nechci to nazvat deník maturanta #1

Pondělí v 18:33 | Heaven |  Deník
A je to tady! Maturitní ročník! Konečně vypadneme z gymplu!
Ne.

Když mi bylo jedenáct let, rodiče si řekli, že mě uklidí na gympl a budou ode mně mít 8 let pokoj. A za půl roku mám maturovat. Už jsem se dokonce upsala ďáblu a skutečně zaškrtla plánované předměty na přihlášce k maturitě - čeština, angličtina, základy společenských věd a dějepis.

Být jediná ze třídy kdo maturuje z dějepisu je vážně vopruz. Alespoň v případě naší školy. Každá škola má tohle po svém a my máme dějepis písemně. A tak je dokonce část testu k náhlédnutí, což není vůbec nad škodu. Vlastně s tím nikdo nemá problém. Jenom jeden učitel, který se mně kvůli tomu dobírá - češtinář. Kromě češtiny učí i co - hádejte - dějepis. A tak, vždycky, když na češtině zmíní nějaký historický kontext nebo událost, dodá ,,ti, co maturují z dějepisu by to měli vědět". S kámoškou se na sebe podíváme, ona se zasměje, já se zamračím a takhle to bude pokračovat následující tři měsíce. Už se nemůžu dočkat.

Scio testy jsou taky pěkná pakárna. Ale pokud se chcete dostat na určitou vejšku, stejně je musíte absolvovat. A jelikož je Scio firma, která chce vidělat, kdo víc zaplatí, ten má větší šanci na na vejšku dostat. První testy mně čekají 10 .12. (Obecně studijní předpoklady a Základy společenských věd) a vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Ačkoliv jsem si pořídila internetový kurz (taky ne za levno), stejně si nejsem jistá, jak to dám. ZSV obsahuje vlastně všechno možný, co dokonce i dějepis. A OSP jsou nevypočitatelné. Doslova.

Náš maturitní ples, hlavní téma č. 1. Máme naprosto nádherný lístky a doufám, že tak nádherný bude i ples. Ale co, určitě bude. Jsme přece 8.A. Od nás se očekává, že budeme mít nejlepší ples ze všech 3 tříd. Možná je to trochu nefér vůči lidem, kteří chodí na čtyřletý gympl, ale taková jsou očekávání. Narozdíl od maturantů z minulého roku se nehádáme. Jistě, neshody jsou na denním pořádku, ale ke krveprolití snad nedojde. Na důležitých věcech se nakonec domluvíme. Se zkouškou předtančení jsme sice začali o nějaké 3 týdny později než bylo plánované, ale choreografie je relativně jednoduchá. Jelikož jsem velmi pohybově nenadaná, trvá mi trochu déle, než si vtisknu do hlavy, že mám takto zvednout nohu a takto mávnout rukou. Jsem tak šikovná, že jsem jednou při skákání před kozu přepadla obličejem na žíněnku a to mně chytala učitelka. Ale to si necháme na jindy.

Vánoce na mně moc nepůsobí. Nemám tendenci si zdobit pokoj světýlky, protože mně to trochu rozptyluje, i když jsou pěkné. Finance nejsou letos takový problém, akorát nevím, co rodičům a jedné kamarádce. Připadá mi totiž, že kupuju pořád to samé. Nemám moc v lásce ty "univerzální dárky" a "tipy na dárky pro každého". Raději se zaměřím na něco, co má ten člověk rád a co ho zajímá a podle toho dárek vyberu než abych měla výčitky svědomí z toho, že jsem vybrala největší kravinu. Jenže fan věci jsou vždycky tak drahý.

Pro ty, co už maturovali - kdy jste se začali připravovat? Protože vůbec nevím, jak si mám rozvrhnout čas. Vím, že s dějepisem budu muset začít dřív, protože ten je už v dubnu, ale co myslíte, kdy je vhodná doba začít zpracovávat otázky? Nejsem šprt, co začíná už v září, ale taky to nechci nijak podcenit. Nějaké rady?


 

co je v mé kabelce a co mi leží v žaludku?

1. prosince 2016 v 17:06 | Heaven |  Něco k zamyšlení
O "škodlivosti" internetu byly popsány kilometry virtuálního papíru. Nechci tu rozebírat neustále omýlaná témata, jen mně někdy zaráží, čeho jsou lidé schopni.

Kde jsou ty časy, kdy nám bylo dvanáct a hltali jsme články z Bravíčka o svých oblíbených zpěvácích a hercích? Doba ale pokročila a hezounci z plakátu už nejsou nejžhavější zboží. Všimla jsem si, že začal vycházet časopis podobný Bravíčku, ale s Youtubery. To Youtubeři jsou nové celebrity. Nahlížení do soukromí, den s Youtuberem, vyzvídání, pronásledování a drby. A víme o nich všechno, protože nám to oni sami servírují až pod nos.

Pamatujete si, jak nám rodiče, když jsme byli ještě malí, říkali, abychom na internetu nikomu nevěřili, nepsali si s cizími lidmi a podobná moudra, které jsme stejně poslouchali jen na půl ucha? Jenže sociální sítě po vás chtějí, abyste sdíleli svoje soukromí. Nejenom své myšlenky a názory. Nejvíce mně dokážou naštvat fotky dětí. Pokud máte soukromý účet na Facebooku, Instagramu nebo Rajčeti a nikdo, kromě vámi zvolených lidí je nemůže vidět, potom je to v pořádku. Ale veřejné účty a Youtube... Každý asi znáte nějakou mámu, která denně přidává milion fotek svého mrňouse s popisky "miláček papá" nebo "miláček spinká". Jenže dítě je příliš malé a nemůže s tím vůbec nic udělat. Třeba by nechtělo být neustále okukováno. Co když za pár let najde staré fotky z koupání v bazénku? Asi nebude nadšený. A nemusím snad připomínat, že po internetu se pohybuje více než 1 pedofil. Cokoliv, co na internet dáte, může být nějak zneužito. A zatahovat do těch hnusáren nevinné děti mi přijde neuctivé a zarážející.

Co se týče Youtube - spoustu videí typu "co je v mé kabelce" nebo "room tour" mi přijdou nesmyslné. Ale musím brát v potaz, že Youtube je tak trochu vlastní vesmír uprostřed toho našeho s vlastními pravidly. Nejen, že nechápu, jak takové videa mohou vůbec někoho napadnout, ale taky nechápu, jak je může někdo sledovat. A že je lidé sledují, podíváte-li se na počty shlédnutí u slavných Youtuberek. Představte si situaci, že přijdete k naprosto cizímu člověku a prohlížíte si jeho věci (dobře, soutěžící v Prostřenu se nepočítají) a ještě to komentujete. V mém vesmíru je to blbost. Ale v Youtube vesmíru... Jenže je drobný rozdíl mezi tím, když prodáváte své nápady a když prodáváte sebe. Ti druzí se pak stávají lovnou zvěří.

Mám pocit, že čím více je sociálních sití, tím více je na nás vyvíjený tlak, abychom odhalovali svoje soukromí. Ale stačí trochu myslet a nedávat na Instagram každý svůj prd. Lidé jsou různí, ale já si chci hlídat svoje soukromí a nevysypat na sebe všechno. I tady jsem stále relativně anonymní. Prodávat se? Dnes je to tak jednoduché a zároveň tak nebezpečné...



playlist - november

27. listopadu 2016 v 17:30 | Heaven |  Hudba
Do listopadového playlistu jsem kromě novinek zařadila i pár vzpomínkových písniček, které už brzo oslaví překvapivých 10 let. Ten čas ale letí, že?

Charlie Straight - Coco


Marina and The Diamonds - Living Dead


Lady Gaga - A-YO

 


suicide squad

24. listopadu 2016 v 17:53 | Heaven |  Filmy
Výsledek obrázku pro suicide squad Suicide squad/Sebevražedný oddíl
Akční, Fantasy, Sci-fi, Komedie
USA, 2016

Je to dobrý pocit, být ten zlý... Dejte dohromady tým těch nejnebezpečnějších superzločinců na celém světě, kteří si právě kroutí své tresty, vyzbrojte je tím nejefektivnějším arzenálem, který má vláda k dispozici, a pošlete je porazit záhadnou nepřemožitelnou entitu.

V polovině roke 2016 byl internet zahlcený očekávaným filmem s antihrdiny, ale upřímě, já komiksové hrdiny moc nežeru, takže se mi trochu vyhýbal. Nakonec jsem ale i já podlehla menšímu davovému šílenství a podívala se na něj.

Z postav jsem si nejvíce oblíbila Harley Quinn a Deadshota. Joker byl také fajn, ale možná by mohl dostat více prostoru. Enchantress v podání Cary Delevigne nebyla úplně špatná, ale mohli vybrat trochu lepší herečku, do této role mi úplně neseděla.

Ze začátku jsem byla malinko zmatená a film mně tolik nebavil, časem jsem se ale do děje dostala. Bohužel dějová linka byla jednoduchá na úkor kvality. Úžasný soundtrack, skvělá propagace a zajímavé postavy bez kvalitní dějové linky nezaručí bezvadný film.

Film nejspíš ocení o něco mladší diváci než jsem já (ne že bych se považovala na kdovíjak dospělou, ale před pár lety bych takový snímek hodnotila jinak). Zkrátka na to, jak je film propagovaný a dobře hodnocený, jak čekala větší pecku, ale i tak se dá na něj koukat.

Výsledek obrázku pro suicide squad stills

Výsledek obrázku pro suicide squad stills

3/5


marina and the diamonds

19. listopadu 2016 v 18:59 | Heaven |  Hudba
Občas přijdu s nějakým novým hudebním objevem a pokud mně opravdu zaujme, napíšu o něm. Poslední dobou jsem moc nových interpretů neobjevila až jsem si jednou odpoledne pustila písničky od Mariny and The Diamonds. Nebyla pro mně až tak neznámou zpěvačkou. Před lety se hrála její písnička Hollywood napříč rádiem, později i Primadona, ale jinak jsem jí, bohužel, moc pozornosti nevěnovala. Zaujala mně především svým výrazným hlasem, který je v jednu chvíli v neuvěřitelných výškách a pak zase spadne hluboko. Kromě toho má taky zajímavé texty, nad kterými se nejeden zastaví. A čím se liší od ostatních popových zpěvaček? V muzikantský mluvě se moc nevyznám, takže to popsat nedokážu, ale má tu zvláštní osobitou jiskru, která některých dnešních zpěvačkám (jméno si doplňte sami) chybí. Zatím jsem od Mariny neslyšela úplně všechny písničky, ale v následujících týdnech to určitě doženu :)

Bubblegum Bitch

Oh No!


unfriended

16. listopadu 2016 v 17:09 | Heaven |  Filmy
Výsledek obrázku pro unfriendedUnfriended/Odebrat z přátel
horor, thriller
USA, 2014
Laura Barns byla obyčejná středoškolačka, dokud se na internetu neobjevilo video, které do nechutných detailů prezentovalo, jak se sťala na jednom večírku. Dříve všemi obletovaná kráska veřejnou potupu neustála a spáchala sebevraždu. V den výročí její smrti se partička jejích spolužáků "sejde" na videochatu, kde řeší obvyklé teenagerovské problémy, dokud se do jejich skupiny nenabourá neznámý uživatel s přezdívkou Billie227. Kromě toho, že ho nejde ze soukromé diskuze vyhodit, je na tomto uživateli zvláštní i to, že ho velmi zajímá, kdo nahrál na internet ono nelichotivé video. A pak se do diskuze zapojí i jejich mrtvá spolužačka... Pocit, že jde o nechutný vtip, brzy vystřídá absolutní zděšení všech zúčastněných. Neznámý uživatel totiž nezůstává jen u slovních výhrůžek a za pravdou jde doslova přes jejich mrtvoly.

Film je točený zajímavým formátem. A to tak, že vidíte počítačovou obrazovku hlavní hrdinky Blair a všechno, co na počítači provádí. Celý film začíná jako nevinný videohovor našich kladných hrdinů. Postupně se ale ukáže, že nejsou žádní andílci.

Vzhledem k příběhu je formát filmu adekvátní. Občas je ale složité sledovat, co se děje na obrazovce a ještě číst titulky. Možná je lepší pustit si film bez titulků, protože příběh není až tak složitý, takže se nemusíte bát, že se v něm ztratíte.

Nejde o pravý horor, spíš o lekačku pro teenagery, ale stejně jsem měla celkem nahnáno. Hlavní hrdinka, která vypadá na první pohled strašně dobrácky, je úplná blbka, ale jinak jde o příjemný film na nedělní večer odpoledne :)

3/5


stužkovák oktávy

10. listopadu 2016 v 16:55 | Heaven |  Deník
Na podzim se tradičce odehrává menší akce maturantů - stužkovací věčírek nebo taky stužkovák. Spoustu z vás určitě ví, o co jde. U nás na škole se to má tak, že tradicí je se ve všední den opít a pak jít druhý den do školy.

Menším problémem bylo dohodnout se na místě. Nakonec nám jedna holka z bývalé 8.A. nabídla pěkné místo ve sklepní části jedné restaurace, ve které momentálně pracuje. Byla jsem u toho, když slibovala, že pronájem bude jenom za 500... a cenu jídla pro jistotu ani neřekla. Na stužkovák jsme měli vyhrazených 10 tisíc z rozpočtu na maturiťák, ale to byl opravdu strop a neplánovali jsme zbytečně utrácet. Pár dní před stužkovákem nám oznámila, že je cena za jídlo 6 tisíc. A pronájem za 1 tisíc. To jsou teda úplně jiný čísla. A tak jsme jídlo odřekli a každý něco připravil po svém.


Začínalo se mezi 7-8. Dokonce dorazilo 10 učitelů. Prý jich minulé roky dorazilo maximálně 8. Jo, asi jsme začali být oblíbení, po těch letech. Třídní měla při stužkování ke každému malý proslov (jenom pár vět), ale občas se do toho zamotala (co chcete po 2 skleničkách vína). Stužky byly nakonec úplně jiné, ale i tak pěkné. Poznat některý spolužáky podle dětských fotek bylo fakticky těžký, protože (řekněme si to narovinu) všechny malé blonďaté holčičky vypadají stejně :D

Místo bylo skvělé. Nejlepší bylo, že tam byly dvě místnosti. Takže když v jedné hrála hlasitě hudba, ve druhé jsme si mohli povídat. A že to tak později skutečně bylo. Podnapilí (to jsem řekla ještě slušně) spolužáci se po sobě plazili v jedné místnosti a já s dalšími jsme si povídali o filozofickém významu Harryho Pottera a Pána prstenů. Nevadí mi pít alkohol. Navíc kdyby mi nechutnal, nepiju ho. Akorát mám takovou schopnost, že můžu vypít to samé, co vypili lidi tančící na stole a nic mi není. Upřímně, raději se normálně bavím s lidmi než abych šílela a nakonec si nic nepamatovala. Nikoho takového neodsuzuju, jen mi to zkrátka není přirozené.

Ale byla to zajímavá akce. Nejzajímavější záběr z večera byl, kdy jsme já, holky z humanitního bloku a tři učitelky (třídní matikářka, ředitelka matikářka a další matikářka) seděli u jednoho stolu a drbaly :D Do některých učitelů bych ani neřekla, že jsou mimo školu tak v pohodě. Odcházela jsem (s kámoškama) v jednu ráno, což bylo tak akorát, protože pak začali zvracet, což musí být neskutečný smrad, protože sklep jen tak nevyvětráte. Škoda, že druhý den přišlo do školy tak málo lidí. Srabi, nic nevydrží :D

kdybychom se neviděli - cynthia hand

3. listopadu 2016 v 17:57 | Heaven |  Knihy
Výsledek obrázku pro kdybychom se neviděliKdybychom se neviděli/ The last time we say goodbye
Cynthia Hand

Lex byla šťastná. Měla kompletní rodinu. Kluka, co milovala. Kamarády, kteří se na ni nedívali, jako by se měla každou chvíli zhroutit.
Teď je z ní holka, jejíž bratr spáchal sebevraždu. A vypadá to, že už taková bude navždycky.
Lex se teď pokouší poskládat si život dohromady a snaží se vytěsnit, co se stalo té noci, kdy Tyler zemřel. Ale je tu tajemství, které nikomu neprozradila, esemeska, kterou Tyler poslal, co mohla změnit všechno.
Lexin bratr je pryč. A ona zjišťuje, že duchové nemusí být skuteční, aby vám nedovolili jít dál.

Knihu jsem vlastně ani neplánovala číst. Prostě jsem na ní narazila v knihovně a tak mi padla do ruky. Ani recenze jsem nečetla, zkrátka jsem šla do knihy bez jakéhokoliv očekávání a možná jsem udělala dobře.

Lexie (Alexis) chodí do čtvrtého ročníku střední školy. Je blázen do matematiky a její vyzněnou školou je MIT (Matematický institut). Do nedávna chodila se Stevenem, který byl ale pouze "vztahovým experimentem". Má dvě nejlepší kamarádky, rozvedené rodiče a jinak běžný život. Její život se změní před Vánoci, kdy najdou v garáži tělo jejího bratra, který je zastřelil. Co vedlo zdánlivě šťastného kluka k tak strašnému a nenávratnému činu?

Její matka se psychicky zhroutí a začne pít. Otec se už dávno odstěhoval ke své nové přítelkyni a o Lexie se moc nezajímá. Od kamarádů se odcizila. K terapeutovi Daveovi, který ji doporučil psát deník, chodí jen z donucení. Jednoho dne jí zaklepe na dveře stará kamarádka Sadie, se kterou se v dětství kamarádila. Sadie věří na duchy a Lexie se jí svěří, že cítí Tylerovu kolínskou a má pocit, že je stále v domě. Možná to souvisí s dopisem, který je adresovaný jeho bývalé přítelkyni Ashley a který nechal Tyler u sebe v pokoji... Nakonec nachází odpověd na více než jednu svou otázku.

Z děje nebudu prozrazovat více, abych náhodou nespoilerovala. Teď už přejdu k samotnému hodnocení. Jelikož jsem vlastně neměla žádná očekávání, nepřišlo žádné velké zklamání. Naopak, byla jsem příjemně překvapená. Asi bych měla uvést, že autorka si sama prošla něčím podobným jako Lexie - její bratr také spáchal sebevraždu. Nejde přímo o autobiografii, místa, postavy a události jsou jiná. Spíše jde o to, že svoji zkušenost promítla do příběhu, čímž mu přidala na realističnosti.

Do role Lexie se tak snadno vžijete. Někdy až moc, musím říct. Kniha se ze začátku trochu vleče, ale posledních 90 přečtete ani nevíte jak. Nemám ráda nějaké přehaněné sentimentální zakončení, zamilovaný pár při západu slunce a takový věci, ale tento konec se mi vážně líbil. Kniha je hodně čtivá, i když tempo je spíše pozvolné, ke konci autorka přidává trochu drama. Lexie a její kámoši byli takoví fajn nerdi, někdy až extrémní (ty matematické vtipy... kdo jim má rozumět...), ale zase se mi líbilo, že nebyla nezchopná, ukňouraná blbka jak už to v literatuře pro podobnou věkovou kategorii bývá.

Osobně jsem moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Jsou takové, na které během měsíce zapomenete, ale jiné si budete dlouho pamatovat. Možná ne do podrobností, ale pokaždé, když si na ní vzpomenete, se vám vybavá nějaký pocit nebo kousek scény. A ty mám nejraději. Obálka je nádherná a velmi výstižná. Přečtěte si ji a pochopíte.

5/5



playlist - october

25. října 2016 v 14:07 | Heaven |  Hudba
V říjnovém playlistu mám i pár nových písniček. Lady Gaga samozřejmě nesměla chybět. Co jsem to ještě chtěla... Jo, před pár dny jsem měla článek na titulní straně Blogu, což mně velmi překvapilo i potěšilo zároveň, protože to nebyl až tak dobrý článek, podle mně. Ale odezva byla vlastně pozitivní, čekala jsem více negativních komentářů, ale nestěžuji si :)

Lady Gaga - Million Reasons


Kungs ft. Cookin' On 3 Burnes - This Girl


Panic! At The Disco - Casual Affair


teorie tygra

23. října 2016 v 15:56 | Heaven |  Filmy
Výsledek obrázku pro teorie tygraTeorie tygra
Komedie, drama
ČR, 2016

Veterinář Jan (Jiří Bartoška) už toho má dost. Poslední kapkou je smrt tchána, kterému taky došly síly a trpělivost. Babička (Iva Janžurová) totiž vždy rozhodovala o jeho životě, stáří, a nakonec i o tom, jak a kde bude pohřbený. Nerespektovala žádné jeho přání a touhu, v dobré víře, že ona sama vždy a lépe než on ví, co je pro něj dobré a správné. A tak se k jeho neštěstí o něj starala podle své představy o jeho štěstí. A Janovi začíná být jasné, že je na té samé cestě. Jeho žena Olga (Eliška Balzerová) se totiž řídí stejnou teorií malého dvorku a dlouhého biče a přesvědčením, že za štěstí svého muže je zodpovědná výhradně ona. Janovi dojde, že už takto dál nemůže, nechce, neumí. Když nic neudělá, skončí jako tchán. Jednoho dne jej napadne způsob, jak se osvobodit a získat zpět vládu nad svým životem. Tato revolta je ale hodně netradiční. Už jen tím, že prvotní inspirací mu byl jeden z jeho pacientů, papoušek s podezřením na Alzheimera. Jan se tak i díky němu vydává na cestu za naplněním toho, o čem se domnívá, že jsou jeho sny. A protože tato cesta nemůže být snadná, stává se její součástí také stádo koz a později i krav, psychiatrický ústav, plavba na voru a život na lodi. (oficiální text)

Už je to hodně dlouho, co jsem naposledy viděla nějaký nový, český film. Obecně se na české filmy moc nekoukám proto, že mi většina přijde buď trapně vtipná nebo přehnaně depresivní. Tento mě ale příjemně překvapil.

Herecké výkony byly úžasné. Předstírat Alzheimera jen aby se dostal od manželky a zároveň ji neublížil rozvodem - skvělý nápad. Bylo vtipné pozorovat, jak všechny ženy z rodiny se ke svým mužům chovají stejně, k dokonalosti to ale dohnala Taťána Vilhelmová (dcera Jana). Překvapilo mně, že se na konci filmu začala chovat relativně normálně, když šlo vlastně o hlavní zápornou postavu (svým způsobem...). Sem tam prohodili i něco vtipnýho, celkově šlo ale spíš o tradikomedii.

Za sebe tenhle film doporučuju :)

Kam dál