playlist - august

Yesterday at 20:25 | Heaven |  Music
Ups, zase jsem se pár dní neozvala. Po dovolené jsem si užila dva dny doma, ale v úterý jsem jela na tři dny k příbuzným, kde jsem (společně s rodiči) absolvovala několik návštěv a výletů. Bylo to fajn, ale už jsem zase chtěla svoji sprchu a postel! Není nad domov... Zkusím se s těmi články zase polepšit. Byla jsem dnes ještě nakupovat (samozřejmě jsem toho nakoupila víc než jsem měla v plánu) a až se dozvím seznam předmětů na příští rok, vyrazím nakupovat sešity, něco k tomu ještě přidám a udělám něco jako back to school. Zatím si pustíme trochu hudby :)

Panic! At The Disco - Bohemian Rhapsody (cover)



Fall Out Boy - I've Got A Dark Alley And A Bad Idea That Says You Should Shut Your Mouth (Summer Song)



Lana Del Rey - Money Power Glory


 

kousek maďarska na fotografiích, 1. část

Sunday at 14:27 | Heaven |  Diary
Včera večer, po 12 hodinové cestě, jsem se vrátila z dovolené v Maďarsku. Sice jsem měla poněkud ztuhlé nohy, ale i tak to docela šlo. Byli jsme s rodiči ve městě Eger a po výletech v okolí. Užila jsem si to a třeba se tam jednou podívám znovu... Spíše než popisování zážitků se zaměřím na fotky, kterých je tedy přes 200, ale vybrala jsem ty lepší.

město Eger a hrad


ahoj za týden

12. august 2016 at 16:17 | Heaven |  Diary
Už téměř týden jsem se neozvala... Upřímně, neměla jsem na psaní článků moc náladu a ani nápady. Příští týden taky nechystám žádný článek. Jedu totiž na týden na dovolenou do Maďarska. Už jsem chvíli doma a fakt se tam těším. Mám pár nápadů na další články, ale ty přijdou až se vrátím. No, mějte se hezky, užívejte si prázdniny a (možné) hezké počasí :)

 


neslyšeno - richelle mead

6. august 2016 at 19:43 | Heaven |  Books
Neslyšno/Soundless
Richelle Mead

Ve světě bez zvuku slyší jedna dívka, jak ji cosi volá…
Dívka jménem Fej žije v horské vesnici, kterou sesuvy kamení zcela odřízly od světa. Přežití vesničanů zajišťuje jediné lano, po němž jim přes zrádné skalní stěny posílají jídlo lidé z údolního království.
Naprostá závislost není však to jediné, co Fejinu vesnici sužuje: kam až paměť sahá, zdejší lidé neslyší. Jako by takovéto prokletí nestačilo, začínají nyní ztrácet i zrak. Také zásilky jídla přicházející lanovkou se začínají tenčit... Nadcházejí časy zkázy; obyvatelům horské vsi hrozí tichá temnota a smrt hladem.
Pak ale jedné noci probudí Fej drásavý hluk. Vedena zvuky, něčím do té doby naprosto neznámým, se Fej vydává na velkolepou výpravu - sestupuje po nebezpečně strmé hoře do tajemného království Pej-kuo, kde nalezne neuvěřitelnou pravdu o své vesnici i lásku, která ji navždy změní život.

Spisovatelku Richelle Mead pravděpodobně znáte díky její sérii Vampýrská Akademie a spin-offu Pokrevní pouta. Vydala i pár dalších sérií, ale zatím její jedinou samostatnou knihou je Neslyšno plné čínské mytologie.

V ohledlých horách je jedna vesnice, kde žije také dívka Fej a její sestra Čang Ťing. Celá vesnice přišla z neznámých důvodů už před lety o sluch a dorozumívají se díky znakování. Někteří obyvatelé už začínají přicházet i o zrak - z těch se pak stávají žebráci. Vesnice je odřízlá od světa a jediným zdrojem jídla je košík s jídlem, které posílá správce lana výměnou za vytěžený kov. Fej patří k nejlepším malířkám ve vesnici - spolu s dalšími umělci zachycují pomocí obrazů důležité události ve městě (např. příděly jídla). Čang Ťing už ale také začíná ztrácet zrak. Fej jí chce s obrazy pomáhat, ale nakonec se vše provalí. Čang Ťing má štěstí, že je "pouze" přiřazena ke sluhům a neskončila na ulici. Fej se ale dějí daleko divnější věci - začíná se jí vracet sluch. Nejdřív je to nepříjemné. Nemůže si zvyknout na nové podněty a ruší ji to při práci. Sluch má ale své výhody. Zásoby jídla se změnšují, protože horníci přicházejí o zrak a těží méně kovu. Jediným řešením je slézt po laně dolu a zjistit, jak se věci mají. Potíž je v tom, že všechny, kteří se o to pokoušeli, zabilo padající kamení, které nemohli slyšet. Fej je jejich jedinou nedějí. Společně s Li Wejem se vydávají na cestu do neznáma...

Richelle Mead píše velice čtivě, což je taky jeden z důvodů, proč mám její knihy ráda. Čínská mytologie má od upírů dost daleko, ale o to je zajímavější. Hned ze začátku musím zmínit, že není dbré brát knihu tak vážně, protože se v zásadě jedná o pohádku. Na knihu vesměs sedí definice pohádky - jasné rozdělení kladných a záporných hrdinů, trochu nadpřirozena a podobně. Což ale neznamená, že jde o dětskou knihu pro mrňata. Vlastně je to velmi dobře promyšlený příběh.

Fej mi v některých situacích připomínala Rose z Vampýrské Akademie - paličatá jako mezek a odvážná, ovšem ne tolik vtipná. Líbilo se mi popisování toho, jak začínala slyšet. Nikdy to nezažila a neměla pro ty zvuky potřebná slova. Jak vysvětlíte od dětství hluchému člověku, co je to zpěv nebo praskot? Oceňuju propracovanost a věrohodnost téhle části. Jinak knihu doporučju, třeba na léto je tak akorát i pro ty, které jinak nečtou (242 stran).

4/5


'zobrazeno' není konec světa

2. august 2016 at 21:07 | Heaven |  Writing
Že má komunikace srz internet svoje výhody, o tom není pochyb. Nejen, že méně otevřenější lidé najdou nové kamarády, ale i udržování kontaktů je neméně důležitou součástí. Preferujete komunikaci z očí do očí nebo raději posíláte zprávy?

Kolikrát jsem četla příspěvky na blogu nebo Facebooku o tom, jak jí nepíše už půl hodiny, ale stejně je online, jak napsat, kdy napsat, co napsat... Člověk je občas nejistý pokud jde o komunikaci s někým, kdo se mu líbí. 'Zobrazeno' - neoblíbené slovíčko všech, co používají Messenger - může svítit jako varovný majáček. Přečetl si to, ale neodepisuje? Ignoruje mě? Nechce se se mnou bavit, protože jsem trapná nebo...?

Katastrofické scénáře se v hlavách začínají utvářet téměr samovolně. dělat ale kvůli tomu unáhlené závěry je úplně zbytečné. Na jednu stranu, řekněte zamilovaný třináctiletý holce, ať si nedělá starosti, na druhou stranu, kdo z nás občas neodepsal, i když si zprávu přečetl. Třeba já, když si s někým píšu, dělám ještě spoustu dalších činností. V mezičase, kdy si zprávu přečtu a kdy odepíšu, promýšlím, co napíšu a jak dál rozvedu konverzaci... nebo na to časem zapomenu a odepíšu až za pár desítek minut... hodin... Stává se to. Třeba nevědomky. Možná by zrušení políčka 'zobrazeno' zachránilo pár vztahů (i když přehnaně žárlivý partner nevěstí nic dobrého).

Proto psaní neberu na stejnou váhu jako normální konverzaci. Když s někým mluvíte, ať už po telefonu nebo přímo tváří v tvář, slyšíte (a vidíte) jeho prvotní reakci. Nejsou mezi vámi hodiny a hodiny mlčení než druhá strana zareaguje. Můžete se klidně umět dobře přetvařovat, ale z lidských gest i obličeje se dá vyčíst více než jen ze slov. Možná bych tomu psaní nepřikládala tak velkou váhu a nenaháněla někoho jen proto, že na 'zobrazeno' se blbě kouká...

30. den prázdnin

30. july 2016 at 19:39 | Heaven |  Diary
Půlka prázdnin je skoro za námi. Velmi pozitivní začátek článku, že? Neviděla bych to tak černě - vždyť polovina je ještě před námi. Rozhodla jsem se tu první polovinu zrekapitulovat pomocí vlastních fotografií.


Focení západů slunce a následné upravování se stalo mým novým koníčkem. Nejlepší je mít okna z pokoje na západ.

Nechala jsem se ostříhat a to dost radikálně. Před pár lety mi holky na táboře vnukly do hlavy jistý nápad, že dlouhý vlasy jsou nejlepší a čím delší, tím lepší. Samozřejmě, že je to blbost, ale tak nějak jsem si od té doby pěstovala dlouhé vlasy. Došlo to až do bodu, kdy jsem začala být ze svých vlasů nešťastná, protože byly těžké a jen splihle visely. Společně s mamkou jsem šla do kadeřnictví, které nám doporučila mamky kamarádka. Zpočátku jsem byla trochu nejistá tím, co mi na hlavě zbyde, když jsem viděla ty prameny vlasů ležící na zemi, ale nakonec jsem s tím velmi spokojená.

Ve městě otevřely novou drogerii (Teta), za což jsem ráda, protože konečně mám něco po ruce. Koupila jsem si novou řasenku Gabriella Salvette. Dělá nádherné řasy a ještě má krásný obal (matný!). U pultu byla cena 90Kč, ale prodavačka po mně chtěla jenom 63, tak proč ne...

kde brát inspiraci ke čtení

28. july 2016 at 15:41 | Heaven |  Books
Seznam knih, které si chci přečíst, se neustále rozrůstá o další a další kousky - další díly oblíbených sérií nebo úplně nové knížky od autorů, o kterých jsem do té chvíle neměla ponětí, že existují. Kde se ale po nových knížkách poohlédnout?

stránky k tomu určené
Jedinou českou stránkou určenou primárně pro knihomoly je databazeknih.cz, kde najdete snad všechny různé knihy, jejich autory a pokud jste registrovaní, sami je můžete komentovat, hodnotit, psát recenze a podobně. Užitečná stránka, kde taky potkáte dost zajímavých lidí. Zahraniční obdobou je goodreads.com, která funguje podobně, ale zatím jsem tuhle stránku moc nezkoumala.

blogy
Kromě recenzí se knížní blogeři věnují i různým knížním projektům, kde se věnují například zamyšlením, které nějak souvisí s knihami. Nejznámější českou knížní blogerkou je pravděpodobně Syki z Knížního doupěte, která spoustu projektů i vymyslela.

books, bookshelf, and library image

nejzajímavější bývají náhody
Ráda chodím do knihovny. No, jinak bych asi neměla co číst. Máme ve městě sice docela velkou knihovnu, ale ne vždycky najdu to, co bych si ráda přečetla. Tak chodímmezi obrovskými regálami, nahýbám hlavu na jednu a na druhou stranu a koukám, co mně zaujme. Samozřejmě, že sáhnu po výraznějších (třeba barevněji) titulech. Někdy mně zaujme anotace na tolik, že jsem rozhodnutá, že si ji prostě musím přečíst. Zajímavé jsou obálky z nakladatelství Odeon (pár ukázek) - většinou bývají jednoduché a hezky barevně sladěné. Taky jsem mezi nimi našla pár dobrých knížek.

playlist - july

24. july 2016 at 20:03 | Heaven |  Music
V létě obecně ráda poslouchám svižnější, popovější písničky, ani nevím proč :D Ale jako obvykle je tu mix různých stylů :)

James Blunt - Wisemen



Halsey - Empty Gold



Twenty One Pilots - Heathens


na západní frontě klid - erich maria remarque

22. july 2016 at 11:55 | Heaven |  Books
Na západní frontě klid/Im Westen nichts Neues
Erich Maria Remarque
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, "jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol".

Mám pocit, že jsem ještě nepsala o knize, která patří do povinné četby. Proč? Většinou nemám ke knihám co napsat, ostatně, vypracované čtenářské deníky najdete různě po internetu. Tentokrát ale své pravidlo poruším.

Děj vezmu jen stručně. Hlavním hrdinou je Pavel Bäumer a jeho kamarádi, kteří bojují v 1. světové válce. Pavel a jeho spolužáci nemají ještě ani maturitu, přesto se rozhodli jít do války. Jejich očekávání bylo ale úplně jiné než realita. Teď už vědí, že jestli to přežijí, nikdy nebudou stejní.

Kniha vypráví o tom, jak je vlastně válka zbytečná. Ta bezmoc, kterou hrdinové zažívají, vás někdy úplně pohltí. Těžko uvěřit, že se něco takového opravdu dělo. Z některých popisů mě skutečně mrazilo. Celkově se mi kniha četla dobře, i když některé části byly zábavnější než jiné, tak to je ve všech knihách.

Ne všechna povinná (resp. doporučená) četba je úžasná. S některými knihami by měli problém i ti, kteří normálně čtou a to ani nemluvím o těch, kteří nevezmou do ruky knihu nikdy... Ale myslím si, že Na západní frontě klid stojí za to.

4,5/5


ultimate book tag

18. july 2016 at 10:20 | Heaven |  Tags
Děkuji Smile Jane za nominaci do knížního tagu... Už tu dlouho žádný nebyl a otázky vypadají zajímavě.

1. Dělá se ti špatně, když čteš v autě?
Ano - dělá se mi špatně i když čtu SMSku nebo koukám do mapy :D Ale jednou jsem si četla v autobuse a nic mi nebylo...

2. Jaký styl psaní autora je pro tebe originální a proč?
Styl psaní Cassandry Clare je velmi charakteristický, ale nemyslím to ani v dobrém slova smyslu. Spíš mi připadá, že se opakuje a recykluje sama sebe, trochu jako televizní program. Nedokážu si teď vůbec vzpomenout, čím je přesně je originální J. K. Rowlingová, protože jsem od ní už dlouho nic nečetla, ale určitě má svůj osobitý styl. I John Green má osobitý styl v tom, že všichni mužští hlavní hrdinové jsou zamlklí troubové a jejich kamarádi dělají přiblblé vtipy, které čtenář občas těžko chápe...

3. Harry Potter nebo Stmívání? Obhaj se třemi body.
Harry Potter za všech podmínek.
1. příběh - Nenamlouvejte mi, že Stmívání má lepší zápletku než Harry Potter. Možná je to už moc dlouho, co jsem viděla čtvrtý díl, ale přijde mi, že ve Stmívání jde jen o lásku dvou hlavních hrdinů a v Harry Potterovi je tam i něco víc.
2. postavy - J. K. Rowlingová vytvořila originální a různorodé charaktery, které buď milujete nebo nenávidíte. Ve Stmívání mi přijdou postavy spíše ploché a to ani nemluvím o Belle a její otravnosti. Ne že by byl Harry takový zlatíčko, nikdy jsem ho moc nemilovala, ale ostatní postavy mi přirostly k srdci mnohem více než kdokoliv ze světa upírů a vlkodlaků.
3. svět - Už se asi opakuju, ale Stmívání se mi nevrylo natolik pod kůži, abych četla Fanfikce a vracela se znovu do svého oblíbeného fantasy světa. Možná proto, že svět kouzelníků je mnohem propracovanější, přeci jenom, je to celá "dimenze", vlkodlaci a upíři ze Smtívání jen "žijí" v našem světě. (nepletu se, že jo?)

4. Čicháš k novým knížkám?
Ne tak, že bych po stránkách jezdila nosem, ony jsou cítit sami o sobě. Ty staré jsou také cítit, ale podstatně hůř, že...

harry potter, always, and book image



Where to go next