprávem) více pozornosti než těm ostatním. Hm. Celkově jsou dost rozbourané charaktery postav, které se, alespoň podle mně, chovají odlišně, než jak by se chovali podle své osobnosti, kterou vytvořila Rowlingová. Draco je hodnej... Snape je hodnej... Ron je hlupák...

Druhá část už není tak špatná. Trochu té "temnoty" příběh alespoň trochu vyvážilo. Ale stejně víte, jak to dopadne, není to žádný překvapení. Pořád nevím, jaké mám z knihy pocity. Na jednu stranu zábavná a dobře se čte, na druhou stranu totální magořina, nesmyslné promluvy i akce a špatně vykreslené charaktery. Nemůžu říct, že ji doporučuju. Ale jo, přečte si ji, zas až tolik času neztratíte. Pro mně ale Harry Potter už skončil sedmým dílem a tak to prostě je.

2,5/5


playlist - january

16. ledna 2017 v 19:17 | Heaven |  Hudba
Mohli jste si všimnout, že jsem za prosinec nezveřejnila playlist a to hlavně z toho důvodu, že nebylo moc nových věcí, které bych poslouchala. Proto přidávám playlist až teď v novinek je tu vlastně jen první písnička... ale i tak jsem si jistá, že některé znát budete a když ne, třeba narazíte na něco nového :)

Calvin Harris - My Way


Marina and The Diamonds - Valley Of The Dolls


The 1975 - Love Me


cítíš, jak se měníš

14. ledna 2017 v 17:30 | Heaven |  Deník
Zase budu chvíli zadumaná. Někdy stačí jen malý impulz a už se vám v hlavě začínají otáčet kolečka tak rychle, že si začínáte myslet, že pokud je nedáte na papír, vybuchnete.

Psali jste si někdy deník? Já jich měla hned několik. Bylo to ještě před lety, když jsem netrávila tolik času u počítače nebo učením se do školy. Občas, když jsem se prohrabávala starými věcmi, jsem si ty deníky četla. Kromě toho, že se směju vlastní hlouposti, naivitě a trapnosti, všímám si, jak jsem se za ty roky dokázala změnit.


To, co mně trápilo před rokem by pro mně dnes už bylo nepodstatné. Autoškola? Teď, když vidím věci zpětně, říkám si, jak to bylo vlastně v pohodě. Po bitvě je ale každý generál, že? Dříve jsem se hodně obávala o to, co si o mně myslí okolí. Ale teď už vím, že když si o mně myslí někdo něco špatného, není to konec světa a zaobírat se nad tím je zbytečné. Nakonec se za sebe nestydím tolik jako před pár lety.

Když mluvím se svými spolužáky, většinou se shodneme na tom, že si nepřipadáme jako maturanti. Řeknete si, že 8 let na jedné škole je celá věčnost... jenže není. Na jednu stranu mně teď, v posledním roce, chytne podivná nostalgie, na druhou stranu se nemůžu dočkat, až se ponusu dál, protože mám pocit, že už některý lidi nemůžu vystát. Když mi bylo 12, 13, říkala jsem si, jak jsou ti maturanti dospělí, jak jsou samostatní a chytří, ale... vůbec si tak nepřipadám.

A najednou přijdete na to, že vám táhne na 20, zamýšlíte se nad věcmi úplně jinak, přemýšlíte nad tím, nad čím jste doposud nepřemýšleli a... posouvá vás to dál. Měnit svoje postoje je normální, nemusí to znamenat přelétavost. Jako dítě jsem milovala růžovou, potom jsem byla puberťačka a nesnášela jsem si, potom už mi nevadila a teď ji mám zase ráda.

Jo, taky nevím, co jsem tím chtěla říct.

čtenářská výzva 2017

31. prosince 2016 v 14:43 | Heaven |  Knihy
Minulý rok jsem se zapojila do knížní výzvy pouze na počet knih - to mi ale nějak nevyšlo... trochu jsem to s tím číslem neodhadla. Letos jsem zkrátka tolič času ani chuti na čtení neměla. Zaujala mně ale knížní výzva od Databáze knih. Smyslem výzvy je přečíst si knihy podle následujících úkolů. Knihy se samozřejmě nesmí opakovat. Takže bych měla pro splnění výzvy přečíst 20 knih. Některé budou obtížnější, ale jinak by to přece nebyla výzva! Pokud jste registrovaní na Databázi knih, můžete si i evidovat plnění výzvy. Pokud ne, můžete se samozřejmě zapojit i tak, pokud vás to zajímá. Jelikož mně čeká ještě něco z povinné četby, některé body by nemusely být problém.


1. kniha, která je starší než čtenář

2. kniha, která je autorovou prvotinou

3. kniha, která má na Databázi knih méně než 500 hodnocení

4. kniha odehrávající se v budoucnosti

5. kniha od severského autora

6. kniha, jejíž děj se odehrává v Praze

7. kniha od držitele Pulitzerovy ceny

8. oblíbená kniha rodičů, prarodičů

9. kniha, odehrávající se na ostrově

10. kniha psaná formou deníku

11. kniha od autora ze sousedícího státu

12. kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů na Databázi knih

13. kniha poprvé vydaná v roce 2017 (zcela nová kniha)

14. kniha od českého autora

15. kniha se zvířetem v názvu

16. darovaná kniha

17. kniha, která má jednoslovný název

18. kniha s jménem v názvu

19. kniha pohádek

20. kniha, jejíž první věta začíná otázkou

🎇 Také vám chci popřát krásný nový rok a ať do něj vkročíte pravou nohou! 🎇





Kam dál